Véča

O tom jak se relativně rozumně uvažující osoba musí omluvit a podvolit těhotné iracionálně jednající fúrii s nervama na pochodu. Což neva, pokud by se celý film netvářil, jako by to tak bylo v nejlepším pořádku.

Sous le ciel de Paris a était née la chanteuse avec la plus fascinant voix que j'ai entendu. Bien qu'elle était petite sa voix était formidable. Le film d'Edith est formidable comme son chant et ses chansons. Son destin est tres touchant en film d'Olivier Dahan. Z tohoto biografického díla o největší šansoniérce vůbec čiší emoce a samotná láska k Edith a jejím písním. Útržkovitost a samotné přeskakování mezi časovými obdobími působí trochu chaoticky,z filmu se nedá doopravdy poznat jaká Edith byla. Každý kdo četl její životopis od Simone Berteautové ho zajisté bude srovnávat s tímto snímkem. Jenže To není možné. Aby mohl být Edithin život popsán alespoň jako ve zmíněné knize a divák zpěvačku poznal, musel by být film alespoň dvakrát tak dlouhý, což by bylo zase neúnosné, děj by se vlekl až nesnesitelně pomalým tempem, filmu by scházely správné emoce,náboj. Tím pádem by se takový počin stal naprosto nestravitelným pro obyčejné lidi. Samotné přecházení z jedné doby do druhé mě nevadilo,ač někteří tvrdí,jak moc se v ději nemohli orientovat, mě samotnému přišlo o něco méně zmatené než v jiných filmech(viz třeba Intolerance). Marion Cotillard by zasloužila za svůj výkon nejvyšší možné ocenění, takovou podobu se zpěvačkou jsem opravdu nečekal. V jedné scéně byl ale docela viditelný výškový rozdíl mezi Edith a Marion, jenže při sledování děje to ničemu neškodilo. Role Gerarda Depardieu mě, abych řekl pravdu, trochu rozesmála. Depardieu jako papá Leplée, jež je evidentně homosexuál, se pranic nepodobá svým rolím z dřívějška, kde homosexuála nepřipomínal ani trochu,natož svým skutečným životem. K českým hercům... Vladimír Javorský se do své roličky hodil,zapadl krásně mezi ostatní. Což se nedá říct o Marku Vašutovi s jeho kamenným obličejem,přes nějž je nasazený výraz toho největšího drsňáka,v emocionálně vypjatém závěru mě opravdu dokonale uzemnil,bohužel. Za nejlepší scény bych považoval scénu u Edith po pádu letadla a úplný závěr za zvuků písně Non,je ne regrette rien... jak sem si všiml okolí v potemnělém sále ani jedno oko nezůstalo suché. Nejkrásnější na snímku ale stejně jsou původní nahrávky písní Edith Piaf doprovázející celý děj. Ještě teď když si vzpomenu na některé písně, pomalu mi vbíhají slzy do očí,protože si je musím vybavit se scénami z filmu. Nevím,jaký film mě za poslední dobu dokázal srazit na kolena, mohu jen potvrdit, že v takovéhle míře se to jen tak žádnému dalšímu nepovede. Vive la Môme!!!

Eragon je nemastný neslaný. Prakticky bych ho stylem, jakým na mě působil, hlavně výkony herců, zařadil do filmů pro děti okolo 11 let. Ale to nejde, protože celý film byl zase pro děti příliš tvrdý a násilný. Jak píše Arach.No hlavním plusem filmu je Jeremy Irons, na jehož výkon je opravdu radost se dívat. Drak nevypadal moc ani jako drak, spíš jako ještěrka, která má na křídlech šupiny, takže trochu jako kuře se špatně narostlým peřím. Čaroděj Durzak vypadal hodně divně, ne ani jako čaroděj, ale spíš jakoby si delší dobu nečistil zuby. Věřím, že kdyby to nedávaly u nás v kině s dabingem, tak by mi to nepřipadalo tak hrozné. Není to film, co by mě připoutal do sedačky a nenechal vydechnout. Už od začátku se to filmovému plátnu nedařilo a i když sme se s kamarády snažili sledovat děj, tak to nešlo.

Když dvě kapky splývají v jednu,je to erotické,jenomže bohužel jinak než jak si dneska tenhle pojem vykládáme. Je to spíše symbolické,smyslně okouzlující nrozdíl od vulgární a příliš názorné erotiky prezentované v dnešní době.Belldandy my svým komentem vzala slova z úst. Příběh filmu sám o sobě mi přišel jako z nějakého šestákového románu,ale kvalita příběhu je převálcována zpracováním příběhu,v oněch levných románech by po nějaké psychice postav nebylo ani vidu,ani slechu. Kdežto v tomto filmu je to většinou o psychice,duševních pochodech svedené Andrey. Ten příběh je jako z každého druhého českého filmu té doby,ale jen málo z nich se může chlubit takto kvalitním zpracováním.

Děj,pokud se to tak dá nazvat,se točí okolo výbuchu auta a roztrhání a následném skládání dohromady jeho posádky. Není z toho cítit to správné nadšení pro věc,spíš jsem měl pocit,že se tvůrci pokusili natočit něco takhle "zvláštního", protože jim šlo čistě o zisk.Chyběla tomu meliesovská pohádkovost nebo Porterova akce a napínavost děje z VŽL.I tak téměř každý film s aspoň minimálním nápadem v té době měl význam pro další vývoj filmu vůbec.

Tento Ezopův životopis sice docela přesvědčivě popisuje dobu Ezopova života, ale ona intermezza ze současnosti narušují celkově dobrý dojem z filmu. Ezop, jenž toužil po své vlastní osobní svobodě, aby se nemusel podřizovat svým pánům, vždy, když má svobodu téměř v rukách o ni přichází, ale to jeho úsilí ještě stupňuje. Film, který nabádá obyčejný lid k touze po svobodě, se nelíbil tehdejšímu bulharskému režimu a byl zakázán. Nejzajímavější je sledovat, jak na Ezopovy sarkastické bajky reagují osoby, jimž byly bajky adresovány, nestalo se po celý film, aby to nebyla osoba výše společensky postavená. Zároveň Ezopův vliv na dav, po převyprávění jedné bajky lidé naprosto obrátili názor opačným směrem, než původně, hned na to ovšem se obrátili proti Ezopovi. Měla to být alegorie na nestálost názoru masy lidí nebo jen nedůvěryhodný moment? Velice zajímavá byla kopodukce s Československem a účast českých herců na natáčení filmu. Kamenný výraz v tváři Radovana Lukavského se naprosto věrbě hodí na roli vysokého politika a i Josef Kemr byl vhodně osazen do role slabošského Ezopova pána filosofa Xanta.

Od tohoto filmu jsem si představoval Fantomase,jako zloducha podobného tomu,kterého zná téměř každý z filmů s Louisem de Funés,ale první minuty mě vyvedly z omylu.Oproti verzi z šedesátých let není Juve poletený a cholerický a novinář Fandor není takový elegán a hrdina a je spíše podobnější obyčejnému člověku,i když velice inteligentnímu a důvtipnému. Hlavní věc,kterou jsem si nedokázal do té doby představit, bylo,že by se Fantomas mohl někde objevit bez své typické ocelově šedé masky.Další věc byla absence Fantomasovo technických vymožeností a "hraček".Místo toho si vystačí s mnoha rozličnými způsoby nalíčení a masek.Přes některé opravdu přehnané grimasy se výkony herců pohybovaly v přijatelných mezích.V samotném ději jsem se těžko orientoval, byl rozdělen celkem na tři části a návaznost mezi nimi se sledovala s menšími problémy, najednou se objevovali hrdinové,na místech,o kterých nebyla předtím ani zmínka s lidmi,o kterých taky nebyla řeč.Moji verzi filmu doprovázela příjemná nerušící hudba,místy ale trochu příliš jednotvárná.Kamera je téměř po celou dobu trvání filmu statická snad jen v jedné,dvou scénách se o něco pootočila.

Fantom opery z roku 1943 se v mnohém liší od svého staršího bratříčka z r.1925 s Lonem Chaneym.Zatímco starší verze byla laděna opravdu spíše jako horor znetvořený erik byl monstrum v pravém slova smyslu,tady je vše spíš lehce komediální se smutným koncem,působivými operními vložkami a Erik Claudin mi přišel vykreslený jako ubožák,který dokud nebyl znetvořen, pomáhal mladé zpěvačce nezištně a nikomu neubližoval,ale potom se pomátl a začal zabíjet,oproti verzi s Chaneym mi ho bylo i líto.Barva mi tady nepřišla jako dobré řešení,všechny barevné filmy tehdejší doby mi připadají jako vymalované pastelkami.A taky barva hodně ubrala filmu na atmosféře,jako černobílý by získal hodně na působivosti.Možná by si i zasloužil místy prostříhat,aby se zrychlilo místy moc rozvláčné tempo.Celkový výsledek ale o něco převyšuje věčná pokračování universalovských hororů s Frankensteinem a Draculou,proto dám 4*.

Tahle adaptace románu Gastona Lerouxe je zatím nejvydařenější.Celý film táhne Lon Chaney,na kterém opět skvěle zapracovali maskéři a jeho obličej vypadá opravdu děsivě,svým vzhledem mi trochu připomíná egyptské mumie s velkými vyceněnýmo zuby.Hudební doprovod u mojí verze nahrával patrně orchestr z velké části obsazený smyčcovými nástroji,jeichž rychlé změny poloh od nejvyšších k nejnižším byly bravurním výkonem.Ve flmu se objevila také barevná Technicolorová sekvence,protože tehdy ještě v barvě nebyla použita jedna barva(myslím že zelená),všechno v oné sekvenci bylo červené nebo do fialova.Film ubíhá ve svižném tempu,takže si člověk po dvou hodinách téměř neuvědomí,že se blíží konec.

Starou verzi z r.1931 mám rád především kvůli Karloffovi, který hraje monstrum.Monstrum v této adaptaci nemá tolik prostoru,ale jeho ztvárnění,namskování,ale i oproti staré verzi je de Nirova kreace prostoupena emocemi,původní touhou konat dobro,jež se mění díky vlivům okolí.Celý děj spíš odpovídá verzi Mary W. Shelley,než kterákoliv jiná verze,co jsem zatím viděl.I tato adaptace však není úplně přesný přepis,ale liší se většinou jen v detailech nebo vynecháním jedné pasáže z knihy.Ostatně tomuto filmu takový zásah jen prospěl,u knihy jsem měl místy pocit,že je taková rozvláčná, pomalu postupující a ve filmu mě Kenneth Brannagh pomalu nenechal nadechnout.Výtvarník kostýmů se musel opravdu ,,vyřádit'',ať se zrovna děj odehrával v bohatších vrstvách,nebo ve městě plném chudých,měl sem pocit,že historická věrohodnost je na dnešní poměry ,kdy si mnoho lidí cení víc nesmyslnou hollywoodskou slátaninu s obrovským množstvím faktických chyb,úžasná.Snad jediná věc co mi vadila byla druhá Frankensteinova kreace,utvořená z těla s popálenou hlavou,která rozhodně nebyla na pohled příjemná. Doporučuji shlédnout film před přečtením knihy,nejsem si jistý,jak moc by se mi líbil,film kdybych znal o něco lepší knižní podobu.Frankenstein není dokonalý,občasné chyby jsou ale víc než dostatečně vyváženy kvalitní podívanou apodle mě je tahle adaptace ta nejzdařilejší vůbec.