Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (1 215)

plakát

Adikts (2024) (seriál) 

Misfits z Wishe. Mám v píči, dědek, víš jak. Přestože minimálně Sedlák s Uhlíkem dokazují, že patří mezi největší naděje českého filmu. 55 %

plakát

Na kraji budoucnosti (2024) (TV film) 

Ivu Bystřičanovi se v tomto krátkometrážním dokumentu (tedy na malé ploše) daří žonglovat s vícero tématy (min. podoby ekologického aktivismu; jak může vypadat umění reflektující klimatickou krizi; adaptace na přírodní katastrofy související s globálním oteplováním), za to palec nahoru. A respekt si nejen za své veřejné angažmá bezpochyby zaslouží i portrétovaný hudebník (a ekologický aktivista) Václav Havelka. Zaznamenávat zvuky měnících se ekosystémů a na tom pak postavit svá hudební vystoupení, je vynikající nápad. 75 %

plakát

Smysl pro tumor (2024) (seriál) 

Fuck cancer! __ Únor je měsícem boje proti rakovině, a tak asi hlavně proto (a aby připomněla, že rakovina se naneštěstí nevyhýbá ani mladým lidem) Česká televize v tomto měsíci (a v lednu) premiérovala osmidílný seriál Smysl pro tumor. Jak se k němu stavím? Co se týče čistě mimo-seriálových (ev. mimo-fikčních; hledám vhodné slovní spojení) souvislostí, tak bych musel jít do plných: osvěta, ale hlavně zvýšení zájmů o dárcovství kostní dřeně, už jen díky tomu mělo smysl, že tenhle seriál vyšel - ta představu, že by tenhle seriál někomu mohl zachránit život: i takhle může vypadat kvalitní veřejná služba. Přesuňme se k obsahové stránce: epizody pět a osm (resp. jejich vrcholy: spoiler Antonínova operace a smrt a znovusblížení Filipa a Hanky spoiler) mají potenciál se zapsat zlatým písmem do kroniky nejzásadnějších okamžiků českých televizních seriálů (třeba vedle smrti doktora Štrosmajera). Proč tedy nejdu do pěti? a) Nemůžu zapomínat, že se nejedná o původní seriál, nýbrž o adaptaci stejnojmenného belgického seriálu. b) Ta linka s rozvádějícími se Filipovými rodiči mě moc nezaujala (neplatí o interakcích mezi Filipem a jeho rodiči), zdálo se mi jako by vypadla z méně ambiciózních seriálů běžících v primetimu na komerčních stanicích (ev. typických českých romantických komedií, na něž si rok po premiéře nikdo nevzpomene), bez ohledu na to, že jak proti Tereze Brodské, tak proti Pavlu Řezníčkovi nemůžu říct křivého slova (oběma dává seriál prostor vyzkoušet si různé herecké polohy, a ani jeden z nich v tom neselhává). c) Měl jsem moment, kdy jsem chtěl seriál vzdát (bylo to mezi třetím a čtvrtým dílem), s tím, že mi zas tolik nepřináší, naštěstí jsem si to rozmyslel, jelikož poté, co se ve čtvrtém díle spoiler dají Filip s Hankou dohromady spoiler mě to skutečně chytlo, fakticky jsem se začal těšit na každý další díl. d) Stále je tu něco, kvůli čemu mi je Filip Březina něčím protivný. Jen neumím přesně říct, co to konkrétně je. Ale tím, že i postava, kterou představuje, mi taky není zrovna zvlášť sympatická (ale samozřejmě jsem mu přál, ať svou rakovinu porazí), tak je asi dobře, že si ji mohl zahrát. Děkuji uživateli s nickem Pierre, který podnítil vznik tohoto komentáře (původně jsem to tu chtěl nechat bez slov). 70 %

plakát

František Kriegel: Sám proti Moskvě (2023) (TV film) 

