Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krátkometrážní
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (345)

plakát

Svatý pavouk (2022) 

Slusne udelanej thriller o masovem vrahovi, jehoz motivaci je, ze nepovazuje zabijene za zivotu hodne. Propagace filmu ale slibuje vic, nez nakonec film nabizi. To, ze se to odehrava v Mashadu, poutnim miste siitske vetve islamu se nakonec omezi jen na par reci o "imamovi", na jeden rozhovor s predstavitelem cirkevniho soudu a na skvely zaber ozareneho poutniho komplexu, ktery v prvni tretine filmu slibuje jeste vic, nez anotace. Jenze o Mashadu, o nejakem koloritu, o myslenkovych zakladech a podhoubi, nerku-li o spojitosti cinu toho vraha s okolim se toho moc nedozvime. Coz je skoda, protoze pak se to podle me mohlo odehravat stejne tak dobre na periferii Plzne nebo Kladna (a pomrkavat na nas mohl zaber osvetlene pivovarske brany nebo Poldovky). Nevyuziti tehle prilezitosti je nejen skoda, ale navic je to zjevne voda na mlyn idiotu, kteri si mysli, ze dostali nejakou sondu do islamu nebo prava saria. viz. nakonec vetsina komentaru tady.

plakát

Studená válka (2018) 

Dvacet minut cira slast. Pak se ukaze, ze Pawlikowski je neco jako Kundera. Umi vypravet slozite veci efektne, pritom jednodusse a vychodoevropska traumata ukazuje tak, ze jim na zapade duverne rozumeji. Narozdil od Kundery, ktery u takto zjednoduseneho stylu dokaze popsat i hlubsi zakouti filosofie a psychologie a odmeni i chytrejsiho ctenare, zacina byt Studena valka od poloviny doslovna, postavy si vsechno dorikavaji a co na zacatku vypadalo jako tajemstvi, se stava jedinou a opakujici se informaci o postave. Diky tomu se postavy zplosti a potencial filmu pada dolu a zustava prazdno, coz je skoda. Prvnich dvacet minut totiz bylo do zlateho fondu kinematografie.

plakát

Tombé du ciel (2016) 

Wissam Charaf je genius a dobre vi, co dela. V souladu s jeho kratkymi filmy rozviji sve portrety arabskych luzru, pro ktere je zbran v ruce poslednim dukazem jejich existence. Od kratkych filmu, mezi kterymi vynika zejmena Armada mravencu promitana v Locarnu je navic jeho rezie naprosto suverenni a v souladu se zamyslenym sdelenim.

plakát

Mektoub, má láska - Canto Uno (2017) 

Absolutne nedocenene mistrovske dilo. Kechiche je jeste o kus dal nez v pripade Zivota Adele. Jeho filmy jsou jako literatura, komplexni, vytvarejici pocit, ze jste s lidmi na platne neco prozili, prestoze se pohybuji vetsinou jen v preciznim zaznamu kazdodennosti. Navic maji vzdy presah. V tomto pripade nejen v uvodnim citatum z evangelia a koranu, ktery se tyka bozske podstaty svetla. Genialni.

plakát

The Circle (2016) 

Asi by me melo stvat na jake politicke konjunkture je ten Kruh postaven. Ale je v tom zivot, brilantni filmova rec a hlavne jeste neodkouzleny svet. A ta magie to promenuje do neceho vyssiho, nez jen to, co rikaji proklamace pred zaverecnymi titulky a tema, ktere ten film primo predurcuje k cenam

plakát

Párty (2016) 

V necem jeste Harkinove chybi urcity rytmus a tempo, ale v detailech a zkratce je natolik silna, ze je tahle party naprosto zapamatovatelna. Mozna bych na jejim miste jen nevysvetloval, co je "Ulstersky sbor dobrovolniku". Koho to zajima pouzije google a na vyzneni se nic moc nezmeni

plakát

En La Boca (2017) 

Neuveritelne komplexni vyobrazeni jednoho mikro-polosveta. Zije to tam jak u Hrabala

plakát

Rvačka na švédské pláži (2016) 

Zdalky to smrdi Ostlundem, ale neni to nastesti tak primocare a ideologicke. Proto je to i zajimavejsi sledovat

plakát

Krotká (2017) 

Road movie skrz mordyrske historky mesta, kde je vezeni ohraniceno ostnatym dratem, protoze na zbytek mesta uz nevyzbyl. Zejmena sceny z neziskovky jsou mrazive. Loznica rezirovat umi a film ma opet velmi precizni rytmus. Skoda jen zaverecne zastarale a zbytecne popisne alegorie, mohl to byt opravdu skvost.

plakát

Čtverec (2017) 

Nepochybne je to skvele zahrany, skvele nasviceny, skvele natoceny. A ma to vnitrni podmanivost, kvuli ktere bych to docela rad videl znovu. Ale... Ostlund me neskutecne irituje tim, jak funguje jeho fikcni svet. Uz v podstate prvni klicova scena, ve ktere je postava okradena, protoze se nekoho zastala. Nebo manipulativni zamer s ditetem na ruce muze pri porade. Anebo laciny humor na tema moderniho umeni. Z toho vseho by meli radost lidi jako Klaus, Jakl, Hajek, Robejsek a dalsi a mozna proto me to tak popuzuje. A uz vubec nemluvim o primitivnim pouziti "Ave, Maria". Rika se, ze velke filmy jsou stejne jako jejich vrcholna scena. Tady to plati take, i kdyz ta scena je pritazena a vlastne je to jen schvalnost. Problem u toho Ostlunda ale je v tom, ze to je tak vlastne vzdycky, ale zaroven tam vzdycky neco je, proc se to neda odmitnout.