Jakkoliv poslední dvě tři série hraničily s utrpením a člověk na to koukal jen ze setrvačnosti a zvědavosti, finále se povedlo ukočírovat na výbornou. Pátá hvězda je tu sice spíše z nostalgie a některé linky si zasloužily více pozornosti (což je ale chyba spíš předchozích epizod, které čas k tomu určený plýtvaly horem dolem), nicméně je potěšující, že se seriál v samém závěru vrátil ke svým kořenům a dokázal důstojně zakončit úctyhodnou dvanáctiletou cestu.
Scénáristický úpadek pokračuje rychleji než úpadek Lannisterů, nicméně na rozdíl od třetí epizody se na tu pátou aspoň moc pěkně kouká. Na druhou stranu, o to víc zase zamrzí promrhaný potenciál - ty audiovizuální orgie by se slušným dějovým vývojem opravdu tvořily seriálový milník.
Jedna z těch slabších Marvelovek, která krom odkazování na zbytek MCU postrádá jakoukoli přidanou hodnotu (když si odmyslím, že v souvislosti s hlavní ženskou protagonistkou zde Marvel snad poprvé srovnává krok s DC, a ne obráceně). Ačkoliv se tedy člověk u blonďatého Supermana nenudí, je smutné, že za týden si bude pamatovat tak akorát origin Furyho oka a potitulkovou scénu, krátící čekání na Endgame.
1. série - 85 %. Až do posledních dvaceti minut absolutní dokonalost, která naplno využívá potenciálu Netflixu co se týče udržení tempa - pokud by Madden běhal po Londýně s týdenními odstupy, fungovalo by to daleko méně než jako šestihodinový film na dva, tři dny. Atraktivní téma současného terorismu a brilantní herecké výkony všech zúčastněných tak na kolena sráží jen série závěrečných zvratů vzbuzujících dojem, že tvůrci sami nevěděli kudy kam a tak ve spěchu losovali mezi hlavními protagonisty, aby rozhodli, kdo nakonec bude strůjcem všeho zla.
Prozatím nejlépe zvládnutá epizoda sedmé série s nejlepší bitvou celého seriálu a zároveň s krásným zadostiučiněním, kdy se nejnudnější dějová linka minulé série konečně začíná vyplácet.
Asi první Nolanův film, u kterého pochopím slabší hodnocení (tak do tří, zase lidi neblbněte). Inovativní a na produkci takového rozsahu nesmírně odvážný přístup diváku nijak nepřibližující strastiplné osudy jednotlivých postav před osudným týdnem / dnem / hodinou si vybírá svou daň na tom, že je více než snadné vyčítat mu emocionální plochost. Naprosto chápu, že to někomu tak přijde, osobně však hrozně moc oceňuju absenci povinných milostných trojúhelníků (aka Pearl Harbor), daddy issues (aka Hacksaw Ridge), nebo rádoby vznešených cílů (aka Ryan). Za tuhle hodinu v ničem nerušeném pekle jsem Nolanovi vděčný a nejvyšší měrou obdivuju, že i do takto "provařeného" žánru dokázal přinést něco natolik neokoukaného. 90 %. PS - IMAX asi povinností, ale Interstellar na mě v tomhle ohledu udělal větší dojem. Druhé zhlédnutí v běžném kině příliš nezaostávalo. PPS - Herecké obsazení je bez výjimky perfektní, Hardy ve své již třetí zamaskované roli na Oscara. Být Němec a vidět ty oči, napálím to do nejbližší vlny.
Artuš se k žánru staví obdobně, jako nedávno k tomu svému Deadpool. Zatímco ale maskovaný humorista sázel na prolamování čtvrté stěny, přičemž svou výstavbou kopíroval zajetá komiksová klišé, Ritchie je v přístupu k látce mnohem více inovativní - od použitého soundtracku k frenetickému střihu, který přes svou zdánlivou zběsilost scénám neubírá na přehlednosti (honičku v Londoniu, mimojiné i díky využití Go Pro kamer, považuji za jednu z nejlepších akčních scén roku). Řeči o tom, že je przněna legenda, jsou mimo - naopak, tahle se legenda adaptuje současné poptávce.
