Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (214)

plakát

Dekameron (1966) (pořad) 

Dalo by se očekávat šťastné a veselé předvánoční (možná i vtipné) vzpomínání osobností, místo toho jsou historky ze začátku jen nevtipné, později navíc bez pointy a depresivní. Ve spojení s psychedelickou hudbou má na konci pořadu člověk nutkání hledat nejvyšší most nebo třeba jenom pěkně vzrostlý strom s pěknou větví. Hodilo by se spíš na dušičky...

plakát

Poldové a nemluvně (2020) (seriál) 

Detektivní seriál s kojencem v jedné z hlavních rolí? Ale kdeže... ono toho malého caparta v některých dílech člověk vidí tolikrát jako paní Columbovou v seriálu jejího manžela. Dějově předvídatelné fungující na podobných vzorcích, až máte stejně jako u zmiňovaného Columba pocit, že se hlavní postavy neustále motají pod nohy hlavnímu "zlosynovi". Tím, že se divá vždy seznámí s postavami nebo slyší z rozhovorů jejich jména, tak dostane i poměrně přesnou představu o mapě vzájemných vztahů a možných podezřelých vinících, jinak také na maloměstě není nikdo nevinný a když o někom slyšíte, tak určitě něco udělal. A pokud před koncem dílu nemá některá z postav jasně danou roli v příběhu, tak s vsaďte, že zavraždil/ukradl/unesl//zpronevěřil XY a je tím hledaným. Když vám tohle dojde po prvních dvou dílech, tak už těžko některý z dalších překvapí. Nechme stranou ty vtipy, které jako kdyby se zasekly ve slabších dílech Baldýnského comebacku. Product placement bez komentáře. Možná ještě zvláštnější je ale kolísavá kvalita jednotlivých dílů - od prvních asi tří dostanete když ne dobrou, tak alespoň průměrnou komediální detektivku s občasným výskytem nemluvněte a souvislou dějovou linkou rozvíjenou napříč díly. Od čtvrtého do desátého je to jen šedý průměr jednotlivých, vzájemně NEPROPOJENÝCH případů - často kojence skoro nevidíme a o Evě ani neslyšíme. Až v jedenáctém díle zase navazujeme na dějovou linku třetího. Jen těžko se pak zbavuje podezření, že prostředek seriálu tvoří jenom vatu dodatečně napsanou k seriálu potom, co si vedoucí výroby řekli, že původní počet dílů nestačil a bylo potřeba natáhnout na třináct.

plakát

Milda (2017) 

Nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra... Člověk, který se mentálně zasekl v první polovině minulého století a postrádá sebemenší špetku snahy o sebereflexi. ___Jakkoliv některým zdejším nevoní aktivismus režiséra, tak ten má přeci jen svůj účel - jenom ještě dál zesiluje absurdní tragikomičnost hlavního protagonisty, zdůrazňuje je zatvrzelost a neschopnost připustit, že život dřív nebyl až tak fajn - pokud jste nezapadli do normalizační šedi. A vědoma si toho je i jeho vlastní rodina. ___ Jakkoliv je Milda tragikomický rudý fanfarón, tak celek není až tak vtipný, když si vezmeme, že se časy jemu podobných majitelů patentu na správný vidíme dost i mimo tenčící se řady jeho spolustraníků...

plakát

Rudá záře nad Kladnem (1955) odpad!

Bylo potřeba si řádně ospravedlnit poválečný politický vývoj a co je lepšího než autobiografický literární opus Tondy Zápotockého o dělnickém hnutí na Kladensku ve 20. letech. Jakkoliv kdysi mohla literatura s podobnými tématy mezi obyčejnými čtenáři rezonovat, dnes jde jenom o obskurní relikt minulosti. ___Románová freska druhého dělnického prezidenta si svou epickou rozmáchlostí napodobuje styl román-řeka a byť se stejně číst nedá, tak je v literární podobě soudržnější než její filmová verze. Tam, kde Šádek dlouho nahání Rézinu na kanape se zrcadlem, si Vlček vystačí s jednou sekvencí po odchodu z kina a tak by se dalo pokračovat dál. Z rozsahem monumentálního (vynechme kritérium kvality) románu se stalo zmrzačené torzo špatně napsaného scénáře, se kterým po opakovaných konzultacích nebyl spokojený ani autor předlohy. ___Postavy postrádají jakoukoliv hlubší psychologickou prokreslenost, vidíme šablonovité typizované postavy hrdinných soudruhů, jejich váhavých souputníků, zbrklých revolucionářů a vedle nich i keťasů, oportunistů a zpátečnických kapitalistů. Nechtějme vývoj postav, ty jsou v budovatelském dramatu dané.___ Když mužské postavy odejdou na konci druhé třetiny filmu do vězení, tak zbylá část po vzoru vyprázdněné umělecké narace rezignuje na jakýkoliv dramatický vývoj děje a dostaneme několik nespojitých obrazů s poselstvím - i ženy bojují za stranu, ženy musí do práce, dělnická pospolitost nenechá nikoho v bídě a jen jedna Strana nade všemi. ____ Podle hesla "k čertu s jednotlivcem" je v centru pozornosti je především politické uvědomění proletariátu, kterému se jako jedinému dostává nějaké proměny. Z poválečného chaosu se právě levicová síla a snaha o socializaci stává hybnou silou lépe organizovaného zítřka. A není až takové překvapení, když se dělníci a rolníci odtrhnou od kavárenských socialistů a už nezávisle na nich se přimknou ke Třetí internacionále a dosáhnou svého Svatého grálu - založí Komunistickou stranu Československa. Co na tom, že se na to nedá koukat a je to nuda k nepřežití - zvlášť, když je vrcholem vtipu uspořádat zemědělskou stávku v zimě, kdy úplně není na poli sezóna..

