Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (1 943)

plakát

Troja (2004) 

Pozoruhodné především jako studijní materiál, jak Hollywood adaptuje klasické dílo s nespočtem postav, motivů a nadpřirozených i přízemních elementů do podoby spektakulárního popcornově mainstreamového velkofilmu s potřebou menšího množství postav, několika čistě uzavřenými se liniemi a hlavně s vynecháním všeho, co by mohlo domnělé většinové diváky distancovat - tedy od božstev až po jiné než heterácké vztahy.

plakát

Charlieho andílci (2000) 

Vědomý fluff, sebereflexivně nadsazený jiggle biják i rozverně objektivizovaná povrchnost. Nebo také prostě nehorázná zábava, která bere výchozí přednosti sedmdesátkového seriálu (koncept, nadsázka, outfity, jalové mise, špiónění i kupa známých tváří) a vytáčí je do rozjíveně nespoutané divoké jízdy vrcholu MTV éry, kde nezřízenost, absurdita a hyperstilizace drží plyn na podlaze zatímco logika, kauzalita a realističnost se svíjí s roubíky svázané v kufru. "Never send a man to do a woman's job."

plakát

Minority Report (2002) 

[SPOILER, nebo možná taky jen mylný menšinový záznam] ____ Paradox "Minority Report" spočívá v tom, že jsme natolik uvyklí na hollywoodsky kýčovité konce, že nás spíš jen pobaví či otráví, než aby nás svou schematičností a klišovitostí vedly k jejich zpochybnění. Jak nasvědčují recenze a ohlasy, tak většina lidí nad závěrem Spielbergova filmu jen mávne rukou, že to je prostě typický mainstream s hranami zahlazenými do totálně konformní unylosti podložené scenáristickými berličkami. Co ale když nás hladké rozuzlení a cukrkandlové finále má naopak urážet a provokovat? Třeba začneme zpochybňovat závěrečný záběr idylky s chatou a traktorem jako okatě iluzorní. Možná si uvědomíme, že závěrečných 20 minut filmu má jiné svícení a barevnou paletu než předchozí dvě hodiny. Obzvláště obsesivní diváci pak můžou hledat deset rozdílů ve výpravě či kostýmech oněch závěrečných pasáží a jejich dřívějších vyobrazeních. Vážně jsme si mysleli, že by se Spielberg nechal zahanbit a jako naprosto jediný by předlohu od mistra paranoidní sci-fi adaptoval do podoby tupé úlitby domnělému většinovému publiku? Jen prostě na rozdíl od "Total Recall" tentokrát nedostaneme hezky pod nos naservírované doslovné konstatování, že tu možná něco nesedí. Zde je naopak ono znejistění mnohonásobně subtilnější, protože se nositelem dickovského twistu stává vědomě aplikovaná hollywoodská krotkost, naivita a schematičnost. Ostatně mělo by nás trknout i to, že naivní finále nápadně nelícuje s bizarností mnohých předchozí pasáží. Ale třeba zase přítomnost těchto výstřelků po boku ukázkově hladkých žánrových pasáží nás nasměruje k dalšímu zpochybňování. Co když se hrdina, a s ním film samotný, nenechal jen ukolébat do splněného snu v Úložně, ale už mnohem dříve se odpoutal od "reality" a dal před ní přednost vylepšené pohodě drog? Každopádně Spielberg natočil fantastický a řemeslně fascinující biják, který možná dokonce ještě víc než ostatní sci-fi vyprávění zůstává odkázaný na ochotu diváků přistoupit na zdejší pravidla a přestat zpochybňovat, nýbrž se naopak nechat unášet předkládanými motivy a myšlenkami.

plakát

Superborci, superženy, supernakládačky (1974) 

Lidová zábava pro celou rodinu ve své nejbanálnější a současně nejméně zředěné podobě, takže nevyhnutelně atakující hranici lobotomie. Drekový rutinér Alfonso Brescia spíchnul celovečerní cirkusáckou estrádu, kde vedle akrobatů, spoře oděných ženštin na koních a karikaturně exotických figurek nemůže chybět ani duo šašků roztáčejících zoufalecké verbální humory. Stejně jako vizuálně film nezapře, že vznikl díky zrecyklování kostýmů, rekvizit a venkovních setů italských studií, tak obsahově zase recykluje vděčné prvoplánové elemanty z jiných lidovek - počínaje vývozními brakovkami o amazonkách přes klaunské peckovačky dua Spencer-Hill (za účasti jejich fackovacích kaskadérů) a tajné základny plné kutilských udělátek po vzoru četných parafrází na bondovky či komiksové bijáky. V zájmu maximalizace komerčního potenciálu pak zdejší trampolínovou extravaganci korunuje casting doplněný o etnické páry, které měly zajistit prodejnost filmu do USA a na Dálný východ. "SSS" jsou povážlivě zábavní ve své bezelstné přízemnosti, roztahané nahodilosti, chvilkové pompéznosti i úmorné jalovosti. Tady se divácky odděluje zrno od plev a otrlost přechází do ryze mainstreamově vulgární zvrhlosti.

