Mukunda

V podstatě nizozemský příspěvek k tématu koloniální zátěže (a in extenso k tématu starého bílého muže). Docela to ubíhá, má to dobrou atmosféru, ale na konci člověk zjistí, že to vlastně o ničem není. Výrazným pozitivem je, že epizoda trvá jen asi půl hodiny, což je v záplavě hodinových seriálů osvěžení.

Jodie Whittaker a fakt, že doktor je žena, mně vlastně nevadí. Asi se dá i pochopit, že jestliže každá podoba doktora má nějaký Raison d'être, tak u doktorky to budou různá feministická a emancipační témata. Kromě role žen tak vidíme příběh emancipace černochů (černošek!), internáboženský dialog na pozadí rozdělení Indie a Pákistánu, či témata sociální politiky. Problém je, že to celé je strašlivě nudné a nezajímavé, což u seriálu po deseti řadách vlastně ani nepřekvapí, nejhorší ale je, že to celou myšlenku ženského doktora a těch témat podráží, protože nepopiratelná ideologická agenda u doktora vždycky byla, ale ne vždy takto očividně čouhala jako sláma z bot. Množství sidekicků je na škodu, myslím že u dřívějších sérií jsme ten pocit již měli, že méně je více, tři je každopádně strašně moc, byť je jasné, proč jich muselo být tolik: variabilitu v jednom člověku prostě neztělesníte. Celé sérii rovněž chybí nějaká linie, na kterou jsme dříve byli zvyklí; o nové doktorce nevíme na konci nic víc, než na začátku, a také to vypadá, že v celém vesmíru, stejně jako u nás v době postmoderní, se velké příběhy již nedějí, jen krátké epizody bez jakékoli návaznosti. Je to celé tak trochu smutné.

Je to sice pěkně akční a dobře se na to dívá, příběhově to je ale poněkud jalové. A navíc tedy nevím, jaké sdělení to mělo obsahovat. Na jedné straně tak slyšíme výzvu, aby utlačovaní černoši povstali a v revoluci svrhli utlačovatele, apel ale nakonec vyzní do ztracena s tím, že "to není náš způsob života". Tak to trochu působí, jako by tvůrci řekli: hele, černej, tady máš akčního hrdinu a akční film, ale zase si moc nevyskakuj, staré pořádky zůstanou. S postavami žen to je tam také vachrlaté. Na jednu stranu se film tváří, že je emancipovaný, vidíme postavu generálky - ženy, ta ale v rozhodující chvíli kapituluje před mužským pořádkem. A další žena, celou dobu hrdinka, nakonec vše dělala z lásky k hrdinovi. Mně by to ani nevadilo, ale u filmu, který se tváří tak emancipovaně, to je jak pěst na oko.