plakát

O moravské zemi (1977) 

Jedna velká křeč naroubovaná na lidové písně a vesnické prostředí. U Jasného má humor své místo a jadrnost některých výroků se stává přirozenou součástí filmu, kdežto u Kachlíka máte pocit, že vás umlátí trapnost okamžiku a prvoplánově idiotské postavy zamotané do strastiplného procesu združstevňování moravské vesnice. Z dnešního pohledu je až absurdní, jak může vypadat "pozitivní konstruktivní kritika" chyb minulosti a stranického aparátu - nemožní družstevníci, asociální předseda místní stranické organizace a zpátečnická klika místních zemědělců. Od začátku víme, kdo je záměrný rozvraceč nebo stranický funkcionář - takové role se nikdo nezbaví a závistiví vesničtí strejcové zůstanou závistivými strejci. Pokud nějaké změna tak jen razantním přepnutím z polohy A do polohy B bez pozvolného vývoje. Jedinou relativně kladnou postavou tak zůstane Brzobohatého tvrdohlavý a zásadový sedlák Jagoš.. A jak to tak při "socializaci" bývá - schopní jedinci jsou soustavně ponižováni a likvidováni skupinou líných, neschopných a závistivých individuí.

plakát

Třetí rota (1931) 

Jak daleko mají hrdinové Třetí roty k postavám socrealistických filmů? Žádné důkladně psychologické prokreslené postavy tu nenajdeme, místo nich jen archetypy figurek z různých vrstev a prostředí, které zapadají do klišovitých epizodek o Češích za první světové války doma i na frontě. __| Jakkoliv je zřejmé, že řada scén se doplňovala o zvukovou složku až při postsynchronech - proč by si taky jinak legionáři kryli ústa rukou, když začnou mluvit, tak na dozvučování dělal někdo zručnější, někdo s lepším technickým vybavením nebo někdo zručnější s lepším technickým vybavením než velké části dobové konkurence. __| Herecké výkony místy úsměvné, ovšem ten Longen... i když umí předvádět skvělé pantomimické etudy, tak tady mu to teda fakt nepovedlo. Škoda.

plakát

Slepice a kostelník (1950) odpad!

Zvrácená oslava družstevnické zlodějiny. Pak nemám být hrdý na svůj rozvracečský, kulacký původ.

plakát

Nechtěné děti (1974) 

Nechtěné dítě = hyperaktivní citový deprivant bez lásky a dostatečné pozornosti ze strany rodičů, který si vynucuje uznání kolektivu kupováním dárků. Argumentace na úrovni Švejkova výroku: "Potom říkal jednou jeden medik v kavárně U Špírků, že padání vlasů zaviňuje duševní pohnutí v šestinedělí."

plakát

Sněhurka a sedm trpaslíků (1933) 

Neuvěřitelná pecka, svižnější, nabitější a ještě bizarnější než Perníková... Pohádka, která bohužel moc dětí v době svého vzniku nestrašila. Na rozdíl od Perníkovky není Sněhurka žádná nastavovaná kaše, baletní exhibice a nekonečná andělská procesí. Posuzovat pohádku z roku 1933 dnešníma očima může být nefér ale zvukový film se už pár sezón měl čile k světu a ani v jeho počátcích nevznikaly takto zjevně diletantské filmy. Ale ono je otázkou jak vypadl proces výroby a distribuce tohoto konkrétního titulu. Pokud si vezmeme, že není známé datum o pražské premiéře a měla ještě vzniknout třetí pohádka - Červená Karkulka, tak je dost dobře možné, že "sesterská" Perníková chaloupka uvedená před Vánoci 1933 byla takový průser, že se s tím svezly i další filmy. __| Kameraman Josef Bulánek zřejmě trpěl neodbytnou potřebou po zaplnění volného prostoru v záběru - většina záběrů zpoza křoví nebo stromu - podobně svérázný přístup se objevuje i v jeho dalších filmech. __| A ve zvukové éře fascinující práce se zvukem a nemožností namixovat dohromady hudbu, ruchy a dialogy. Tady ale budou na vině kromě diletantismu také finance. Přece jenom už i dříve vznikly filmy, kde postsynchrony tolik nebily do očí. __| Tlustého trpaslíka měla hrát Dáďa Kmínkovic, tuční ale byli všichni stejně, takže kterého hrála? __| A vrchol všeho bylo zakončení - nekrofilní princ, který touží po Sněhurce ve skleněné rakvi a je zklamaný, když procitne; královna, kterou prostě trefí šlak... __| Mistře, díky za Váš opus magnum. P.S.: Milý uživateli pursulusi hodnotit si budu jak chci a vy byste se neměl chovat jako moralista se sklony k agresivní filantropii.