Myshkin

Myshkin

okres Praha
student

11 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4
    • 30.9.2020  00:16
    Albert Nobbs (2011)

    Námět a zápletka s vyústěním mně přišly skvělé. Albert Nobbs je společenské drama, jak se patří. Jako postava je Nobbs velmi neobvyklou a náročnou rolí. Glenn Close v ní sice neurazila, ale ani nijak zvlášť nepotěšila. Její Nobbs byl tak nevýrazný, že ji v herectví strčily do kapsy Janet McTeer i Mia Wasikowska.

    • 5.9.2020  17:31

    Souhlasím s uživatelem xxmartinxx. Tvůrce asi opravdu zajímala jen ta glamour složka příběhu. Ten film stejně jako vila Tugendhat nemá žádné nosné zdi (ovšem na rozdíl od ní ani tu ocelovou kostru), žádné téma, postava ani myšlenka v něm není dostatečně nosná, propracovaná a rozvinutá. Scénář je hanebně slabý, přitom několik momentů a motivů (morální dilema za války a odcizení manželů po odchodu do exilu, ...) je zajímavých, ale zůstávají neuchopené. Vlastně vše, snad kromě krásy dvou hlavních hrdinek, hraje druhé housle a dokonce i historická složka je vyloženě odfláknutá. A díky zvolenému tempu je výsledný dojem jen táhlá nuda. Věřím, že Mawerova předloha je míň plochá a mnohem zajímavější, ale po téhle adaptaci nevím, jestli se mi kdy bude chtít ji přečíst.

    • 4.6.2020  15:12
    Jinn (TV seriál) (2019)
    **

    Seriál vyvolal v Jordánsku mediální poplach, část kritiky byla zasloužená, část podle mě ne. Je dobře, že se scénáristi pokusili o nezkrášlený pohled na jordánské teenagery, škoda jen, že nešli hloubš a zvolili za hrdiny jen takovou úzkou skupinu dobře zajištěných westernizovaných mladých. Vyčítat tomu vulgární jazyk, líbání atd. může jen bigotní trouba, ale kritiku za scénář a provedení si seriál zasloužil. Budu k tomuhle počinu hodně benevolentní, když řeknu, že je to sledovatelná podívaná s krásnými záběry pouštní Petry. Když budu kritičtější (což je tady namístě), nemůžu říct nic jinýho, než že je to špatně napsaný, nudný a zbytečný konzumní produkt. Petra i téma džinů jsou naprosto nevyužité. Když se zdálo, že by džinové mohli podobně jako upíři představovat určitou symbolickou sociální kritiku, všechno vyznělo do ztracena. Škoda potenciálu.

    • 13.5.2020  15:41
    Spisovatel (TV seriál) (2019)
    **

    Veskrze průměrný seriál. Typická imitace západních žánrů a estetiky, včetně té poirotovské stylizace. Škoda námětu! A hlavně je to trochu podvod, z detektivky se seriál rychle zvrhává do typické arabské telenovely. Kromě jednoduchého případu vraždy stojí hlavně na romantickém příběhu spisovatele a jeho čtenářky a nově i obhájkyně. Vizuál je sice působivý, herci jsou krásní, vymydlení, interiéry přepychové, ale tempo příšerně rozvláčné, některé epizody jsou vyloženě zbytečné a do počtu (asi 20 dílů z 30 je postradatelných), takže i ta vysokorozpočtová výprava je v podstatě mrhání peněz. Některé dialogy silně šustí papírem. A ten závěr byl bohužel taky skoro urážka kriminalistického žánru, při rekonstrukci vražd by odborníci zcela určitě zaplakali. Nebýt té soap-operní vaty a nevěrohodného konce, pozitiva by se na seriálu snad i našla. Hlavní hrdina je úspěšný a vzdělaný Syřan, což je aspoň pozitivní reprezentace oproti stereotypu chudého uprchlíka.

