Myshkin

Myshkin

okres Praha
student

12 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4
    • 8.7.2018  15:08

    Vizuálně naprostá nádhera: výhody hraného a animovaného filmu daly vzniknout působivému dílu. Drsný, chytrý, filmařsky nápaditý a v dobrém smyslu provokující film, u něhož člověku zatrne, a přestože i pobaví, nutně mu z něj po skončení bude dost úzko. Skvělý scénář, úžasné postavy a herci. Mozaikovitý obraz "anxiogenní" společnosti, v níž je každému tak trochu úzko, těsno, nepohodlno, kde je hodně přetvářky, frustrace a úzkosti, kterou každý kompenzuje po svém: v hlasité hudbě, drogách, sexu, vypjaté víře. Nepřekvapí, že vlastně "nejsvobodnější" postavou filmu (aspoň co se vnitřní svobody týče) je prostitutka. Hodně výmluvný moment je jeden zvukový přechod mezi dvěma scénami - z milostného orgasmu do muezzinova volání k modlitbě... Geniální. 19.6.2018 Bio-Oko

    • 26.3.2018  17:12
    Tahaan (2008)
    ****

    Prostý, dojemný příběh, který velmi nenásilně podává svědectví o neutěšené realitě severoindického Kašmíru. Samotný příběh je vlastně jen takovým motorem, který dává do pohybu obrazy chudoby, utrpení, drsného podnebí i povahy lidí. Díky úžasnému hlavnímu hrdinovi a jeho oslíkovi je toto svědectví přístupné všem a filmu dává určitou lehkost, ošklivou realitu odsouvá jakoby na periferní vidění, ta je ale přesto neodbytně přítomná. Snímek tak přináší jednoduché lidské poselství, pěknou filmařinu, a to stačí.

    • 13.1.2018  22:32

    No vida. Skvělý Hání Abú Asad točí Halywůd. Z jedné strany z toho mám radost, z druhé mě ale jeho nový počin trochu zklamal. Z jeho předchozí výtečné autorské tvorby jsem pod nánosem amerických žánrových klišé po prvním zhlédnutí nenalezl vůbec nic. Ale abych filmu nekřivdil, filmařsky byl poctivý. Škoda, že byl zaměřený čistě a jenom na vztah dvou hrdinů, mohl o trochu víc rozvinout téma jejich krajní zkušenosti v konfrontaci s realitou po jejich návratu do normálního života (předpokládám více rozvinuté v knižní předloze), náznaky tam přitom byly... Místo toho se ale tvůrci rozhodli závěr natočit tím nejstereotypnějším způsobem, kvůli kterému film ztratil kouzlo úplně.

    • 13.1.2018  00:49

    Nejprv musím vyzdvihnout nádhernou kameru a vůbec technickou stránku filmu, které filmu dodali jisté poetično. Tím ale moje chvála bohužel končí. Scénář a práce s herci byly strašné. Tři hlavní ukrajinští herci by určitě byli výteční, kdyby je režisér nenutil do těžkopádných (a zdlouhavých) scén a jejich dialogy nešustily papírem. Nemůžu si pomoct, ale víc než lacinou love-story jsem v tom nedokázal vidět. Své poselství, mělo-li být prtiválečné, film nedokázal předat. Po mých rozpacích při závěrečných titulkách mě dorazil sám režisér (a scénárista v jedné osobě) při diskusi, když prohlásil, že film měl mj. ukázat, že "válečná zkušenost může lidi sblížit" a že pro nás tedy válka "může být i pozitivní", přičemž na závěr nezapomněl dodat, že si přeje, abychom žili ve světě bez válek a měli se rádi. (...!)

    • 28.9.2017  22:22

    Bez ohledu na obsah a faktickou správnost prezentovaných údajů (kterou nijak nezpochybňuju, protože na to nemám odbornost), je tento dokument působivým dílem. Skvěle napsaný, natočený a sestříhaný tak, že promyšleně graduje a vytváří silný výsledný dojem a dosahuje toho, že jeho sdělení přesně padne na úrodnou půdu, kterou si během filmu umně připravili (tvůrci se v půdě prostě vyznaj :D). Zkrátka jako agitace funguje výborně. Lze dodat, že i předkládané informace jsou srozumitelné, poučné a věrohodné. Osvěta. A stojí za vidění.

