butnot

Chápu, že tady v Česku to mnohým nevadí; pro mě to byl velký filmový zážitek - ten typ filmu, jenž vám v mysli zůstane i dlouho poté, co odejdete z kina. Výborná kamera a hudba, ale především mistrná stylizace do doby počátku 70. let. Taková je minulost jedné silné evropské generace. Nelíbí se vám? Ale z minulostí nic neuděláme, i když mnozí raději chtějí zapomenout, druzí raději nevědět. Společnost, v níž ještě existují nějaké ideje má mnohem lepší vyhlídky než ta, v níž lidé na všechno rezignovali a věnují se už jen tomu "svému"..

Zkrátka film, ve kterém nenajdeme vůbec nic. Natočily se jich tisíce, tisíce a tisíce a budou se točit stále dál, protože nenáročné diváky (kterých je žel výrazná většina) stále baví a producenti a herci z nich mají pěkné peníze. Je to prostě taková hezká symbióza.

Tento díl je vyvrcholením toho, proč celá 4. série je naprosto špatně a v rámci konceptu "Black Mirror" už nemá co říct. Neřeším "vykrádačky" z předchozích sérií, neřeším přesun seriálu "z Británie do Hollywoodu", i ta třetí americká série se mi líbila, ačkoli je mi bližší britský styl. Ale pokusím se vyjádřit, v čem spatřuju hlavní problém: první dvě série zcela a ta třetí zčásti byly postavené na tom, že skrze osobní příběhy nastavují zrcadlo společnosti, problematizují jinak obecně pozitivně přijímané změny, které přinášejí nové technologické možnosti. Čtvrtá série původní záměr svým způsobem obrací na hlavu: ta naopak skrze jakýsi dosažený technologický pokrok v blízké budoucnosti líčí příběhy různých úchylů, podivínů, nebo jen jedinců, kteří technologickou vymoženost zneužili či zašli moc daleko... Příběhy se dějí na půdě technologicky pokročilejšího světa, jehož "zdravá podstata", na rozdíl od předchozích tří sérií, již není zpochybňována. V tomto posledním díle se hlavní hrdince stala životní křivda ne kvůli zvrhlému světu, ale kvůli zvrhlému jedinci, který ovšem už beztak byl společností za své činy odsouzen a jen přežívá v krachujícím muzeu.... Za horizontem onoho muzea a zavřené benzínky se zřejmě nachází svět, který není nijak špatný. horší než ten dnešní, vlastně podle tvůrců zřejmě naopak, protože onen "bílý zvrhlík", který prováděl komerční neetické experimenty a nakonec pro popularitu svého muzea "zotročil Černocha", je druhými ostrakizován a vytěsněm na okraj. Pomsta, která je na něm vykonána, je navíc zcela "konvenční", jakou si lze představit v každé době a v téměř každém westernu,pouze tu jsou "jiné" prostředky, absolutně se tu neproblematizují okolnosti "zločinu a trestu" jako v s02e02 - White Bear. Netvrdím, že tahle podoba Black Mirror si nemůže najít své fanoušky, kterým se líbí vyprávění takových příběhů, mně osobně už ale tohle nic neříká.

Opravdu nesdílím pocity některých "rozhněvaných" mužů, kteří to házejí do odpadu a tvrdošíjně kritizují ve svých komentářích. Já se musím přiznat, že se vždy upřímně bavím. Ta zanícenost pro budovatelský program, ten cit pro patos a tak věrohodné vylíčení zrádných imperialistů. Kde to dneska najdete? Zkrátka "krásné" časy, kdy propaganda byla tak nádherně černobílá a každý věděl, kde je pravda.

Dokument má jednu zásadní chybu: Není ani o Ladislavu Feierabendovi, ani o jeho dětech, pohybuje se někde mezi tím. A bohužel jsem si z něj odnášel pocit, že nebyl dostatečnou výpovědí ani Feierabenda, ani jeho potomků. Ale já hodnotím zejména fakt, že vůbec vznikl, protože Ladislav Feierabend byl ve 40. letech 20. století fenoménem, který nemá srovnání. A kromě jiného po sobě zanechal pravděpodobně nejcennější politické memoáry ze všech politiků, kteří byli za války v Londýně.

To, že se jedná o zcela záměrně tendenční film, který nenatočil nikdo jiný, než sluha všech režimů a období Otakar Vávra, je jasné. Přesto to nelze zcela odsuzovat a házet do odpadu - v pohraničí bylo opravdu peklo a nikdo si tam nemohl být jistý svým životem, navíc četnictvo mělo nařízeno zasahovat jen v nejnutnějších případech, neboť se vláda bála, že by krvavým potlačením sudetských akcí dala skvělou záminku Hitlerovi. Je také pravda, že agrární křídlo Rudolfa Berana si přálo dohodu s Německem a to i za cenu, že se české země stanou hospodářsky i politicky zcela závislí na Hitlerovi. Na zcela opačném pólu však stálo agrární křídlo premiéra Milana Hodži, které stálo při prezidentovi a bylo zcela daleko jakékoli zrady - to v tom filmu není a mělo by být. Je pravda, že Klement Gottwald hrál při mnichovských dnech zřejmě nejvýznamnější politickou úlohu ve své prvorepublikové politické kariéře. A onen projev na balkonu Rudolfina není smyšlený. Je ale nutno dodat, že vedle něj stál pravicový národní demokrat Ladislav Rašín, který proslul svými ohnivými projevy a přísahal věrnost republice. To se samozřejmě Vávrovu filmu nehodilo a tak tam taky není. Jako tam není Petr Zenkl nebo Hubert Ripka, kteří se také vehementně domáhali bojovat! Stejně tak generálové Prchala nebo Luža. To vše se samozřejmě nehodilo. Hodil se jen slabošský Syrový. Záměrně poddansky vůči západním mocnostem je líčen Edvard Beneš, ačkoli je v tom filmu zcela lživé, že by přijímal diktát proto, že si to Anglie přeje. Věděl, že válka je nevyhnutelná a jde jen o to, aby výchozí postavení Československa bylo co možná nejlepší. Bojovat znamenalo krom mnoha jiného přihlásit se k odpovědnosti za vznik války a zřejmě již k nenavratnému ztracení celých Sudet. Takto se dala na Západě hned po vzniku Protektorátu šířit účinná propaganda o obětním beránku, který má právo domáhat se stavu před 30. 9. 1938. Pokud si někdo chce připomenout ty události, je ten film dobrý; pokud z něj chce něco usuzovat, tak nepouštět.

Uznávám, že kdyby tam nehrál Depp, tak si na ten film asi nikdo dneska nevzpomene a zřejmě bych se já na něj kdysi ani nepodíval. Přesto si myslím, že ten film naráží na určité neporozumění ze strany diváky. A to proto, že se nemá jednat o žádný romantický film, nýbrž o drama. A v tom je ten kámen úrazu. Jestliže budeme tohoto Don Juana vnímat jako "děsnou" romantiku, pak nám ten film musí přijít jako obyčejný průměr, v němž hrál Depp. Ale já jsem to skutečně vnímal jinak. Vnímal jsem ten film jako příběh chlapce, kterého nepotkal pěkný život. A tak místo toho, aby žil ve sžírající skutečnosti, žil si ve svých vlastních představách. Řekl bych, že by přišlo o práci hodně psychologů a zkrachovala by nejedna farmaceutická firma, kdybychom byli aspoň občas schopni zapomenout na svou zničující realitu a něco hezkého si představit. Mně osobně takové poselství tento film jednoznačně přinesl.

Vy idioti z mateřský školky, vy nevíte co je to skutečný umění, hoďte si příště omluvenku a jděte si žřát ty svý hambáče!!! Sheiße! Elis: Já chápu, že vkus některých je jemně řečeno jaksi nenáročný, ale co je moc, to je moc... Možná že by se mohla začít zkoumat taky filmová gramotnost a některé jedince raději na filmy, jež nepatří do kategorie pro "masového amerického diváka", raději nepouštět. Utrpení si přečti, nejde tak o tu základní fabuli, ale o celkový dojem, který v tobě vyvolá a myšlenky, které v tobě podnítí. Aspoň mě ta knížka přiměla k docela silnému zamyšlení..

Nápad geniální a v prostorách Nákladového nádraží Žižkov jedinečný zážitek - ale asi všichni cítíme, že ten film jako celek mohl dopadnout mnohem lépe, poslední dvě povídky táhnou celek poněkud dolů - Stalinův pomník není nic více než (ne)obyčejná reportáž a tečka s tragickým osudem Zdeňka Adamce přes všechny kladené otázky končí dost banálně, máme-li Gottland hodnotit jako film vyrovnávající se s "českým" 20. stoletím.. Ostatně přemýšlíme-li nad celkovým vyzněním filmu, je hodně oslaben osten reflexe nedávné minulosti prostřednictvím osudů našich známých i neznámých osobností na úkor společenské kritiky současné - obecně západní - společnosti a tak nakonec možná někteří z nás odcházejí z žižkovského nádraží s pocitem sentimentality na uplynulé staré industriální časy, namísto určitých pochybností a otazníků nikoliv o filmu, nýbrž o našem 20. století.

Těžko mohu pochopit vysoká hodnocení jiných uživatelů. Kdyby se ten film nejmenoval Harry Potter a neodehrával se v Bradavicích, nýbrž v některé z anglických internátních škol, musel by být takový film naprosto rozcupován. O čem ten film byl? O partě puberťáků, která zažívá svá první milostná vzplanutí v prostředí internátní školy, do níž nastoupil pozoruhodný profesor, který si potrpí na tu správnou společnost a své oblíbence... Tak na to se ten film nemusí jmenovat Harry Potter. S tématem "problémy dospívajících" se natočí ročně desítky (vezmeme-li v úvahu i asijský svět), zřejmě stovky filmů. Většina z nich skončí v naprostém zapomenutí a musel by v něm skončit i tento film, pokud by se nejmenoval Harry Potter. Film pro masového diváka by měl mít především příběh a ten tam prostě není, ačkoli v knize je. Jestliže film nemá příběh, může jít buď´ o snahu natočit avantgardní film a nebo prostě o neschopnost režiséra vidět ten příběh a dát ho do toho filmu. Stačí jednoduchý příměr: Pán prstenů. Ač se film vzdaloval od hlavní linky sebevíc, pořád tam naprosto jasně vyzařovala ona cesta za zničením prstenu. V Princi snad vyzařoval úkol zabít Brumbála a hledání viteálů?. Já netvrdím, že ďábelské kuličky nebo Levandule Brownová nebyly zábavné, ale celkově to prostě byla nuda. Navíc, proč tam nakonec nedali bitvu, která by pro film mohla být právě nejvděčnější, je pro mě naprosto nepochopitelné. Tak ubohý závěr filmu jsem už dlouho neviděl.