noriaki

Líbilo se mi, jak se tam demolují ty Renaulty. Mimo tohle a několik slušně nasnímaných, skvěle vymyšlených mlátiček toho ve filmu moc nebylo. Děj jeden přímočaře od bodu A do bodu B, ale i když neoplývá kudrlinami a odbočkami, občas mi chování postav unikalo. Spoutaný maník se nechce nechat odvést, ale proti záchraně vehementně protestuje. Černošská policajtka občas pomáhá, občas překáží a občas vyloženě škodí. První díl byl jako zjevení a ten druhý je pořád solidní řemeslo, ale přece jenom jsem čekal trochu víc.

Jestli chcete vidět pohodovou vánoční komedii, a nemáte duši abyste ocenili Lásku nebeskou, nebo smysl pro humor aby vás pobavil Sám doma, tak je tohle asi nejpřístupnější možnost. Na mou svatou pětici nejlepších vánočních filmů ztrácí prakticky ve všem, ale když to porovnám s věcmi jako Rolničky, kam se podíváš, tak je to pořád slušná zábava.

Režie přesná, herci skvělí, atmosféra nadprůměrná, ale stejně mě to nebavilo. Harrison Ford má pravdu, tohle se v originále nemělo jmenovat Zběsilost, ale Umírněná zneklidněnost, protože tempo je docela pomalé. Bohužel díky němu nevznikl pečlivě vystavěný paranoidní thriller, ale spíš lehce roztahaný a vzhledem ke zúčastněným bolestně průměrný film.

Celý film se odehrával ve vlaku, ale ani to mě nepřinutí, abych mu dal víc než dvě hvězdičky. Mimořádná událost má chytrý nápad a slušnou režii, jenže oboje devalvovala urputnou touhou být za každou cenu vtipnou společensku satirou. Ani nevím jestli mě víc štvaly chodící škatulky kterým režisér říkal lidi, nebo šroubované dialogy trhající uši. Jestli si někdo myslí, že člen začínající rokové kapely bude mluvit takhle, tak je blázen. Ve finále film nefunguje ani jako chytrá reflexe - protože je dost pitomý, ani jako absurdní komedie - protože je příliš angažovaný, ani jako odpočinková veselohra - protože není vtipný.

Je zajímavé, jak může být stejný příběh vyprávěn tak odlišně. Na rozdíl od pozdější americké adaptace není o charakteru Toma Ripleyho žádný pochyb. Je to systematický manipulátorský psychopat, který si jde tvrdě za svým cílem. Bohužel se tímhle přístupem příběh omezil na přímočarý nemorální thriller, kterému by špetka rafinovanosti a nejistoty jen prospěla. Tentokrát ovšem pointu nepochválím. Je příliš laciná, než aby byla uvěřitelná, nebo vysvobozující.

Takže jak? Byl takový už od počátku, nebo se jen zapletl do pavučiny lží z níž nemohl vycouvat? Skvělý výkon Matta Damona drží naživu obě varianty, a především díky němu je postupná proměna lehce ospalého letního příběhu do mrazivého thrilleru tak působivá. Filmu strašlivě pomáhá, že v době natáčení byli všichni na vrcholu tvůrčních sil. Jude Law zrovna zažíval raketový vzestup, Gwyneth Paltrow toho roku vyhrála Cenu akademie, a Cate Blanchett ji vyhrát měla. Oscar Antonyho Minghelly ještě nestihl na poličce nachytat prach, a ten Damonův byl ještě mladší. Vynikající film, s perfektní mrazivou pointou.

Emoce se objevily jen prchavě a chyběla mi přesvědčivější atmosféra beznaděje. Pak bych byl ochotný tvrdit, že se dívám na jeden ze tří nejlepších filmů roku. Všechno ostatní je totiž perfektní. Někdo se zaměří na skvělou výpravu, jiného ohromí výborná kamera, nebo ho zaujmou skvělí herci. Mě uhranul fantastický hudební motiv, který sice působí jako vykradený z nějakého postapo sci-fi, ale do filmu z První světové kupodivu přirozeně zapadl. Tahle válka v nekonečném blátě, v níž je každý útok krvavý jako vylodění na pláži Omaha, si totiž s apokalypsou v ničem nezadá. Příběh předloze příliš věrný není, ale hrůzy války vystihl stejně působivě a drtivě názorně.

Film z doby, kdy se Sly opájel nově nabytou slávou, a tak nějak nevěděl, co s raketově rozjetou kariérou. Dva předchozí herecké pokusy moc neoslnily, takže to zkusil s vlastním scenářem, s vlastní režií a rovnou v hlavní roli. Dopadlo to hůř než čekal, ale líp než by člověk odkojený jeho akčňáky předpokládal. Paradise Alley je neurážející dobové drama s několika silnými postavami a s pár nosnými scénami. Za pět let si z toho nebudu pamatovat skoro nic, jenže kdybych si to měl pustit znova, vím, že litovat nebudu.

Každý z nás by si zasloužil člověka, který by nás měl rád stejně hluboce, jako má Gil rád San Francisco Giants. Jen by to tedy neměl být sociopat. Dokud se film držel při zemi, oceňoval jsem lahůdkovou atmosféru a výborného De Nira. Jakmile se příběh vydal mimo území příčetnosti, kouzlo téměř vyvanulo. Scénář je jednoznačně nejslabší složkou filmu, protože zlom mezi neodbytným fanouškem a čímsi zrůdnějším, je až příliš ostrý, než aby byl věrohodný. De Niro už utáhl horší filmy a Wesley Snipes zahrál skvěle, takže spolu s charismatickou režií Tonyho Scotta toho hodně zachránili, jenže s takhle rozdanými kartami byl potenciál až někde u Schumacherova Volného pádu. Na ten se Fanatik nechytá ani omylem.

Leckdo by tvrdil, že se v hororovém žánru nedá vymyslet nic nového. No a nedá. Ale dá se variovat a experimentovat. Zach Cregger nabídl několik zvratů, dvakrát změnil perspektivu a přidal nevyžádané poselství. Překvapivě se mu to pod nerozpadlo pod rukama, i když poslední nejambicióznější třetina je rozhodně nejslabší a bez debat nejhloupější. Skvělý Bill Skarsgard a úžasný mix zvuku.