butnot

butnot

Otto Drexler

Česko


9 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2
    • 27.7.2018  09:54
    Vienna Calling (2018)
    odpad!

    Viděno v Anežském klášteře a s besedou s tvůrci. Nemám žádný důvod si z toho utahovat, chtěl jsem tomu dát šanci, neřeším experimentální formu ani bizarní téma, námět je podle mě docela dobrý. Ale provedení... všechno špatně. Jsou tam nápady, ale nikdy nejsou dotažené. Jsou tam vidět tvůrčí inspirace naprosto odlišnými přístupy a jakoby se všechny v tom filmu snaží uplatnit, ale vychází z toho nesourodý kočkopes. Na jednu stranu je film programově nedějový, nepříběhový, na druhou stranu je totálně příběhový s koncem odevzdání protéz dvou velikánů. Ppřípomíná mi to loňský film Daliborek, po většinu filmu zachycovaný "dejme tomu" autentický život bizarního lůzra, který je tvůrci zcela poslán na návštěvu do koncentráku, tedy krok, který by sám neudělal..Tím koncept filmu rozbíjejí, v nicméně v případě dokumentu to lze mnohem lépe zdůvodnit než u hraného filmu. Tady se "autenticky" zachycuje život kočovníků,jejich bezcílné putování je je narušeno zájezdem do Vídně. Přitom se bohužel povedla snad jen scéna, kdy Jajcaj ukazuje té "venkovské ženě" svá mistrovská díla, ostatně to byl jediný moment, kdy se lidé v letním kině opravdu smáli. Nemyslím si, že by to měl být nutně "humorný" film, ale jak jsem pochopil i z besedy s tvůrci, jsou takového založení, že právě ta humorná podoba by jim byla vlastní, bohužel nedokázali víc scén dotáhnout do té absurdně-morbidně-humoristické podoby a jako celek ten film nefunguje.

    • 5.3.2018  19:30

    Koncept politického lobbisty tahajícího za všechny nitky se ve filmovém formátu natolik rozředil, až ztratil prakticky vše, čím bavil seriálové diváky. Místo seriálového ambivalentního hrdiny, který tuhle republiku svérázným způsobem drží pohromadě, sledujeme spíše příběh záporného outsidera, který by chtěl být mocný a slavný, kdyby… kdyby to uměl. Ve filmu nejvíc připomíná oblíbený typ českého antihrdiny (Brouček, Švejk), který se náhodně přimotá do středu velkých událostí, užije si svoji minutu slávy a následně odejde, aniž něco změní nebo získá. Tvůrci uvěřili sebeklamu, že co funguje v 7-minutovém seriálu, bude použitelné v celovečerním filmu. Hovory s Liborem a s „mámou“ působí ve filmu prázdně a uměle. Zatímco scénky s epizodními hosty v seriálu byly obvykle velmi vtipné a „uvěřitelné“, schůzka s Ladislavem Špačkem se vůbec nepovedla. Bylo to něco jako, když se ve filmu setká pořad „Etiketa“ a seriál „Blaník“ a čekáte, že z toho vzejde něco hrozně zábavného a místo toho je to jen trapné. Stejně tak interview s Jakubem Železným je velmi scénáristicky slabé, co hůř, není ani originální. Kdo viděl Zelenkův film Ztraceni v Mnichově, tak ví, že Jakub Železný si obdobnou scénku – a nutno říct mnohem zajímavější – střihl již s Martinem Myšičkou a „jeho“ papouškem. Mnohem lépe působí ve filmu „náhodné“ interakce, které scénáristé nemohli, nebo jen mohli z části předjímat, např. „rozvádějící se“ Ivan Bartoš, „sexuální kompro“ na Jiřího Drahoše nebo „zamávání“ Miloše Zemana. Tyhle vtipné momenty ale tvoří nanejvýš 5 minut z celého filmu. Většina filmu se utápí ve scénáristické křeči, kde zvláště havlovské halucinace jsou jen prázdnou výplní – kavárenský únos Žížaly by sám o sobě byl vtipný, kdyby tvůrci neměli havlovský motiv jako nosnou zeď po zbytek filmu. Možná to ale není jen problém filmového formátu, ale i toho, že koncept Blaníku vznikal za zcela jiné politické konstelace v době končící Nečasovy vlády a v zemi, kterou politicky ovládli Babiš se Zemanem, aniž by proti sobě měli osobnost, do níž by se personifikoval opoziční odpor, působí postava politického lobbisty se slabostí pro Václava Havla vlastně docela nepatřičně, neautenticky, nedůvěryhodně. Vypadá to spíš jako fetiš umělců, kteří chtějí zpřítomňovat Havlův odkaz v zemi, která si již našla zcela odlišné modly. Rozpačité filmové zpracování tak může snad jen sloužit jako metafora k rozpačitosti opoziční politické scény, která se chce vymezovat, ale nejde ji to, protože většina z nás se víc než na „opravdu rozhořčený“ protest opozičního politika bude stejně víc těšit na další tweet Jiřího Ovčáčka a Marka Prchala prostřednictvím Andreje Babiše. Protože to je samo o sobě daleko lepší guilty pleasure, než vymyšlená postava Antonína Blaníka.

