Platom

Bylo mi něco kolem šesti let, když se to stalo poprvé. Dnes s jistotou mohu říct, že to od základů změnilo můj život. Vyrůstal jsem bez otce a tak mi chyběl přirozený vzor, chyběl mi někdo, ke komu bych mohl vzhlížet, někdo, koho bych mohl napodobovat, někdo, od koho bych se mohl učit. Jednoho dne, když jsem byl na návštěvě u prarodičů, dorazil strýček s tehdejší vymožeností moderní techniky, která nebyla jen tak k vidění. Měl zapůjčený videopřehrávač od svého kamaráda a s příslibem skvělého filmu, do tohoto přístroje vložil kazetu… Ticho! A pak to začalo. Objevil se ON! Vystoupil z vrtulníku se zapáleným doutníkem a ve chvíli, kdy svou lesklou paží pozdravil starého kamaráda, mi bylo jasné, kdo bude mým vzorem. Arnold se neodmyslitelně zapsal do mého života.

Umím si sám sebe představit, jak brousím hranu diamantu, jakožto jednoho z nejtvrdších nerostů na naší planetě. Beru do ruky jemný šmirgl papír... po úporném prodření papíru zjišťuji, že to nikam nevede. Beru do ruky hrubší šmrgl papír... po prodřeném papíru a popáleninách 1. stupně na prstou a dlani svůj pokus vzdávám s nulovým výsledkem. Beru do ruky (tentokrát do druhé, protože první už mám spálenou) nejtvrdší stupeň šmirgu a opět se pouštím do rychlého tření. Nic! Beru do ruky rašpli velkou jako kráva a po několika hodinách ji změním v pilník na nehty.Už začínám být zoufalý a tak popadám kotoučovou brusku, která se po 3 hodinách úporného snažení přehřívá a už nadále odmítá poslouchat. Zbývá poslední možnost... Beru do ruky Bruce Willise a diamant je během několika vteřin na sračky. Ano, tak drsný je Mr. Willis.

Tohohle chlapíka zná snad každý a to díky neuvěřitelnému koncertu grimas, které předvádí snad v každém z jeho filmů. Dříve jsem nevěřil tomu, že by Jim mohl hrát ve filmu s vážnou tématikou, ale spletl jsem se a když jsem dospěk k poznání (Věčný svit neposkvrněné mysli a Muž na měsíci), byl jsem téměř v šoku. Ano, Jim Carrey je muž mnoha tváří a jako takový, se dokáže poprat s jakoukoli rolí. Klobouk dolů...