Značně přímočará paralela bez zvlášť důmyslného scénáře, sázící na roztomilost ústřední prasnice a na zběsilý děj. Což se celkem daří - rozhodně mi nepřišlo, že by film měl dvě hodiny, nebo že by v něm byly jakékoliv nadbytečné pasáže. Herecké obsazení je bezchybné, od posledního člena eko-teroristů (mezi nimiž ční Paul Dano, kterého ještě čekají velké věci) po všechny "záporáky" (ačkoliv Gyllenhaal je mezi nimi lehce nevyužit, což je vzhledem k jeho potenciálu škoda). Celé je to korejsky rozjívené a překotně uhánějící směrem k finále, proto je trochu škoda, že se neťalo o něco hlouběji a zůstalo se u odsouzení masokombinátů.
Hodnocení na Rotten Tomatoes je slušně mimo - řemeslně slušně natočený "horor" s rádoby rasovým podtextem, jehož zápletku neodhadnete jen díky tomu, že se nabízí až moc očividně. Atmosféra chvilkami slušná, ale vyprchá do ztracena, stejně jako počáteční naděje, že Peele vytvořil něco originálního.
1. série - 85 %, 2. série - 85 %, 3. série - 80 %, 4. série - 85 %, 5. série - 85 %, 6. série - 85 %, 7. série - 80 %, 8. série - 80 %, 9. série - 75 %.
Z filmového hlediska si Logan nemohl přát lepší rozlučku - co se objektivních kvalit týče, jeho třetí sólový film se s oběma předchozími nedá srovnávat (Mangold očividně nemá v oblibě Japonsko, a nechtěl vrchol své x-menovské tvorby situovat právě tam). I z hlediska samotného vyprávění se Logan posouvá o úroveň dál - takto ucelený, jednoduchý a zároveň hluboký děj tu ještě nebyl, a v tomto ohledu je překonána i jinak výtečná První třída. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že Jackmanova nejikoničtější role si - stejně jako ta Stewartova - zasloužila trochu ikoničtější rozloučení, než jaké jim bylo dopřáno.
Rozčarování nad politickou rovinou Oscarů lze dát stranou - děj Moonlightu by se stejnou měrou mohl odehrávat v rámci jiné skupiny, vůbec nic by se nezměnilo (film neobsahuje žádný rasově založený útlak, veškerá šikana se odehrává v rámci černé komunity) a snímku by si krom několika nešťastných kritiků nikdo nevšiml. Přesto se jedná o nejslabší "dobrý" film, s jakým jsem kdy přišel do styku - a Manchester by the Sea podává v podobné kategorii ve všech ohledech daleko přesvědčivější výkon.
Po druhém zhlédnutí musím zvýšit na pět. Ten film mě baví, baví mě svou zvráceností, svým tempem a svou perfektní kombinací nekorektního humoru a nekompromisního přístupu k hlavní postavě. Bohužel právě ona neochota ustupovat divákovi a držet se klasických schémat však pravděpodobně připravila McAvoye o řadu ocenění, jež by za svůj bezchybný výkon zasloužil. "Same rules apply."
I po třetím zhlédnutí nejlepší komiksový film, jaký jsem kdy viděl - možná vedle Temného rytíře. Veškeré diskuze o tom, zda je ve filmovém světě úspěšnější DC nebo Marvel, jsou mimo, neb jen samotní Watchmen nabízejí komplexnější svět a uvěřitelnější postavy, než celí Avengers.