    • 17.2.2018  15:52

    Tento díl je vyvrcholením toho, proč celá 4. série je naprosto špatně a v rámci konceptu "Black Mirror" už nemá co říct. Neřeším "vykrádačky" z předchozích sérií, neřeším přesun seriálu "z Británie do Hollywoodu", i ta třetí americká série se mi líbila, ačkoli je mi bližší britský styl. Ale pokusím se vyjádřit, v čem spatřuju hlavní problém: první dvě série zcela a ta třetí zčásti byly postavené na tom, že skrze osobní příběhy nastavují zrcadlo společnosti, problematizují jinak obecně pozitivně přijímané změny, které přinášejí nové technologické možnosti. Čtvrtá série původní záměr svým způsobem obrací na hlavu: ta naopak skrze jakýsi dosažený technologický pokrok v blízké budoucnosti líčí příběhy různých úchylů, podivínů, nebo jen jedinců, kteří technologickou vymoženost zneužili či zašli moc daleko... Příběhy se dějí na půdě technologicky pokročilejšího světa, jehož "zdravá podstata", na rozdíl od předchozích tří sérií, již není zpochybňována. V tomto posledním díle se hlavní hrdince stala životní křivda ne kvůli zvrhlému světu, ale kvůli zvrhlému jedinci, který ovšem už beztak byl společností za své činy odsouzen a jen přežívá v krachujícím muzeu.... Za horizontem onoho muzea a zavřené benzínky se zřejmě nachází svět, který není nijak špatný. horší než ten dnešní, vlastně podle tvůrců zřejmě naopak, protože onen "bílý zvrhlík", který prováděl komerční neetické experimenty a nakonec pro popularitu svého muzea "zotročil Černocha", je druhými ostrakizován a vytěsněm na okraj. Pomsta, která je na něm vykonána, je navíc zcela "konvenční", jakou si lze představit v každé době a v téměř každém westernu,pouze tu jsou "jiné" prostředky, absolutně se tu neproblematizují okolnosti "zločinu a trestu" jako v s02e02 - White Bear. Netvrdím, že tahle podoba Black Mirror si nemůže najít své fanoušky, kterým se líbí vyprávění takových příběhů, mně osobně už ale tohle nic neříká.

    • 22.11.2014  17:00
    Violette (2013)
    *****

    Myslím si, že je to výborně natočený životopisný film - věrně zachovává fakta z života Violette Leduc, ale zároveň jde opravdu hodně do hloubky a když se spustí titulky, můžeme říct, že víme, kdo to byla Violette! Nejen kým ona byla, ale především, jaká byla! Po všech stránkách povedený film. Sandrine Kiberlain sice není příliš podobná Simone de Beauvior, ale jak film postupoval, tím víc jsem chápal, proč si ji režisér vybral - zahrála SdB velmi přesvědčivě.

    • 23.8.2014  12:42
    Gottland (2014)
    ***

    Nápad geniální a v prostorách Nákladového nádraží Žižkov jedinečný zážitek - ale asi všichni cítíme, že ten film jako celek mohl dopadnout mnohem lépe, poslední dvě povídky táhnou celek poněkud dolů - Stalinův pomník není nic více než (ne)obyčejná reportáž a tečka s tragickým osudem Zdeňka Adamce přes všechny kladené otázky končí dost banálně, máme-li Gottland hodnotit jako film vyrovnávající se s "českým" 20. stoletím.. Ostatně přemýšlíme-li nad celkovým vyzněním filmu, je hodně oslaben osten reflexe nedávné minulosti prostřednictvím osudů našich známých i neznámých osobností na úkor společenské kritiky současné - obecně západní - společnosti a tak nakonec možná někteří z nás odcházejí z žižkovského nádraží s pocitem sentimentality na uplynulé staré industriální časy, namísto určitých pochybností a otazníků nikoliv o filmu, nýbrž o našem 20. století.