plakát

Přepadení vlaku z Pelhamu (1974) 

Nejen, že odtud opisoval Tarantino, když gaunerům ve svém debutu dal jména podle barev, ale navíc i dynamika mezi jeho tamními postavami v mnoha ohledech rezonuje s těmi zdejšími. Především ale "Přepadení vlaku z Pelhamu" představuje masterclass v budování napětí a v topografii vyprávění, ze které čerpá většina nadcházejících nejen velkoměstských thrillerů, kde se do akce zapojují různé složky bezpečnosti a dopravní infrastruktury - od "Splašeného vlaku" po "Smrtonosné pasti" (a to nejen očividně "Pelhamem" inspirovaná trojka, ale i předchozí dva díly). Joseph Sargent velmi dobře odhadl, že výchozímu vynikajícímu scénáři prospěje, když se dění vytáhne z metra do ulic. Díky tomu "Pelham" nepojednává pouze o jednom únosu, ale o New Yorku jako pulzujícím organismu zabydlenému výtečně načrtnutými a obsazenými figurami. Díky permanentnímu střídání hledisek, přičemž v danou chvíli se i sebemenší postava stává hlavním hrdinou své příslušné sekvence, zůstává film neustále ohromně vtahující, neokázale dynamický a chvílemi adekvátně vypjatý i naopak sympaticky odlehčený. V tom také spočívá zásadní rozdíl mezi tímto prvním filmem a druhým zpracováním předlohy pod vedením Tonyho Scotta, které je vystavěno jako souboj důvtipu hrdiny a záporáka, kteří ale zcela zastiňují všechny i všechno ostatní.

plakát

Rumplcimprcampr (1995) 

Jako horor tahle parafráze staré pohádky bratří Grimmů moc neobstojí. Ale ani jím nemá být. Naopak "Rumplcimprcampr", překopaný spoluautorem "Scooby-Doo" a režisérem "Leprechauna", nabízí rozjařilou zábavu. Tohle je krásně záměrně praštěný trash v typicky devadesátkově brakovém hávu, který náležitě obluďácky vyvedené pohádkové kreatuře dává do úst absurdní hlášky a nadšeně ji staví do scén nepokrytě okopírovaných z obou "Terminátorů" a Spielbergova "Duelu".

plakát

ONEMANSHOW: The Movie (2023) 

"Český sen" pro věkovou kategorii 15-25 let v open beta verzi. Klusák s Remundou tehdy do kin dávali dokumentární výsledek mapující průběh a dopad celého marketingového pranku s cílem přimět diváky k nahlédnutí lživosti marketingu a českého slevového fanatismu. Kazma a spol. naopak do kin dávají marketingový fake produkt, jenž sám o sobě je jen další snůškou marketingových příslibů. V paralele s "Českým snem" není "The Movie" ani oním falešným průčelím slibovaného nákupáku na poli, spíš reklamou na něj, která jen místo televize běží v kinech. Kam že jsme se tedy za těch 19 let posunuli? Na Klusáka s Remundou byli tehdy lidi naštvaní, že z nich udělali nedobrovolné účastníky pranku, že se sami cpali před kameru a že si nám dovolovali vnucovat pohled na marketing jako byznys lží. Na "The Movie" se všichni nadšeně hrnou s vidinou, že budou součástí pranku, na jehož konci jim zase polobůh Kazma, obrněný notnou dávkou reputation-launderingu, jakože potvrdí to, co samozřejmě přeci všichni vědí, že marketing je lež a všechno je prank. Při tom z nich vytáhne hromadu peněz a nikoho to neštve, protože být u toho je flex a namísto nějaké otravné, časově náročnější katarze se zdejší zamyšlení odbyde konstatováním "meta, lol".

plakát

Mr. & Mrs. Smith (2005) 

Scénář je značně děravý, špiónský lore lajdácký a první polovina filmu je zbytečně vleklá expozice. Ale naštěstí to zachraňuje rámování sezením u vztahového terapeuta a skvostně kulminující druhá půlka. Ta se zapíše do paměti nejen skvěle rozehranými akčně-vztahovými scénami, ale také konečně onou dynamikou páru a chemií mezi protagonisty, které v první půlce zcela absentují. Ostatně také až v druhé půlce dojde na nějaké akční sekvence, přičemž jejich přednost spočívá v tom, že dokáže kombinovat moneyshoty s rozvíjením vztahu titulního páru. Ale přes to člověk velmi těžce zahání myšlenku, že navzdory zjevné ambici se tohle na "Pravdivé lži" prostě nehrabe.

plakát

Oppenheimer (2023) 

Nolanovi se podařil husarský kousek, když po coronou zaviněném propadu "Tenetu" okázale rozvázal své dlouholeté pouto s Warner Bros. a rozehrál s jinými studii hru "Chcete mě?". Nově tak smí Nolanovi říkat "můj milášek" studio Universal. Jen za to muselo vypláznout peníze na projekt, který nezapadá do aktuálně preferovaných škatulek hollywoodské produkce. Tím spíše pak "Oppenheimer" zaujme jako marketingová výzva. První kroky vedly přes povýšení samotného projektu na high-concept tagline "Nolan točí atomovku". Následně se zapojilo vyzdvihování analogovosti, což ve spojení s výbuchem bomby přispělo k vyvolání dojmu události. Dovršit sugesce, že tříhodinový biografický film o teoretikovi kvantové mechaniky bude velkolepý spektákl, finálně pomohlo sousloví 70 mm IMAX. Nejpozoruhodnější na tom je, že se prémiový formát projekce vyzdvihuje nikoli u vizuálně pompézního spektáklu, kde by měl očividné opodstatnění, ale u dialogového snímku, jehož většinu tvoří záběry deklamujících herců v oblecích či uniformách. Na druhou stranu totožně již mýtus 70 mm filmového materiálu uplatnila propagace Tarantinovy interiérové žvanírny "Osm hrozných". Tentokrát se ale ještě více než tehdy podařilo PR spindoktorům navodit dojem, že se pro každého filmového fanouška návštěva IMAXu rovná pouti do Mekky. V zájmu finanční návratnosti "Oppenheimera" a zajištění dalších Nolanových projektů je to chvályhodné. Ale dovolím si tvrdit, že navzdory celému PR cirkusu nepotřebujeme pro docenění tohoto filmu největší plátno. Vynikající zvuk ano, ale ne IMAX projekci. "Oppenheimer" nezadupe diváky do sedaček velkolepostí svých výjevů. Ale zato představuje vynikající scenáristický počin, který bravurně drží diváckou pozornost, zvládne zevrubně rozebrat svou titulní postavu, a dokáže to udělat přehledně. Což píšu jako člověk, který má problém pamatovat si jména, takže řada filmů s množstvím postav pro mě nefunguje, protože se v nich snadno ztrácím. Ne však v Nolanově "Oppenheimerovi". To proto, jak je vyprávěný, respektive jak se v něm vrství nejen časové linie, ale i samotné obrazy a zvuk. Jako by se Nolan vracel zpět ke svým kořenům, kdy neměl k dispozici horentní rozpočty a uhranul diváky čistě silou důmyslně skládaného vyprávění v "Mementu". Až na to, že oproti jeho mladicky ambicióznímu hitu zde nelinearita neexhibuje jako gimmick. Spíš s lety vytříbenou neokázalou účelností umožňuje rozpitvat a fascinujícím způsobem pro diváky poskládat různorodé životní role Roberta Oppenheimera i odborné, osobní a morální otázky, které se k jeho osobnosti, dílu a pozici ve velkých dějinách váží. Díky struktuře, která neustále klade detaily po bok širšího rámce a zpřítomňuje kontext či hledisko odstupu vůči dramatické poutavosti okamžiku, se Nolanově portrétu daří vyhnout se minovým polím plakátové oslavnosti, bulvární skandálnosti či filosofické těžkopádnosti. Nikoli tím, že by je neobsahoval, ale neustále je bombarduje částicemi jiných hledisek. Klasická floskule "komplexní portrét" zde dostala svou nekompromisní maximu.

plakát

Master & Commander: Odvrácená strana světa (2003) 

"Master & Commander" uhrane coby produkčně impozantní projekt, nádherně anachronický vůči dobovým trendům. Kvůli tomu sice nevyhnutelně zůstal kasovně za očekáváními a nestal se startem filmové franšízy, ale to nic nemění na tom, že jeho kvality odolávají zubu času. Obzvláště v dnešní době, kdy digitální efekty už dáno ztratily svůj wow efekt, bere zdejší umanutá autentičnost dech svou bezprostředností a fyzičností. Po vzoru knižní série, jejíž jméno film nese, se vyprávění zaměřuje na vykreslení organismu bitevní lodi a všech aspektů života napříč hierarchií její posádky. Jednotlivé peripetie pak pro zvýšenou dramatičnost představují best of událostí z dob námořních bitev. Důmyslně vystavěný scénář při tom obě linie perfektně propojuje. Stejně tak jednotlivé střihové sekvence i kamerové jízdy pomáhají mapovat topografii lodi, přičemž neustále zpřítomňují reálný rozměr mondénních úkonů i bitevní vřavy.

Ovládací panel
62. nej uživatel Česko
417 bodů