noriaki

Doceněno na druhý pokus. Michael Mann natočil lahůdkovou kriminálku. Sehnal si do ní špičkové obsazení a přestože Al Pacino i Rober De Niro předvedli svůj vysoký standard, oba je v klidu zastínil. Na Nelítostný souboj budu vzpomínat jako na excelentně zrežírovaný film, balancující na hraně syrového realismu a magické atmosféry, přibližující se téměř Blade Runnerovi. První tvář charakterizuje pohlcující přestřelka v ulicích Los Angeles, tu druhou dlouhé noční záměry podbarvené vynikající hudbou.

Spíš sled výborně zrežírovaných scének obtočených kolem skvěle zahraného charakteru, než opravdu kvalitní film. Mytí auta, boxerský zápas, jezení vajec a zasypávání cesty bych si pustil kdykoliv znovu, ale zbytek už vidět nepotřebuju. Luke Jackson na mě působil jako nenapravitelný potížista, který pro své kousky potřebuje vděčné publikum. Do basy se dostal ze své vlastní vůle, a neudělal nic proto aby z ní vyšel jako svobodný člověk. Jestli chcete vidět vězeňský film o nezlomnosti lidského ducha, a Vykoupení z věznice Shawshank znáte už i pozpátku, pusťte si Motýlka se Stevem McQueenem.

Na dětský film je to pěkně drsné. Zabíjejí se tam myši golfovými holemi, připravuje se zabití králíka a prázdninová romantika se někam vytratila. Karel Smyczek se vykašlal na laskavou poetiku a natočil deziluzivní příběh o problémech života v chatařské oblasti. Závist, osobní zájmy, intrikaření, i prosté bodání do zad jsou běžná politika, a nikdo se nad nimi nepozastavuje. Docela se divím že mu to prošlo, protože tahle satira tehdejší společnosti není zjemněná ani nezbtným humorem, ani laskavými charaktery.

Výborný Anthony Hopkins v tak trochu promrhaném námětu. Filmů s nespolehlivým vypravěčem už tady pár bylo a většinou mě baví odhalovat co se ve skutečnosti stalo. Bohužel si myslím, že to Florian Zeller vzal za špatný konec. Děj totiž nedává smysl nejen pro Alzheimerem sužovaného Anthonyho, ale ani pro diváka. Žádné prozření nikdy nepřišlo a zamýšleně drtivá pointa vyvanula do prázdna. Jako ukázka děsivého osudu člověka ztrácejícího ponětí o okolním světě to funguje slušně, ale na pořádné drama mi v tom chybí víc filmovosti a myšlenkové nadstavby.

Jako alegorie absurdity skomírajícího sovětského režimu to funguje názorně, ale ani tohle, ani zručná režie z toho nedělají skvělý film. Příběh se totiž po slušné první polovině rozplizl a utopil se ve sledu přílíš dlouhých scének bez pointy. Možná to mělo být podobenství zahnívající byrokracie, ale hlavní dojem co jsem si odnesl, byla znuděnost. Alexej Balabanov v konkurenčním snímku Gruz 200 pojal látku úplně jinak a jeho verze mi sedla mnohem víc.

Promrhaný námět s děravým scénářem a ucházejícími efekty. Toni Collette je fajn a Anna Kendrick je nejroztomilejší kosmonautka na světě. Kdyby příběh rozvinul alespoň jeden z nabízených motivů, zaplnil by hodinu a půl slušným paranoidním thrillerem, nebo naopak břitkým etickým cvičením. Bohužel jsme dostali necelé dvě hodiny prázdnoty a žvanění o ničem.

Jeden z těch do sebe zahleděných filmů opájejících se vlastní výjimečností. Postavy mluví z cesty, občas upadají do dlouhých melancholických monologů, občas přehnaně reagují, aby následně zcela změnily svůj postoj a bezdůvodně se uklidnily. Děj, pokud se mu tak dá říkat, plyne ve zvláštním bezčasu a dlouho trvá, než se příběh zlomí do něčeho zajímavého. Někdo tomu říká umění, já tomu říkám uchcaná nuda. Líbila se mi kamera, díky níž má Kolonie Lanfieri atmosféru klasických westernů. Jan Schmidt byl slušný režisér, ale tady sáhl úplně mimo.

Některé scény jsou velice působivé a zručnost Ingmara Bergmana je nepopiratelná, ale ani tak jsem nepochopil, proč je Sedmá pečeť tak univerzálně oceňovaná. Film je spíš hypnotickým způsobem zajímavý, než filosoficky hluboký, a třeba takový Billy Wilder toho v Sunset Blvd. řekl o životě mnohem víc a zanechal silnější dojem. Výborný Max von Sydow a skvělý Bengt Ekerot - to je ten co hraje Smrt.

Ukázkové ztělesnění průměrnosti. Tohle šlo natočit jako dobrodružný příběh, jako napínavé drama, jako špionážní thriller nebo jako klasický válečný film. Kim Družinin se nehodlal omezovat, zakomponoval do děje všechny naznačené linie, a výsledkem je neladící směska. Nepříliš dobře zrežírovaná, ale slušně zahraná. Kdyby to byl český film, byl bych smířlivější, ale rusové, nebo i poláci mají laťku mnohem výš.

Líbilo se mi jak se ten neodbytně realistický moderní film zlomil do osmdesátkové střílečky, aniž by obětoval mozek nebo atmosféru. Nobody je pocta starým zlatým časům, od lidí kteří vědí co dělají a dávají do toho srdce Zápletka i stylizace připomíná prvního Johna Wicka, ale Ilja Najšuller z nastaveného směru rychle uhnul a dal filmu svou vlastní tvář. Akce neoplývá elegancí, ani nepřipomíná balet. Je špinavá, krvavá a každý střet sakra bolí. Bob Odenkirk si to poctivě odžil a i když bych to od něho čekal jako od jednoho z posledních, tak se v téhle roli příliš dlouho klidného zabijáka vyloženě našel. Tohle béčko by si zasloužilo kina. Top 10 za rok 2021.