    • 14.5.2017  15:32

    Skvělá tragikomedie odehrávající se mezi zdmi starých osmanských lázní, v oáze klidu uprostřed společenských bouří. Zde se setkává ženská část Alžíru se setkává, znovu se protkávají lidské osudy zpřetrhané a znepřátelené občanskou válkou. Prostor lázní dodává filmu hřejivou intimitu, zároveň ale klaustrofobní pocit bezmocnosti vůči ohrožení zvenku. Atmosféra je výtečná. Dialogy i herecké výkony, na kterých film stojí, udrží divákovu pozornost od začátku až do vyhroceného a působivého konce. Znovu vidět Hiam Abbás a Biyounu společně v takovém projektu (po La Source des femmes) je čirá radost... Takovou úlitbou předpokládanému cílovému divákovi je pár klišovitých scén, kdy se ženy baví o svádění mužů (to je snad už povinnost v arabských filmech o ženách). To ale nijak závažně nekazí výtečný scénář, který se dotýká palčivých témat spojených s občanskou válkou a extremismem poměrně přímo a bez kliček. Toto si sežeňte!

    • 29.3.2017  00:10

    Režijní debut, který ukazuje Wisáma Šarafa jako vyzrálého umělce, ale ne moc zkušeného filmaře - film je spíš sbírka skic, než suverénní filmové dílo. Chybějící rytmus i zápletka jsou sice zcela v intenci sdělení, ale diváka v kinosále docela otráví. Film nemá smysl vidět, pokud člověk nezná libanonské reálie, v opačném případě ale pobaví povedenou společenskou satirou (popová stár v politice, senilní otec, bazooka darovaná jako poděkování, Mein Kampf jako bezva četba...). Humor založený na opakování a řetězících se groteskních situací odráží poválečnou realitu země, přetrvávající násilí, amnézii, lhostejnost mezi lidmi a absurditu života v zemi, která se skoro stala synonymem konfliktu. Ten se tady ukazuje vlastně jako chronický a jako neodmyslitelná součást života země dodnes.

    • 17.3.2017  21:31

    Žánr dobrodružných objevitelských filmů je stále živý a stále má co dát! Jen se přirozeně vyvíjí, od nadšených filmových expedic do exotických končin, plných akce, barbarských kanibalů a tajemných civilizací, do trochu rozjímavějších a viditelně antropologicky a historicky poučenějších poloh. Nemůžu posoudit historickou přesnost, ale ta tady stejně asi není v centru zájmu - tím je hlavně oslava samotného objevování, potřeby poznávat, tj. toho, co člověku dává velké sny a chuť do života a pohání jeho rozvoj. Tuhle zvědavost a "okouzlení" z doposud nepoznaného, něčeho nového a jiného, na diváka přenáší hlavně úchvatná kamera a vůbec vizuál, silně stylizovaný, ale přitom daleko od kýče. Pár nutných (mně protivných) hollywoodských klišé (hrdina-superman, hrdinský patos celkově...) tady odpouštím.

    • 7.3.2017  16:18
    Dunia (2005)
    *****

    Velmi smyslný (od tance, přes barvy až po hudbu), poetický a odvážný film. Na filmu jsou kromě příběhu a vizuální stránky zajímavé zvláště okolnosti jeho vzniku a následné reakce, které popisuje sama režisérka, angažovaná Libanonka Jocelyne Saab (známá pro svoje filmy z období občanské války). Egyptské cenzuře se nelíbil už scénář, takže nakonec z jakékoli oficiální podpory sešlo, a nelíbil se jí hlavně záběr ukazující zakrvavený ručník po obřízce malé holky, provedené žiletkou na podlaze (dodnes se nějaká forma obřízky dotýká přes 90 % Egypťanek, přestože v ostatních arabských zemích je to jev naprosto nepředstavitelný, vyjímaje Súdán), kritice se pak nelíbilo třeba ani nefotogenické prostředí káhirských chudinských čtvrtí a celkově očerňující zobrazení Egypta (přitom i absurdní epizoda oficiálního zákazu Tisíce a jedné noci ve filmu je založené na skutečném, i když neoficiálním "zákazu" této knihy některými islámskými právníky). Režisérka tvrdí, že po uvedení filmu jí vyhrožovali smrtí, na jednom promítání v Egyptě - cenzurou náležitě "obřezané" verze - herci schytali salvu sprostých nadávek a stali se terči různých nepřátelských kampaní. Není určitě náhodou, že představitelka Dunji - Hanán Turk - pár měsíců nato přijala hidžáb a dala se na islámskou osvětu, což třeba Júsef Šáhín, nejvěhlasnější egyptský režisér, který ji v minulosti obsadil do hlavní role svého filmu al-Áchar (zde v databázi L'autre), ohodnotil slovy, že se "zbláznila". Jocelyne Saab zase výsměšně spekuluje, jestli jí fundamentalisté nenabídli lepší finanční příležitost než filmový průmysl. ***** (viděno v Institutu arabského světa v Paříži na mezinárodní den žen 2017, za přítomnosti režisérky)

