M.i.k.e

na Zaillianovu vizi dnes již skoro klasického příběhu sem se hodně těšil a i když mě zkraje lehce překvapilo mnohem pomalejší tempo než sem čekal, tak nebyl vůbec žádný problém se prakticky okamžitě zamilovat do fantastických obrazů malovaných kamerou Roberta Elswitta a propadat jim opakovaně v rámci jednotlivých epizod. Osobně mám rád černobíle filmy, ale Ripleymu ta absence barev sluší jako už dlouho ničemu a nechává krásně vynikat nejen herectví Andrewa Scotta, ale i celý Ripleyho příběh. Škoda že z pohledu Netflixu bude tahle série spíš propadák, protože za mě je to jedna z nejlepších věcí co tenhle streamovací gigant stvořil za posledních pár let....90%

ten popisek je dost zavádějící, protože Stöld není kriminálka, ale spíš klasické severské sociální drama, kde je sice středobodem pytlačení, ale není to jen o něm a svůj prostor tu mají boje za tradice, problémy vycházení menšin (tradičních obyvatel) s většinou, nezájem úřadů řešit lokální problémy a další dílčí věci. Navíc je tu nádherná příroda, Sámské tradice jsou zajímavé a "neokoukané" a jako celek mi to sedlo. Kdo by snad ale čekal severskou kriminálku, nebo snad dokonce nějakou větší akci, ať se raději tomuhle kousku vyhne...70%

Pokud má někdo rád hallmark romanťárny pak nesáhne vedle, ale pro normálního smrtelníka to velký zážitek úplně není…20%

Potenciál zůstal a dokonce je tu i viditelná snaha jít trochu jinou cestou než by divák čekal, ale co je to platné když se to pořád utápí v záplavě nudných rozhovorů a postav a pořádný děj by vystačil tak na 4 epizody. Pokud bude další/závěrčná řada tak se minimálně na pár prvních dílů vzhledem k závěru kouknu, ale nedočkavě jí rozhodně vyhlížet nebudu…40%

Solidní francouzská detektivka s mysteriózním nádechem a slušným tempem. V jeden moment sem sice měl trochu problém se zorientovat v postavách, čemuž úplně nepomáhají časté flashbacky do minulosti, ale nakonec to nebylo nic co by mi zabránilo si tuhle jednohubku celkem užít. Jsou samozřejmě i lepší, ale Antracit neurazí…60%

Podprůměrná severská detektivka, která se sice snaží o trošku jiný přístup než jsou diváci v rámci žánru zvyklí, ale nakonec skončí u základních klišé a moc tomu nepomůže ani ne zrovna sympatická hlavní hrdinka…40%

i kdyby se v závěrečné sérii celou dobu nic nedělo, tak už jen za to kulervoucí čtyřdílné finále bych třetí sérii nasypal plnou palbu. Jenže ono se tady něco děje i předtím, propojení s postavami se stává definitivní a i když sem tvůrci nacpali pár výplňových dílů, tak ty jsou alespoň dost vtipné a divák z nich nemá pocit že jde jen o natahování a oddalování nevyhnutelného. Famózní zakončení...90%

tour de nostalgie pokračuje a ke Californication sem si přidal opáčko Sexu ve městě. No a první řada (kterou sem buď nikdy neviděl kompletní a nebo sem jí komplet zapomněl) je vlastně docela fajn. Celou řadu propojuje začínající vztah Carrie a Božského, přičemž ona se chová často jako debil a ke konci mě už docela s*ala. Naštěstí je tu ale zbytek vztahových a mnohdy dost vtipných epizodek a taky překvapivé množství známých tváří, které v té době ještě moc známé nebyly...65%

béčková jednohubka, která v něčem připomíná Wayward Pines, v něčem zase Kingovo Prokletí Salemu a její potenciál je soustavně zabíjen tunou prázdných rozhovorů o ničem. Kdyby se tyhle telenovelacké rozhovory prostříhaly (vystříhaly úplně) tak by zůstal tak čtyřdílný, průměrně zábavný horůrek. V téhle podobě je to nicméně často spíš ubíjející a druhou sérii si ještě hodně rozmyslím...50%

Jak se mi tahle série začala po druhé řadě pomalu ale jistě zadírat za nehty, tak ta třetí mě zase vrátila hezky na zem. To že seriál kompletně opustil černý humor a vydal se cestou dramatu vůbec nevadí. Co ale vadí je práce s postavami, jejichž vývoj mi těžce neseděl. Každý z rodiny Fisherů tady dostal svojí vlastní dějovou linku, přičemž nejlepší je linka matky Ruth. Ta je sice nenápadná, nicméně hezky podává příběh stárnoucí vdovy, která je navzdory rodině osamělá a hledá si svoje osobní malé štěstí. Nejslabší je naopak linka kolem Claire a její umělecké kariéry a vztahové romance. Kapitolou sama pro sebe jsou pak linky motající se kolem párů Davida s Keithem a Natea s Lisou. Tyhle linky dostávají největší prostor, ale obě se motají v kruhu a po nějakém čase už je neustále řešení toho samého spíš únavné (byť to tak kolikrát funguje i v životě). Jeden vztah je sice na konci série vyřešen dost rázně, ale místo toho aby mě tenhle twist šokoval, tak na mě působil trochu jako scénáristická bezradnost...60%