noriaki

Rok 9600 před Kristem, střední doba kamenná. Myslím že jsem ještě nikdy neviděl film z žánru meč a sandály, který by byl obohacený o sci-fi prvky. Částečne má k tomu blízko jedna z epizod původního Star Treku. Snímek neprávem opomíjeného George Pala dodržuje všechna myslitelná klišé. Je tu opálený cizinec, urozená kráska, mocný nepřítel i nezbytná tyranie. Ani herecky ničím nevybočuje a zápletkou nepřekvapí. Zručnost režiséra je ale nepopíratelná a díky ní, netradičnímu tématu a nádherné výpravě, se film vyšvihl nad průměr.

Dřív nebo poději bych se k tomu stejně dostal, tak proč ne teď. Outbreak je zvláštní kombinace poměrně realistického popisu boje s děsivě rychle se rozvíjející epidemií a schématického akčního filmu devadesátých let. Wolfgang Petersen nějakým kouzlem způsobil, že se obě roviny neruší, ale kupodivu se doplňují. Občas akční složku přešvihl a medicínskou zjednodušil, ale bez toho by to snad ani nešlo. Možná pasáž s helikoptérami už byla zbytečná. Vynikající Dustin Hoffman a ještě lepší Donald Sutherland.

V ruské "předloze" mi chyběly propriety typického béčka, především brakový námět a záporák. Američané vzali Mečte navstreču, kompletně ho předělali - z děje nezůstalo prakticky nic a původní film připomíná jen pár záběrů, upravili ho podle mého přání, a moc ho tím nevylepšili. Queen of Blood je klasické monster movie, zajímavé jen barvou a krásnou Judi Meredith. Z toho prvního režisér občas vymáčkl krásnou scénu, a na to druhé se hezky dívá.

Teorie krajní meze zakazovala sovětským spisovatelům rozvíjet příliš futuristická témata, ale Ivan Antonovič Jefremov měl proti ní zřejmě imunitu. Psal o dobrodružstvích mnohokrát propíraných v americké sci-fi zlatého věku, jen v reáliích mu vlastních. Proto je Mlhovina v Andromedě tak unikátní. Snoubí dobrodružnou space operu a naivní idealistickou vizi komunistické utopie, rozšířenou po celé Mléčné dráze. To platí o knížní předloze, ale bohužel ne o filmu, protože je v něm ideologická složka zatlačena do pozadí. Obvykle bych to ocenil, ale tímhle rozhodnutím ztratila Mlhovina v Andromedě svou výjimečnost a stalo se z ní stěží průměrné sci-fi.

"Ty jsi pochcal moji vizi, tak já teď pochčiju tvoji", řekl si J.J. Abrams a natočil Epizodu IX. Chápu že se mu nechtělo navazovat na slátaninu Riana Johnsona, ale poslední díl zmršené trilogie je stejně zmatený, rozháraný a neukotvený, jako předchozí dva. Očividně se dalo vymyslet cokoliv. Z prachu povstávají nejen dávno mrtvé postavy, ale i celé flotily. Kanón Hvězdy smrti je součást standardního vybavení Star Destroyeru a události osmého dílu popírá snad každá druhá scéna. Kdybych přijal tezi fanoušků, že Hvězdné války jsou dokument, devátý díl by splňoval definici fake news. První polovina filmu je hektický sled scének, při němž je lepší radši nepřemýšlet. Než jsem se vzpamatoval z jednoho rozčarování, tak mi režisér suverénně naservíroval další. Ve druhé polovině tempo zpomalilo, ale na principu se nic nezměnilo. Zapomeňte všechno co jste znali, protože Abrams to s bohorovým klidem zneplatní, a ani se u toho nezastydí. Nebo ještě líp, zapomeňte že existuje devátý díl. A pro klid duše si z paměti vymažte i osmý a sedmý.

Obvykle dávám přednost sofistikovanosti před naivní béčkovostí, ale zrovna v tomhle případě bych trochu toho odlehčení uvítal. Během toho všeho budovatelského nadšení a švitořícího optimismu si scenárista nenašel čas na pořádnou zápletku, napětí, konflikt, nebo podobné nepodstatné hlouposti. Američané by do příběhu vepsali agresivního mimozemšťana, katastrofu nebo vzpouru části posádky. Bylo by to prvoplánové, ale zábavné. Rusové se striktně drželi průzkumu a děj se proto strašlivě táhne. Viděl jsem hodinu a půl dlouhou verzi a zdálo se mi, že během ní uplynulo celé dopoledne. Plus dávám za krásnou píseň o stromech na Marsu.

Najdou se lidé, kteří uvidí Vandama jako tupého primitiva, symbolizujcího malost českého člověka. Životního ztroskotance, který jim kvůli své zahořklosti kazí volbební výsledky a způsobuje, že jejich vysněná budoucnost stále nepřichází. Jenže on je to dobrák co si prožil svoje. Od života toho moc nechce, ale to málo si hodlá bránit. Kdyby neměl tendenci řešit problémy agresivně, byl by to celkem sympaťák. Na pivo bych s ním asi nešel, ale skrz prsty bych se na něho taky nedíval. Jako sociální sonda do života dolních deseti miliónů film funguje slušně, jako svébytný příběh zas tolik ne. Čekal jsem něco rafinovanějšího, nebo naopak syrovějšího. Hynek Čermák do role sedl perfektně.

Vytknout se tomu dá ledacos a mnohé nespokojené hlasy nebudou úplně od věci, ale zápletka je opravdu skvělá. Kdyby tvor působil mrštněji a útočil ze stínů, mohlo by se s trochou dobré vůle mluvit o předchůdci Aliena. Takhle jde o celkem sympatické béčko, tažené nezdolatelným protivníkem a hutnou atmosférou zoufalství. Bohužel postavy ji vesměs ignorují a do poslední chvíle doufají, že všechno zvládnou s rukama v kapsách a cigárkem v puse.

O archeologii se říká, že když něco opravdu chcete vykopat, tak to taky vykopete, a nezáleží na tom, že jde nejspíš o něco úplně jiného. Analýza filmu je v principu to samé, jen interpretace je ještě volnější. K části věnované psychologickému a sociologickému (?!) rozboru Ridleyho klasiky bych tedy přistupoval se zdravou skepsí a lehkým úsměvem. Zato první polovina, v níž autoři představují zdroje z nichž scenárista a režisér čerpali inspiraci, nemá chybu. Většinu snímků jsem si okamžitě zařadil do svého téměř nekonečného seznamu filmů, které je nutné vidět.

V Hoří má panenko jsem komediální složku chápal, ale tohle mi jako veselohra vůbec nepřišlo, protože postavy jsou své touze jít za štěstím upachtěně zoufalé a sympatických figur aby člověk pohledal. Mám mnohem radši pohled Jiřího Menzela, který ukazuje smutné a banální události v laskavém světle a s velkým pochopením pro krásu života. Forman se naopak rýpe v trapných momentech, všední věci zkoumá kritickým pohledem a odhaluje lidskou malost a charakterové poklesky. Kamera a režie je ovšem brilantní, proti tomu nemůžu říct ani popel. Vrcholem filmu je pro mě scéna na taneční zábavě, konkrétně oční bitva mezi dvěmi (třemi) stoly. I proto, jak ji Menšík brilantně dirigoval.