CiTrus007

Zrekonstruovaná verze Dupontova Varieté je opravdovým klenotem rané kinematografie. Již klasický příběh o nevyhnutelnosti nevěry ozvláštnila zvuková složka od skupiny The Tiger Lillies. Nový audiodoprovod má vskutku na divácké vnímání filmu velmi silný vliv, jelikož kromě hudby obsahuje také zpěv, který v některých chvílích volně přechází v melodramatickou naraci až v dabing. Velice příjemný experiment. 9/10 [KVIFF 2015]

Tento komorní leč náramně ujetý exkurz do světa muzikantských stereotypů mě nejprve vyděsil, pak rozčílil a nakonec úplně vyždímal. S potěšením jsem sledoval J.K. Simmonse, který dokonale vklouznul do role brutálního Dr. House a sarkasticky zpražil kdejakého chudáka ze svého bandu. Miles Teller na druhou stranu ztvárnil roli relativně normálního paličatého kluka, který se pod Simmonsovou démonickou taktovkou začal zajímavě proměňovat. A tak hodina a půl plná soutěžení, zápolení a nečekaných zvratů vesele uběhla. A aby toho nebylo málo, vše bylo podloženo velmi lahodícím jazzem. 9/10

Ačkoli jsem očekával čistě vědeckofantastickou zábavu, Interstellar mě zasáhnul na emoční rovině. Musím uznat, že sourozencům Nolanovým se scénář filmu opravdu povedl. Jejich příběh je výrazný, dynamický, procítěný a na konci dokonale zamotaný sám do sebe. Jeho síla stojí hlavně na charakteristickém zjevu, který McConaughey rozšiřuje, aniž by se obtěžoval s rozsáhlejší expozicí vlastní postavy. Můj obdiv si také zaslouží Jessica Chastain a Anne Hathaway, jejichž výstup byl ve správných chvílích opravdu dechberoucí. Po technické stránce nemohu filmu nic vytýkat. Nolanovi se podařilo odolat a nevyužívat epické vesmírné pohledy v každém druhém záběru. I přesto mě digitální zjevy krásného vesmíru spolu s vědecky přesnými ruchy a kontrastní hudbou Hanse Zimmera úplně uhranuly. V tomto aspektu bude Interstellar nejspíše srovnáván s Gravitací, já bych jej však spíše připodobnil ke klasice 2001: Vesmírná odysea a Spielbergově A.I. Tak či tak, bavil jsem se opravdu královsky a u závěrečných titulků jsem měl co rozdýchávat. 9/10

"Sněhoborec" byl pro mě velmi silným flmovým zážitkem. Co se zprvu tvářilo jako čistokrevná sociální balada, proměnilo se nakonec v pestrobarevný sci-fi / steampunk zážitek zavdávající si v pohádkovosti s Karlíkem a továrnou na čokoládu, v morálce s Matrixem a v bojovnosti s Hunger Games. Film spočívá z většiny v tom, že postupně prolézáme vagóny čehosi, co dovede tisíckrát přebít nejvyrumělkovanější sen každého šotouše. Po cestě pozorujeme bídu i luxus, krásu i ohavnost, upřímnost i pokrytectví až nakonec dokráčíme k velkým opancéřovaným dveřím, za kterými náš vyvolený Neo zjistí děsivou věc. Tento snímek mě i přes svou délku naprosto uchvátil dokonalým audiovizuálem, originálním a svižným scénářem a překvapivě kvalitním hereckým obsazením. Navrch toho všeho přidávám půl hvězdičky za české cameo v sauně. 9/10 [KVIFF 2014]

V celovečerním uvedení působí seriál poněkud natahovaně a snesl by drobné zkrácení. Jinak mu toho ale moc nevytknu. Scénář je prakticky vidláckou detektivkou, vyprávěnou jako prázdninové dobrodružství "drzého smrada" Quinquina a vyšetřování dvou dokonale tupých policistů, z nichž jeden nápadně připomíná retardovaného vesnického Columba pofrancouzsku. Kamera i střih na mě působily až realisticky strnule a vzdušně. Počet narážek na duševně choré, černé a muslimy mi přišel přinejmenším podezřele vysoký. 9/10 [KVIFF 2014]

Kafkovsky temné drama začíná nevysvětleným zločinem, který se postupem času projasňuje formou vzpomínek a podivných záblesků z minulosti. Petri v průběhu filmu krásně ilustruje, jak italská policejní tradice, trocha přirozené autority a pečlivá manipulace s lidmi mohou ochránit vysokého komisaře před spravedlností i navzdory jasným a zdrcujícím důkazům o jeho vině. Na konci spatřujeme, jak může taková přílišná koncentrace moci vést k nesmyslu. V tomto snímku je Petri mistrem napětí, věcí nevyřčených a nálady okamžiku. Jedinečným je také hudební podklad Ennia Morricone, který používá originální technické efekty. 9/10 [KVIFF 2014]

