yugy

Příběh se snaží tvářit jako hluboký existencionalismus ale přitom obsahuje takové množství žánrových klišé že se nedá brát moc vážně.

Vemte námět jednoho z (právem) nejoblíbenějších muzikálu a házejte na něj vidlemi dostatečně dlouho peníze. Museli byste být opravdu antitalent, abyste z tohohle udělali špatný film. Celou dobu jsem ale přemýšlel, proč se raději dívat na film, než zajít do divadla a nepodařilo se mi objevit jediný důvod. Zpěv, atmosféra, postavy ani výprava (když uvážíme možnosti filmové a divadelní produkce). Naopak jsem byl jenom rád, že jsem si nechal ujít promítání v kinech a nebyl nucen se dívat na velkém plátně do tváří herců, jak je zabírá kamera ze třiceti čísel. A co je to za nápad zpěv naživo? Realismus je asi tak poslední věc, kterou od muzikálů očekávám.

Až budu velký, chtěl bych také vlastnit takové knihkupectví a v něm kouřit, chlastat a šikanovat jak zaměstnance, tak zákazníky.

Krátké webové epizody ze života populární panenky v jejím snovém plastovém domečku. Neskutečně sebeparodické - celý seriál běží na logice hraček, auta jezdí na obrovskou tužkovou baterii, nová štěňata přicházejí z obchodu v krabici a nikdo netuší, co je to pupík. Dokonalost Barbie(TM) je dohnaná ad absurdum - sama si nepamatuje, kolika povoláními se živila a její šatník má rozlohu menšího státu. Humor pobaví i diváky mimo cílovou skupinu, která jen stěží může chápat narážky na Vesmírnou Odysseu nebo Kmotra.

Rusko není země. Rusko je stav mysli.

Obdivuji, jakým způsobem se tvůrcům filmu podařilo vypreparovat všechno, co dělalo knížky Le Quinové zajímavé a originální.