    • 17.8.2014  11:23
    Odpad, město, smrt (divadelní záznam) (2013)
    ***

    Bohužel nasnímaná repríza nepatřila k nejlepším, viděl jsem na živo mnohem lepší reprízu.. čili, co hodnotit? Myslím si, že nehodnotíme hru, jakou jsme viděli v divadle, nýbrž divadelní záznam..

    • 15.10.2013  15:44

    Chápu, že tady v Česku to mnohým nevadí; pro mě to byl velký filmový zážitek - ten typ filmu, jenž vám v mysli zůstane i dlouho poté, co odejdete z kina. Výborná kamera a hudba, ale především mistrná stylizace do doby počátku 70. let. Taková je minulost jedné silné evropské generace. Nelíbí se vám? Ale z minulostí nic neuděláme, i když mnozí raději chtějí zapomenout, druzí raději nevědět. Společnost, v níž ještě existují nějaké ideje má mnohem lepší vyhlídky než ta, v níž lidé na všechno rezignovali a věnují se už jen tomu "svému"..

    • 15.8.2013  22:08
    Kafka (1991)
    ***

    Takový Kafka Eintopf pro nenáročné seznámení s Kafkou a "magickou" Prahou...

    • 11.8.2013  10:54
    Liberace! (TV film) (2013)
    ****

    Zemřít mladý a slavný...záruka, že nebudete sami muset hledat ten pravý čas odchodu... jenže i pozdní kariéra může být neméně úspěšná...Michael Douglas předvedl mimořádně věrný herecký výkon tam, kde bych si ho snad ani neuměl před tímto filmem představit... film sám je vpravdě věrohodnou reflexivní rekonstrukcí doby a osobnosti, o níž vypráví...

    • 12.7.2013  20:29
    Hořící keř (TV film) (2013)
    ****

    Do krajnosti vyvedená dramatičnost všech scén o osudech lidí, jejichž život zásadně změnil Palachův čin je ve své podstatě nešťastná. Zvláště pro generace, které tyto události nezažily, tato minisérie nepodává obraz toho, jak skutečně Palachův čin na česko-slovenskou společnost zapůsobil, co vyvolal, jaký tlak vytvářela Moskva na československou vládu. Zcela chybělo interview provedené s Palachem po činu v nemocnici - film se naopak snaží, pro umocnění protipólu lidskosti doktorky a bezcitnosti policie vyvolat přesvědčení, že nikdo kromě rodiny s Palachem ani mluvit nemohl. Také Palachův pohřeb ve filmovém ztvárnění zdaleka nepůsobí natolik dramaticky, jak působí z autentických záběrů. Otazníky vyvolávají také některé dialogy, které působí uměle, jiné nuceně a nepřirozeně. Přesto je Hořící keř na české poměry mimořádný počin, kterému se podařilo zdařile navodit atmosféru konce 60. let a důstojně zfilmovat látku, jež si o to již velmi dlouho říkala. Nezbývá než doufat, že další projekty když ne překročí, tak alespoň poměrně vysoce nastavenou laťku udrží. Znamenalo by to, v posledních letech téměř něco nepředstavitelného, že lze v českých podmínkách ještě natočit úspěšný film s uměleckou ambicí.

    • 8.7.2013  11:33
    Pěna dní (2013)
    *****

    Kdo nezná, nebo nemá rád styl Borise Viana a k tomu ještě zrovna nepřichází na chuť surrealismu, tomu se Pěna dní asi líbit nebude, dost možná tento film zkrátka označí za fantasmagorickou pitomost. Já jsem většinu děl Borise Viana četl a musím říct, že Gondrymu se podařilo natočit výbornou adaptaci. Takto přesně má vypadat přeměna literární látky na filmové plátno. Je doslovná v místech, kterými se zdařile přihlašuje ke svému původu, je odlišná tam, kde by literární předloha na filmovém plátně neuspěla. Nad samotný obsah románu najdeme ve filmu i několik aluzí na dílo a život Borise Viana. Celý film, a toho si cením nejvíc, je v duchu Vianovi poetiky. Jediné, co možná nebylo nejšťastnější, bylo obsazení obou hlavních rolí. To ovšem vyrovnává naopak zcela dokonalé ztvárnění Nicolase a Chicka a nádherná hudba. Nakonec ostatně těžko říct, zda by bez Audrey a Romaina nebyl film odsouzen, mimo fajnšmekry Viana nebo Gondryho, předem k nezájmu.

