M.i.k.e

Méně hysterické a uječené než předchozí série, nicméně křečovitě snažící se o humor je to pořád stejně…40%

Do určitého momentu sem si říkal že Damaged nevypadá na béčkovou kriminálku vůbec špatně. Obsazení dobré, vizuál solidní, zápletka dobrá a absence akce ničemu nevadila. Jenže pak přijde “neočekávaný” zvrat kdy to celé absolutně přestane dávat smysl a stane se z toho jedno velké WTF? Celkem bych bral že se tvůrci snažili překvapit, ale moc se jim to nepovedlo. Rozhodně ne v pozitivním směru…40%

Moje oblíbená telenovela dospěla ke svému konci a i když jsem svoje očekávání dost krotil, finále za sebou zanechalo neurčitou pachuť. První půlka série ještě celkem ušla, ale postupně se to začalo víc a víc motat v kruhu a některé zvraty mi přišly hodně na sílu. Tvůrci se nejspíš usmysleli, že po tom všem co se tady za těch sedm sezón odehrálo diváci nejspíš očekávají že ta skončí s tím a tamten zase s tou a tak do toho začali házet vidle…a bohužel dost zbytečně. U některých postav se navíc dostavila bezradnost s jejich dalším vývojem a tak byly prostě uklizeny (buď definitivně a nebo alespoň mimo hlavní děj). Nečekal sem zázrak, ale že dostanu od finále nejslabší sérii mě i tak překvapilo…60%

souhlasím s tím, že chování některých postav je tu mnohdy dost frustrující a v jednu chvíli sem se nemohl rozhodnout zda mě víc se*e Nate, David nebo Keith. Ač chápu že si každý z nich prochází svými traumaty (často hnanými až na hranu) tak se jejich jednání několikrát úplně vymkne z kloubů a práce s postavami, která tuhle sérii jinak zdobila, tu dostává slušně na frak. Co mě naopak bavilo byly ženské linky ať už Claire, Ruth, ale i Brendy a z větší části díky nim mě tahle série nakonec bavila o něco víc než ta předchozí. I tak ale doufám, že poslední řada přestane kulhat a dostanu solidní uzavření...70%

dietní drama o alkoholikovi, který se snaží dát svůj život dohromady prostřednictvím pobytu v "odvykačce" jménem Sweet Dreams, ve kterém začne trénovat softball. Knoxville je překvapivě civilní a tu vážnější polohu sem mu docela věřil což ovšem nic nemění na tom, že tenhle kousek nenabídne nic co už by tu nebylo milionkrát a většinou podstatně lépe. Komedie v popisku je dost zavádějící, protože humor tu není prakticky vůbec...40%

musím sice tentokrát přivřít obě oči, ale nakonec svojí oblíbené upírské telenovele ty čtyři dám. Bavil mě ten lehce temnější nádech a docela mě mrzí, že tvůrci nevyhnutelný konflikt lidí a upírů lépe nezužitkovali. Potenciál tu totiž byl a to ředění zbytečnými linkami (zdravíme Warlowa) bylo tentokrát ještě otravnější než jindy. I celá ta vílí line je místy vycucaná z prstu a méně by v tomhle případě bylo více. Jenže to by holt nebylo True Blood, které je v první řadě lehce krvavější soap opera a teprve potom cokoliv dalšího...70%

zábavná jednohubka opřená o údajnou skutečnou událost (úplně jsem neměl potřebu zkoumat do jaké míry se to opravdu stalo), ve které hrají roli konzervativní britské ženy, prostořeká a svérázná Irka a pár vulgárních dopisů. Zápletka je v jádru extrémně jednoduchá, ale i tak málo stačí aby se kolem ní postavila poměrně svižná konverzačka, která stojí a padá s výkony Olivie Colman a hlavně Jessie Buckley. Tyhle malé, milé filmy málokdy zklamou...65%

dobré to bylo...hlavně druhá půlka a úplný závěr, ale Jimmy to prostě umí lépe a ve finále je tohle takový jeho stand-up na volnoběh. Už mám asi od nejslavnější břichomluvecké loutky na světe moc vysoká očekávání a nestačí mi se jen párkrát zasmát...kind retards...70%

vůbec nevím co si o Sobíkovi myslet. Na jedné straně je to totiž docela silný příběh o zneužívání a jeho následcích které si člověk přenese do běžného života a na straně druhé mi to celé přišlo až neuvěřitelné a jestli je to opravdu reálná zkušenost Richarda Gadda pak to v určitých momentech celé řešil extrémně divně. Jako chápu že tam svoje pohnutky v jedné scéně vysvětluje, ale i tak mi to přišlo dost přestřelené. Zahrané je to každopádně velmi dobře a to jak ze strany tvůrce, scénáristy a hlavního herce v jednom, tak ze strany Jessicy Gunning jejíž stalkerka dokáže budit soucit, hrůzu i opovržení (a to mnohdy velmi rychle za sebou)...70%

filmů o tom jak je těžké se posunout dál ve chvíli kdy ztratíte někoho blízkého je dost a natočit něco co by bylo originální a nepřetékalo patosem je celkem kumšt. The Greatest Hits uvízly někde na půli cesty. Nosná idea o tom jak nás hudba vrací do určitého času/místa je totiž velmi dobrá a originální (minimálně sem nic takového jinde neviděl), ale celé je to obalené sice sympatickou, ale v jádru tuctovou romancí, která ten nápad nedovede úplně prodat. Takže ano...je to milý film na který se hezky dívá, Lucy Boynton je fajn stejně jako zbytek obsazení a tím že si ho někdo pustí chybu neudělá. Je nicméně potřeba počítat s tím že se z hlavy vykouří do druhého dne...60%