DaUr

Film, o kterém by šlo snadno říct, že si hraje na něco víc než čím skutečně je. Ale ještě snadněji lze připustit, že něčím víc skutečně je. Ačkoliv má poměrně jednoduchý příběh, navíc vyprávěný vcelku přímočaře, svou upřímností a svým nenásilným pohledem na velmi vážné téma si zajišťuje pozici jednoho z favoritů na letošního Oscara, jelikož takové Děti moje strká do kapsy s naprostým přehledem.

Hypnotické, krásně hypnotické. Úžasná animace, nadčasový příběh, epická hudba a zvukové efekty celkově, a přehledně a stylově pojímaná akce, okořeněná nezvykle neskrývaným násilím (pro diváka, který se k anime dostal přes pohádkáře Miyazakiho, je to poměrně velký skok). A závěrečná půlhodina, to je epičnost sama.

Poklidné, nenásilné a výraznější zvraty postrádající "drama", poukazující na to, že Havaj nejsou jen slunné pláže a bezstarostní dobráci ve volných košilích. Na Oscara to sice nevidím (možná tak pro Clooneyho, ale i tam mám vážnější adepty), avšak převládají takové pozitivní dojmy, které mi zabraňují něco závažnějšího filmu vytýkat, ačkoliv druhá projekce mě nijak neláká.

Nadmíru splněná očekávání.

Scénaristicky precizní sportovní drama, které vlastně není o sportu. Perfektně obsazeno (Pitt se na podobné role hodí čím dál tím víc, Hill je překvapivě nevýrazný, což ale jeho role vyžaduje a je to tedy velké plus, a i přes malý prostor dokáže zaujmout jako vždy skvělý P. S. Hoffman), s přehledem natočeno a netradičně zakončeno, takže jediné výhrady mám k možná přílišné stopáži a k pro mě ne zas tak atraktivnímu tématu, ačkoliv jsem to čekal horší, vzhledem k tomu že o baseballu nevím zhola nic.

Řemeslně dokonalé, ale emocionálně ploché. Příliš mnoho postav a příliš málo času, aby si k nim divák vytvořil vztah, ačkoliv všichni zúčastnění herci se snaží seč můžou. Škoda, s takovýmto obsazením šla natočit mnohem větší pecka.

80%, celá recenze zde.

Ačkoliv morální stránka snímku je více než pochybná (raněných duší, které za sebou hlavní dvojice zanechala, je snad až příliš mnoho), na klidný sobotní večer je to přesně to pravé - člověk nemusí příliš přemýšlet, příjemně si odpočine a pobaví se bez jakéhokoliv náznaku americky fekálního humoru. K tomu Gad Elmaleh, velice to sympatický člověk, a Audrey Tautou, velice, velice, VELICE sympatická dáma. Opravdu velice. Celkově tedy spokojenost, mnohem větší, než bych se odvážil očekávat.

Ano, uznám, že z technického hlediska se jedná o vysoce nadprůměrně kvalitní film. Ano, uznám, že na svou dobu se jedná o film ryze vyjímečný. A ano, uznám, že patří k zásadním dílům americké kinematografie. Ale bohužel nemohu uznat, že bych se u něj bavil. Tom Hardy mi mluví z duše.

Jeden z nejméně nudných filmů, jaké jsem v poslední době viděl. Jednak díky krátké délce, která zajišťuje, že ani jedna scéna není navíc, jednak díky kvalitní režii a dynamickému střihu, a jedna díky scénáři, který dokáže překvapit a diváka tak téměř neustále udržuje v napětí. A Colin Farrell, ačkoliv nepatří k mým oblíbencům, předvádí báječný výkon. Neuvěřitelné, co na tak malém palce a za tak krátkou dobu (12 dní) může vzniknout.