DaUr

1. série - 80 %, 2. série - 90 %, 3. série - 85 %, 4. série - 85 %, 5. série - 90 %, 6. série - 85 %, 7. série - 80 %.

1. série - 90 %.

1. série - 85 %, 2. série - 85 %, 3. série - 90 %. Třetí série je fucking diabolical.

Jakkoliv poslední dvě tři série hraničily s utrpením a člověk na to koukal jen ze setrvačnosti a zvědavosti, finále se povedlo ukočírovat na výbornou. Pátá hvězda je tu sice spíše z nostalgie a některé linky si zasloužily více pozornosti (což je ale chyba spíš předchozích epizod, které čas k tomu určený plýtvaly horem dolem), nicméně je potěšující, že se seriál v samém závěru vrátil ke svým kořenům a dokázal důstojně zakončit úctyhodnou dvanáctiletou cestu.

Everyone - "Avengers: Endgame was the most ambitious crossover of all time." This - "Hold my pizza."

1. série - 90 %, 2. série - 85 %, 3. série - 80 %. "The goat ate your porn."

1. série - 90 %.

Prozatím nejlépe zvládnutá epizoda sedmé série s nejlepší bitvou celého seriálu a zároveň s krásným zadostiučiněním, kdy se nejnudnější dějová linka minulé série konečně začíná vyplácet.

Asi první Nolanův film, u kterého pochopím slabší hodnocení (tak do tří, zase lidi neblbněte). Inovativní a na produkci takového rozsahu nesmírně odvážný přístup diváku nijak nepřibližující strastiplné osudy jednotlivých postav před osudným týdnem / dnem / hodinou si vybírá svou daň na tom, že je více než snadné vyčítat mu emocionální plochost. Naprosto chápu, že to někomu tak přijde, osobně však hrozně moc oceňuju absenci povinných milostných trojúhelníků (aka Pearl Harbor), daddy issues (aka Hacksaw Ridge), nebo rádoby vznešených cílů (aka Ryan). Za tuhle hodinu v ničem nerušeném pekle jsem Nolanovi vděčný a nejvyšší měrou obdivuju, že i do takto "provařeného" žánru dokázal přinést něco natolik neokoukaného. 90 %. PS - IMAX asi povinností, ale Interstellar na mě v tomhle ohledu udělal větší dojem. Druhé zhlédnutí v běžném kině příliš nezaostávalo. PPS - Herecké obsazení je bez výjimky perfektní, Hardy ve své již třetí zamaskované roli na Oscara. Být Němec a vidět ty oči, napálím to do nejbližší vlny.

Artuš se k žánru staví obdobně, jako nedávno k tomu svému Deadpool. Zatímco ale maskovaný humorista sázel na prolamování čtvrté stěny, přičemž svou výstavbou kopíroval zajetá komiksová klišé, Ritchie je v přístupu k látce mnohem více inovativní - od použitého soundtracku k frenetickému střihu, který přes svou zdánlivou zběsilost scénám neubírá na přehlednosti (honičku v Londoniu, mimojiné i díky využití Go Pro kamer, považuji za jednu z nejlepších akčních scén roku). Řeči o tom, že je przněna legenda, jsou mimo - naopak, tahle se legenda adaptuje současné poptávce.