Jungolink

Od společnosti, která nám byla schopna během následující půldekády na stříbrném podnose naservírovat epického Pána prstenů, přichází snímek Dungeons & Dragons, v němž je – jaká to ironie – celkem pomálu draků i doupat, efektům by se vysmála většina devadesátkových RPGček, lví podíl hereckého šarmu i umu zblajznul orgastický Jeremy Irons a tuzemský domorodec si může krátit dlouhou chvíli hrou Poznej krásy naší vlasti. Zábava pro celou rodinu zaručena :)

Jestliže u prvního dílu všichni říkali: „mozek radši nechte doma“, tak fakt nevím, co s tímto orgánem mám dělat u dílu druhého. Poslat ho do vedlejšího sálu na jiný snímek? Koupit mu letenku do Abu Dhabí? Dát ho do pěstounské péče? Každopádně jako parodie na (hypotetické) Starcraft: Origins tento film ujde...

Pokud si z filmu, který natočila režisérská legenda a scénář napsala další (spisovatelská) legenda, výrazněji pamatujete v podstatě jen scénu napodobující každodenní rutinu rybek z rodu Ancistrus, tak je něco špatně. Ne s rybkami nebo s vámi, ale s filmem... Dvě hvězdy za pár zajímavých dialogů/scén, které by bohužel člověk spočítal na prstech jedné ruky a jejichž délka povětšinou nepřesáhla stopáž standardního videoklipu.

Ruský Conan? Východoslovanská fantasy verze Gladiátora? Postsovětský Geralt z Rivie? Nevím, co z toho... ale každopádně jde o fajnovou filmovou jednohubku :)

„... the world only makes sense if you force it to.“ – Páč jsem trochu masochista a nemám rád shnilá rajčata (či jakoukoliv jinou dekadentní potravinu), podíval jsem se rovnou na tříhodinovou Ultimate Edition a ke svému překvapení jsem zjistil, že to není taková zatraceníhodná zrůdnost, jak se mi internety snažily namluvit. Jasně, byla tam rovnou celá legie logických, narativních i klišoidních přehmatů a přešlapů, ale... nenachází se v obdobné situaci každá druhá komiksová adaptace, kterou nám filmový průmysl euroatlantického prostoru cpe pod držku? To, co Nolanově trilogii či MCU bez problémů projde a u X-menů jsou nad tím diváci schopni u lepších dílů přimhouřit oko, u dílů horších pak radši takticky odvádět pozornost zpátky na díly lepší, se najednou (z pro mě nepochopitelných důvodů) stává neodpustitelnou herezí. Asi začnu revanšisticky přehvězdičkovávat komiksárny... >:)

Norská komorní variace na Statečné srdce, Gladiátora i pověst o králi Ječmínkovi pro milovníky zimních sportovních radovánek :)

Nebylo by to poprvé (a bohůmžel asi ani naposledy), co by mi trailer k filmu sliboval docela něco jiného, než na co jsem se pak reálně díval. Kruciální místo konfliktu – tj. „mantinely a obedience vs. svoboda volby“ – je velmi záhy upozaděno a snímek se zvrhne do kolektivního PTS záchvatu postav, jejichž hlavní motivací je vedení mezilidských vztahů stylem „zabili jste mě strejčka, tak tady máte přes držku“. Nicméně švejkovský revanšismus mě nudil jen minimálně, a i když jsem byl ve výsledku krapet zklamán, dovolím si třetího Kápa 'Meriku hodnotit celkem vysoko.

Hrdý a poctivý praotec všech seriálů blockbusterového typu, bez jeho úspěchu by pravděpodobně nedošlo ke zfilmování zahraničních nekomediálních seriálů posledních deseti let do takové podoby, v jaké je známe dnes. A jako bonus lze také uvést fakt, že tento seriál je oblíben i mezi těmi členy tuzemské akademické obce, kteří jinak porejpalsku na kinematografických či televizních historických počinech, jako je Království nebeské či První republika, nenechají nit suchou. Už to samo o něčem vypovídá...

Development Hell v praxi aneb „Kde jsou prachy, Lebowski?!“ :)

Ohledně hodnocení jsem byl nerozhodný asi jako neambiciózní středoškolák ohledně výběru budoucího vysokoškolského studia. Nakonec budu milosrdný a „Fight Club for teenagers about relationships“ ohodnotím (s oběma očima téměř zavřenýma) za 4 *. Pro lidi mezi 15. a 20. rokem života je zřejmá povinnost film zhlédnout, pro mladší osoby bohužel v mnoha momentech neuchopitelný snímek, starším osobám naopak hrozí buďto nostalgické vzpomínání, anebo nostalgické užírání se ve stylu „WHAT IF“.