MI-380

Podivuhodný případ Benjamina Buttona (2008): Přišel jsem o tři hodiny spánku, ale rád bych obětoval mnohem víc, přestože mi bylo skoro od začátku jasné, co se stane. Krásný příběh, krásná role pro Brada Pitta (stejně jako originálním Benjaminovým vývojem jsem byl nadšen jeho jasným a jednoduchým, skoro westernovým, projevem), krásná Kate Blanchet. Opět jejich dokonalá souhra. Fitzgeraldovy romány a povídky jsem přečetl snad všechny a Fincher mi je naprosto přesným vystižením jejich melancholické atmosféry dočasnosti a pomíjivosti všeho krásného dokonale připomněl. (Využití slova krása mám vybráno na rok dopředu.) 95%.

Hanna (2011): Originální akční příspěvek k morálnímu problému zásahu do DNA. Exteriérově antibondovka: útlá dívenka se probíjí ledovou i pouštní pustinou, přeplněným kempem, hromadami kontejnerů až do berlínské periférie. Hvězdy Bana a Williams v nevýrazných rolích, zato Blanchett září v nejednoznačné roli zvrácené tajuplné krásky jako v pravé bondovce. Výborný střih a zvuk, takže i napětí a spád, spousta (často nesmyslně) blikajících světel a světýlek. 80%

Charlotte Gray (2001): Nezáživné válečné rádoby hrdinské příběhy Kate Blanchett, jejíž mysteriózní elfské kouzlo je zde absolutně nevyužito. 45%.

Její případ (2005): Studená zamrzlá severní krajina, rozvrtaná povrchovými doly, silnice plné starých pickupů, Dylanovy teskné písničky. A uprostřed toho bitva proti hulvátství, šikaně, hrubosti, nespravedlnosti, strašně těžká bitva za Pravdu. Neuvěřitelně naturalistické a zároveň dojemné drama se spoustou výborných herců, mezi kterými září smutná krása Charlize Theron. 95%.

Planina v ohni (2008): Nejdřív to vypadá na další nekonečné ženské trauma podané velmi profesionálně ve dvou rovinách třemi výbornými herečkami. V okamžiku, kdy se obě roviny protnou, nabývá drama mnohem hlubších a drsnějších rozměrů. Výborná režie, scénář, atmosféra a představitelky hlavních rolí. 90%.

V údolí Ellah (2007): Kolik ztracených válečných generací měla Amerika jen za posledních sto let? Kolik psychicky zlomených se vracelo ze světových válek, Koreje, Vietnamu, Iráku, a kolik se jich vrátilo v rakvi? Jak tohle permanentní válčení ve jménu svobody a demokracie poznamenalo myšlení celé Ameriky? Nebo snad platí teorie o tom, že jedině společnost, která je stále připravena k boji, přežije a naopak kdo nebojuje, ten zdegeneruje? Pod těmito levely najdeme velmi kvalitní thriller s přesně navozenou pochmurnou atmosférou a prvotřídními hereckými výkony: Tommy Lee Jones podává životní výkon a Charlize Theron mu velmi dobře sekunduje. 90%.

Dokáže zahrát pěkně protivného fracka - Sherlock Holmes, Základ rodiny, ale taky dokáže být nejmilejší zlatíčko -  Zakletý v čase, a úplně nejraději ji mám v úžasném filmu o třech válečných veteránech Šťastlivci (2008): Milé, lidské, příjemné příběhy vojáků na dovolené. Řešíme s nimi (stejně jako oni trochu naivně) jejich z války vyplývající aktuální starosti a problémy a já jsem při tom trochu lépe pochopil, proč se někdo dá na tohle řemeslo. Protekční červený Chrysler Voyager se představuje jako ideální vozidlo pro tři na cestě napříč USA a celá jeho vojenská posádka získává postupně moje maximální sympatie - a to jak bravurní herci, tak i postavy, které vykouzlili. 90%.

Noční let (2005): Mistr Wes mistrovsky stupňuje napětí, kocourek modroočko Cillian se krásně vybarvuje a odvážná pěkná organizátorka Rachel McAdams se neohroženě probíjí nocí, takže ráno už její řádění připomíná jiného Mc, nebo vlasně Mac...Macaulaye, ačkoli doma není tak úplně sama. Nadprůměrný thriller - 70%.

