Hal_Moore

K samotným epizodám komentáře téměř nepíši, zde však udělám výjimku. Ze sledování hodinové pilotní epizody mi bylo nepříjemně, dokonce až fyzicky zle. Přesný a hyperrealistický pohled na tuto katastrofickou událost je vlastně plusem. Tvůrci sázejí na to, že samotná katastrofa je to, proč na seriál koukat. Postavy jsou až na druhé koleji a je to tak dobře. Díky hudbě, kameře, efektům a v neposlední řadě díky výpravě jsem měl po celou dobu pocit, jako bych jen ze samotného sledování skrz obrazovku počítače dostával pravidelnou dávku vysokého rentgenového záření. Myslím, že cítím kov.

Zdraví vás Gorila se od začátku tváří jako seriózní francouzská kriminálka. Nenechte se ale zmást, pod pokličkou totiž dříme mírně špionážní komedie - díky mnoha náznakům chtěná. Lino Ventura jako nadlidsky silná gorila ohýbá vězeňské mříže, otevírá zamčené dveře a lidští protivníci jsou pro něj hadroví panáci (doslovně). Tady Lino Ventura předvádí fyzičku a vzezření hromotluka spíše než herectví, ale přesně tohle postava Gorily potřebovala. Jako špionážní komedie film jakž takž obstojí, jako vážně míněný akční thriller nebo dokonce detektivka však nikoliv. "Gorily žijí v džungli, ne?"

Nejspíše nerealistický pohled do života vikingské "smetánky", kde je každý čistotným, o sebe pečujícím a vzdělaným zástupcem rodu. V šedesátých letech se však na realističnost moc nehrálo (když například Kirk Douglas opravdu neměl dvacet let a představitel jeho otce byl dokonce o měsíc mladší). V popředí byly spíše romantické a dobrodružné prvky, zaměření na příběh, na osudové souboje hlavních hrdinů a na naivní lásku na první pohled. Vikingové nedosahují kvalit a věhlasu jiných dobrodružných fláků své doby, ale i tak se zasadili o boom filmů s vikingskou tématikou, jde také o jeden z nejoblíbenějších filmů Johna Miliuse. A Kirk Douglas si splnil dětský sen, zahrát si Vikinga. "Hail Ragnar! And hail Ragnar's beard!"

Rok 1958 neznamenal jen první hlavní roli pro Charlese Bronsona (Showdown at Boot Hill), ale také pro svalnatého kulturistu Steva Reevese, který se stal vzorem pro ostatní kulturisty, zejména pak pro samotného Arnolda Schwarzeneggera. Postava Herkula je pro podobné herce, jako Steve Reeves předurčen. Svalovec, který budí zdání, že dokáže pohnout zemí, přirozené charisma a čišící respekt, to vše Reeves splňuje na jedničku. Bohužel ve filmu, který si bere z mytologických bájí jen to, co se mu zrovna hodí a s pomocí pejska a kočičky vaří nemastný a neslaný dort s několika různými příchutěmi. Velice ošklivé triky výsledku také moc nepomohou (obzvláště mix Godzilly a tyranosaura na konci - zvuk monstra byl dokonce z japonské Godzilly okopírován). I přes všechny tyto nedostatky se film stal ve své době nejvýdělečnějším italským filmem a ve Spojených státech rozpoutal "sandálovou" mánii (tento film byl dokonce inspirací pro komiksového Hercula nakladatelství Marvel). "I can't stand being superior. Let me experience the real things, love or hate."

Charlese beru jako prvního akčního hrdinu, i když Bronson se profiloval spíše jako westernová hvězda, westerny svým způsobem mezi akční filmy řadím. Tento červenobílý film se kromě zasazení do Divokého západu od kinematografie toho času moc neliší. Velice zaměnitelná hudba, pár velice vtipných scén, láska na první pohled a v neposlední řadě do očí bijící naivita. Bohužel film kromě faktu, že jde o první hlavní roli Charlese Bronsona, několika vtipných momentů a pár hereckých výkonů nezaujme vůbec ničím.