    • 4.4.2020  17:00
    Zatoulaný (2018)
    ***

    Přestože stylově jde o docela surové a naturalistické dílo, nejsem si po skončení filmu jistý, jestli mu úplně věřím. Nevadí, že o minulosti hlavního hrdiny nic nevíme (jenom výraz tváře v jediném momentu u lékařky svědčí o traumatu), z jeho jednání člověk docela chápe, jakou motivaci pro svůj způsob života má. Jeho situace vypadá částečně jako tragický důsledek jeho minulosti, zároveň ale není pouze její obětí, Vidal-Naquet neukazuje prostituty jen jako ponížené a zahanbené trosky na okraji společnosti, jak to často bývá; jejich tělesnost, chtíč, živočišnost zobrazuje bez zábran, bez soudu, bez prudérnosti. Nevím ale, co si vzít z toho rozporu, v kterém je na jedné straně deprivovaný člověk toužící po společnosti, citu, lásce a důvěře, a na druhé straně divoch neschopný žít v nesvobodě konvenčního partnerského vztahu a způsobu života. Hrdinu pozorujeme pouze zvenčí a navzdory zdánlivé prostotě a průhlednosti zůstává až do konce tajemný a neprostupný.

    • 24.3.2020  20:09

    No nezlobte se na mě, ale kdo je schopen toto nazvat telenovelovým dramatem, musí být poleno. Přemýšlím, jak to, že se na tom tolik lidí tady shoduje? Možná ty španělské asociace, kdykoli vidíme vztahové drama a slyšíme jména Fernando, Antonio... hned každý myslí na telenovelu. Přiznávám, i mně se některé předchozí Farhádího filmy líbily víc, ale obdivuju, jak snadno dokázal přejít do španělského prostředí a vytvořit zápletku, která působí autenticky, s místní mentalitou, atmosférou i všemi detaily. Jako u každého jeho filmu je člověk v napětí a stresu spolu s postavami, přemýšlí a čeká, co bude dál. Charaktery postav budované nejdřív pomocí subtilních detailů, podpořené skvělými herci, kteří jsou u Farhádího taky samozřejmostí. O pár minut to myslím zkrátit šlo, ale celkově to byl působivý zážitek.

    • 23.12.2019  23:35

    Historická pohádka, která je výtvorem ducha dnešní doby, ale podle mě v naprosto pozitivním smyslu! Od začátku vidíme, že si film trochu dělá legraci z orientalismu typického pro podobné filmy a chce se mu okatě vyhnout, přestože zároveň některé jeho aspekty vědomě využívá (upozaděná, "tajemně svůdná" postava Abdula, vyvolávající exotické okouzlení). Slabina tohohle skvěle zahraného, umně natočeného (a řekl bych nakonec i dobře napsaného) filmu je ale právě postava Abdula, respektive její nedotaženost. U Victorie úplně chápeme, z čeho plynulo její okouzlení a proč si vypěstovala takové úzké přátelství s někým, jako je filmový Abdul. Obráceně se to ale říct nedá, jeho postava toho o svých myšlenkách a pohnutkách totiž moc prozradit nenechává (jistě, ukázat narovinu, že to byl prospěchář, v zájmu poselství scénárista nemohl). Je to škoda, protože jinak je myšlenka filmu - fascinace a inspirace jinakostí, úcta a dialog mezi dvěma odlišnými kulturními světy - krásná a v dnešní době dost naléhavá.

    • 26.6.2019  00:48
    Velkolepé století (TV seriál) (2011)
    *

    Historie je tu samozřejmě jen kulisa, nehorázně zjednodušená, zkreslená a upozaděná, ale ti co kříčí "propaganda" by si měli uvědomit, že podobný produkce máme i u nás v "křesťanské Evropě". Je přirozený, že Turci svoji historii vidí jinak než my. Nikdo se ale na tohle nedívá proto, aby se něco dověděl o historii. Cílovka není zvídavý a po informacích lačnící divák. Nejotravnější na tom seriálu jsou ty stupidní intriky a dialogy a hlavně postavy samotné, ani jedna sympatická v něm není. Chápu, že ženské v harému zřejmě neměly moc vyžití, a tak jim to muselo jít na mozek, ale takový kurník přiblblých slepic, to se tvůrcům fakt povedlo, to se dá se snést opravdu jen chvíli. Být žena (ale i jako muž), je mi hanba se na to dívat, totální urážka ženského pokolení. Já vydržel první řadu jen proto, že jsem seriál viděl v zájmu procvičování jazyka v syrském dabingu (mimochodem má mnohem přesnější název: "Sultánův harém", protože "Velkolepé století" se před námi teda rozhodně nekoná), a pak kvůli exteriérům paláce Topkapi, ty mi připomínaly prázdniny v Istanbulu, takže jsem si i nostalgicky zavzpomínal.

    • 6.6.2019  12:14
    Single Man (TV seriál) (2017)
    *

    Většinou spíš trapná snůška vyčpělých stereotypních karikatur, která moc šustí papírem na to, aby byla aspoň minimálně uvěřitelná, natož vtipná. Ani závěr to nespravil. Evidentně jsem přehmátl a nejsem cílová skupina.

    • 6.5.2019  19:22
    8 žen (2002)
    ****

    Skvělé herečky, labužnická stylizace, vtipné dialogy, napínavá detektivní zápletka. Prostě lahůdka. I hudební vložky, vlastně přejaté šlágry a "šansony" od francouzských hvězd minimálně stejného kalibru jako účinkující herečky, se do filmu hodí a ve zkratce dokreslují ženské postavy, ty jsou ve většině případů naprosto nesnesitelné. Není vlastně úplně jasné, jestli je to spíš misogynní nebo feministický film, každopádně ale jako satira funguje dobře, François Ozon je ostatně známý tím, že "má ženy rád". Ovšem o francouzském Almodóvarovi nemůže být řeč, přestože styčné body mezi nimi by se v tomhle filmu našly.

    • 2.5.2019  23:44
    Theeb (2014)
    ***

    Jasně, krásná kamera, prostředí, autenticita (v kontextu arabskeho filmu obecne musim vyzdvihnout skvely vykon hercu a skutecne verohodne dialogy v beduinskem dialektu) atd... Ale tak depresivní a hlavně pesimistickej film už jsem hodně dlouho neviděl. Žádná katarze, žádné prozření, jen jedna velká chmura, uff....

    • 8.7.2018  15:08

    Vizuálně naprostá nádhera: výhody hraného a animovaného filmu daly vzniknout působivému dílu. Drsný, chytrý, filmařsky nápaditý a v dobrém smyslu provokující film, u něhož člověku zatrne, a přestože i pobaví, nutně mu z něj po skončení bude dost úzko. Skvělý scénář, úžasné postavy a herci. Mozaikovitý obraz "anxiogenní" společnosti, v níž je každému tak trochu úzko, těsno, nepohodlno, kde je hodně přetvářky, frustrace a úzkosti, kterou každý kompenzuje po svém: v hlasité hudbě, drogách, sexu, vypjaté víře. Nepřekvapí, že vlastně "nejsvobodnější" postavou filmu (aspoň co se vnitřní svobody týče) je prostitutka. Hodně výmluvný moment je jeden zvukový přechod mezi dvěma scénami - z milostného orgasmu do muezzinova volání k modlitbě... Geniální. 19.6.2018 Bio-Oko

    • 26.3.2018  17:12
    Tahaan (2008)
    ****

    Prostý, dojemný příběh, který velmi nenásilně podává svědectví o neutěšené realitě severoindického Kašmíru. Samotný příběh je vlastně jen takovým motorem, který dává do pohybu obrazy chudoby, utrpení, drsného podnebí i povahy lidí. Díky úžasnému hlavnímu hrdinovi a jeho oslíkovi je toto svědectví přístupné všem a filmu dává určitou lehkost, ošklivou realitu odsouvá jakoby na periferní vidění, ta je ale přesto neodbytně přítomná. Snímek tak přináší jednoduché lidské poselství, pěknou filmařinu, a to stačí.

    • 13.1.2018  22:32

    No vida. Skvělý Hání Abú Asad točí Halywůd. Z jedné strany z toho mám radost, z druhé mě ale jeho nový počin trochu zklamal. Z jeho předchozí výtečné autorské tvorby jsem pod nánosem amerických žánrových klišé po prvním zhlédnutí nenalezl vůbec nic. Ale abych filmu nekřivdil, filmařsky byl poctivý. Škoda, že byl zaměřený čistě a jenom na vztah dvou hrdinů, mohl o trochu víc rozvinout téma jejich krajní zkušenosti v konfrontaci s realitou po jejich návratu do normálního života (předpokládám více rozvinuté v knižní předloze), náznaky tam přitom byly... Místo toho se ale tvůrci rozhodli závěr natočit tím nejstereotypnějším způsobem, kvůli kterému film ztratil kouzlo úplně.

    • 13.1.2018  00:49

    Nejprv musím vyzdvihnout nádhernou kameru a vůbec technickou stránku filmu, které filmu dodali jisté poetično. Tím ale moje chvála bohužel končí. Scénář a práce s herci byly strašné. Tři hlavní ukrajinští herci by určitě byli výteční, kdyby je režisér nenutil do těžkopádných (a zdlouhavých) scén a jejich dialogy nešustily papírem. Nemůžu si pomoct, ale víc než lacinou love-story jsem v tom nedokázal vidět. Své poselství, mělo-li být prtiválečné, film nedokázal předat. Po mých rozpacích při závěrečných titulkách mě dorazil sám režisér (a scénárista v jedné osobě) při diskusi, když prohlásil, že film měl mj. ukázat, že "válečná zkušenost může lidi sblížit" a že pro nás tedy válka "může být i pozitivní", přičemž na závěr nezapomněl dodat, že si přeje, abychom žili ve světě bez válek a měli se rádi. (...!)

    • 28.9.2017  22:22

    Bez ohledu na obsah a faktickou správnost prezentovaných údajů (kterou nijak nezpochybňuju, protože na to nemám odbornost), je tento dokument působivým dílem. Skvěle napsaný, natočený a sestříhaný tak, že promyšleně graduje a vytváří silný výsledný dojem a dosahuje toho, že jeho sdělení přesně padne na úrodnou půdu, kterou si během filmu umně připravili (tvůrci se v půdě prostě vyznaj :D). Zkrátka jako agitace funguje výborně. Lze dodat, že i předkládané informace jsou srozumitelné, poučné a věrohodné. Osvěta. A stojí za vidění.

    • 14.5.2017  15:32

    Skvělá tragikomedie odehrávající se mezi zdmi starých osmanských lázní, v oáze klidu uprostřed společenských bouří. Tam se setkává ženská část Alžíru, znovu se protkávají lidské osudy zpřetrhané a znepřátelené občanskou válkou. Prostor lázní dodává filmu hřejivou intimitu, zároveň ale klaustrofobní pocit bezmocnosti vůči ohrožení zvenku. Atmosféra je výtečná. Dialogy i herecké výkony, na kterých film stojí, udrží divákovu pozornost od začátku až do vyhroceného a působivého konce. Znovu vidět Hiam Abbás a Biyounu společně v takovém projektu (po La Source des femmes) je čirá radost... Takovou úlitbou předpokládanému cílovému divákovi je pár klišovitých scén, kdy se ženy baví o svádění mužů (to je snad už povinnost v arabských filmech o ženách). To ale nijak závažně nekazí výtečný scénář, který se dotýká palčivých témat spojených s občanskou válkou a extremismem poměrně přímo a bez kliček. Toto si sežeňte!

    • 29.3.2017  00:10

    Režijní debut, který ukazuje Wisáma Šarafa jako vyzrálého umělce, ale ne moc zkušeného filmaře - film je spíš sbírka skic, než suverénní filmové dílo. Chybějící rytmus i zápletka jsou sice zcela v intenci sdělení, ale diváka v kinosále docela otráví. Film má smysl vidět hlavne v případě, že člověk zná libanonské reálie, jinak ale i tak pobaví povedenou společenskou satirou (popová stár v politice, senilní otec, bazooka darovaná jako poděkování, Mein Kampf jako bezva četba...). Humor založený na opakování a řetězících se groteskních situacích odráží poválečnou realitu země: přetrvávající násilí, amnézii, nehybnost, lhostejnost mezi lidmi a absurditu života v zemi, která se skoro stala synonymem konfliktu. Ten se tady ukazuje vlastně jako chronický a jako neodmyslitelná součást života země dodnes.

    • 17.3.2017  21:31

    Žánr dobrodružných objevitelských filmů je stále živý a stále má co dát! Jen se přirozeně vyvíjí, od nadšených filmových expedic do exotických končin, plných akce, barbarských kanibalů a tajemných civilizací, do trochu rozjímavějších a viditelně antropologicky a historicky poučenějších poloh. Nemůžu posoudit historickou přesnost, ale ta tady stejně asi není v centru zájmu - tím je hlavně oslava samotného objevování, potřeby poznávat, tj. toho, co člověku dává velké sny a chuť do života a pohání jeho rozvoj. Tuhle zvědavost a "okouzlení" z doposud nepoznaného, něčeho nového a jiného, na diváka přenáší hlavně úchvatná kamera a vůbec vizuál, silně stylizovaný, ale přitom daleko od kýče. Pár nutných (mně protivných) hollywoodských klišé (hrdina-superman, hrdinský patos celkově, rodinná idylka, "akční" válečné scény...) tady odpouštím. Některé pasáže ale byly zbytečně dlouhé a na úkor obsahu.

    • 7.3.2017  16:18
    Dunia (2005)
    *****

    Velmi smyslný (od tance, přes barvy až po hudbu), poetický a odvážný film. Na filmu jsou kromě příběhu a vizuální stránky zajímavé zvláště okolnosti jeho vzniku a následné reakce, které popisuje sama režisérka, angažovaná Libanonka Jocelyne Saab (známá pro svoje filmy z období občanské války). Egyptské cenzuře se nelíbil už scénář, takže nakonec z jakékoli oficiální podpory sešlo, později se jí nelíbil hlavně záběr ukazující zakrvavený ručník po obřízce malé holky, provedené žiletkou na podlaze (dodnes se nějaká forma obřízky dotýká přes 90 % Egypťanek, přestože v ostatních arabských zemích je to jev naprosto nepředstavitelný, vyjímaje Súdán), kritice se pak nezamlouvalo třeba ani nefotogenické prostředí káhirských chudinských čtvrtí a celkově očerňující zobrazení Egypta (přitom i absurdní epizoda zákazu Tisíce a jedné noci ve filmu je založená na skutečném, i když neoficiálním "zákazu" této knihy některými islámskými právníky). Režisérka tvrdí, že po uvedení filmu jí několikrát vyhrožovali smrtí. Na jednom promítání v Egyptě - přestože cenzurou náležitě "obřezané" verze - herci schytali salvu sprostých nadávek a stali se terči různých nepřátelských kampaní. Není určitě náhodou, že představitelka Dunji - Hanán Turk - pár měsíců nato oblékla hidžáb a dala se na islámskou osvětu, což třeba Júsef Šáhín, nejvěhlasnější egyptský režisér, který ji v minulosti obsadil do hlavní role svého filmu al-Áchar (zde v databázi L'autre), ohodnotil slovy, že se "zbláznila". Jocelyne Saab zase výsměšně spekuluje, jestli jí fundamentalisté nenabídli lepší finanční příležitost než filmový průmysl. ***** (viděno v Institutu arabského světa v Paříži na mezinárodní den žen 2017, za přítomnosti režisérky)

    • 4.3.2017  21:18
    L'Autre (1999)
    ****

    "Žo" Šáhín po historických filmech "Sbohem Bonaparte" a "Osud" neopouští téma komplikovaných vztahů "Západu" a "Orientu" a islámského fundamentalismu, v devadesátých letech silně aktuálního. Tady se ovšem posouvá do současnosti a dotýká se řady žhavých politických a společenských témat a nebojí se tnout přímo do živého a nešetřit ani jednu ze zkompromitovaných stran. Je s podivem, že při tom množství témat se mu film nerozpadl a dal se stíhat. Na rozdíl od předchozích filmů vyznívá o dost pesimističtěji a prozrazuje režisérovo rozčarování z dění v rodné zemi a ve světě, poháněném lačností po moci a penězích. Komplikovaný vztah některých Egypťanů k rodně zemi, s kterou to jde od desíti k pěti, hezky shrnuje replika jedně z hlavních postav, žárlivé matky a zkorumpované milionářky Margaret (ztvárněné egyptskou stár Nabílou Obajd), která ve filmu pokrytecky odpovídá na otázky televizní reportérky (nota bene oblečená do róby s faraónskými motivy): "Neumíte si představit, jak bezmezně miluji Egypt." Novinářka: "Egypt faraónů, nebo ten současný?" Margaret (se zmrznutým úsměvem): "Podle mého názoru duch této starověké civilizace nikdy neopustil tento kultivovaný a tvůrčí lid." :D

    • 4.3.2017  20:45

    Odvaha udělat si ze sebe srandu Canetovi, Cotillardové, ani legendárnímu Johnnymu Hallydayovi rozhodně nechybí.

    • 4.3.2017  20:29
    L'Italien (2010)
    **

    Hledání identity, smiřování se se svými kořeny, rasová diskriminace atd. To jsou náměty, které už byly na francouzském plátně ztvárněny tolikrát a mnohem lépe. Je fajn k těmto tématům přistupovat s humorem, tady je určitý počet vydařených komických scén, celý film ale nakonec upadá do dost natahovaného melodramatu a protože zápletka je od začátku průzračná, je to dost nuda.

    • 4.3.2017  20:15
    Velká cesta (2004)
    ***

    Přiznávám hned na začátku, že roadmovie je můj milovaný žánr. A z hlediska žánru je tento film výborně natočený. Postavy jsou zahrané skvěle a výstižně, cesta střídá intimní až "klaustrofobní" okamžiky (v autě, v hotelových pokojích) s širokými exteriéry (Istanbul, Mekka - tam se údajně filmová fikce točila vůbec prvně), na cestě potkávají různé další postavy, které děj této vlastně iniciační cesty posunují dál a pomáhají ústřední postavy více charakterizovat. Hlavním tématem je tu generační propast mezi tradicionalistickým a autoritářským otcem a jeho synem, který vyrůstá v sekulárním a libertariánském prostředí, odtržen od kultury svých předků. Oba snad už nemůžou být odlišnější (až člověka zaráží, že jsou skutečně otcem a synem), mladý neví zhola nic o náboženství svého otce, nemluví arabsky (jen přibližně rozumí jeho maročtině), rád si přihne a myslí na holky a zcela pochopitelně si s přísným a asketickým tátou moc nerozumí. Na cestě do Mekky přes celou Evropu, na které otec tak trvá, nedbaje synovy blížící se maturity a poutu k jeho snoubence, se Reda s otcem postupně smiřuje, učí se ho chápat, stejně jako jeho náboženskou disciplínu a morálku. Na téhle rodinné, generační linii je film taky velmi zdařilý. Příběh má ale ještě jednu rovinu, která mně nakonec nejvíc vadila. Tou je zcela zřetelně konflikt tradiční a náboženské společnosti s tou "západní", sekulární. Film byl prezentován jako "poselství tolerance", cesta za "vzájemným poznáním" (stojí na DVD), kritiky píšou o tom, jak je film prost moralistických soudů atd. A v tomhle teda podle mně jsou pěkně vedle. Ani v jednom momentě filmu totiž není vzájemná tolerance oboustranná. Otec a syn jsou postavy, které v sobě nesou mnoho klišé, postava otce se během filmu příliš nevyvíjí, obohacený z cesty vlastně vychází pouze Reda a celý film nakonec vyzní jako oslava tradic a náboženství. A to je přinejmenším nefér.

    • 21.2.2017  17:23

    Kdybych nebyl námětem osobně zaujatý, možná bych film do konce sledovat nevydržel. Je krásný na pohled, od začátku nechává diváka unášet se svůdnými dálkami, barvami pouště a jen tak kontemplovat v očekávání, co se stane. Tempo filmu kopíruje pomalé kolébání velbloudí karavany a člověk se po chvíli začíná ptát, co z toho vzejde? Co je vlastně jeho záměrem? Rozhodně ne sdělit divákovi úspěchy a objevy Gertrudy Bellové, která se svou láskou k beduínské kultuře Arábie a Úrodného půlměsíce velmi podobá našemu česko-rakouskému výzkumníkovi a špiónovi Aloisi Musilovi (který by si rozhodně zasloužil taky jeden lyricko-epický velkofilm). Usoudil snad Herzog, že snaha převyprávět ve filmu bohatý život výzkumnice je marná, a že věrnější portrét její osoby vznikne, když se pokusí přenést na diváka kouzlo oblastí a lidí, které Bellovou uchvátili, a probudit v něm stejný objevitelský zájem? Ani to se ale o přínosu filmu říct nedá, na to je v něm příliš málo z beduínského způsobu života. Nejzajímavějším momentům její kariéry se režisér zřejmě z politických či prostě komerčních důvodů vyhl, a tak z filmu nevzešlo nic jiného než sluncem vyšisovaná pohlednice.

    • 21.2.2017  11:58
    L'Oranais (2014)
    *****

    Výborná kronika současného Alžírska a první alžírská fikce, která se nebojí mluvit opravdu bez obalu. Lyem Salem dosahuje kombinací historického filmu, arabského melodramatu, burleskní satiry a politického thrilleru výstižného portrétu země, která se stala synonymem korupce a nehybnosti. Salem (a zároveň představitel hlavní postavy, nedobrovolného hrdiny boje za nezávislost, který se přes noc stal významným politikem) se nebál s humorem a nadhledem zkritizovat politickou nezkušenost předáků FLN, vládnoucích od války za nezávislost do dnešních dnů, jejich směšnou arabizační politiku a klanovou mentalitu držitelů Moci (zde perzonifikované v postavě Hamída). V symbolické rovině se dotýká otázek národní identity, dědictví kolonialismu a problému konstrukce národa na základě lži (hlavní hrdina odmítá se synem mluvit o skutečné identitě jeho biologického otce, kterým byl francouzský voják, stejně jako o bolestivých vzpomínkách na smrt jeho matky za války). Naprosto úchvatná je epická hudba (i když pro evropského diváka bude nejspíš příliš výrazná). V závěru filmu už Salem předjímá tragédii devadesátých let, která je podle něj logickým vyústěním historie tohoto filmu. ***** Skvělé připomenutí Alžírska, kde jsem byl v době po natáčení filmu a kde se taky "překvapivě" jeho promítání neobešlo bez potyček.

    • 20.2.2017  22:51
    Dalida (2016)
    ***

    Po Edith Piaf, Sergi Gainsbourgovi a Claudu Françoisovi se konečně dostalo i na Iolandu Gigliotti, (u nás málo) známou Dalidu. Dlouho jsem se těšil na film, který by důstojně připomněl osobnost zpěvačky, která se v šedesátých letech stala na nějakou dobou nejoblíbenější zpěvačkou Francie a některé její písně třeba v jejím rodném Egyptě a jiných arabských zemích doslova zlidověly (na jméno si ne každý vzpomene, ale každý se chytne na melodii "Helwa ya baladi"). Přestože jsem věděl, že natáčení se neobejde bez "cenzury" jejího bratra, který se dodnes stará o Dalidinu pozůstalost, očekával jsem silný, invenčně pojatý film, který by zpěvačku ukázal trochu jinak, než jak je zapsaná v kolektivní paměti dnešních Francouzů - ta je přirozeně selektivní a většinou si pamatuje jen její průkopnické discohity a tragický a osamělý konec, k čemuž se někdy přidá image "gay ikony". V tomhle ohledu film mýtus nijak nezbořil. Výběr písní, uznávám, byl velmi dobrý, hudební složka perfektně doprovází vybrané momenty kariéry a života, stejně výborná je i kamera, výprava (v tomhle směru byla autenticita skoro dokonalá) a herecké výkony. Nápad začít vyprávění hned dramatickým rokem 1967 a rekonstruovat chronologii v podobě flashbacků a vzpomínek blízkých není a priori špatný. Bohužel pro člověka, který o zpěvačce nikdy neslyšel, je film až příliš rychlý, napěchovaný a zkratkovitý. Taky chápu, že je film dělaný pro široké publikum, takže se režisérka/scénáristka zaměřila hlavně na melodrama, ale výsledkem je, že jedenapůlhodinový koncentrát milostných tragédií a hudebních videoklipů o její osobnosti neřekl nic víc, než může člověk vidět v půhodinovém dokumentu v televizním stármagazínu. O jejích hereckých počátcích nezaznělo nic, léta psychoanalýzy byla zmíněna jen letmo, jakékoli politické názory byly opomenuty úplně. Sveva Alviti byla v pěveckých scénách přesvědčivá (a díky nim byly ve filmu i momenty nějaké hloubky), mimo tyto scény ale naprosto postrádala temperament skutečné Dalidy a její špatná francouzština trhala uši (Dalida měla ve skutečnosti charakteristický italský přízvuk, ale její francouzština byla plynulá a korektní, na rozdíl od filmu). Daleko víc tak zaujal výkon Riccarda Scarmacia v roli jejího bratra a manažera. Krátce řečeno: vycizelovaná, třpytivá show plná dramatických zvratů, kde září vyretušovaná Dalida, ale ztrácí se Iolanda Gigliotti.