    • 31.3.2013  15:00

    Pročítám ostatní komentáře a přijde mi to vesměs vcelku legrační. Zkrátka vypovídají o divácích. Vypovídají o jejich vkusu pro ony filmy první komerční linie - "bum, bum akční filmy" a fantasy filmy s grandiózními efekty a "mega" rychlými akcemi. Ale ouha, tito diváci jdou na tento film a jsou zklamáni. Jsou zklamáni, protože nedostali tu správnou dávku "zážitků, emocí, pocitů", kvůli kterým se právě na takové filmy dívají. To ostatně není nic nového, nenáročné filmy ať rázu komediálního či akčního, mají největší přízeň diváků odjakživa a všude. O to více tleskám tvůrcům, že neustoupili tlaku na maximální nenáročnost a nenaservírovali nám desítky akčních scén plné vymyšlených bojů mezi kouzelníky, nad nimiž by trnuli diváci, kteří ve značné míře právě toto chtějí ve filmech o Harrym Potterovi vidět, ale že se drželi právě poetiky literární předlohy a dokázali přenést do filmu přesně to, co na literární předloze nebo vůbec literárním díle J. K. Rowlingové považuji za nejlepší a přínosné. Ten největší klad filmu a v některých komentářích to naštěstí zaznívá je, že je tento film opravdu lidský a to je zároveň největší rozdíl ode všech ostatních filmů série a zvláště u filmů Davida Yatese, nejvíce u Fénixova řadu, v němž jsem vůbec neměl pocit, zdali se dívám na film, v němž hrají lidé. O to více jsou Relikvie smrti pro mě velmi příjemným překvapením. Vedle onoho zlidštění zmíním jen několik věcí, které na tomto filmu oceňuji: skica totalitního režimu je výborná a přesná, zachycuje to, čím každý totalitní režim vzniká - agresivní, jednotná a do značné míry zfanatizovaná menšina dokáže ovládnout zemi a zčásti konformní a zčásti prostě jen mlčící většinu. Motiv sněžné sovy - změna oproti knižní předloze je velmi povedená - Hedvika letí, aby ochránila Harryho, ale je zabita - symbolicky tím končí poslední zbytek dětské nevinnosti a ochrany. Scéna, jež by ve filmu mohla snadno scházet, protože role Hedviky byla v předchozích filmech Davida Yatese veškerá žádná, je však významným symbolickým předělem mezi světem dětství a dospělostí. Dosud to byla vlastně jen taková hra - když bylo zle, vždycky někde vzadu stál Brumbál, Sirius nebo obětavá Hedvika. Teď už ale nikdo vedle nestojí, teď už jde skutečně o přežití. Já osobně právě tu část, v níž je syrově zachycené ve své podstatě bezcílné a marné putování, které se stále více mění v nejzákladnější potřebu zůstat člověkem, je pro mě vůbec nejsilnější pasáží celé osmidílné série a je to také jeden z důvodů, proč dávám tomuto filmu plný počet. A jak ukazuje první Rowlingové postpotterovské dílo - Prázdné místo - více než kdy bylo bráno na zřetel, je pro Rowlingovou velmi důležitá sociální dimenze a jsem rád, že film, ač do značné míry jistě nezáměrně, není této dimenze prost. Chudý člověk má právo na život, na vzdělání, na úspěch naprosto stejné, jako ten bohatý. Naopak chudoba, není-li fatální, umožňuje člověk být člověkem charakterově ryzím. Téma, které nejen pro filmy první komerční linie, ale vůbec pro většinu západní společnosti, neexistuje. I proto je sága Harryho Pottera mezi jinými podobnými tak trochu osiřelá.