Vcelku průměrný gastronomický dokument, který se snaží detektivní formou nalézt odpověď na otázku "Bylo tu dříve kuře General Tso, nebo vejce? A kde se vůbec vzalo?". Jelikož jsem předtím o žádném podobném pokrmu neslyšel, nedotklo se mě téma dokumentu asi tak, jak původně mělo. Do čínských a jim podobných bister zavítám pouze dvakrát či třikrát do roka, příště se však pokusím Generála Tso ochutnat. Jsem zvědav, zda je opravdu o co stát, aby si jediný pokrm vysloužil celý dokument.

Pvní dva díly mi přijdou jako z úplně jiné série než díl třetí a čtvrtý, a to hlavně kvalitativně. Found footage aspekt evidentně tvůrcům sedí daleko lépe než klasická vyvražďovačka. To jediné, co na čtvrtém dílu mohlo fungovat (přitažlivost hlavní představitelky, s čímž nesrovnatelně úspěšněji pracuje díl předchozí) není vůbec využito a spíše se zde hraje na uzavření jakéhosi pokusu o soudržnou tetralogii, na rádoby komplexní příběh a jeho epické završení a herecké snažení. Já se také snažil - užít si alespoň napínavé scény, ale když už bych musel, tak příště raději sáhnu po trojce (o prvních dvou dílech ani nemluvě).

Velice jednoduchá premisa, kterou mladší diváci jasně pochopí, ti starší si alespoň užijí adrenalinovou akci a překvapivě působivé záběry. Jako odnož AUT to není vůbec špatné a tato série začíná žít svým vlastním (téměř už AAA) životem. Děj se na chvíli nezastaví a pořád se něco děje. Navíc to všechno vypadá krásně. Jde o klasickou zábavu pro děti, kterou by dospělí tentokrát prospat neměli. Chce to ještě kousek, aby byly LETADLA opravdu hodny návštevy kina. Prozatím jsou však stále na úrovni (i když někde na horní polici) DVD filmů. Boat Reynolds.

Jde o jeden z těch velmi chytrých hard science fiction filmů, které diváka nezahltí nepochopitelnými informacemi a neunudí ho nezáživným dějem. Naopak je jeho sledování velice provokativním zážitkem, který mě nejednou donutil k zamyšlení. Na EX MACHINA jsem se nehorázně těšil, jde o režijní debut Alexe Garlanda, který stojí za několika výbornými science fiction scénáři (SUNSHINE, 28 DNÍ POTÉ) a pod scénář se samozřejmě podepsal i nyní. Už od začátku jsem tudíž věděl, že jeho režijní prvotina bude nacpána chytrou originalitou. Ze zobrazených technologií mi přecházela hlava kolem. Všechno bylo do detailu vybroušené nejen na pohled, ale také na poslech. Vynikající dialogy mi připomněly tolik odlišného a přesto tolik podobného POZEMŠŤANA. Dialogy jsou navíc naprosto uvěřitelné a nesmrdí šustěním papíru. Tím si u mě EX MACHINA získala malé plus. Navíc ten perfektní konec.

Brooklyn zmizí v paměti běžného diváka hodně rychle. Zůstat by tam mohl snad jen díky Oskarovým nominacím nebo díky naprosto odzrbojujícímu výkonu Saoirse Ronan. Ta je zatím mou favoritkou na zisk zlaté sošky (ještě mi zbývá dokoukat ROOM), ohrozit by ji mohla snad jen Cate Blanchett (CAROL). Zbytek obsazení se snaží s hlavní představitelkou držet krok a vcelku se jim to i daří. Pár scén má Brooklyn opravdu velmi krásných (italská večeře, slow motion záběry), ale většina jich je jen barevným ekvivalentem šedivého televizního šumu po skončení vysílání. Trošku nechápu nominaci za nejlepší adaptovaný scénář, dramatické emotivní vrcholy na mě (až na jediný případ) nefungovaly a spíše mi většinou přišly úsměvné.