Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Fantasy

Recenze (266)

plakát

Tucker & Dale vs. Zlo (2010) 

Ale jo, po čase zase docela vkusná parodie se zajímavým nápadem. Pár scén tam bylo fakt výborných, ale i při stopáži necelé hodiny a půl byly ve filmu hluchý místa, což svědčí o tom, že tvůrci měli v zásobě jen opravdu malé množství nápadů pro tuhle tématiku, škoda.

plakát

Purpurový vrch (2015) 

Ne, tohle není od del Tora, to jste se museli splést... Že ne? Kruci! Tak jsem čekal, že se po plytkém Pacific Rimu del Toro vrátí ke své originální, surové a atmosferické tvorbě. Bohužel, tenhle vývar ohraných zápletek, postav i prostředí je prostě hrůza (ne v tom správném slova smyslu). Postavy se chovaly tak debilně, že jsem půlku filmu profacepalmoval, mezi nimi naprosto žádná chemie, a o co v příběhu půjde, bylo jasný tak od půlky filmu, ani nemusíte být friendzonovaný Sherlock očař. Film mě zklamal na všech frontách, užíval jsem si snad jen atmosféru gotického sídla. Seberte někdo prosím del Torovi prachy a možnosti, ať zas natočí něco pořádného.

plakát

Země zítřka (2015) 

Já bych fakt rád dal lepší hodnocení, opravdu. Myšlenka filmu byla super, provedení parádní, ale proboha otravnější hlavní postavu jsem snad ještě neviděl. Přemoudřelá, vytlemená, ukecaná pinda. Další co mi vadilo byly určité díry v ději SPOILER: Sice v Tomorrowlandu mají teleporty, jetpacky a bůh ví co ještě, ale svým agentům nemůžou dát zbraně, které by lidi nerozstřílely na prach? Ale co je hlavní... vezměte ze světa všechny myslitele, vědce, inženýry, umělce, všechny pozitivně smýšlející a kreativní lidi, a buďte si jisti, že svět půjde do sraček. KONEC SPOILERU Ano, bylo to do značné míry originální a neprotřelé téma, což se cení, ale když do toho narvete debilně napsané postavy, je to práce k ničemu.

plakát

Velké oči (2014) 

Snobské umění versus lidmi profláklý patetický kýč. Nemám rád ani jedno. Fandil jsem protagonistce, aby se dostala ze stínu svého ukecaného, sociopatického muže, ale vlastně ani moc ne. Waltz mi snad poprvé v životě svojí přehnanou gestikulací vadil a přišlo mi, že až přehrává. Danny Elfman byl sice uveden v úvodních titulcích, ale pochytil jsem tam snad jen jednu působivou melodii, jinak ho Lana Del Rey totálně zastínila. Jediná zajímavá postava, dcera, tam po pár větách ze začátku prostě zmizí v pozadí. Čekal jsem trochu víc introspekce do tvorby autorky, ale dočkal jsem se pouze suchého: "Umění je osobní záležitost", jo, je, ale pokud nevíte, odkud váš nápad přišel, tak tvoříte bezcílně, čímž opravdu spadáte do škatulky zbytečného a laciného umění pro masy, určeného na pohlednice a plakáty. A že je to od Burtona? Asi tak stejně jako v případě Elfmana bych to bez úvodních titulků téměř nepoznal.

plakát

We Are Your Friends (2015) 

Filmy se Zacem Efronem mají tu sympatickou vlastnost, že dostanete přesně to, na co vás navnadí trailer. Ani o píď míň nebo víc. Pokud si trailer pustíte, můžete se zcela zdravě rozhodnout, jestli je pro vás, nebo ne. Já dostal parádní elektronickou hudbou (a to ji jinak zrovna nemusím) nadupaný snímek, vyzdobený kočandou Emily a mně sympatickým Efronem. Dokonce jsem si i říkal, že má u mě film plusové body za to, jak tam všichni sem tam zobnou nějakou drogu a baví se, a nikdo se z toho nepodělá. No, nakonec to museli zkazit dalším morálně poučným zvratem, který v mých očích film o kus srazil, škoda. Každopádně, pokud vám tato hudba něco říká, určitě si to jděte užít do kina, protože zvuk to má parádní.

plakát

Penny Dreadful (2014) (seriál) 

Zatímco první série rozjela zajímavý příběh plný originálních (jasně, okopírovaných) postav v naprosto mistrovsky stylizované a atmosferické podívané, druhá to všechno hází do kopru. Kde si první série držela spád a poutavost prokořeněnou hloubavými dialogy, druhá jen natahovaně plká a neví, co se sebou. Jak jsem četl v jednom článku (už si nevzpomínám kde, pardon), dokonalý příklad seriálu, kde forma vítězí nad obsahem. K tomu už se nedá nic dodat, a nezachrání to ani skvělá Eva Green.

plakát

22 Jump Street (2014) 

Zatímco u jedničky se tvůrci vyřádili na zesměšňování módních záležitostí současných středoškoláků, na vysoké škole jim došel dech. Kromě stereotypních bratrstev a chlastaček se film vytasil pouze s pár dobrýma gegama a opakováním stále stejných vtipů. Kvalitám jedničky se snímek bohužel ani neblíží.

plakát

Asterix: Sídliště bohů (2014) 

Kdo by to řekl, Asterix to ještě pořád má v sobě, dokonce se mu podařilo mě několikrát od srdce rozesmát. Konec byl sice už takový roztahaný a možná tomu chyběla i vážnější složka, aby člověk od příběhu očekával i něco víc, než jen další absurdní situace a fórky, ale proč ne. Věřím, že dětem se to líbilo a já shlédnutí nelituji. Dokonce i animace mi přišla decentní a snesitelná, plus popkulturní odkazy tomu dodaly šťávu.

plakát

Iron Man 3 (2013) 

Nic jsem od toho nečekal a také se mi očekávání tak nějak splnilo. Mrzelo mě, že po úvodním navození tématu "tvoříme si své vlastní démony" a zajímavé zápletce Extremis dokázal být film tak strašně neoriginální a předvídatelný (až na Mandarina samozřejmě). Myslím, že Iron Man 3 mohl být víc, než čím je. Rovněž zamrzí i špatný soundtrack, který mě nechával naprosto chladným i při scénách, které měly skvělý potenciál.

plakát

Vincentův svět (2015) 

Seriál jsem neviděl, takže jsem měl k hlavní partičce před filmem v podstatě nijaký vztah, ale i přes to si mě dokázali získat. Až dokonce zvažuji, že seriál zpětně doženu. Jinak slušná chlapská komedie, se sympatickými postavami, hlavně Pivenův skvělý, neurotický vedoucí studia mi imponoval, aneb Dr. House Hollywoodu. Třešničkou jsou pak už jednotlivá camea hollywoodských herců podtrhujících atmosféru filmu.