    • 20.10.2011  20:06
    Goethe! (2010)
    *****

    Vy idioti z mateřský školky, vy nevíte co je to skutečný umění, hoďte si příště omluvenku a jděte si žřát ty svý hambáče!!! Sheiße! Elis: Já chápu, že vkus některých je jemně řečeno jaksi nenáročný, ale co je moc, to je moc... Možná že by se mohla začít zkoumat taky filmová gramotnost a některé jedince raději na filmy, jež nepatří do kategorie pro "masového amerického diváka", raději nepouštět. Utrpení si přečti, nejde tak o tu základní fabuli, ale o celkový dojem, který v tobě vyvolá a myšlenky, které v tobě podnítí. Aspoň mě ta knížka přiměla k docela silnému zamyšlení..

    • 30.12.2010  19:58

    Myslím si, že Pasolini nedotáhl film na samou hranici snesitelnosti, ač je film protkán mnoha "nechutnými" scénami, mohl být komplexně ještě nechutnější a šokující. To je ale zároveň asi nejpádnější slabina filmu - film v řadě diváků probouzí nechuť vůči filmu samotnému, nikoliv vůči tomu, co chtěl Pasolini zobrazit. Za jeho snahu a odvahu připodobnit společenské poměry k nejhrubší perverznosti mu však tleskám - neměli bychom si nic nalhávat - naše realita skutečně taková mnohdy je. To, co se skrývá pod krásným obalem a uhlazenými šroubovanými slovy, je mnohdy ještě daleko více nechutnější, než scény z tohoto filmu.

    • 15.3.2010  17:58

    Řeknu to jasně: Břetislav Rychlík by si již neměl v ČT ani škrtnout. Z jeho servility se mi místy dělalo špatně.

    • 15.3.2010  17:51

    Já to nikomu neberu, ale mně takový člověk nic neříká.

    • 20.2.2010  18:33
    Satan přichází (2006)
    odpad!

    Nic extrovního jsem od toho nečekal, ale tohle bylo pro mě přece jen příliš. Že tohle někomu stačí, je jeho věc, já ovšem čekám jednak film, jednak hororový thriller. A tento film nejenže nesplňuje žánr, který je více méně vymezen literární předlohou, on je dokonce vyloženě výsměchem filmařskému umění. A k tomu se musím přiznat, že se mi zježily vlasy na hlavě, když jsem musel sledovat, jak je budova Národního divadla v Praze vydávaná za italskou nemocnici. Celý film je tak hloupě průhledný, až z toho bolí.

    • 5.2.2010  22:33
    Šejk (TV film) (2009)
    odpad!

    V hodnocení inscenací České televize jsem obvykle velmi vstřícný a z většinou z nich bývám celkem spokojen. Zde mi však bylo od první minuty jasné, že toto je opravdu velký úlet. To je prostě na výpověď dramaturgů ČT. Že to je schopen někdo napsat, chápu. Ten samotný námět nijak špatný není a snad by se z toho i něco obstojného vytvořit dalo. To by ovšem autor scénáře musel oplývat nápaditějším myšlením, film musel mít úplně jinou režii a také herce, kteří chtějí hrát a ne si z hraní dělat legraci. Skoro to vypadá, jako by si pár herců z prestižních pražských divadel udělalo prázdniny a tam se všem vysmáli. Ovšem přesto zůstane nevysvětlitelné, jak něco takového se může dostat do prestižního času v neděli večer.

    • 31.1.2010  17:40
    Višňový sad (divadelní záznam) (2010)
    ***

    Skutečně záhada. Jedna z nejlepších divadelních her všech dob nastudována odborníkem na Čechova Vladimírem Morávkem, s hereckým obsazením, že by se těžko hledalo lepší (zvláště Stropnický a Havlová) a přesto té hře jako by něco zásadního chybělo. Je to ten typ představení, který sice bez újmy shlédnete, ale vnitřně vás nezasáhne a za pár let vyzní vzpomínka na něj do prázdna. Mě to mrzí o to víc, že ačkoli bych Višňový sad zařadil do desítky mých nejoblíbenějších dramat, neměl jsem dosud možnost shlédnout jej v takovém podání, které by mě oslovilo podobně, jako samotný Čechov na papíře.