S grácií a vřelostí pravého Itala nám Pif vypráví odlehčený příběh o mladém Arturovi, který svým uličnictvím trumfne i Mikulášovy patálie. Pifův filmový jazyk je elegantní a souvislý, přesto nepostrádá vtip a na správných místech se brilantně vyostřuje. Od poloviny dále však Artur dospívá a s ním se bohužel umírňuje i doposud hravá dětská optika, kterou jsme na mafiánské Palermo nahlíželi. Film končí poctou všem mrtvým strážcům zákona, které jsme během filmu měli tu čest periferně zahlédnout. I když v této komedii Cosa Nostra slouží spíše jako historická kulisa a do příběhu zasahuje jako nespoutaný přírodní živel, rád bych ocenil, jak dobrosrdečně a vesele Pif příběh vyložil. Typickou ukázkou této cynické nátury je třeba scéna, kde mafiánský boss s upřímnou bezprostředností radí jinému mafiánskému kamarádovi, že aby si mohl vzít svojí vyvolenou dívku v souladu s pravidly Rodiny, musí nejprve odkráglovat jejího tatínka. Právě díky tomuto ironickému a bezstarostnému stylu jsem si po delší době v kinosále odpočinul a zároveň se dobře pobavil. 9/10 [KVIFF 2014]

Olga Sommerová natočila po všech stránkách skvěle vyváženou biografii, mapující osobní i umělecký život Marty Kubišové od šedesátých let až po současnost. Jsem potěšen, že dokument postavu Kubišové příliš nepřibarvoval, naopak divákovi otevřeně předložil fakta jejího životního příběhu včetně všech vzestupů i pádů. Toho Olga Sommerová dosahuje hlavně prostřednictvím kvalitního výběru archivních záběrů, které se přirozeně střídají s dobře dávkovanými rozhovory a temně působícími záznamy StB. Vše je odlehčeno jemně cynickým humorem Marty Kubišové a prokládáno lahodící dobovou hudbou, kterou film rozhodně není předávkován. 9/10 [KVIFF 2014]

Má vysoká očekávání od tohoto filmu byla naplněna. Myšlenka časové smyčky je velmi stará, a tak bychom si mohli myslet, že už k ní nelze nic dodat. Nutno říci, že Christopher McQuarrie mě během necelých dvou hodin přesvědčil o opaku. Jeho scénář je metodický, vědecky korektní, místy až cynicky vtipný a hlavně plný kvalitní a dobrodružné akce. Titulní dvojice, Tom Cruise a Emily Blunt vytvářejí na svojí vojenskou povahu velmi charakteristické postavy, a zejména Tom Cruise předvedl o hodně realističtější výkon než například v nedávném Nevědomí. Oceňuji také, že navzdory neustálému opakování téhož dne film nepůsobí nudně ani profánně, ba právě naopak podněcuje divákovu pozornost a uvádí do děje drobnosti, které se po chvíli ukážou důležitými. Rád bych pochválil kameru a její spojení se speciálními efekty, neboť v mém pohledu tento snímek představuje optimálně vyvážený vědeckofantastický vizuál. Jedinou podstatnou Achillovou patou je závěr, který je na můj vkus řešen až příliš optimisticky. I přesto jsem ale z kinosálu odcházel spokojen a velmi dobře naladěn. 9/10

Budoucí minulost velmi poutavě spojuje světy starých a nových X-Menů. Od První třídy uplynulo několik let a je znát, že za tu dobu Bryan Singer řadu věcí změnil. Asi nejmarkantnější novinkou je absence čerstvosti a dynamiky Vaughnova prequelu. Namísto ní nám je naservírována opravdu komplexní a zahuštěná příběhová linka, kterou kvůli všem těm časovým posunům jen těžko jednoznačně zařadíme do jakéhokoli X-univerza. Po herecké stránce k filmu nemám námitek. Snad jen, že příběh je až příliš centrován kolem mladé skupiny mutantů, kvůli čemuž jejich starší alter ega působí ve vložených scénách trochu okrasně a zbytečně, zvláště pak dvojice Stewart-McKellen, která je místy až sentimentální a nečinná. Velkou pochvalu si ode mě na druhou stranu zaslouží Jennifer Lawrence, která ač byla nečekaně postavena do velmi obtížné role, předvedla po všech stránkách obdivuhodný výkon. Tím také mimo jiné zastínila kvalitní hereckou přípravu Jamese McAvoye a Michaela Fassbendera, jimž se úspěšně podařilo navázat na První třídu a prohloubit vztahy svých postav. Rád bych také ocenil cynický a situační humor, který filmu dodává potřebnou lehkost a spád v první polovině. V té druhé už je to trochu obtížnější, protože zde a zejména v závěru podle mého názoru leží jediné opravdu slabé místo. Naštěstí po poněkud těžkopádném a přelidněném vyvrcholení následuje delší epilog, který je až překvapivě účinný ve stabilizaci a usměrnění příběhové linie. Shrnuto, Budoucí minulost je o dost složitější a hustší než První třída, jako celek však působí kompaktně a kvalitně. Stylem je někde na půli cesty mezi starou a novou sérií X-Menů, což se od ní přesně dalo očekávat. 9/10