    • 4.3.2017  21:18
    L'Autre (1999)
    ****

    "Žo" Šáhín po historických filmech "Sbohem Bonaparte" a "Osud" neopouští téma komplikovaných vztahů "Západu" a "Orientu" a islámského fundamentalismu, v devadesátých letech silně aktuálního. Tady se ovšem posouvá do současnosti a dotýká se řady žhavých politických a společenských témat a nebojí se tnout přímo do živého a nešetřit ani jednu ze zkompromitovaných stran. Je s podivem, že při tom množství témat se mu film nerozpadl a dal se stíhat. Na rozdíl od předchozích filmů vyznívá o dost pesimističtěji a prozrazuje režisérovo rozčarování z dění v rodné zemi a ve světě, poháněném lačností po moci a penězích. Komplikovaný vztah některých Egypťanů k rodně zemi, s kterou to jde od desíti k pěti, hezky shrnuje replika jedně z hlavních postav, žárlivé matky a zkorumpované milionářky Margaret (ztvárněné egyptskou stár Nabílou Obajd), která ve filmu pokrytecky odpovídá na otázky televizní reportérky (nota bene oblečená do róby s faraónskými motivy): "Neumíte si představit, jak bezmezně miluji Egypt." Novinářka: "Egypt faraónů, nebo ten současný?" Margaret (se zmrznutým úsměvem): "Podle mého názoru duch této starověké civilizace nikdy neopustil tento kultivovaný a tvůrčí lid." :D

    • 4.3.2017  20:45

    Odvaha udělat si ze sebe srandu Canetovi, Cotillardové, ani legendárnímu Johnnymu Hallydayovi rozhodně nechybí.

    • 4.3.2017  20:29
    L'Italien (2010)
    **

    Hledání identity, smiřování se se svými kořeny, rasová diskriminace atd. To jsou náměty, které už byly na francouzském plátně ztvárněny tolikrát a mnohem lépe. Je fajn k těmto tématům přistupovat s humorem, tady je určitý počet vydařených komických scén, celý film ale nakonec upadá do dost natahovaného melodramatu a protože zápletka je od začátku průzračná, je to dost nuda.

    • 4.3.2017  20:15
    Velká cesta (2004)
    ***

    Přiznávám hned na začátku, že roadmovie je můj milovaný žánr. A z hlediska žánru je tento film výborně natočený. Postavy jsou zahrané skvěle a výstižně, cesta střídá intimní až "klaustrofobní" okamžiky (v autě, v hotelových pokojích) s širokými exteriéry (Istanbul, Mekka - tam se údajně filmová fikce točila vůbec prvně), na cestě potkávají různé další postavy, které děj této vlastně iniciační cesty posunují dál a pomáhají ústřední postavy více charakterizovat. Hlavním tématem je tu generační propast mezi tradicionalistickým a autoritářským otcem a jeho synem, který vyrůstá v sekulárním a libertariánském prostředí, odtržen od kultury svých předků. Oba snad už nemůžou být odlišnější (až člověka zaráží, že jsou skutečně otcem a synem), mladý neví zhola nic o náboženství svého otce, nemluví arabsky (jen přibližně rozumí jeho maročtině), rád si přihne a myslí na holky a zcela pochopitelně si s přísným a asketickým tátou moc nerozumí. Na cestě do Mekky přes celou Evropu, na které otec tak trvá, nedbaje synovy blížící se maturity a poutu k jeho snoubence, se Reda s otcem postupně smiřuje, učí se ho chápat, stejně jako jeho náboženskou disciplínu a morálku. Na téhle rodinné, generační linii je film taky velmi zdařilý. Příběh má ale ještě jednu rovinu, která mně nakonec nejvíc vadila. Tou je zcela zřetelně konflikt tradiční a náboženské společnosti s tou "západní", sekulární. Film byl prezentován jako "poselství tolerance", cesta za "vzájemným poznáním" (stojí na DVD), kritiky píšou o tom, jak je film prost moralistických soudů atd. A v tomhle teda podle mně jsou pěkně vedle. Ani v jednom momentě filmu totiž není vzájemná tolerance oboustranná. Otec a syn jsou postavy, které v sobě nesou mnoho klišé, postava otce se během filmu příliš nevyvíjí, obohacený z cesty vlastně vychází pouze Reda a celý film nakonec vyzní jako oslava tradic a náboženství. A to je přinejmenším nefér.