Jeden z fyzicky nejvíc nepříjemných filmů, jaké jsem kdy viděl - uvědomil jsem si, že bych raději běhal po Texasu se zvukem motorové pily v zádech, než abych se ocitl po boku Hallovy výpravy. Rozhodně se vyplatí předem si o nechvalně proslulé expedici nic nezjišťovat - do poslední chvíle totiž není jisté, kdo ji přežije a kdo ne, přičemž takřka všechny postavy jsou vykresleny dostatečně hluboce na to, aby na tom divákovi opravdu záleželo (díky několika scénám z civilního života jde především o Clarkeho a Brolina, Gyllenhaal a Worthington jsou oproti nim lehce upozaděni) . V rámci letošních survival-blockbusterů tak má Damonův Martian solidního konkurenta, který sice navenek nepůsobí natolik koherentně, ale zato má v zádech mocnou podporu ve formě věty "Based on a true story".
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Moje komentáře
Teorie velkého třesku - Stockholmský syndrom (S12E24) (epizoda) (2019)
Jakkoliv poslední dvě tři série hraničily s utrpením a člověk na to koukal jen ze setrvačnosti a zvědavosti, finále se povedlo ukočírovat na výbornou. Pátá hvězda je tu sice spíše z nostalgie a některé linky si zasloužily více pozornosti (což je ale chyba spíš předchozích epizod, které čas k tomu určený plýtvaly horem dolem), nicméně je potěšující, že se seriál v samém závěru vrátil ke svým kořenům a dokázal důstojně zakončit úctyhodnou dvanáctiletou cestu.
Batman vs. Teenage Mutant Ninja Turtles (2019)
Everyone - "Avengers: Endgame was the most ambitious crossover of all time." This - "Hold my pizza."
Hra o trůny - Zvony (S08E05) (epizoda) (2019)
Scénáristický úpadek pokračuje rychleji než úpadek Lannisterů, nicméně na rozdíl od třetí epizody se na tu pátou aspoň moc pěkně kouká. Na druhou stranu, o to víc zase zamrzí promrhaný potenciál - ty audiovizuální orgie by se slušným dějovým vývojem opravdu tvořily seriálový milník.
Captain Marvel (2019)
Jedna z těch slabších Marvelovek, která krom odkazování na zbytek MCU postrádá jakoukoli přidanou hodnotu (když si odmyslím, že v souvislosti s hlavní ženskou protagonistkou zde Marvel snad poprvé srovnává krok s DC, a ne obráceně). Ačkoliv se tedy člověk u blonďatého Supermana nenudí, je smutné, že za týden si bude pamatovat tak akorát origin Furyho oka a potitulkovou scénu, krátící čekání na Endgame.
Bodyguard (TV seriál) (2018)
1. série - 85 %. Až do posledních dvaceti minut absolutní dokonalost, která naplno využívá potenciálu Netflixu co se týče udržení tempa - pokud by Madden běhal po Londýně s týdenními odstupy, fungovalo by to daleko méně než jako šestihodinový film na dva, tři dny. Atraktivní téma současného terorismu a brilantní herecké výkony všech zúčastněných tak na kolena sráží jen série závěrečných zvratů vzbuzujících dojem, že tvůrci sami nevěděli kudy kam a tak ve spěchu losovali mezi hlavními protagonisty, aby rozhodli, kdo nakonec bude strůjcem všeho zla.
The Umbrella Academy (TV seriál) (2019)
1. série - 80 %.
Sex Education (TV seriál) (2019)
1. série - 90 %.
An Evening with Beverly Luff Linn (2018)
Film, ve kterém Aubrey Plaza hraje tu nejnormálnější postavu, je zákonitě až příliš divný.
Idiot na cestách (TV seriál) (2010)
1. série - 90 %.
Atlanta (TV seriál) (2016)
1. série - 80%, 2. série - 90%.
Solo: Star Wars Story (2018)
Tohle nepropadlo, protože by diváci sérii bojkotovali po kontroverzním TLJ. Tohle propadlo, protože je to prostě a jednoduše blbý.
