Pevek2

Slusne udelanej thriller o masovem vrahovi, jehoz motivaci je, ze nepovazuje zabijene za zivotu hodne. Propagace filmu ale slibuje vic, nez nakonec film nabizi. To, ze se to odehrava v Mashadu, poutnim miste siitske vetve islamu se nakonec omezi jen na par reci o "imamovi", na jeden rozhovor s predstavitelem cirkevniho soudu a na skvely zaber ozareneho poutniho komplexu, ktery v prvni tretine filmu slibuje jeste vic, nez anotace. Jenze o Mashadu, o nejakem koloritu, o myslenkovych zakladech a podhoubi, nerku-li o spojitosti cinu toho vraha s okolim se toho moc nedozvime. Coz je skoda, protoze pak se to podle me mohlo odehravat stejne tak dobre na periferii Plzne nebo Kladna (a pomrkavat na nas mohl zaber osvetlene pivovarske brany nebo Poldovky). Nevyuziti tehle prilezitosti je nejen skoda, ale navic je to zjevne voda na mlyn idiotu, kteri si mysli, ze dostali nejakou sondu do islamu nebo prava saria. viz. nakonec vetsina komentaru tady.

Dvacet minut cira slast. Pak se ukaze, ze Pawlikowski je neco jako Kundera. Umi vypravet slozite veci efektne, pritom jednodusse a vychodoevropska traumata ukazuje tak, ze jim na zapade duverne rozumeji. Narozdil od Kundery, ktery u takto zjednoduseneho stylu dokaze popsat i hlubsi zakouti filosofie a psychologie a odmeni i chytrejsiho ctenare, zacina byt Studena valka od poloviny doslovna, postavy si vsechno dorikavaji a co na zacatku vypadalo jako tajemstvi, se stava jedinou a opakujici se informaci o postave. Diky tomu se postavy zplosti a potencial filmu pada dolu a zustava prazdno, coz je skoda. Prvnich dvacet minut totiz bylo do zlateho fondu kinematografie.

Nepochybne je to skvele zahrany, skvele nasviceny, skvele natoceny. A ma to vnitrni podmanivost, kvuli ktere bych to docela rad videl znovu. Ale... Ostlund me neskutecne irituje tim, jak funguje jeho fikcni svet. Uz v podstate prvni klicova scena, ve ktere je postava okradena, protoze se nekoho zastala. Nebo manipulativni zamer s ditetem na ruce muze pri porade. Anebo laciny humor na tema moderniho umeni. Z toho vseho by meli radost lidi jako Klaus, Jakl, Hajek, Robejsek a dalsi a mozna proto me to tak popuzuje. A uz vubec nemluvim o primitivnim pouziti "Ave, Maria". Rika se, ze velke filmy jsou stejne jako jejich vrcholna scena. Tady to plati take, i kdyz ta scena je pritazena a vlastne je to jen schvalnost. Problem u toho Ostlunda ale je v tom, ze to je tak vlastne vzdycky, ale zaroven tam vzdycky neco je, proc se to neda odmitnout.

Evangelium podle Akiho vol. 2. Prvni dil rikal, ze kdyz se k sobe lide budou chovat s uctou a jako lide, muze byt na svete dobre. Druhy to rika znovu, jen se mu tam vkradaji nackove vic nez jsme u finskeho genia zvykli. Posledni replika vudce mistni "domobrany" je naprosto charakteristicka a ostra. Pro brblaly - Kaurismaki nikdy netocil realisticke filmy, ale vetsinou jakousi socialni utopii. Nejlepsi reseni byvaji casto ta nejjednodussi rikaval uz ve stredoveku Vilem z Ockhamu.

Ve sledovani skutecne operace se to misty blizi k Prilis vzdalenemu mostu (i tam byly tu a tam pro potreby dramatizace pouzity ty nejdramatictejsi momenty a leccos bylo take upravovane, podobne jako v Dunkirku). Nesmirne elegantne natocene, s citem pro atmosferu a v IMAXu to silne vtahuje do deje, presto ze o postavach moc nevime. Reci o tom, ze jsou casove linky nesrozumitelne jsou blafy, v zivote jsem nevidel prehlednejsi film. Jestli bych ale autorum neco vycital, tak to je v nekolika detailech nefunkcni dramaturgie - to, ze se vsichni zachrani vzdy na uplne posledni chvili je sice americky uzus, ale po tech letech uz je to tak ohrane, ze pak v urcitych okamzicich ztraci filmy napeti. A to se tady deje bohuzel taky. Ale jinak je to velka lahudka.

Neuveritelne komplexni vyobrazeni jednoho mikro-polosveta. Zije to tam jak u Hrabala

Road movie skrz mordyrske historky mesta, kde je vezeni ohraniceno ostnatym dratem, protoze na zbytek mesta uz nevyzbyl. Zejmena sceny z neziskovky jsou mrazive. Loznica rezirovat umi a film ma opet velmi precizni rytmus. Skoda jen zaverecne zastarale a zbytecne popisne alegorie, mohl to byt opravdu skvost.

Fenomenalni Diable rouge. Netradicni muzikal, ktery stoji na jednom momentu. A ten moment je zatracene silny.

Existencialni animovany muzikal. U zpivajicich ryb v hotelu clovek nevi, jestli se ma smat, plakat a pritom se mu svira nitro. Nadhera doplnena skvelou hudbou.

Absolutne nedocenene mistrovske dilo. Kechiche je jeste o kus dal nez v pripade Zivota Adele. Jeho filmy jsou jako literatura, komplexni, vytvarejici pocit, ze jste s lidmi na platne neco prozili, prestoze se pohybuji vetsinou jen v preciznim zaznamu kazdodennosti. Navic maji vzdy presah. V tomto pripade nejen v uvodnim citatum z evangelia a koranu, ktery se tyka bozske podstaty svetla. Genialni.