Půlnoc v Paříži (2011): To nejatraktivnější z města na Seině (La Defence promine) - ať už přes žlutý filtr slunce nebo modrý deště a noci - krásná pobídka pro ty, kteří tam ještě nebyli a nostalgická připomínka pro zasvěcené. Jednoduchý předmanželský příběh O. Wilsona a R. McAdams se příjemně pomalu rozvíjí a nabaluje na sebe kouzla a postavy Paříže současné i minulé s magickým přechodem do legendárních dvacátých let Ztracené generace se všemi uměleckými osobnostmi, o kterých píše Hemingway v Pohyblivém svátku. K tomu typický Allenovský (i pro laika dobře stravitelný) jazz a humor a je tu jeden z nejpohodovějších filmů, co jsem kdy viděl. 95%.

Lásky čas (2013): Nejlepší romantika mého života: V kině 100%.

Bůh masakru (2011): Těsně po sobě jsem viděl dva filmy, které měly mnoho společného (Beautiful Girls a Garden State): dozrávající muž se vrací z velkoměsta do rodného maloměsta, potkává spoustu bývalých kámošů, s kterými se potlouká po barech a mejdanech, a aby se z této rutiny občas dostal, setkává se s trochu tajemnou neznámou (v obou případech Natalie Portman). Oba filmy jsou povedené, mají výbornou atmosféru i svižně postupující děj, oba jsem si užil, v obou případech jsem se s hrdiny dokázal ztotožnit. 75%.

Jako malé děti (2006): Téma tradiční, ale zpracování perfektní a poměrně originální. Výborná režie, herecké výkony i voice over. Kromě dramatu a romantiky je to zpočátku tak trochu i komedie, to vše se ale v poslední dvacetiminutovce přetaví do napínavého thrilleru, ve kterém 180 stupňů je standardní obrátka. Bollywoodskou délku jsem si ani neuvědomil. 85%.

Černá labuť (2010): Balet - umění většině populace poměrně vzdálené, proč má tedy tahle labuť tak vysoké obecné hodnocení? Důvod je podobný jako u Carmen Carlose Saury z roku 1983. Perfektní prolínání připravovaného představení s životem hlavních hrdinů, kdy atmosféra pomalu houstne a dramatické vyvrcholení se zdá být nevyhnutné, to vše dokonale režijně zvládnuté. A Natalie Portman je v roli úžasná: ctižádostivá, hodná, zranitelná, pracovitá, zoufalá, absolutně vystresovaná, krásná... 85%.

Free Zone (2005): Filmařsky i myšlenkově originální ženská road movie o jednom z neřešitelných konfliktů současného světa. 75%.

Procitnutí v Garden State (2004): Film plný vtipných dialogů, milé romantiky, akustických kytar a originálních postaviček z Garden State, tedy odněkud z New Jersey, kde (spoiler) The Only Living Boy in New York (dočasně v Los Angeles) objímá v dešti Natalii Portman za doprovodu Simona a Garfunkela.. 85%.

Na dotek (2004): Čtyři prvotřídní herecké výkony: dominantní Clive Owen jako pan Hyde bez Jekylla, uplakaná šedá myš Jude Law stoupající vzhůru a zase rychle padající dolů, a obě dámy suverénní navenek, schopné překvapit. Dlouhé rozhovory, žárlivé scény, zbytečně moc kruté pravdy, popisy sexuálních praktik, nechutné vyšetřování a vulgární obviňování naštěstí přerušují časté a nečekané časové skoky, takže divák, který se začíná nudit, zbystřuje pozornost a je znovu chytře vtahován zpět do děje. Julia Roberts stále v dlouhých kalhotách, Natalie Portman naopak dlouhé kalhoty asi vůbec nemá. 65%.

Nádherný holky (1996): Těsně po sobě jsem viděl dva filmy, které měly mnoho společného (Beautiful Girls a Garden State): dozrávající muž se vrací z velkoměsta do rodného maloměsta, potkává spoustu bývalých kámošů, s kterými se potlouká po barech a mejdanech, a aby se z této rutiny občas dostal, setkává se s trochu tajemnou neznámou (v obou případech Natalie Portman). Oba filmy jsou povedené, mají výbornou atmosféru i svižně postupující děj, oba jsem si užil, v obou případech jsem se s hrdiny dokázal ztotožnit. 75%.

Maniak (1996): Naprosto originální Červená Karkulka, a RW se touto rolí u mě posunula mezi absolutně nejlepší americké herečky. 80%. 

Nebezpečná síť (1999): Výborně vymyšlený a napsaný, ale průměrně natočený příjemně dějově nejednoznačný thriller s nadprůměrnou RW. 65%.

Kdo s koho (1999): Lehká komedie, občas ještě lehčí drama. Selhat může každý, dokonce i vzorný učitel (přirozeně obyčejný M. Broderick) a vzorná studentka (neobyčejně protivná premiantka R. Witherspoon). 70%.

Mud (2012): Klučičí dobrodružství jako podle Kinga, navíc teenagerovská začínající chuť na holky se vší tou krásnou rytířskou naivitou, která je díky emancipaci čím dál tím vzácnější: 80%.

Invaze (2007): Solidní katastrofické SF drama o ohrožení lidstva, podpořené slušným rozpočtem. Viděl jsem i dvě předchozí verze a tahle ve srovnání s nimi určitě nedopadla špatně. Jinak se ale jedná hlavně o one woman show pro ty, kterým se líbí Nicole Kidmanová. Předvádí se nám tu ve všech polohách (snad kromě sexu). Převládá Nicole vystrašená, prchající (všemi dopravními prostředky i ladným během), odhodlaná, milující své dítko, tu a tam i převlékající se a nebezpečně usínající. Film nepostrádá spád i trochu napětí, i když některá vyváznutí z obklíčení působí pohádkově i v tomto žánru. Nechtěně jistě pobaví setkání s českým manželským párem a jejich ruským (ne)přítelem. A protože mám od dětství rád SF a líbí se mi Nicole Kidmanová a ještě ke všemu jsem se nenudil, vychází mi 75%.

Zlatý kompas (2007): Dokonalé digitální triky, úžasný svět, krásná a chladná N.K. a to je asi vše podstatné. 60%.

Lidská skvrna (2003): Další exhibice Anthonyho Hopkinse, tentokrát má ale zdatnou výpomoc, řazeno od nejpřesvědčivějších: Ed Harris, Gary Sinise, Wentworth Miller, Nicole Kidman (i s pátým místem vysoký nadprůměr). Příběh má originalitu, dokáže udržet pozornost, výborné jsou flashbacky, kde si nostalgicky připomínáme krásnou dobu mládí, ale také spoustu chyb, které se už těžko napraví. 75%.

Homeland (2011, 2012): Oblíbené téma mnoha špatných filmů se konečně objevilo ve výborném seriálu. Kvalitní scénář a režie s přesnou gradací scén, dokonalým navozením napětí a nejistoty, to vše opřeno o vynikající herecké výkony hlavně Claire Danes a Mandy Patinkina. První série: 80% (3516 hodnotících přede mnou je ještě výš - na průměru 88%). S02: podle mě nejlepší ženský seriálový herecký výkon všech dob, celé to má obrovskou schopnost diváka pohltit a nenechat v klidu, dokud to nedokouká do dvanáctého dílu druhé série. Zvyšuji hodnocení na 90% (3636 uživatelů přede mnou je na průměru 89%).(11.1.2013)

Ze všech Misfits musela během prvních dvou sezón projít nejzásadnějšími proměnami...a tahle mladičká hvězdička to zvládla na výbornou. Misfits (2009 - 2011): Tahle banda delikventů, reprezentující budoucnost našeho světadílu, je nečekaně zábavná, celý seriál má spád, humor, sex, napětí i momenty překvapení a rychle se dokázal vmáčknout do čela mé seriálové top ten. Už někdo přišel na to, co je to za město? Nějaký okraj Londýna? S01 - 90%... Druhá řada už není tak vtipná a rychlá, ale zase je napínavější. S02 - 80%. Ale byl to tak silný zážitek a dokázal jsem to tak rychle zhltnout, že navzdory matematice mi celkové hodnocení nemůže klesnout pod 90%. Je to opravdu Londýn, jezero Southmere Lake na východním okraji města - v diskuzi je mapa od sonnaka (20.2.2011).