    • 13.2.2017  23:28
    Zindeeq (2009)
    ****

    V Evropě žijící palestinský dokumentarista (jako režisér Khleifi sám), zcyničtělý donchuán, se vrací do rodného Nazaretu, arabského města uprostřed Izraele, na pohřeb svého bratrance. Odmítá vstoupit do kostela, v žádného boha už nevěří. V rodném městě si vybavuje vzpomínky z dětství, pátrá po historii, zakouší odcizení a nedůvěru krajanů. Biblický Nazaret (ve filmu je celá řada biblických narážek), svět "kmenových zákonů" uzavřený sám do sebe, se stal místem materiální i spirituální bídy. Vyschlý Mariin pramen v Nazaretu, ke kterému docházeli v minulosti poutníci z celého světa, je zde ilustrací země rozvrácené etnickým konfliktem a izraelským kapitalismem (vodu dnes kostelu prodává izraelská firma).

    • 13.2.2017  21:08

    Sourozenci Šlomi a Ronit Elkabecovi natočili rodinný příběh, kteří do nějaké míry osobně prožili jako děti v rodině marockých židů. Matka a otec žijí od doby, kdy uzavřeli podle zvyklostí domluvený sňatek, skromný život tradiční židovské rodiny s několika dětmi v malém bytě kdesi v Izraeli. Film se soustředí na postavu matky - Viviane (Ronit Elkabec) - která se už nějakou dobu pokouší rozvést se svým manželem Eliahem (Simon Abkarian), ale marně, protože rodinný tlak na zachování božího svazku je příliš silný. Drama se rozbíhá od budíčku a ranního kolotoče okolo dětí, manžela a malého soukromého kadeřnictví, který ve svém bytě zřídila a který jí kromě skromného přivýdělku poskytuje i jediné chvíle rozptýlení při hovoru se sousedkami. Postupně sledujeme projevy hluboké krize, která mezi oběma manželi trvá už řadu let, napjatá, klaustrofobní a migrénovitá atmosféra vybuchuje večer hysterickým záchvatem Viviane. Ona a Eliahu se k sobě od začátku nehodili, Eliahu je zbožný Žid, věrně se držící patriarchálních tradic, nepříliš citlivý k potřebám své ženy a dětí a naprosto ignorující běh času. Viviane trpí, dusí se, bouří - proti němu, proti jeho náboženství, proti tradici. Nevědomě ale stejnou tradici, proti které se bouří, předává dál výchovou svých dětí - toho si můžeme všimnout na začátku filmu, kdy Viviane věnuje spoustu ohledů zpupným synkům, zatímco tichou a poslušnou dceru úkoluje a jinak si jí nevšímá. Drobné hádky mezi manželi jsou naprosto uvěřitelné a skvěle zahrané. Hysterie Viviane může připadat přehnaná, ale už tolik ne pokud pozorně vnímáme příznaky dlouhodobé a potlačované krize, k tomu je potřeba přičíst významný kulturní faktor. Autorské duo tímto působivým filmem zahájilo trilogii, zahrnující pozdější filmy Shiva (2007) a Gett: Proces Vivane Amsalem (2014).

    • 12.2.2017  19:07

    Zločin, kabaret, exotika. Když se člověk smíří s dobovými a žánrovými konvencemi, může si film docela užít, pokud samozřejmě nečeká víc než mu "muzikálová detektivka" z počátku šedesátých let může nabídnout. Stereotypnímu vidění Číňanů už se dneska můžeme jen usmívat, stejně jako naivitě hrdinů.a vlastně i celé zápletky. Přiznávám, že kdyby ve filmu nehrál Serge Gainsbourg (pianista Jean) a šarmantní Dalida (jako sicilská kabaretní umělkyně Giorgia), moje hodnocení by bylo rozhodně o hvězdičku nižší a asi bych po něm nebyl ani sáhl. Nedivím se, že se později k těmto rolím Gainsbourg a Dalida moc nehlásili. Vše je ve filmu klišé (i na svoji dobu trochu moc) - exotičtí, úslužní a culící se Číňané, prostinké umělkyně potřebující ochranu od odvážných evropských elegánů, zlouni pašeráci... Ale budiž, pro rozptýlení OK.

<< předchozí 1 2 3 4