    • 21.2.2017  17:23

    Kdybych nebyl námětem osobně zaujatý, možná bych film do konce sledovat nevydržel. Je krásný na pohled, od začátku nechává diváka unášet se svůdnými dálkami, barvami pouště a jen tak kontemplovat v očekávání, co se stane. Tempo filmu kopíruje pomalé kolébání velbloudí karavany a člověk se po chvíli začíná ptát, co z toho vzejde? Co je vlastně jeho záměrem? Rozhodně ne sdělit divákovi úspěchy a objevy Gertrudy Bellové, která se svou láskou k beduínské kultuře Arábie a Úrodného půlměsíce velmi podobá našemu česko-rakouskému výzkumníkovi a špiónovi Aloisi Musilovi (který by si rozhodně zasloužil taky jeden lyricko-epický velkofilm). Usoudil snad Herzog, že snaha převyprávět ve filmu bohatý život výzkumnice je marná, a že věrnější portrét její osoby vznikne, když se pokusí přenést na diváka kouzlo oblastí a lidí, které Bellovou uchvátili, a probudit v něm stejný objevitelský zájem? Ani to se ale o přínosu filmu říct nedá, na to je v něm příliš málo z beduínského způsobu života. Nejzajímavějším momentům její kariéry se režisér zřejmě z politických či prostě komerčních důvodů vyhl, a tak z filmu nevzešlo nic jiného než sluncem vyšisovaná pohlednice.

    • 21.2.2017  11:58
    L'Oranais (2014)
    *****

    Výborná kronika současného Alžírska a první alžírská fikce, která se nebojí mluvit opravdu bez obalu. Lyem Salem dosahuje kombinací historického filmu, arabského melodramatu, burleskní satiry a politického thrilleru výstižného portrétu země, která se stala synonymem korupce a nehybnosti. Salem (a zároveň představitel hlavní postavy, nedobrovolného hrdiny boje za nezávislost, který se přes noc stal významným politikem) se nebál s humorem a nadhledem zkritizovat politickou nezkušenost předáků FLN, vládnoucích od války za nezávislost do dnešních dnů, jejich směšnou arabizační politiku a klanovou mentalitu držitelů Moci (zde perzonifikované v postavě Hamída). V symbolické rovině se dotýká otázek národní identity, dědictví kolonialismu a problému konstrukce národa na základě lži (hlavní hrdina odmítá se synem mluvit o skutečné identitě jeho biologického otce, kterým byl francouzský voják, stejně jako o bolestivých vzpomínkách na smrt jeho matky za války). Naprosto úchvatná je epická hudba (i když pro evropského diváka bude nejspíš příliš výrazná). V závěru filmu už Salem předjímá tragédii devadesátých let, která je podle něj logickým vyústěním historie tohoto filmu. ***** Skvělé připomenutí Alžírska, kde jsem byl v době po natáčení filmu a kde se taky "překvapivě" jeho promítání neobešlo bez potyček.

    • 20.2.2017  22:51
    Dalida (2016)
    ***

    Po Edith Piaf, Sergi Gainsbourgovi a Claudu Françoisovi se konečně dostalo i na Iolandu Gigliotti, (u nás málo) známou Dalidu. Dlouho jsem se těšil na film, který by důstojně připomněl osobnost zpěvačky, která se v šedesátých letech stala na nějakou dobou nejoblíbenější zpěvačkou Francie a některé její písně třeba v jejím rodném Egyptě a jiných arabských zemích doslova zlidověly (na jméno si ne každý vzpomene, ale každý se chytne na melodii "Helwa ya baladi"). Přestože jsem věděl, že natáčení se neobejde bez "cenzury" jejího bratra, který se dodnes stará o Dalidinu pozůstalost, očekával jsem silný, invenčně pojatý film, který by zpěvačku ukázal trochu jinak, než jak je zapsaná v kolektivní paměti dnešních Francouzů - ta je přirozeně selektivní a většinou si pamatuje jen její průkopnické discohity a tragický a osamělý konec, k čemuž se někdy přidá image "gay ikony". V tomhle ohledu film mýtus nijak nezbořil. Výběr písní, uznávám, byl velmi dobrý, hudební složka perfektně doprovází vybrané momenty kariéry a života, stejně výborná je i kamera, výprava (v tomhle směru byla autenticita skoro dokonalá) a herecké výkony. Nápad začít vyprávění hned dramatickým rokem 1967 a rekonstruovat chronologii v podobě flashbacků a vzpomínek blízkých není a priori špatný. Bohužel pro člověka, který o zpěvačce nikdy neslyšel, je film až příliš rychlý, napěchovaný a zkratkovitý. Taky chápu, že je film dělaný pro široké publikum, takže se režisérka/scénáristka zaměřila hlavně na melodrama, ale výsledkem je, že jedenapůlhodinový koncentrát milostných tragédií a hudebních videoklipů o její osobnosti neřekl nic víc, než může člověk vidět v půhodinovém dokumentu v televizním stármagazínu. O jejích hereckých počátcích nezaznělo nic, léta psychoanalýzy byla zmíněna jen letmo, jakékoli politické názory byly opomenuty úplně. Sveva Alviti byla v pěveckých scénách přesvědčivá (a díky nim byly ve filmu i momenty nějaké hloubky), mimo tyto scény ale naprosto postrádala temperament skutečné Dalidy a její špatná francouzština trhala uši (Dalida měla ve skutečnosti charakteristický italský přízvuk, ale její francouzština byla plynulá a korektní, na rozdíl od filmu). Daleko víc tak zaujal výkon Riccarda Scarmacia v roli jejího bratra a manažera. Krátce řečeno: vycizelovaná, třpytivá show plná dramatických zvratů, kde září vyretušovaná Dalida, ale ztrácí se Iolanda Gigliotti.

    • 13.2.2017  23:28
    Zindeeq (2009)
    ****

    V Evropě žijící palestinský dokumentarista (jako režisér Khleifi sám), zcyničtělý donchuán, se vrací do rodného Nazaretu, arabského města uprostřed Izraele, na pohřeb svého bratrance. Odmítá vstoupit do kostela, v žádného boha už nevěří. V rodném městě si vybavuje vzpomínky z dětství, pátrá po historii, zakouší odcizení a nedůvěru krajanů. Biblický Nazaret (ve filmu je celá řada biblických narážek), svět "kmenových zákonů" uzavřený sám do sebe, se stal místem materiální i spirituální bídy. Vyschlý Mariin pramen v Nazaretu, ke kterému docházeli v minulosti poutníci z celého světa, je zde ilustrací země rozvrácené etnickým konfliktem a izraelským kapitalismem (vodu dnes kostelu prodává izraelská firma).

    • 13.2.2017  21:08

    Sourozenci Šlomi a Ronit Elkabecovi natočili rodinný příběh, kteří do nějaké míry osobně prožili jako děti v rodině marockých židů. Matka a otec žijí od doby, kdy uzavřeli podle zvyklostí domluvený sňatek, skromný život tradiční židovské rodiny s několika dětmi v malém bytě kdesi v Izraeli. Film se soustředí na postavu matky - Viviane (Ronit Elkabec) - která se už nějakou dobu pokouší rozvést se svým manželem Eliahem (Simon Abkarian), ale marně, protože rodinný tlak na zachování božího svazku je příliš silný. Drama se rozbíhá od budíčku a ranního kolotoče okolo dětí, manžela a malého soukromého kadeřnictví, který ve svém bytě zřídila a který jí kromě skromného přivýdělku poskytuje i jediné chvíle rozptýlení při hovoru se sousedkami. Postupně sledujeme projevy hluboké krize, která mezi oběma manželi trvá už řadu let, napjatá, klaustrofobní a migrénovitá atmosféra vybuchuje večer hysterickým záchvatem Viviane. Ona a Eliahu se k sobě od začátku nehodili, Eliahu je zbožný Žid, věrně se držící patriarchálních tradic, nepříliš citlivý k potřebám své ženy a dětí a naprosto ignorující běh času. Viviane trpí, dusí se, bouří - proti němu, proti jeho náboženství, proti tradici. Nevědomě ale stejnou tradici, proti které se bouří, předává dál výchovou svých dětí - toho si můžeme všimnout na začátku filmu, kdy Viviane věnuje spoustu ohledů zpupným synkům, zatímco tichou a poslušnou dceru úkoluje a jinak si jí nevšímá. Drobné hádky mezi manželi jsou naprosto uvěřitelné a skvěle zahrané. Hysterie Viviane může připadat přehnaná, ale už tolik ne pokud pozorně vnímáme příznaky dlouhodobé a potlačované krize, k tomu je potřeba přičíst významný kulturní faktor. Autorské duo tímto působivým filmem zahájilo trilogii, zahrnující pozdější filmy Shiva (2007) a Gett: Proces Vivane Amsalem (2014).

    • 12.2.2017  19:07

    Zločin, kabaret, exotika. Když se člověk smíří s dobovými a žánrovými konvencemi, může si film docela užít, pokud samozřejmě nečeká víc než mu "muzikálová detektivka" z počátku šedesátých let může nabídnout. Stereotypnímu vidění Číňanů už se dneska můžeme jen usmívat, stejně jako naivitě hrdinů.a vlastně i celé zápletky. Přiznávám, že kdyby ve filmu nehrál Serge Gainsbourg (pianista Jean) a šarmantní Dalida (jako sicilská kabaretní umělkyně Giorgia), moje hodnocení by bylo rozhodně o hvězdičku nižší a asi bych po něm nebyl ani sáhl. Nedivím se, že se později k těmto rolím Gainsbourg a Dalida moc nehlásili. Vše je ve filmu klišé (i na svoji dobu trochu moc) - exotičtí, úslužní a culící se Číňané, prostinké umělkyně potřebující ochranu od odvážných evropských elegánů, zlouni pašeráci... Ale budiž, pro rozptýlení OK.

    • 4.2.2017  16:24
    Moonlight (2016)
    ****

    Postavy jak z pera neklasického klasika Jeana Geneta (což není čistě náhodná asociace, v závěru je zřejmý odkaz na Genetovo filmové dílo). Mnohým připadá film odtažitý a tezovitý. Podle mého je ale Jenkinsovým záměrem upoutat divákovu pozornost na celkové sdělení a odindividualizovat celý příběh. Ve filmu je všechno, co je třeba k pochopení hlavního hrdiny. Emocí je v něm taky spousta, ale z diváka je režisér neždíme, což vidím jako velký klad filmu. Chironova osobnost a život jsou sice črtané kuse, trochu zkratkovitě, přitom ale výstižně, někdy velmi subtilně. V prvních scénách vidíme malého, uhnaného a nedůvěřivého kluka, který vyrůstá v prostředí, kde nemůže jako člověk přežít jinak než s pořádným krunýřem a emoce neprozrazující "fasádou". A v tom má jako postava rozhodně univerzální přesah.

    • 30.12.2016  02:32

    "Poslední dny města" by docela dobře shrnoval i název "Arabská melancholie". Myslím, že celkem trefně vystihuje pocity mladých Arabů dneška. Film je vlastně zároveň fikcí i dokumentem a vypráví o životě v současné Káhiře, Bejrútu a Bagdádu krásným, poetickým filmovým jazykem.

    • 19.10.2016  18:05
    Osud (1997)
    ***

    Šáhínova óda na toleranci a oslava filosofie. Kultovní egyptský film, který nelze nečíst jako reakci na společenskou situaci na Blízkém východě a v severní Africe v 90. letech (vzestup nábožen. radikalismu, zvláště útoky islamistů proti kultuře a inteligenci v Alžírsku), se počítá mezi nejúspěšnější Šáhínovy filmy, bez přehánění se dá říct, že se stal tím nejpopulárnějším vůbec, a to nejspíš právě díky svému poselství, které přišlo v pravou chvíli. Film má ovšem i řadu nedostatků, od historických nepřesností přes občas rušivý střih až po žánrovou nevyváženost. (Pominul bych fakt, že současná egyptská arabština zní v prostředí historického al-Andalusu dost komicky.) Samozřejmě od egyptského historického filmu nelze očekávat totéž jako od obdobného evropského či amerického, má svá žánrová specifika a taky zpravidla podstatně nižší rozpočet (což v tomhle případě bylo obzvlášť znát). Myslím ale, že Šáhín v minulosti natočil lepší historický snímek, a to o více než 10 let dřív - Sbohem Bonaparte, který Osud převyšuje jak historickým, tak technickým zpracováním.

    • 12.5.2016  21:52

    Pokud film srovnám s veleúspěšnými Nedotknutelnými, s kterými sdílí podobný komediální tón a snahu o podobný účinek na diváka, pak musím říct, že "Les intouchables" jsou oproti tomuhle maximálně propracovanému, našlapanému a nevídaně poutavému počinu jen slabým odvárkem. Scénárista a režisér Kheirona vypráví do detailu přesně (jak je vidět ze závěrečných titulků) o peripetiích své vlastní rodiny v době pádu íránského šáha, za islámské revoluce, o politickém pronásledování a těžkém útěku do Francie, to vše s nadhledem, ale bez zlehčování. I když dějové zápletky a zvraty nejsou zrovna veselé, u filmu jsem se (někdy přes slzy) nasmál jako už dlouho ne. Nechápu, proč se nedostal do širší distribuce (...anebo spíš chápu, ale pěkně mě to štve).

    • 20.3.2016  23:07

    Jak je vidno, Natalie Portman je nejen výborná herečka, ale taky skvělá režisérka! Její první celovečerní film (nikoli ale režijní debut), je krásné, poetické, hluboké a upřímné psychologické zamyšlení nad velikostí lidských snů a malostí lidské povahy. Tragédie (ne)jednoho života. Vznešenost a bída, láska a temnota. Scény plynou jako voda v řece, většinou klidně, pomalu, zamyšleně, jindy narazí na balvan, tříští se o kameny jako v proudu bystřiny a hukot vln rozjitřuje divákovo nitro... K tomu přispívají filmařsky vybroušené, nádherné (avšak střízlivé) obrazy a působivá hudba, přitom ale ani jedna složka nesklouzne ke kýči. Žádné pohlednicové záběry Svatého Jeruzaléma, jen oprýskané domy, blátivé ulice, kamenitá pole, staré olivovníky. Probuzení ze sna. Zážitek z opravdového umění, po němž přichází katarze.

    • 22.2.2016  23:01

    Ach jo, ty současné alternativní dokumenty... Marnost sama. Jestli měl film na diváka přenést nějaký pocit vykořeněnosti, nějakou životní zkušenost, obavy, nejistotu či cokoli jiného, tak se mu to nepodařilo. Autor filmu na diváka naprosto kašle, a co hůř, kašle podle mě i na samotné protagonisty-uprchlíky. Jestli měla tato koláž o něčem svědčit, tak maximálně o krizi současné alternativní filmařiny. A jestli na mě jako na diváka něco přenesla, tak nudu a spánek. Musím to říct takhle ostře. Nač celých těch 50 minut, pro všechno na světě!? Několik působivějších záběrů, které se ve filmu vyskytly (chvíle, kdy Abdul a Hamza společně zabíjeli čas, kdy jeden z nich tesal své jméno do skály...), by vydaly na 10 minut a měly by jakýs takýs účinek. Zbytek byl prostě odpad. Přijde mi ostudné za takovou projekci chtít částku jako za celovečerní film. Pokud chce někdo prožít část zkušenosti uprchlíka, udělá líp, když s ním pár minut promluví, nebo odjede kousek za hranice a na místě načerpá vlastní, autentičtější zkušenost. Že jsem těch 90 korun raději rovnou nevěnoval do nějaké sbírky...