Ideální dokument pro ty, kteří nemají čas číst knihu, jež letos vyšla průvodci tímto dokumentem Martinu Gromanovi (mj. spoluautorovi doporučeníhodného podcastu Přepište dějiny) v nakladatelství Paseka a jež nese název Kriegel - Voják a lékař komunismu. Režisérům Martinu Slunečkovi a Miloslavu Šmídmajerovi se do dvaapadesáti minut podařilo vtěsnat vše, co o Františku Krieglovi, "osobnosti mnohostranné, rozporuplné" (abych si vypůjčil příhodný popis uživatele rivah), potřebujeme vědět. 75 %

plakát

Pohlreichův souboj restaurací (2023) (pořad) 

Líbil se mi design finální epizody, oproti standardizovaným (koncept show vypadal takto: 1) vaření ve vlastní zaplněné restauraci, 2) skrytá návštěva, 3) vaření v Pohlreichově restauraci pro gastronomické VIPky) základním kolům (celkem šest: tradiční česká kuchyně, italská kuchyně, moderní česká kuchyně, americká kuchyně, asijská kuchyně, zážitková kuchyně) a semifinále (obohacujícím show o prvek simulace založení nové restaurace) produkce konečně věnovala dostatek prostoru servírovanému menu a jeho promyšlení, díky čemuž se nakonec přeci jen vyjevil obrovitánský kulinářský talent soutěžní dvojice šéfkuchařů, Petra Kunce (Salabka) a Petra Heneše (Long Story Short). Proto taky tyhle show vznikají, no ne? Abychom mohli obdivovat vysokou gastronomii! Nepochybuji, že talentem a umem oplývali i kuchaři, kteří se do finále neprobojovali, jen to v překotném dění předešlých epizod nešlo rozpoznat, záběr show byl v začátku nastaven možná až příliš technicistně (kupř. jak rychlý je servis, jak si časově zorganizovat přípravu jídel apod.) na úkor zprostředkovaní chutí dané restaurace. I tak ale inspiraci nalézám (a hlavně za to ta třetí hvězdička + že jsem s touhle reality reality show pravidelně trávil středeční večery), Olomouc (Long Story Short) nemám tak daleko, inu, kdoví, kam mě můj mlsný jazýček zavede (a co mi má věčně prázdná peněženka povolí)... 55 %

plakát

Superlov (2023) (pořad) 

Koncept této soutěže je v něčem spravedlivější než u všednodenního Na lovu, soutěžící se zde totiž v posledku vůbec nemusí ohlížet na to, kterak odpovídají lovci - nebude-li se plést, zákonitě zvítězí (co se naopak týče Na lovu, tak tam ani výborný výkon negarantuje vítězství). De facto se tedy soutěžící utkává s vlastní paměti, co víc si může potenciální účastník přát? ___ Soutěž to je dynamická, souboje odsypají jedna radost (to, že se to nejdůležitější odehrává v minutě a něco málo k tomu, přibližuje Superlov co do zakoušení napětí sledování olympijského sprintu mužů na sto metrů), Ondřej Sokol srší vtipem, lovci jsou sympatičtí (škoda, že design pořadu neumožňuje žádnému z nich předvést mimořádný výkon, jak už jsem naznačil, na jejich odpovědích zas tolik nezáleží), nevýhodu tak spatřuji pouze v tom, že velké studium (které si nadto musela Nova pronajmout na Slovensku) s aktivním publikem z toho dělá "podívanou" - za mě se ke kvízovým soutěžím víc hodí komornější prostředí, přijde mi to takové důstojnější. S tím souvisí i výtka vůči stopáži, to, že i s reklamami roztáhla Nova tento pořad takřka do dvou hodin, tomu ubírá na výjimečnosti, ubírá to na zdání, že zúčastnit je něco výsadního, zároveň to diváka může přesycovat. Ale to jsou vzhledem k tomu, co Nova obyčejně servíruje, malé věci. 75 %

plakát

Babylon (2022) 

Video killed the radio star (nebo něco na ten způsob), aby pak na jejich hrobech Gene Kelly se Stanley Donenem vystavěli Zpívání v dešti, a možná pro to, aby zůstal zachován koloběh (cenu kruhů znal již Archimédés), (pro)četl Damien Chazelle zmíněný film proti srsti, a ukázal nám, že než film promluvil, tak rozhodně neplatilo, že a little party never killed nobody. Pak se bohužel začalo hledět na morálku, a tak šlo všechno do prdele, totiž svět přišel o veškerou barvu a hudbu. ___ Film, který mi pomohl uvědomit si, že jsem si vždycky přál vidět zápasit Margot Robbie s hadem (nehledejte v tom žádné dvojsmysly, prasata)! Obecně ho ostatně beru hlavně jako (video)návod jak zapařit! 80 %

plakát

Cunk on Earth (2022) (seriál) 

Tuto rozprav(k)u o dějích minulých beru všemi deseti, bez humoru a nadhledu by se ostatně souhrnné dějiny lidstva (tj. od pravěku do současnosti) beztak proměnily v pouhou historií (sebe)vyvražďování, (sebe)zotročování a rabování přírodních zdrojů, takhle má člověk (po uklidnění bránice) šanci se nadechnout, a v tomto nadechnutí mu lidstvo už nemusí přijít jako prvotřídní omyl. Dianě Morgan a.k.a. Philomeně Cunk ve vedení rozhovorů může konkurovat pouze Mikýř. 80 %

plakát

Good Old Czechs (2022) 

Touží-li někdo po umění, jež by prvořadě (po)sloužilo národu (ev. vlasti), po umění, jež by povzbuzovalo jeho ducha, tak dokumentární (!) film T. Bojara Good Old Czech (2022) s tématem českých letců ve službách RAF ukazuje, jak se tohoto úkolu dá zhostit s grácií, je tedy jednou z jeho vlaštovek. Vskutku respekt před tvůrčím týmem, umím si představit, kolik hodin práce muselo dát najít všechny ve filmu užité dobové záběry, ozvučit je a pospojovat v koherentní celek, z něhož takříkajíc nic nečouhá, v němž každý detail slouží příběhu velké odvahy a nehynoucí lásky k domovu naších hrdinných letců, ale bohužel zároveň příběhu velké, neodpustitelné poválečné zrady tehdejší moci na těchto letcích. V souvislosti s tímto dokumentem mě mrzí pouze to, že pro Jánského a Faitla, z jejichž vzpomínek tento dokument vychází a které se snaží znovuzpřítomnit, nebyly vybrány výraznější hlasy, s tím dabingem si bylo třeba ještě pohrát (i s tím rizikem, že hlas některého z naších význačných dabéru by mohl narušit dojem autenticity), v tom případě bych se nebál jít do plných, takhle uděluji „jen“ velmi pěkné čtyři hvězdičky. 80 %

plakát

Jak se mění vědomí (2022) (seriál) 

Troufám si tvrdit, že tato dokumentární série, vycházející z knihy Michaela Pollana How to Change Your Mind,  prokazuje znovuzrozenému výzkumu využití psychedelik v léčení psychických onemocnění tu nejlepší službu. Myšleno tak, že zřejmě každá radikální léčba (a jak jinak než za radikální, označit léčbu prostředky, které se dodnes kriminalizují?) potřebuje i své propagátory, nadšence a pionýry, svůj fascinující příběh, tvrdá data k srdcím nepromlouvají a důvěra není zadarmo. Tak na mě osobně nejsilněji zapůsobilo chování Indiánů, jež po staletí rituálně konzumují výtažek z kaktusu peyotl, aby vyléčili (resp. posílí) komunitu, a přihlédneme-li k životnímu příběhu Juliuse Not Afraid (tomu říkám jméno!), tak peyotl očividně funguje i na individuální bázi. Inu, ukažte mi moudrost přírodních národů a máte mne lapeného! Vivat meskalin! Vivat psilocybin! 80 %