Silicon Valley (TV seriál) (2014)
1. série - 85%, 2. série - 80%, 3. série - 80%, 4. série - 90%, 5. série - 75%
Rick a Morty (TV seriál) (2013)
1. série - 75%, 2. série - 95%, 3. série - 85%.
Hra o trůny - Válečná kořist (S07E04) (epizoda) (2017)
Prozatím nejlépe zvládnutá epizoda sedmé série s nejlepší bitvou celého seriálu a zároveň s krásným zadostiučiněním, kdy se nejnudnější dějová linka minulé série konečně začíná vyplácet.
Dunkerk (2017)
Asi první Nolanův film, u kterého pochopím slabší hodnocení (tak do tří, zase lidi neblbněte). Inovativní a na produkci takového rozsahu nesmírně odvážný přístup diváku nijak nepřibližující strastiplné osudy jednotlivých postav před osudným týdnem / dnem / hodinou si vybírá svou daň na tom, že je více než snadné vyčítat mu emocionální plochost. Naprosto chápu, že to někomu tak přijde, osobně však hrozně moc oceňuju absenci povinných milostných trojúhelníků (aka Pearl Harbor), daddy issues (aka Hacksaw Ridge), nebo rádoby vznešených cílů (aka Ryan). Za tuhle hodinu v ničem nerušeném pekle jsem Nolanovi vděčný a nejvyšší měrou obdivuju, že i do takto "provařeného" žánru dokázal přinést něco natolik neokoukaného. 90 %. PS - IMAX asi povinností, ale Interstellar na mě v tomhle ohledu udělal větší dojem. Druhé zhlédnutí v běžném kině příliš nezaostávalo. PPS - Herecké obsazení je bez výjimky perfektní, Hardy ve své již třetí zamaskované roli na Oscara. Být Němec a vidět ty oči, napálím to do nejbližší vlny.
Král Artuš: Legenda o meči (2017)
Artuš se k žánru staví obdobně, jako nedávno k tomu svému Deadpool. Zatímco ale maskovaný humorista sázel na prolamování čtvrté stěny, přičemž svou výstavbou kopíroval zajetá komiksová klišé, Ritchie je v přístupu k látce mnohem více inovativní - od použitého soundtracku k frenetickému střihu, který přes svou zdánlivou zběsilost scénám neubírá na přehlednosti (honičku v Londoniu, mimojiné i díky využití Go Pro kamer, považuji za jednu z nejlepších akčních scén roku). Řeči o tom, že je przněna legenda, jsou mimo - naopak, tahle se legenda adaptuje současné poptávce.
Okja (2017)
Značně přímočará paralela bez zvlášť důmyslného scénáře, sázící na roztomilost ústřední prasnice a na zběsilý děj. Což se celkem daří - rozhodně mi nepřišlo, že by film měl dvě hodiny, nebo že by v něm byly jakékoliv nadbytečné pasáže. Herecké obsazení je bezchybné, od posledního člena eko-teroristů (mezi nimiž ční Paul Dano, kterého ještě čekají velké věci) po všechny "záporáky" (ačkoliv Gyllenhaal je mezi nimi lehce nevyužit, což je vzhledem k jeho potenciálu škoda). Celé je to korejsky rozjívené a překotně uhánějící směrem k finále, proto je trochu škoda, že se neťalo o něco hlouběji a zůstalo se u odsouzení masokombinátů.
Zpátky do školy (TV seriál) (2009)
1. série - 75 %, 2. série - 85 %, 3. série - 80 %, 4. série - 75 %, 5. série - 75 %, 6. série - 75 %.
Uteč (2017)
Hodnocení na Rotten Tomatoes je slušně mimo - řemeslně slušně natočený "horor" s rádoby rasovým podtextem, jehož zápletku neodhadnete jen díky tomu, že se nabízí až moc očividně. Atmosféra chvilkami slušná, ale vyprchá do ztracena, stejně jako počáteční naděje, že Peele vytvořil něco originálního.
Život (2017)
Guilty pleasure a zároveň jeden z nejnepříjemnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu. Závěr srovnatelný s geniální The Mist.
Taková moderní rodinka (TV seriál) (2009)
1. série - 85 %, 2. série - 85 %, 3. série - 80 %, 4. série - 85 %, 5. série - 85 %, 6. série - 85 %, 7. série - 80 %, 8. série - 80 %, 9. série - 75 %.
Logan: Wolverine (2017)
Z filmového hlediska si Logan nemohl přát lepší rozlučku - co se objektivních kvalit týče, jeho třetí sólový film se s oběma předchozími nedá srovnávat (Mangold očividně nemá v oblibě Japonsko, a nechtěl vrchol své x-menovské tvorby situovat právě tam). I z hlediska samotného vyprávění se Logan posouvá o úroveň dál - takto ucelený, jednoduchý a zároveň hluboký děj tu ještě nebyl, a v tomto ohledu je překonána i jinak výtečná První třída. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že Jackmanova nejikoničtější role si - stejně jako ta Stewartova - zasloužila trochu ikoničtější rozloučení, než jaké jim bylo dopřáno.
Moonlight (2016)
Rozčarování nad politickou rovinou Oscarů lze dát stranou - děj Moonlightu by se stejnou měrou mohl odehrávat v rámci jiné skupiny, vůbec nic by se nezměnilo (film neobsahuje žádný rasově založený útlak, veškerá šikana se odehrává v rámci černé komunity) a snímku by si krom několika nešťastných kritiků nikdo nevšiml. Přesto se jedná o nejslabší "dobrý" film, s jakým jsem kdy přišel do styku - a Manchester by the Sea podává v podobné kategorii ve všech ohledech daleko přesvědčivější výkon.
Stranger Things (TV seriál) (2016)
1. série - 90 %, 2. série - 92,5 %.
Deadpool (2016)
Na to, nakolik Deadpool staví na utahování si ze svých žánrových kolegů, je jim svou výstavbou až příliš podobný.
Sázka na nejistotu (2015)
Nikdy bych nevěřil, že mě bude tak bavit film, ze kterého pochopím tak málo.
Sviňák (2013)
Po druhém zhlédnutí musím zvýšit na pět. Ten film mě baví, baví mě svou zvráceností, svým tempem a svou perfektní kombinací nekorektního humoru a nekompromisního přístupu k hlavní postavě. Bohužel právě ona neochota ustupovat divákovi a držet se klasických schémat však pravděpodobně připravila McAvoye o řadu ocenění, jež by za svůj bezchybný výkon zasloužil. "Same rules apply."
Skins (TV seriál) (2007)
1. série - 95%, 2. série - 100%.
Strážci - Watchmen (2009)
I po třetím zhlédnutí nejlepší komiksový film, jaký jsem kdy viděl - možná vedle Temného rytíře. Veškeré diskuze o tom, zda je ve filmovém světě úspěšnější DC nebo Marvel, jsou mimo, neb jen samotní Watchmen nabízejí komplexnější svět a uvěřitelnější postavy, než celí Avengers.
Everest (2015)
Jeden z fyzicky nejvíc nepříjemných filmů, jaké jsem kdy viděl - uvědomil jsem si, že bych raději běhal po Texasu se zvukem motorové pily v zádech, než abych se ocitl po boku Hallovy výpravy. Rozhodně se vyplatí předem si o nechvalně proslulé expedici nic nezjišťovat - do poslední chvíle totiž není jisté, kdo ji přežije a kdo ne, přičemž takřka všechny postavy jsou vykresleny dostatečně hluboce na to, aby na tom divákovi opravdu záleželo (díky několika scénám z civilního života jde především o Clarkeho a Brolina, Gyllenhaal a Worthington jsou oproti nim lehce upozaděni) . V rámci letošních survival-blockbusterů tak má Damonův Martian solidního konkurenta, který sice navenek nepůsobí natolik koherentně, ale zato má v zádech mocnou podporu ve formě věty "Based on a true story".