Morzael

Rozhodně lepší než druhá série, ale k působivosti první série to má ještě daleko. Na třetí sérii určitě vyniká styl narace. Prolínání tří časových linií je konečně něco inovativního a zajímavého. Provedení je navíc přehledné a vy vždycky víte, kde na časové ose se zrovna nacházíte. Zároveň je taky zajímavé, že vlastně nejde ani tak o samotný případ jako spíš o lidi, kterých se dotkl a jejich zkažené životy. Poslední, co stojí za vypíchnutí, jsou herecké výkony a dojemné momenty ze života dvou světem sežvýkaných detektivů. Na druhé straně pak má ale třetí série problém s tempem, které místy člověka vyloženě nudí. Tři časové linie navíc ubírají napětí, protože víte, že v prvních dvou liniích se případ nevyřešil a že to obě hlavní postavy přežily. Třetí série určitě stojí za shlédnutí, bohužel ale nějak nevidím důvod, proč bych se k případu detektiva Hayse měl ještě někdy v budoucnu vracet.

Jak to vypadá, když si někdo hraje na Tarantina, ale chybí mu na to schopnosti a elegance. El Royale je vizuálně vychytaný film, co se pouze tváří se, že ví, o co mu jde. Úvodní foreshadowing a budování motivů vyšumí do ztracena. Nelineární vyprávění tu moc nefunguje, protože ze začátku působí nahodile a ke konci se snaží marně dohánět, co se zapomnělo divákovi vysvětlit. Takže místo, aby vše plynule konvergovalo k napínavému finále, diváka spíše vyrušuje a násilně láme scény. Není tu ani jeden památný dialog, což je pro film o pár postavách v jednom baráku docela nešťastné. Zkrátka to působí, že měl scénárista/režisér spoustu fajn nápadů, ale nebyl si schopný ujasnit, o čem má ten příběh vlastně být. Ve výsledku je to tedy film, kde se sejde parta náhodný postav, které jsou vám u zadnice, a pak se spousta věcí náhodně posere, konec.

Deadpool splňuje očekávání, která nastavil prvním dílem. Jenže to je asi všechno. Film postavený na jednom gagu za druhým a cool akčních scénách. Neříkám, že je to špatně, zase jsem se dost nasmál. Jenže, kde byl první díl osvěžující metaparodií, dvojka jen tak nějak pokračuje v již viděném. Právě proto nemůžu jít s hodnocením výš, protože vím, že se na Deadpoola 2 podívám ještě tak maximálně jednou a tím ho pro sebe definitivně okoukám.

Trochu je mi proti srsti dát plnou palbu vcelku přímočaré komiksové řežbě, ale myslím, že tady je na místě udělat výjimku. Od prvního dílu Avengerů je tohle konečně zase něco epicky nevídaného. To nejzásadnější ale je, že to funguje a to chtělo kurva dost umu uřídit tolik nitek z tolika filmů a postav v jednom snímku. Film sice obstojí jako samostatný snímek, ale je spíš jakýmsi velkolepým finále filmového seriálu, který naprosto mění pravidla média. Postavy už nemusejí dokazovat svoje motivace ani charaktery, protože je budovaly posledních 10 let. Film se tak může spíš zaměřit na příběh a motivace záporáka, který byl jedním z nejmilějších překvapení filmu. Z velkého, digitálního hovada udělali jednoho z nejlepších a nejzajímavějších záporáků MCU, kterého je vám skoro líto. Druhým silným prvkem je práce s tématem. Praštěj vás jím hned na začátku a vy si postupně uvědumejete sílu těch slov v následujících dvou nabouchaných hodinách - Někdy je jedno, že jste v právu, že jste na straně těch dobrých, že obětujete sebe nebo své milované, někdy to prostě nestačí, a vy prohrajete.

Normálně filmy, které nedokoukám, ani nehodnotím, ale tady udělám výjimku. Do hodiny mě začaly naprosto všechny postavy tak strašně srát, že jsem to musel vypnout. Z geniálního anime, které bylo vlastně filosofickou esejí na téma spravedlnost, je jen trapné teenage drama plné nelogicky jednajících idiotů. Nejsem fanatický uctívač předlohy. Je mi jedno, jestli si uděláte příběh po svém, pokud to má vnitřní konzistenci a má to co nového nabídnout. Tohle je ale naprostá zbytečnost.