    • 30.1.2016  19:57

    Dubaj... Lesk a bída kurtizán... Jak po obsahové, tak po formální stránce. Zvraty těžce vykonstruované, některé postavy nepříliš uvěřitelné a dost schematické. Šedivý průměr. Dívat se na všechnu tu lidskou špínu celé dvě hodiny je docela ubíjející. Herci ale nebyli špatní, za scénář nemohli. Na obhajobu tvůrců ale musím dodat, že nápad natočit film o nicotnosti marnivého života, o moci a prachách, které ovládají svět a kazí lidské životy, zrovna v Dubaji není špatný a dává smysl. Město, které tak nějak koncentruje a staví do kontrastu všechen lesk a bídu světa, do takového filmu přesně sedí. Taková nebývalá sebekritika (i když pořád s velkými rezervami), si zaslouží ocenit.

    • 23.1.2016  15:03

    Nerad se přidávám k místním pozérům, kteří jakýkoli vysokorozpočtový český film pro široké publikum neváhají hodit do odpadu. Tady se ale v kritice s většinou komentujících musím shodnout. Hra na efekt, kýč, fabulace... až se z toho člověku motala hlava. V podbízivosti překročili Renč a Hubač hranici vkusu a z diváka dělají tak trochu blbečka. Celou dobu mi navíc připadalo, jako by film byl natočen pro neevropské publikum. Autenticita na mě nedýchala. Na druhou stranu, rámcové vyprávění i hlavní myšlenková linie, zamýšlející se nad odpovědností a mocí v duchu známé pravdy "kdo se nestará o politiku, politika se postará o něj", byly spíše zdařilé, ačkoli nepřinesly pranic nového. Edukativní a zábavní záměr filmu byl myslím naplněn, ale umělecký prožitek ve mně toto dílo nezanechalo, i když se na něj díky okázalé výpravě pěkně koukalo.

    • 1.1.2016  19:28

    Svěží komedie o vztazích v jedné zámožnější marocké rodině. Divák se zasměje, zvláště ve scénách ze společných rodinných sezení, kde si členové rodiny jeden druhého dobírají. Jinak ale komedie těží hlavně z hvězdného obsazení - nebýt toho, že se ve filmu společně objeví Omar Sharif, Hiam Abbas, Lubna Azabal a Nadine Labaki, tedy "stars" arabského filmu, netěšil by se sebemenšímu diváckému zájmu a ve mně by toho nejspíš mnoho nezanechal.

    • 31.12.2015  16:26
    Tarik El Hob (2001)
    ****

    Je moc dobře, že v evropských podmínkách mohl vzniknout tak otevřený a velice intimní film. V Maghribu by bylo něco takového dodnes nemyslitelné. Nevím, jestli hlavní představitelé byli herci, nebo ne, ani netuším, do jaké míry byly jednotlivé scény improvizované, spontánní, či inscenované. Každopádně působily až neuvěřitelně přirozeně, autenticitu podtrhovala ruční kamera a převažující dokumentárně laděné rozhovory, úryvky z knih, apod. I přes ne zrovna originální "zápletku" a ten až příliš konvenční závěr to dohromady nepůsobilo hloupě nebo povrchně. To je zásluha dobré režisérské práce. Filmový vztah se pozvolna rozvíjí, je uvěřitelný a přirozený, dokonce s mnoha rozpačitými momenty, kdy divák vidí, že "herci" vlastně nehrají. Proto a taky díky vhledu do problematiky gay komunity maghribských emigrantů na počátku století bych tenhle technicky surový snímek označil v rámci žánru za nadprůměr.

    • 31.12.2015  15:45

    Zajímavý a cenný je tento snímek hlavně tím, že reflektuje porevoluční tuniskou společnost nejednostranným a nejednoznačným pohledem. A to není zas tak běžné v tamějších končinách. Žel, rozkolísanost, kterou prožívají hlavní hrdinky, charakterizuje i celý film, jehož roztříštěný děj diváka tak trochu mate a může začít nudit. Výsledný dojem a poselství ale podle mě film pozvedly na poměrně dobrou úroveň.

<< předchozí 1 2 3 4
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace