Kňour

Travis Bickle a neskutečný chaos v jeho hlavě, umocněný výkonem Roberta de Nira, v temné a neutěšené atmosféře špinavých newyorských ulic. Postuem času se dostáváme stále hlouběji do víru zmatků, které Travisem zmítají a jsme svědky sledu události, z valné části náhodných, které vrcholí jednou z nejatmosféričtějších přestřelek, které jsem kdy ve filmu měl příležitost vidět. Přestože válka ve Vietnamu není ve filmu sama o sobě nijak přítomna, její následky si však Travis nese jako cejch na duši. Jedinečný výkon, jedniečný film, jeden z mých nejoblíbenějších.

Nemůžu říct, že Pulp Fiction je můj nejoblíbenější film. Musím říct, že stojí úplně mimo tento pojem. Pulp Fiction pro mě ztělesňuje ideál filmu jako prvku zábavního průmyslu. Nedočkám se tu ani dechberoucí atmosféry, ani epických scén, ani morálních ponaučení, ani nočeho podobného. Jenomže tenhle film má jednoduše styl. Ne jen tak ledajaký. Prostě STYL. Neodolatelný John Travolta tvoří z Vincenta jednu z nejkultovnějších filmových postav vůbec a ostatní dokreslují úžasnou mozaiku neuvěřitelně stylové, vtipné a cynické jízdy. Pulp Fiction považuji za geniální, ale úplně jiným způsobem než ostatní filmy, u kterých jsem kdy toto označení použil. Kdybych mohl dát šest hvězdiček, dám je.

Po vynikající a dechberoucí knize jsem se těšil na dechberoucí a vynikající film. A přišlo to. Filmový Stalker je něco úplně jiného než Piknik u cesty. Forma je úplně jiná, místo kanadského městečka a Rodericka Shoehardta tu máme jen bezejmenné město a bezejmenné muže. Ale obsah zůstal stejný - nepopsatelný. Když se mě někdo zeptá, o čem Stalker je, dlouho s odpovědí váhám. Protože je o mnoha věcech. O naději, víře, pohledu na svět i o přemýšlení o důsledcích svých činů. A ještě o mnohem více věcech.

Pokud hledáte hrdinu, pokud hledáte, klaďáka, pokud hledáte toho dobrého, hledáte marně. Ve Městě Bohů takoví nepřežijí. Přežijí jen ti, co střílí do zad a co neveří ani svým kamarádům. O začátku dějové linie sledujme vír událostí, které nezadržitelně směřují až ke krvavému konci. Několik příběhů se perfektně proplétá a v závěru i končí, v krvi, v slzách, ve smutku... Neuvěřitelný film, od prvního shlédnutí jeden z mých nejoblíbenějších.

V tomhle filmu vám nikdo neřekne, že jsou drogy špatné. Dozvíte se, že je to lepší než sex, než zasraně velká televize, než úplně cokoliv. Přesto, jak film pokračuje, máte stále silnější a silnější odpor k jakémukoliv kontaktu s drogami, a světem který čeká za nimi. Nikdy mě v zádech nemrazilo tak, jako při scéně Rentonova absťáku a doufám, že už nikdy nebude. Sestavu doplňují Robert Carlyle a Jonny Lee Miller jako byť možná prvoplánoví, tak skvěle fungující Begbie a Sickboy. Ostatní je jen kulisa pro nastínění Markova světa, ať už vnitřního, nebo vnějšího.

Welcome to the real world.

Filmů s historickou tématikou je jako šafránu a proto můžeme být rádi, když se urodí něco jako Království nebeské. Celé to vypadá působivě, se vší špínou, se vší surovostí soubojových a akčních scén, ranami jílcem a tak podobně. Kde bohužel Království nebeské kolísá, jsou postavy. Orlando Bloom je jako Balian přímo neuvěřitelně otravný, čestný, správňácký, ale zároveň ztracený, pochybami zmítaný a ke všemu pořád vůbec neumí hrát a jeho přesvědčivost je tak nulová. Tiberius je v podání Jeremy Ironse sympatický, stejně jako Reynald,Baldwin IV. a Saladin, oproti nimž jako prvoplánový pozér ovšem působí Guy de Lisigny. Takže v rámci nabídky žánru jsem spokojen.