(Kniha čtena krátce před shlédnutím filmu). Jednoduchá a trochu hloupá geekovská fantazie, napsaná ale s láskou k určité látce, se dočkala svojí hollywoodizace. Všechno je ještě jednodušší, plošší a přístupnější pro masy, takže se veškerá láska k médiu ztratila. Z malé plnoštíhlé nerdky je najednou hubená hipsterka s trikem Joy Division a ze sociálně neobratného usmrkance je sebejistý balič. Zábavný, mělo to svý momenty, ale ve výsledku jen další zapomenutelný film (Jo, řekl jsem to - zapomenutelný. I když ti to tak teď přes všechen ten epický digibordel nepřijde, tak schválně, jestli si budeš za rok schopný/á příběh převyprávět.) Takže proč má zde tak vysoké hodnocení? Intertextualita. Aneb jak říkal ve své videoeseji Nerdwriter - měna současného Hollywoodu. Kromě spektakulárních scén divákům ke spokojenosti stačí odkazy na věci, co znají, a nic dalšího už neřeší. Po druhém podívání jsem musel hodnocení ještě snížit. Takhle líný (expozice, kam se podíváš), zkratkovitý, nudný a kýčovitý scénář je fakt urážkou pro někoho Spielbergova formátu.

Bžunda, bžunda, hele, 4 postavy, který jste si během posledních dvou filmů oblíbili jsou mrtvý. Haha, to je ale sranda, Hulk má velký péro, je, podívejte, Hela vraždí Asgard, tak to musíme hodit rychle nějakej vtip, aby si nikdo nemohl myslet, že tenhle film bereme aspoň trochu vážně. Jako zasmál jsem se, nebudu říkat, že ne, ale ta "vážná linka" tu absolutně nefunguje, protože Thor už dávno překročil hranici komedie a dostal se do laciných vod parodie. Tím pádem berete celý film jako jeden velký vtip, který ze svých postav dělá dementy a když už vám nabízí nějaké emoce, nebo nějakou myšlenku, tak jen čekáte, kdy kdo uklouzne po nějakém vesmírném hovínku a rozmaže si ho po ksichtě. Strašná prdel.

To jako vážně má tohle lepší hodnocení než Kniha života? Smutné. Podle mě jedna z těch slabších Pixarovek. Scénář nebyl tolik originální a přirozený jako obvykle. Naopak místy až moc tlačil na pilu a měl dost vážné díry ve scénáři. Normálně bych takhle přísný nebyl, ale Pixar má u mě laťku hodně vysoko a jejich scénáře beru většinou za vynikající. Vynahrazovat své nedostatky se film snaží netradičním barevným prostředím a možná největším počtem akčních scén ze všech Pixarovek. To bohužel ale nestačí.

Gratuluji k výkonu Riana Johnsona. Hůř napsaná epizoda tu ještě nebyla. Naprosto zazděná gradace příběhu - aneb když má příběh tři hlavní cíle. Nájezd na bathos následující Marvel Cinematic Universe, kde se vážné emoce schovávají za laciné vtípky. Opět (nešvar součaných filmů) chybějící téma příběhu. Totální neumělectví v práci s character arcama, kdy se vlastně žádná postava nikam neposunula a já jsem se s žádnou o nic víc nesblížil (možná jen s Lukem a to ještě hlavně díky původní trilogii). Ještě tu nebyla epizoda Star Wars, která vlastně nevěděla, co chce říct. Doteď.

Já chápu, že je to tak absurdně debilní, až je to dobrý. Nebo co já vím. Ale mě ten film prostě neskutečně iritoval a těch pár scén, který jsou svým způsobem geniální, mi to fakt nevynahradilo. Celej sbor herců a všechny, co se pod tohle podepsali, jsem měl celou dobu chuť zapálit. Už nikdy víc.