Korsak

Postava šéfa námořnictva Sira Josepha Portera, který do svého jmenování neměl s mořem nic společného, karikovala skutečného prvního lorda admirality Williama Henryho Smitha (1825–1891), původním povoláním knihkupce.

Scény z venkovského sídla byly natáčeny na zámku Briottières v údolí Loiry u obce Champigné, která je od roku 2016 součástí obce Les Hauts-d'Anjou v departementu Maine-et-Loire. Pro kancelář nakladatele byly použity prostory v pařížské knihovně La bibliothèque Thiers na náměstí Sv. Jiří.

Ve 46. minutě při debatě v nahrávacím studiu si Fad King (Denis Leary) rukou mne prsty na pravé noze, ale v následujícím záběru je obutý a teprve si rozvazuje tkaničku. Ve 47. minutě si pro změnu v jednom záběru pravou botu nazuje a v následujícím tutéž botu zvedne ze země a opět si ji nazuje.

Předlohou filmu byla postava Etienna Gerarda z díla Arthura Conana Doyla, vystupující v celkem sedmnácti Doylových povídkách, jedné novele a v divadelní hře „The Adventures of Gerard“.

Autor povídky z roku 1907 Joseph Conrad se inspiroval skutečným příběhem dvou francouzských důstojníků, kterými byli Pierre-Antoine Dupont de l'Étang (Armand d'Hubert – Keith Carradine) a François Louis Fournier-Sarlovèze (Gabriel Feraud – Harvey Keitel).

Za oknem císařovy pracovny je vidět pražská svatovítská katedrála tak, jak vypadala v Rudolfínské době, tedy před svou pozdější dostavbou.

Tajemné slovo „agla“ je zkratkou hebrejské věty: „Atah Gibor Le-olam Adonai,“ česky: „Jsi mocný navždy, Bože.“

Císař Rudolf (Jan Werich) i pekař Matěj (Jan Werich) v jeho roli nosí Řád zlatého rouna na modré stuze. Řád se přitom vždy nosil buď na červené stuze nebo na zlatém řetízku či řetězu zvaném kolana.

Roli hraběte Sandora si zahrál skutečný šlechtic, hrabě Friedrich von Ledebur, který část dětství prožil v Praze.

Řády a vyznamenání ve filmu výslovně uváděné v Rakousku-Uhersku nikdy neexistovaly. Ty skutečné přitom můžeme vidět na oděvech některých postav i u komparzu. Nejsou ale vždy správně nošené, například velkostuha Řádu sv. Štěpána se vždy nosila přes pravé rameno, ve 43. minutě ji ale má hrabě Sandor (Friedrich von Ledebur) přes levé a za ním stojící generál přes pravé.

Film se natáčel ve studiích v Římě a ve Vídni, exteriéry a část interiérů pak bylo situováno na zámek Kreuzenstein v Dolních Rakousích (exilové sídlo princezny), zámek Belvedere (sídlo rodu Ballastrem-Kagran), palác Pallavicini (taneční sál), císařské zámky Schoenbrunn a Hofburg a park Prater.

Princezna (Sophia Loren) po pádu z koně na pastvině u kapličky nechá koně volně běžet, ale druhý den ráno je uvázaný u lovecké chaty.

Předlohou filmu byla divadelní hra Ference Molnára „Olympia“, ve které se princezna zamilovala do husara, nikoliv do Američana.

Film měl pracovní název „Olympia“ podle divadelní hry Ference Molnára, kterou pro Brodway adaptoval Sidney Howard. První dvě verze scénáře napsal Samuel Taylor pod názvy „Love Me Tonight“ a „Lady in Waiting“. Protože scenárista Walter Bernstein z nich převzal jen minimum nápadů, požádal Taylor o vyškrtnutí svého jména z titulků.

Film se natáčel v těchto lokacích: Zámek Kozłówka – exteriéry sídla hraběte Szemiota (Józef Duriasz), dvůr Obory – exteriéry sídla Julie Dowgiałło (Malgorzata Braunek), zámek Łańcut – interiéry sídla hraběte Szemiota i sídla Julie Dowgiałło, zřícenina hradu Czersk – věž, na které stál hrabě Szemiot, Wilanowský palác ve Varšavě – zahrada hraběte Szemiota, Bělověžský prales – záběry zubrů; obec Gąsocin – vlakové nádraží.

Děj filmu se odehrává v roce 1617 za vlády korejského krále jménem Gwanghae-gun (česky též Kwanhegun) z dynastie Čoson, který vládl v letech 1608–1623.

Ve 34. minutě visí u vchodových dveří ve Williamově (Keanu Reeves) domě reklamní plakát pařížského vydavatelství a tiskárny F. Champenoise od Alfonse Muchy.

V čase 01:35:00 je detailní záběr na portrét Eleonory z Toleda od Agnola Bronzina. Obraz v této podobě neexistuje, jde o výřez z většího portrétu Eleonory se synem (kolem roku 1545) z florentské galerie Uffizi. V pražské Národní galerii (děj filmu v Praze končí) se pak nachází jiný Bronzinův portrét této dámy, tentokrát v červených šatech.

Scény z velkého sálu královského hradu ve Stockholmu se natáčely na zámku v Telči.

Ve filmu a v závěrečných titulcích je použitá skladba „Adagio v G moll“ (Adagio in G minor), připisovaná benátskému baroknímu skladateli Tomasi Albinonimu (1671–1751). Dílo měl na základě Albinoniho fragmentu církevní sonáty dokončit italský muzikovědec Remo Giazotto (1910–1998). Vzhledem k tomu, že originální námět se dodnes mezi Albinoniho pracemi nenalezl, je možné, že Giazotto dílo sám zkomponoval.