    • 23.1.2010  17:51
    Vrtěti psem (1997)
    ***

    Je to takový docela skromný film, na kterém je vidět, že byl "spíchnut horkou jehlou", ačkoli má hvězdné obsazení a velmi nosné téma, se kterým se dalo pracovat daleko hlouběji. Bohužel jen tak pootevírá to, co trochu více či méně tušíme všichni: většina z nás prahne po informacích, ovšem ti, kteří nám je předkládají, mají většinou jiné záměry než pouze informovat. Snaží se s námi manipulovat, ovlivňovat v ten či onen směr a to tak rafinovaně, že to mnohdy lze jen těžko poznat. Coby dějově však nic víc film nenabízí. Kromě tohoto ústředního motivu, který není nijak rozveden, ho táhnou jen skvělí představitelé hlavních rolí.

    • 23.1.2010  17:43
    Slídil (1972)
    *****

    Inu, nebudeme si nalhávat, mnoho filmařského umění ve Slídilovi není. S klidem by se tento filmový unikát dal natočit i na začátku třicátých let s oněmi velmi omezenými možnostmi, které se tehdy v počátcích mluveného filmu tvůrcům nabízely. Slídil vychází z divadelní hry a divadelní hrou zůstává i ve filmu. Nutno dodat, že hrou geniální. Po takové půlhodince filmu se mi nechtělo věřit, že v příštích 100 minutách se již jiná postava neobjeví. Ovšem počínaje okamžikem, kdy se zítřejší milionář měl stát vražednou obětí, jsem zatajil dech a vydechl až při titulcích. Na takové mistrovské herectví je radost pohledět. Jistě se mnou bude kde kdo nesouhlasit, ale pro mě takové herectví je podstatně víc, než ty nejmonstróznější efekty a triky nejnovějších "mega filmů".

    • 23.1.2010  17:34
    Smyčka (TV film) (2009)
    **

    Pro mě docela velké zklamání. Kohoutovu předlohu jsem nečetl a tak nemohu procentuálně rozložit nezdar mezi autora, režiséra a herce. Tak či tak, herecké výkony byly opravdu otřesné. Jistě zato může v zásadě nulové vykreslení psychologie jednotlivých postav (pana Kohouta s panem režisérem by snad omlouval fakt, že nám chtěli tím nevykreslením psychologie postav tu dobu přiblížit :-))))))))) Je mi ale líto, ale Ondřej Kavan a Martina Válková nepředvedly prostě nic. To si můžou hrát v těch svých seriálech, ale sem takové neherectví nepatří. Dělalo se mi z toho chvílemi blbě. U Viktora Preisse také docela zklamání. Hrál takovou značně nedůvěryhodnou karikaturu politika, který sice ví, ale přitom neví, co má s tím dělat. Hraní estébáku už ale bylo opravdu za hranou. Trochu to už připomínalo politickou agitku - "tohle to jsou ti zlí, ukažme si na ně prstem, podívejme se na tu špínu národa." U celého filmu byla zjevná křečovitost a nevěrohodnost. Pro mě to byla docela laciná obžaloba počátku komunistického režimu v Československu. Takový typizovaný příběh se schematickými postavami, které ovšem ve výsledku mají vypovídající hodnotu leda tak o autorovi předlohy. Podobnost rudého Máchy s Pavlem Kohoutem byla tak okatá, že jsem si musel říkat: Opravdu má pan Kohout zapotřebí, takhle trapně se před světem obhajovat? Musím říct zcela otevřeně, že se ve mně začala vařit krev, když jsem slyšel Hanzlíka říkat, že je vlastně jedno, že rudý Mácha se při procesu nepostavil za spravedlnost, protože by tím vlastně nic nezměnil. To je ten nejpádnější důvod, proč by se něco takového nemělo pouštět do škol. Pan Kohout nám tím říká, že bylo vlastně úplně jedno, zda se někdo podřídil nebo nepodřídil režimu, protože sám stejně nemohl nic ovlivnit. Zřejmě svědomí a určitá osobní hrdost je něco, co pana Kohouta celý život jaksi míjelo. Pan Kohout totiž zapomíná na jednu základní věc: komunismus sám o sobě žádné zlo neprodukoval, to zlo z něj udělali až lidé. A zlo lze vytvořit v zásadě z čehokoli. Když vyrostou mladí lidé s podobným mravním kreditem jako pan Kohout, bude zcela nepodstatné, že budou antikomunisté. Budou totiž ke zlu stejně náchylní jako pan Kohout. Jen ke zlu v jiném obalu.

    • 23.1.2010  17:27
    Miláček (divadelní záznam) (2009)
    ****

    Představení nelze příliš vytknout, zvláště když je ze scény menšího města, v nichž jsou obvykle značně zhoršené podmínky pro vytvoření skutečně hodnotného představení. Nicméně asi platí, že skutečný mistr svého řemesla si poradí se vším. Měl jsem celou dobu snad jediný problém: Petru Mikeskovi jsem roli Miláčka nemohl uvěřit. Na tuto roli potřebujete skutečné charizma a pokud ho nemáte, tak nemůžete v žádném případě uspět. Jsou hry, ve kterých stačí průměrné herecké výkony a v tom představení se nějak ztratí. Ale teď si představte kupříkladu takového Brouka v hlavě. To je vyloženě hra, která je od začátku do konce postavena na silných hereckých osobnostech. Jinak by to bylo krajně trapné. A myslím si, že kdyby se místo Vlastimila Brodského nebo Viktora Preisse v takové úloze objevil Petr Mikeska, o představení by se mnoha repríz nedočkalo. Miláček takový sice není, má sice ono jasné poselství naznačené v ostatních komentářích, leč já přesto nemohu hlavní postavu přehlédnout a dělat, že je jen součástí celku, jelikož on je zcela aktivním účastníkem děje a musí mít charizma z toho jednoduchého důvodu, že jeho postava ho má. Ale jako celek to představení funguje výborně a není určitě ztrátou času se na něj do Divadla v Mladé Boleslavi jít podívat.

    • 19.1.2010  18:14

    Už nevím přesně, v kterém roce jsem v Dlouhé tento nádherný vánoční příběh viděl, ale dobře si pamatuji, že od té doby mě ještě před Vánoci nic nepohladilo tolik po duši jako tenkrát. Tam tu vánoční atmosféru nikdo nevytvářel, tam prostě byla. U obrazu, vychází-li skutečně z duše malíře, říká se, že je "čistou malbou", a já jsem měl přesně takový pocit z této vánoční povídky. Vivat! Ještě hodně dlouho!

    • 13.1.2010  22:11
    Prodaná nevěsta v Šárce (TV film) (2005)
    *****

    Byl jsem tehdy v Divoké Šárce a nikdy na to nezapomenu. Byl to skutečně mimořádný zážitek - Prodaná nevěsta se velmi dobře hodila do přírodního divadla a pro mě bylo představení navíc zajímavé tím, že Mařenku ztvárnila Helena Kaupová, která je má nejoblíbenější operní sopranistka.

    • 8.1.2010  11:36

    Dokument má jednu zásadní chybu: Není ani o Ladislavu Feierabendovi, ani o jeho dětech, pohybuje se někde mezi tím. A bohužel jsem si z něj odnášel pocit, že nebyl dostatečnou výpovědí ani Feierabenda, ani jeho potomků. Ale já hodnotím zejména fakt, že vůbec vznikl, protože Ladislav Feierabend byl ve 40. letech 20. století fenoménem, který nemá srovnání. A kromě jiného po sobě zanechal pravděpodobně nejcennější politické memoáry ze všech politiků, kteří byli za války v Londýně.

    • 6.1.2010  18:23
    Krupice (TV film) (1998)
    *

    To přehrávání herců, kteří tak pitomým způsobem chtěli přiblížit dobu první republiky, přišlo mi poněkud nechutné.

    • 6.1.2010  18:01
    Sexy Pistols (2006)
    ***

    Když zprůměrujeme krásu Bandidas s kvalitou filmu jako celku, vyjde naprosto čistý průměr :-) Co víc by si muž mohl přát, než tyhle dvě kočičky...

    • 6.1.2010  17:59

    Já jsem si během celého filmu představoval Martina Friče, jak by s Novým, Gollovou, Vítovou a spol. natočil skvělou parodii přesně podle tohoto námětu. Ta látka, kterou ten film obsahuje, k tomu úplně vybízí. Skoro se divím, že to tak v Americe nepojali.

    • 6.1.2010  17:52
    Paví pírko (TV film) (1987)
    ***

    Mohla to být výborná pohádka, kdyby se z toho režisér nesnažil udělat kvazifilosofický snímek a kdyby stopáž nebyla 100, ale maximálně 70 minut. Jinak celkem zdařilá pohádka se skvělým králem Dočolomanským.

<< předchozí 1 2
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace