Chřástal

Chřástal

Fanda Soukup

okres Kolín

9 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 6
    • 4.9.2017  14:11

    Skvělá lehkonohá komedie z pera nacisty se zálibou v okultismu (nebo obráceně) Felixe de la Cámary (von Kutná Hora) - já vím, že to nijak nesouvisí s kvalitami filmu, ale musím si představovat ty diváky, jak se u jeho gagů v biografu popadají za břicho a (následuje střih) cca za pět let ho na Kampě polejvají benzínem a hledají po kapsách zápalky. Nemluvě o Baarové, ze které mohli v době natáčení ještě snímat Goebbelsovy otisky. Ale zpátky k věci. Oldřich Nový motající se pod vlivem v oblaku nikotinu, atakován upírem či ve víru taneční křeče jsou momenty k nezaplacení a celkově je to jeden z těch filmů, u kterého netřeba být shovívavý a zohledňovat, že je to „film pro pamětníky“ (ostatně taková nálepka pro snímek z roku 1939 už taky zavání okultismem).

    • 26.8.2017  08:40

    „Všecko se ví.“ Dneska by je vláčel bulvár (Co ty na to, Mužáku? Světlá se tahá s Nerudou a za svého zajíčka dokonce platí dluhy!), tehdy to veřejné mínění zvládlo i bez něj. Praha dýchá vlastenectvím, ale umí taky podusit, protože český spisovatel musí být morální. Slušní lidé už na to dohlédnou – pod tím se schová jak pokrytecká morálka, závist, bigotní hloupost (výborná je slečna, co „studuje filosofii“), tak i osobní msta. Hlavní hrdinové nejsou bezezbytku čítankoví - Nerudovy výlevy citů vůči vdané ženě jsou místy docela sobecké a služka Světlé by mohla být hrdinkou jejího románu o tom, jak někdo trpělivě snáší sekýrování náladové paní, která ale jinak ví, že obyčejní lidé z venkova jsou dobří. Kromě toho všeho ukazuje Vávra s Ondříčkem i něco jiného, obrazy jiné doby, kus zeitgeistu. Štědrovečerní společnost u stolu, za okny sněží jak u Lady a pánovi nesou pivo ve džbánku. Neruda s přítelem Arbesem sedí u skromného stolečku a stará maminka servíruje kaši. Anička (krásná Jana Preissová) nabízí mísu koblih (ve filmu padne i sarkastická poznámka o koblížkových vlastencích), sama smažila… ________ Vstupy vypravěče, který laskavě vysvětluje, co si má divák myslet, spíš otravujou. A Jiří Bartoška s touhle vizáží je spíš Karel Havlíček Borovský.

    • 8.8.2017  07:59

    Asi je dobře, že David Webb Peoples zaměřil síly na scénáristiku, i když jediný film, který režíroval, není vůbec zlý. Pocta pro juggery, jak se jmenovala originálka, kterou jsem někdy před dvaadvaceti lety sledoval s očima navrch hlavy, se dá vidět i dneska. Dobré jsou postavy Hauera a Chenové s odlišnou motivací a hlavně načrtnutí postapokalyptického prostředí s nápady, jakou jsou třeba místa na spaní ve finálním Red City. Hlavní atrakce, tedy brutální hra/sport budoucnosti, je sice zajímavá, ale zároveň působí až na post „quicka“ docela toporně. A ten otravný D´Onofrio s řetězem je tam i na konci úplně na hovno.

    • 17.7.2017  10:48
    Mroží muž (2014)
    ****

    Lízání mrože (myslím ten nanuk) po tomhle filmu už nikdy nebude jako dřív.

    • 23.4.2017  13:32

    Spíš Johny Mnemonic než Matrix, ale Scarlett má pěknou skořápku. Pohledné kyberpunkové kulisy, které ale postrádají opravdovost a působí až moc uměle, uhlazeně, digitálně – a pochybuju, že je to záměr. Stejně tak měl Ghost in the Shell (původní klasiku jsem neviděl) točit někdo, kdo by to měl trochu víc v paži (třeba souboj ve vodě je dost nanicovatý) a dodal, říz, styl, hloubku. Fajn zábava, ale měla na víc než vypadat místy jako rozpohybovaný mainstreamově tuctový komiks nebo díl seriálu.

    • 25.2.2017  11:02

    „Proto jsi tady - kvůli nostalgii.” „Svět se mění.” Když vás v rodném Edinburghu vítají slovinské hostesky a lesk a bída globalizace a George Best je mrtvější než dřív, to, že staří/bývalí kamarádi jsou pořád stejní podrazáci, trosky a magoři, je možná svým způsobem úleva. Nebo aspoň pro diváky. V závěru trochu moc na efekt thrillerové a „literární”, ale jinak setsakra zábavná (namátkou – 1690 a scéna na záchodcích) jízda poháněná energicko-nostalgickým soundtrackem. A „Vyber si život” funguje - pochopitelně - i v současnosti. _______ P. S. Kdyby se mě někdo zeptal, kde zní Relax od Frankie Goes to Hollywood a o scénu dál se po lukách producírujou naháči vytrestaní konkurencí, myslel bych, že to může být jen Bony a klid. Zřejmě Dannyho pocta Vítu Olmerovi.

    • 13.2.2017  18:27
    Velký klid (1968)
    ***

    Morricone je holt Morricone, ale Trintignant není Eastwood – což každý být nemůže, ale tady snaha o nápodobu Clintových tichých zabijáků trčí jak zmrzlý hnát ze sněhu.

    • 4.2.2017  10:34

    Zápletka o lidech, kteří na protest proti megalomanské betonové výstavbě zamořující Paříž a proti hektickému životnímu stylu moderního světa utvoří doslova podzemní hnutí, zní i docela současně. Akorát že dneska by takový film nemohl mít ten těžko popsatelný šarm (a patinu 70. let, samozřejmě), jaký má tenhle. Nosný nápad o poťouchlé komunitě pod ulicemi Paříže, k tomu nadsazený děj s ulítlými fóry (továrna na mýdlo, nakloněné ministerstvo) a pár kolorit místa a doby dotvářejících půvabných Francouzek, civilní hrdina pan Rondin ze starosvětského knihkupectví obleženého míchačkami, rtuťovitý ministr veřejných prací demonstrující svou akceschopnost, který připomíná Sarkozyho, a hlavně okouzlující vrchní „krysa”, Noiretův aristokratický utopista Gaspard.

    • 28.1.2017  19:01

    …ale žije si při tom jako královna. Z čeho asi? Z peněz, které vytahá z mužských! Z poctivých otců rodin, kteří do ní cpou peníze, protože je naláká na tu svou tuzexovou fasádu a ještě na něco, co se stydím napsat. Doufám, že zasáhnete energicky, protože rodina je základ státu a neměla by být rozvracena takovou… Anonym jak z učebnice pro malé udavače, kterým všechno začíná, je jednou z mnoha zábavných věcí Zatykače. Nijak zvlášť napínavá detektivka, ale živé, místy lakonické dialogy a pozoruhodné obsazení. Největší devizy jsou, jak píše uživatel FOCKE_WULF, „vykozená Rázlová a jurodivý Lábusek”, naopak na kriminalisty už nezbylo, a tak jsou víc rozlišeni ne typem nebo charakterem, ale kravatou.

    • 4.1.2017  18:11
    Pod kůží (2013)
    ****

    Film chladný jako prdel v ledu na Skotské vysočině a asi se stejným tempem. Taky odtažitý (ale pro to nemám přirovnání). Lovení osamělých kusů tu doprovází alienizující hudba připomínající hmyzí hemžení a zalézající pod kůži – ostatně ta samota, prázdnota, cizota je tu téměř hmatatelná. Jiný, a jak tu někdo poznamenává, hypnotický zážitek. Každopádně to chce nečíst „oficiální text distributora” – hlavně ten s tou mimozemskou korporací, kde asi nějaký popleta viděl Vesmírné kanibaly.

    • 23.11.2016  16:59

    Nevyjasněné události z konce nacistické okupace, barokní socha Anděla blažené smrti, fotky hřbitovů… komu by se u těchhle ingrediencí nesbíhaly sliny? Potenciál ale ubíjí způsob vyprávění - detektiva nebo skupinu vyšetřovatelů tu supluje anonymní voice-over mluvící za celý barák zpravodajské služby, navíc místy sklouzává do dikce připomínající budovatelské týdeníky. Často se pak spíš suše popisují události, než napínavě vypráví příběh, který sám o sobě je rozhodně zajímavý.

    • 27.10.2016  08:00
    Pod zemí (2014)
    ***

    Svižný film s atraktivním námětem a několika pitomostmi, které se po slibném íránském začátku začínají vršit jako ty kosti v katakombách. Když došlo na archeologii zasutých traumat a vyslovení pocitů viny, čekal jsem, kdy se v podzemních chodbách vedle klavírů a telefonů objeví Freudovo kanapíčko. A když si hrdinka uvědomí, že se musí vrátit úplně na začátek levelu a zmákne to náhle s rutinou ostříleného hráče, přičemž nepřátele likviduje bez zastavení či zpomalení, je to už jen bžunda. Ale to všechno je ten hermetický synkretismus, asi. Musím ale uznat, že mě na Jak nahoře, tak dole (český název Pod zemí je opravdu “originální”) bavilo to hádání, jestli nakonec postavy vylezou z poklopu v pevnosti Boyard, na atomové ponorce nebo u pana Josefa F. ve sklepě.

    • 16.10.2016  09:52
    Atentát (1964)
    *****

    Strohé, osekané skoro až na kost (přestože je tu i linie o rivalitě Abwehru a SS a nechybí pověstné Heydrichovo nasazení svatováclavské koruny - a zajímavého a pro film atraktivního se toho z událostí kolem atentátu nabízelo ještě dost), bez dlouhých řečí a bez patosu, který by se přitom dal těžko vyčítat (Navíc ty kulisy posledního dějství jak od vypočítavého scénáristy – úplně vidím Johna Woo, kostel a ty holubice… huš!). Možná něco chybí, ale nic nepřebývá. Sevřený, působivý film. ___________ A právě v Resslově ulici, směrem dolů po pravé straně, je kostel. (…) Vrátil jsem se sem s Aurélií, když byl kostel otevřený a dala se navštívit krypta. A v kryptě bylo všechno. Byly tu ještě hrozivě čerstvé stopy po dramatu, které se v téhle kobce dovršilo před více než šedesáti lety: okénko z druhé strany, krátká vyhloubená chodbička, stopy střel na stěnách a na stropní klenbě, dvoje dřevěná dvířka. (…) byla tu strašlivá odveta, byla tu vznešenost i šílenství, slabost a zrada, odvaha a strach, naděje a žal, byly tu všechny lidské vášně shromážděné na několika metrech čtverečních, byly tu židovské transporty, zmasakrované rodiny, obětovaní vojáci, byla tu pomsta a politický kalkul, byl tu člověk, který mimo jiné hrál na housle a věnoval se šermu, byl tu zámečník, který nikdy zámky neopravoval, do stěn tu byl navždy vrytý duch odboje, byly tu stopy zápasu mezi silami života a smrti, byly tu Čechy, Morava, Slovensko, v několika kamenech tu byly obsaženy celé dějiny světa. Venku bylo sedm set esesáků. (Laurent Binet, HHHH)

    • 24.7.2016  08:53
    Garth Marenghi's Darkplace (TV seriál) (2004)
    *****

    Vsadím se, že jednou z nočních můr Stephena Kinga, po které se probudí zpocený, je ta, že je ve skutečnosti Garth Marenghi. Autor, splétač snů, vizionář - plus herec. A tvůrce hororového seriálu Darkplace, něčeho tak děsivého, že na to tehdy nebyla televize připravena. S citem pro brak a estetiku 80. let (to by to možná mělo být uvozovkách) vypiplaná mystifikace (hlodá ve mně strašidelná myšlenka, jestli to někdo třeba vzal vážně), kde pitomost scénáře, prkenné herectví, zpomalené záběry a mužný patos macho doktorů korunují „komentáře tvůrců” se vší tou typickou nabubřelostí a závažností stvořitelů něčeho mezi Hamletem a Schindlerovým seznamem plné neuvěřitelných výroků.

    • 6.7.2016  09:52

    Neměl bych číst předem komentáře na čsfd - co jsem se dozvěděl, že jedna z postav vypadá jako Bolek Polívka, nemohl jsem to v kině dostat z hlavy - a určitě jen díky tomu jsem pak při jedné scéně měl za jisté, že je tam i Lucka Bílá. ____________ Strašidelná lidová poudačka ze 17. století natočená zcela vážně a doslovně, až se tím, že ukážou opravdu všechno, tvůrci zbavují možnosti, že by se to mohlo číst i jinak. Ale i tak to může být ukázka toho, jak lidová obrazotvornost podala tragédii jedné rodiny odloučené od ostatních a ponechané v puritánském (zde pochopitelně ne v přeneseném smyslu slova) dodržování náboženských dogmat a strachu z lesa, nebo spíš z Lesa. Pak už stačí jen trocha dětského obviňování a fantazie plus domnělé souvislosti a už se dává do pohybu kladívko na malou čarodějnici. Nejděsivější jsou tu dost možná právě děti, nejen kvůli veselé písničce o kozlíkovi… Moc pěkný konec, přestože nejdřív jsem si říkal, že před poslední scénou to měli useknout.

    • 11.6.2016  11:29
    Modré stíny (TV seriál) (2016)
    ***

    Ehm… jakou přesně roli má v policejním týmu Horová - Voříšková? Jde o nějaký program adopce či inkluze? Je to maskot? Nebo tamagoči? Tričko s nápisem Simplicity nosí povinně? Pokud si po zhlédnutí kriminálky kladu otázky tohohle typu (a pár se jich ještě ohledně logiky našlo), není to pro dílo úplně dobré. Přitom Modré stíny nejsou špatné - zajímavé obsazení i lokace, snaha o společenský přesah ve formě vyrovnávání se se stíny minulého režimu v konfrontaci s tím, že ten současný je už od počátků vrhá taky, a zároveň soustředěné vychutnávání lehce groteskních momentů (přezouvání u kvestora). Netuctovost obstarává i kamera, i když někdy sklouzává do manýry či módu „nudícího se kameramana”.

    • 14.5.2016  10:31
    Karel Hlaváček (TV film) (1998)
    ***

    Bez kýče étericky pobíhajících dívek s vlajícími bílými šaty, které se zřejmě zjevují při přednesu poezie, by se to obešlo. A představitel básníka si možná popletl herecký výraz „zádumčivost”/„zažívací obtíže”. Jinak je to ale dobré a z obdivu ke Karlu Hlaváčkovi se tu vyznává i J. H. Krchovský.

    • 8.4.2016  19:04
    Pasiáns (TV film) (1969)
    ****

    „Copak vy netoužíte dostat se odtud?” Pozorování skupiny lidí náhle odříznuté od vnějšího světa, která si osahává nové prostředí a musí se nějak dohodnout, co dál. Dneska obvykle námět pro reality show, v roce 1969 pro alegorii, která sice na dobu okupace odkazuje, ale možnosti jejího čtení jsou širší. Originální zápletka a soustředění se na podobenství asi trochu vytěsnily nějaké větší odhalování charakterů – tady už je to skoro od začátku dané i s visačkou – sobecký frajírek, labilní kráska, rezignovaný intelektuál atd. Největším požitkem je ale magnetizující Hrušínský – z průvodce se stává autoritativním manipulátorem (dokonce si k tomu oblékne objevenou uniformu), který svými řečmi a pohledy musí potěšit každého, koho mrzí, že Spalovač mrtvol nemá dvojku.

    • 21.2.2016  13:51
    Román lásky a cti (TV film) (1972)
    ****

    Koho mátly školní taháky s fakty typu „Jan Neruda se rozešel s Karolinou Světlou a pak napsal Kam s ním?”, dostane v Románu lásky a cti možnost hlubšího vhledu. Převyprávění vztahu mezi Nerudou a Světlou pouze citováním jejich korespondence je intimní a „artové” (a samozřejmě levné) řešení. Tedy pokud na to máte lidi, kteří to, co je na řádcích i mezi řádky, dokážou působivě vyjádřit vydaní napospas statickým záběrům, které jim nedají vydechnout, když jejich tváře jsou skoro jedinou atrakcí filmu. Jestli Světlá vyzařovala takovou kombinaci krásy a oduševnělosti jako Růžena Merunková, člověk Nerudovu vášeň ke (o něco) starší vdané spisovatelce úplně chápe. Na druhou stranu dopisy vůbec nejsou jen v duchu citových vztahů, ale vedle prosakujících dobových manýrů nesou sociální tematiku i překvapivě trýznivé existenciální otázky.

    • 31.12.2015  10:41
    Tři bratři (2014)
    **

    Zatímco Steven Seagal v Muži s cejchem smrti na adresu záporáka prohodí „Doufám, že nebyli trojčata,” u Tří bratrů jsem si alespoň mohl říci „Ještě že nebyli čtyři.” Svěrákové nejspíš slyšeli o slabší schopnosti soustředění dnešních dětí a o nárocích na podněty, které je zaujmou, jinak si nedokážu vysvětlit, proč se film bojí na chvíli zpomalit nebo zavřít ústa. Kromě úvodu snad nejsou dvě minuty, ve kterých by se zrovna nezpívalo, což je jednak otravné a jednak to účinně zamezuje vzniku napětí a tomu, aby se snímek na chvíli zastavil a vyprávěl obrazem (což Svěrák – a na filmu to vidět je – jinak pochopitelně umí). Zmíněné napětí a nějaké překážky v „questu” jsou navíc jen u Šípkové Růženky, další dvě pohádky jsou spíš do počtu a role zbývajících bratrů v nich je docela chabá. Hezky vyhlížející kabaretní taškařice, méně už pohádka.

    • 31.12.2015  10:35

    Sněženky a machři po 25 letech! Sněženky a machři po 25 letech… Zní to euforicky, nebo spíš ironicky? Snažím se představit si, jak tvůrci vysvětlují producentům (vím, jsem zblblej z filmů), co natočí za jejich prachy – že bez divácké znalosti původní „kultovní komedie” to nemá smysl …a že tohle komedie nebude. Nebo jim to neřekli. Alespoň předpokládám, že to byl záměr a že si autoři nemysleli, že je to hlavně legrace. Vtipné ale je, jak se možná shoduje očekávání spolužáků a diváků. Pocit nostalgie a očekávání toho, že to bude velký jako tenkrát a že je možné dvakrát vstoupit do stejné závěje. A místo toho prázdnota, trapnost a nevyřčené poznání, že staré časy už se nevrátí. A že dřepkins už je trochu málo. Je to dobře natočené (aby nedošlo k mýlce – křečovité či trapné jsou situace, ne samotný film), a přestože snad chápu, co chtěli tvůrci říct, i tak film zůstal na půli cesty – mohl být vyhrocenější, vtipnější, nebo obojí. I přesto, že třídní srazy po letech jsou možná právě takovéhle.

    • 26.12.2015  16:46

    Pokud u nové české pohádky nemám dojem, že sleduju novou českou pohádku, ale prostě film, něco je tady… správně. Kromě filmařského umu třeba to, že se tu nikdo nepitvoří, příběh se obejde bez mentálně znevýhodněných pohádkových bytostí a zlo je realistické. K výslednému hodnocení film táhne skvělá Issová, němohra by naopak prospěla Bydžovské s dost otravnou intonací. Ale jak to, že hlavní hrdinka, která bez rozloučení na dlouhé měsíce zmizí z domu, ani jednou nepomyslí na rodiče a na to, co asi prožívají? To je chyba z hlediska logiky i z hlediska pohádky, řekl bych.

    • 16.11.2015  20:04
    Pension pro svobodné pány (TV film) (1965)
    **

    Největší legrace související s filmem je zdejší hodnocení (momentálně 81 %). Pension pro svobodné pány je jeden z těch případů, kdy nechápu, jak je možné, že se při realizaci filmu nenašel nikdo, kdo by řekl něco jako: „Hele, už je to nějaký trapný...” Nenašel. Abrhám sice dělá, co může, ale všechno je strašlivě natahované, a když už se deset minut snaží zvednout Jiráskovou z postele a ona si tam lehne zpátky už pošesté, je to k po… k popukání. Nevadí mi, že je to blbost, ale to, že to má asi o půl hodiny víc, než by mělo, přičemž vtipů je tu asi na patnáct minut. ______* a půl.

    • 15.11.2015  10:51

    Židovský kluk se dostává do německé armády a jako válečný hrdina do elitní školy pro nacistickou mládež, kde čelí trampotám se skrýváním obřízky, jelikož po něm jedou nejen fanatické árijky, ale i kamarád v uniformě. Scénář jak pro crazy komedii Slunce, seno, Hitlerjugend nebo Krev, půda a erotika. Jenomže bláznivost je asi konstantou dějin - a popisované doby obzvlášť. Dějové zvraty a klikaření hlavního hrdiny, jehož sympatické ambice spočívají ve snaze prostě přežít, jsou už docela přehnané, což přesně zapadá do informace, že jde o skutečný příběh. A příběh pádí jako splašená tramvaj skrz lodžské ghetto, takže Solomon/Josef má co dělat, aby se dostal do role. A i když je hraní možná lehčí, než být sám sebou (jak se dozví), co když máte znamení totožnosti vypálené ne sice na čele, ale… Hollandové film ukazuje zblbnutí lidí ideologií v mrazivých i groteskních scénách - dětem určený komunistický důkaz boží neexistence (co se vlastně asi stalo s tou hezkou vychovatelkou/politručkou?), vyučovací hodina „Jak poznat Žida” - a stejně tak má smysl i pro momenty dojemné a lidské (závěrečné močení). Evropo, Evropo…

    • 9.11.2015  18:23

    Kdo hledá, najde… Název jak z pornofilmu a vágus na plakátu, ale jak se ukázalo, není to oxymoron. Horor to taky moc není, ale jako černá komedie / podobenství je to dost výživné – a překvapivě dobře zahrané (scéna Pepova zpěvu je boží). Škoda jen ne úplně dokonale zvládnutého závěru. Blíž než k lesním hororům to má k Erbenovi a lidovým pověstem, ve kterých se krutě trestá hamižnost a zaslepenost vidinou peněz, což se tu nenásilně prostupuje s aktuálním problémem lidí na dně společenského žebříčku. A to, že se varovný příběh o následcích rejpání v zemi odehrává v Horním Jiřetíně, bude těžko náhoda… Paralela o vábení zrádných děr je už jen třešničkou na dortu.

    • 26.9.2015  17:35

    Ten film je dnes něčím jiným, než v době vzniku. Podezření z mystifikace a la Ropáci či z jakéhosi pseudodokumentu není vzbuzováno ani tak tím, že se pátrá po legendárním Olgoji Chorchojovi – a že se nic nevypátrá –, jako volbou Suchánka coby vypravěče, který svým zaujatým, i když zdánlivě nevzrušivým přednesem dodává dramaticko-parodický rozměr. K tomu přičtěte místy zvláštní hypotézy, jeden tajemný zvrat a závěrečné modelování červa v Paintbrushi/Malování. ______ Ale taky uvidíte tři chlápky, kteří se s kamerou a s náklaďáčkem (a ve stejných tričkách s velkým logem Nike, takže je jasné, kdo jim dal na benzín) vydávají do mongolské pouště. A když potkají americkou expedici, obdivují jejich satelitní navigaci s tím, že „my máme jenom kompas.” Zpráva o dobrodružství raných devadesátých.

    • 22.9.2015  16:59

    Expendables potkávají pohádky bratří Grimmů - a výsledek je lepší než Stalloneho řezanice i než Gilliamova producentská Kletba. Wirkola tak vrací žánr pohádky zpátky dospělým a v duchu toho je chvályhodné, že nenásleduje zvrhlé hollywoodské pravidlo „zabíjení a krev ano, nahota probůh ne”. Svět Jeníčka (to, že je cizími lidmi takhle oslovován dospělý muž v kůži, působí trochu… podezřele) a Mařenky je grimmovsky krutý, ale taky plný nadsázky. Od rozvedení představy, co by vyrostlo z oněch dětí s iniciačním zážitkem v perníkové chaloupce, přes stylové animované titulky až po detail, jako jsou informace o pohřešovaných dětech na lahvích mléka. Akční scény jsou dynamické a Mařenka sexy.

    • 19.9.2015  11:27
    Panenka (TV film) (1980)
    ***

    Největší atrakcí televizní Panenky je snaha o simulaci Ameriky (jedna scéna se dokonce odehraje na ulici!) a tamních poldů v podání Abrháma, Zedníčka a plechovek od coca-coly. Pobaví koketující Naďa Konvalinková, naopak Josef Abrhám a Svatopluk Skopal nejsou jako drsní detektivové moc přesvědčiví a skoro to vypadá, že na někoho křičet jim bylo trapné. A jedna otázka na závěr: Že by neprovedli pitvu zavražděné, ze které by hned museli zjistit to, co slavně odhalí jinou cestou až po hodině filmu? Zřejmě americký šlendrián. To by se u nás nestalo.

    • 17.9.2015  18:18

    Parní lokomotiva táhnoucí vagony napříč galaxiemi je fantastický nápad. Jestli se říká, že železnice je poezie svého druhu, u galaktického expresu to platí na druhou. Svět space opery šmrncnuté westernem a pirátskou estetikou je jako živý a kreslené postavy nejsou jen figurky, ale věříte jim, že mají osobnost a svoji historii, i když jde třeba jen o vlakový personál. Jen ten svět je překvapivě malý – hrdina vždycky z celé planety hned potká ty, které potřebuje a o kterých mu někdo vyprávěl. Ale čert vem dějové berličky - za ten vesmír plný křehké krásy, smutku a osamělých bytostí křižujících mezi hvězdami jich ***** přidám.

    • 5.9.2015  10:16

    Slušná holmesovka vycházející z té teorie o Jacku Rozparovači, kterou později ve svém opusu Z pekla zpracoval Alan Moore. Kombinace Jack Rozparovač versus Sherlock Holmes je vděčný nápad, ale potenciál se naplnit nepodařilo. Zrežírováno je to totiž trochu nanicovatě, až na scény se zlověstnou drožkou, které mají slušnou hororovou atmosféru. Whitechapelské prostitutky jsou zle zřízené (i ty, na které nikdo nazaútočil) a detektiv s doktorem vypadají, jak mají. Sherlock ale docela neholmesovsky podléhá emocím a Watson místy působí až retardovaně (podíl má asi i český dabing) - o což si jeho představitel, soudě dle rubriky „zajímavosti”, koledoval.

<< předchozí 1 2 3 4 5 6
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace