Gilmour93

Gilmour93

Radek Zdráhal

okres Zlín
Private Joker

164 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 26 51 76 101
    • 21.8.2017  10:58

    Přichází Kevin! Jsou charakterové rysy vrozené, nebo je utváří zkušenosti? Nakolik vše ovlivňuje ambivalentní vztah matky k mateřství? Snadné se ptát, těžko najít odpovědi. Když rozmetat „americký rodinný optimismus“, tak ať to stojí za to.. Rajčatový festival, kečup, marmeláda, cákance barvy, digitální číslice. Zrození. Násilí. Symbolikou protkaná psychologická nálož a s minimálním množstvím krve asi „nejčervenější“ film, co znám. Velmi silné v jednotlivostech (jen namátkou sbíječka vs. pláč, jizva jako symbol citového vydírání, zákaz sběru šípů), jako celek pevně postavené na kající se Tildě Swinton. „Why?“ - „I used to think I knew. Now I'm not so sure…“

    • 18.8.2017  10:48
    Poslední dopis (TV film) (1973)
    ****

    Naše malé filatelistické Stezky slávy. Komorní drama z francouzských zákopů, kde vládne podezíravost, otravný zvuk orchestrionu a bolestné vědomí, že když se ocitnete ve špatný čas na špatném místě, není prostor pro presumpci neviny a moc logiky a rozumu je jen omezená.. Spoiler: Nářky směrem ke zvratu v ději se mi zdají poněkud nekorektní. Somrova postava neměla do slyšení u podplukovníka tušení o existenci důkazu v podobě známky a předtím dvakrát odmítla možnost, že by šacovala nějakého německého vojáka. Obhajovat se tímto směrem poté bylo zbytečné, jen by to vzbudilo další podezření a nakonec by stejně došlo k odhalení. V tu chvíli bylo prioritou napsat poslední dopis znovu. Korigovaný vědomím neodvratného konce a s nadějí, že bude doručen. Snad v něm nebyly zašifrované francouzské pozice a Třískův kapitán Billard nešel za pár dní taky ke zdi..

    • 17.8.2017  12:38

    Nebohý Nicolas. Vlasy mu na hlavě vyklízejí pozici takovým způsobem, že každý rok ustoupí v průměru o půl palce směrem k temenu a jejich majitel začíná vypadat jak člen sovětského politbyra. V postavení tváří v tvář neschopné justici od něj očekáváte, že vezme spravedlnost do svých rukou a začne píchání jehel pod nehty, upínání varlat do svěráků a wellness v hydroxidových lázních a on místo toho jen zarputile číhá, dvě minuty s pistolkou suchopárně poflusá jejich hrob a pak se při dojemné hudbě jak z Gladiátora rozloučí s děvčátkem, který těžký život teprve čeká. Ať už s traumatizovanou maminkou nebo s babičkou, která vypadá jak sestra doktora Zaiuse z Planety opic. No nic, zamával jsem Marlboro Manovi z advokátní komory, když odjel v obleku na míru od budovy soudu na mašině a uznal, že autor zhovadilého Skeleton Mana dosáhl nepatrného tvůrčího progresu..

    • 16.8.2017  12:49
    Waterloo (TV film) (1967)
    *****

    „Dělá-li soupeř chybu, netřeba ho rušit..“ (Napoleon Bonaparte). Těžce divadelní fabulace o jedné deštivé noci roku 1815, při které dojde ke střetu unaveného mesiášství a špinavých zákulisních praktik. Co se týká nechutnosti prostředků, je to souboj rovný, ovšem jen ten, kdo přijde s pragmatismem, má šanci vyhrát poslední bitvu.. Herecký ansámbl převážně z Národního divadla se v napjatých dialozích překonává a já bych jim to hltal, i kdyby kulisy tvořila autobusová zastávka. Je tu však ještě jeden magnetický element, který stojí nade vším. Fenomenální výkon Rudolfa Hrušínského v roli uvadajícího krutovládce. Ten pohyb na vlnobití sebejistoty, arogance, krutosti a zároveň paranoie, sebereflexe a pochyb je neskonale ladný a svým způsobem i strašidelný. Když se za větu tázací promptně zařadí věta oznamovací či rovnou nějaký příkaz, otáčí se za císařovým charismatem i plameny svící..

    • 15.8.2017  12:41

    Pozor, následující komentář obsahuje smířlivost.. Je fakt, že scénář byl nejspíš zplozen ve dvacet minut trvající zácpě (nechám na vás, jakého byla charakteru) a jeho autor dost často popírá skutečnost, že je podepsán i pod některými předchozími díly, nicméně ten přítomný buddy movie nadhled dává místy zapomenout na brutální znásilňování Isaaca Newtona, mentálně postiženou dějovou linku i Torettovy rodinné kidy. Pozornost udržuje i hvězdné herecké obsazení a nejeden divák musí ocenit, že se Statham v roli baby sittera nenechá zahanbit svými zkušenějšími kolegy vílou Zuběnkou a panem Dudlíkatorem. Co na tom, že akce je už totálně over the top a naše planeta jí začíná být malá. Tipuji, že v dalším díle bude Dom tlačit golfáč s nitro pohonem a jeho parta dělat smyky na dně Mariánského příkopu či driftovat kolem americké vlajky na povrchu Měsíce (snad použijí stejné studio jako tehdy v 69´). Pokud mají filmy ze série o dvoustopých strážcích galaxie nějakým způsobem vykročit do druhé desítky, tahle cesta se jeví jako to nejmenší zlo. Family First. Focus & Forget..

    • 14.8.2017  12:14

    Kurvýr: Restart. Tři mušketýrky (čti kurtizány) se postaví ruskému obchodníkovi s bílým masem, na kterého neplatí ani sankce EU. A pak je tu zbrusu nový Frank Martin (který možná trochu zmatečně vypadá jak námořník Voloďa), jeho bodrý papá, střelba, bacání, smyky, bouračky a závěrečné titulky.. Když tak nad tím přemýšlím, stačilo, aby se na střechu Audi dala svítilna Taxi a mohl to být film z úplně jiné série. Vás to ještě jako baví, pane Bessone..?

    • 14.8.2017  12:11

    Jenda neměl přítele podivuhodného, ale spíše obdivuhodného, protože vydržet vedle takového vyměklého nechápavého sheeplovera, to bylo na metál. Koprodukce zanevřela na humor a vydala se výhradně temnou, lehce poetickou cestou. Obecně nic proti tomu, ale nyní mě vyděsily už jen tři věci. Psychedelická hudba připomínající komáří bzučení (sochy v zahradě), sešlý vrátný Kemr a především šedivá paruka Agnes Vejmělkové..

    • 10.8.2017  12:29
    Bílá paní (1965)
    ****

    Bílá paní a rudé strašidlo.. Nekompromisní satira z dob, kdy zázrak nebyl v zájmu pracujícího lidu, ledaže by za ním stáli soudruzi ze Sovětského svazu. Z dob, kdy nešlo o to, co je a co není, ale jak to správně vidět, jak to správně zhodnotit a jak na to správně reagovat. Zasloužené dno trezoru. Trio Hrušínský, Kopecký, Bek exceluje a Pepíček, mnou jinak nepříliš oblíbený, zde sází stranické linie se držící hlášky s neuvěřitelnou kadencí. „Dohnat! Předehnat!“

    • 9.8.2017  12:08
    Shot Caller (2017)
    ***

    Warrior or victim, aneb přehlédnutá červená na semaforu postaví jemného finančníka před volbu, jestli být bílou pichnou, či bílou pýchou.. Waughova studie o kazivých účincích nápravných zařízení se snaží pohybovat ve dvou módech. Ten vězeňsko-gangsterský působí poněkud klišovitě a o atmosféře Training Day či černobílých scén American History X si může nechat jenom zdát. Psychologický mód se stavěním bariéry proti rodině vykazuje plochost Moneyho hrudníku ještě před nástupem do oploceného fitness centra a zbytečně bere prostor tomu prvnímu. Nehledě na to, že snaživý Coster-Waldau tu sice má Movember 12 měsíců v roce a spoustu tetování z časopisu Bravo, ale ten přerod na vypočítavého (skoro)gangstera mu nelze i kvůli konstrukci příběhu příliš věřit. Trošku mi zůstává záhadou, jak se Moneyho řitní pošta vypořádala se vstupní prohlídkou při posledním nástupu do vězení. Falešné dno konečníku?

    • 8.8.2017  10:48

    Víte, jaký je rozdíl mezi stařeckou a robotickou demencí? Ta druhá se spouští tlačítkem a může být i užitečná.. Lehce nostalgické, místy úsměvné indie o úskalích stárnutí jako jsou osamělost, nedostatek vitality či pocity nepotřebnosti a promarnění. Twist s exmanželkou působí poněkud rozpačitě, ale budiž vše odpuštěno, když interakce Franka Langelly (mrzutý a zapomínající zloděj Oceanova typu) a jednoho Krytona japonského designu (zákony robotiky bezvýhradně ctící, sebedestrukci občas simulující domácí pečovatel) působí tak milým a zároveň smutným dojmem. Jak už to tak bývá, síla se často skrývá v jednoduchosti..

    • 7.8.2017  13:49
    Waterloo (1970)
    ****

    „Next to a battle lost, the saddest thing is a battle won..“ Bondarčukova velkolepě pojatá rekonstrukce jedné z nejslavnějších bitev historie působí i téměř po půlstoletí velmi čerstvě. Tisícovky komparzistů, kouřové clony při palbě artilerií, kavalérie v akci (zpomalený záběr skotské jízdy je přímo úchvatný) a nad tím vším taktické pokyny, štiplavé glosy a vnitřní monology dvou velkých vojevůdců (Plummer jako Arthur Wellesley neskutečně ruluje), které jako by dokreslovaly, že pokud nejste vůdce, jako jednotlivec nic neznamenáte.. Při tom všem válečném běsnění si nelze nevzpomenout na bitvu o dřevěný most u Sad Hill, Blonďáka a jeho „I've never seen so many men wasted so badly.“ Ideální by bylo, kdyby si Napoleon a vévoda z Wellingtonu sedli pod dozorem písaře a státního notáře ke stolku někde na dvorku sídla Hougoumont, postavili před sebe přesýpací hodiny nastavené na 30 vteřin a soutěžili v tom, kdo první nebude schopen říct nějaký vzletný citát, jizlivý bonmot či vojevůdcovské moudro. Vítěz bere vše, poražený prohrál napoleonské války. Sice by to trvalo několik dní a Rimmer by neměl u čeho vlhnout, ale představte si to množství ušetřených lidských i koňských životů, střeliva, fešných uniforem, slz matek a manželek a ještě by z toho byla pěkná kniha citátů..

    • 4.8.2017  13:32
    Sahara (1943)
    ***

    „You heard my offer. Water for guns..“ Se svou fyzickou konstitucí je Bogart pro pozici velitele tanku přímo stvořen. V roli seržanta Joea Gunna, který má jako správný Američan smysl pro spravedlnost a velké srdce, svůj M3 Lee mění na mezinárodní dálkový autobus. Texasan, Newyorčan z Brooklynu, Francouz, Angličan, Ir, Jihoafričan, Súdánec, dokonce se najde místo i pro uvědomělého Taliána a zrádného Němce. Jenže uprostřed pouště, jak už to tak bývá, dojde přepravci nafta, vlastně voda.. Bylo by to pěkné válečné drama, nebýt dvou věcí. Lehce černobílý tón lze omluvit okolnostmi a dobou vzniku, naivní závěr se stovkou žíznivých Němců, co ještě před chvílí stříleli do zad a teď proti dvěma lidem už nejsou schopni lstivého jednání, už tolik ne. Ale co taky čekat od filmu, který točil tenista.. P.S.: Pozorný divák si zajisté všimne Lloyda Bridgese, který zde utrpěl jedno z mnoha zranění, kterými se jako admirál Benson chlubí ve Žhavých výstřelech..

    • 2.8.2017  10:22

    S úctou a respektem k postavám A.C.Doylea, s hmatatelnou produkční přítomností S.Spielberga a jedním pro CGI efekty přelomovým trikem s rytířem vystupujícím z kostelní vitráže. Nejen dětem určené dobrodružství, kde londýnský spolek dobrovolných balzamovačů dává vzpomenout na Mola Ramovy srdeční záležitosti a představení: „Holmes. Sherlock Holmes.“ či potlačení emocí způsobené ztrátou milované osoby zase na počátek služby jistého agenta u Jejího Veličenstva. Levinsonův film s odstupem času docela vyčpěl a trochu jej sráží i doslovnost a nevýživné herecké výkony (od decentně vykrmeného Johna „Pottera“ Watsona až po Rowea, který spíše připomíná mladého Reinharda Heydricha). P.S. s nádechem spoileru: Když Mr.Holmes odhalí Watsonovu žravou krémových košíčků či najde schovanou trofej z turnaje v šermu, holedbá se svou vytříbenou dedukcí. Jenže když už se ví o vrahově egyptském původu, netrkne ho, že zasněžený Londýn neprospívá bronzovému opálení (či v tomto případě aplikaci levného samoopalovacího krému). Já vím, měl to ve scénáři..

    • 1.8.2017  12:16
    War Machine (2017)
    ***

    „Ah, America. You beacon of composure and proportionate response, you bringer of calm and goodness to the world...“ Člověk by se i nasmál, kdyby to všechno nebylo tak blízko pravdě. Brad Pitt s grimasami jak po mrtvici, šíleným přízvukem a každodenním sedmimílovým během paralympionika odvádí penzum práce, škoda jen, že se Michôd příliš zahleděl do všech stránek svého scénáře a odmítl se výrazněji soustředit na nějaký konkrétnější směr. Satira o aspektech neobjednaného importu demokracie tak zůstala někde na půli své tragikomické cesty a na závěr ještě rozdráždila představivost diváka nástupem generála Boba Whitea. Ten by předpokládám přišel s rovnicí, že když 10 - 2 = 20, tak 10 - 70 = 0..

    • 31.7.2017  13:01
    Hlavu dolů (1971)
    ****

    Revolution means confusion.. Otec tisíce synů Steiger je de facto Tuco, terorista IRA Coburn zase Blonďák. Krásnoočko sice chybí, ale kdo nebo spíše co je tady za zlého, je myslím jasné. Motiv pragmatického spojenectví (tady se měnící dokonce i na přátelství) zůstal zachován, Leoneho nezaměnitelný rukopis přinese spoustu pamětihodných scén, nechybí ani Morriconeho protentokrát velmi rozpustilé tóny (shon, shon, shon). Postupem času se z toho stává i žaloba dopadů revoluce na délku lidského života a zjizvenost svědomí jejich aktérů a jako v nějakém reverzním Pygmalionu zde jednoduchý Mexičan něco naučí o životě chytrého Ira. Do toho výbuchy, kulometná palba, popravy u zdí či ve speciálních jámách a je tu víc tuhých než ve Starship Troopers (server Moviebodycounts dokonce řadí Pro hrst dynamitu na 7.místo v žebříčku filmů s nejvyšším počtem mrtvých)..

    • 28.7.2017  11:59

    Vizuální, akustické a radiotelegrafické klamné operace, aneb válka se vyhrává nejen municí, ale i iluzí.. Poutavý dokument o speciální americké jednotce, která od vylodění v Normandii až po překročení Rýna zachránila tisíce spojeneckých vojáků tím, že několikrát donutila Huny spolykat rybářské potřeby včetně navijáků. Mimo jiné zaujmou i pokusy o zamaskování baltimorské továrny na bombardéry, kresby ze chvil odpočinku, popisy okamžiků, kdy akce tak úplně nevyšly či informace o kumštýřském uplatnění některých členů jednotky po válce. Ne nadarmo se jim říkalo hoši od Cecila B. DeMillea, protože místy to byly triky takřka filmové.. Předpokládám, že někteří si nafukovací tank M4 Sherman vzali i domů. Přes den mohl na dvorku sloužit dětem jako skákací hrad a večer, když manželku bolela hlava, zase jako společnice. To dělo ráže 75mm, otvory pro kulomet, výfuk...

    • 27.7.2017  09:38

    Cvokařka s nemalým frňákem usazeným mezi svůdnýma očima a její hromotlucká chlupatá deka přeplněná sarkasmem i traumaty poznávají účinky terapie láskou.. Po čase mě už poněkud obtěžovala Howardova hudba, ale díky poctivému přístupu autorky, ochrannému štítu humoru (vládne večírek se stradivárkami) a funkčnímu rozuzlení se James Newtonův univerzální sladkobol jeví jen jako malichernost. Romantika a tajemství, to dámy a pánové někdy může být pěkně silná kombinace..

    • 26.7.2017  12:46
    Dunkerk (2017)
    ****

    Evakuace vám nevyhraje válku, ale někdy může být vítězstvím.. Nolanova promyšlená hra s linearitou a Zimmerův neutuchající zvuko-hudební doprovod z toho udělaly bloudění v kruhu pekelném. V kruhu, ze kterého se nelze jen tak vymanit. Úplně cítíte ten stres, bezmoc a zrychlené vnímání reality spojené s úzkostí. Pure cinema, filthy war, Dunkirk spirit..

    • 26.7.2017  12:43
    Everest (2015)
    ****

    Reinhold Messner kdysi řekl, že hory nejsou nic zlého ani dobrého, nejsou nepřítel ani přítel; prostě jsou zde. A přestože mohou v horách být bouře i laviny, nikdy nejsou zlomyslné. V tomto duchu pojal Kormákur i svou decentní rekonstrukci jedné z největších tragédií na střeše světa. Přesná hudba, dokonalé zakomponování triků do záběrů, nestrojený lidský rozměr. Žádné efektní nesmysly vertikálních limitů, jen souboj člověka s horou, která nemůže nikdy prohrát. Ona je tou hlavní hrdinkou a nepatrné existence toužící ji zdolat jsou za horolezeckými brýlemi a kyslíkovými maskami jen zaměnitelné položky, které ve své touze dostat se nahoru marně bojují s vědomím, že žádná hora za lidský život nestojí. Chápu je. Je to droga, jejíž účinky přebijí znalost faktu, že každá závislost sebou přináší nebezpečí.. Předpokládám, že cliffhanger Gabe Walker by někde v místě Hillaryho výšvihu připustil, že se drobátko ochladilo a na tričko s krátkým rukávem by si oblékl lehkou šusťákovou bundu z Walmartu..

    • 25.7.2017  12:24

    Anděl zkázy Rolie se po dvou dekádách vrátil tam, kde mu nejvíc kvetla pšenka. Všechno je nyní rozměrnější, bombastičtější, digitálnější, ale bohužel bez jakéhokoliv náboje. Návrat starých známých tváří nepomáhá, jednou za půl hodiny se vypotí nějaký joke, nová generace pilotů zoufale nudí a zasazení do období, kdy lidstvo (byť logicky) vládne mimozemskými technologiemi, zcela zadusilo tu původní atmosféru reálného ohrožení při rozprskávajících se Manhattanech a Bílých domech. Jinými slovy, před dvaceti lety to byla roztomilá pitomost, teď je to už jen pitomost. Přesto všechno si Emmericha cením, že se už léta drží nastolené linie (naivita, patos, idealismus, patriotismus) a ač jeho snímky působí degenerativně, mám je svým zvráceným způsobem rád. Rolande, i kdyby si natočil Den díkuvzdání o útoku obřích krocanů z Proxima Centauri, budu tam. Mám Tě rád, klaune..

    • 24.7.2017  12:33

    Transformers: Průnik, aneb Bay už počtvrté se zuřivostí i slastí přiráží do ústí chromovaného výfuku Optima Primea. Bolí to mě, bolí to ctnostného šéfa, co se mění v tahač a bolí to už bohužel i obdivovatele Michaelovy komerčně úspěšné činnosti, protože ta repetičnost vysušila veškeré zbylé mazivo. Pokud se mi něčím blockbustery hnusí, tohle je katalogové dílo. Jenže když tržby pětinásobně převýší neskromný rozpočet, proč by ho tam šoumen Míša šéfovi Autobotů nešoupl zase. A pak znova. A znova..

    • 24.7.2017  12:25
    Hibernatus (1969)
    ***

    Tradiční Hg výkon de Funèse, při kterém máte obavy o jeho krční páteř (navíc znásobený kultovním dabingem F.Filipovského), jenže když nepomůže scénář a Molinaro s vypointováním (povedlo se to jen u šikan sluhy Karla a oznámení kruté reality defrostovanému dědečkovi), vychází veškerá komediální snaha tak trochu vniveč. Michael Lonsdale vypadá jako francouzské dvojče Olivera Platta..

    • 21.7.2017  12:01
    Crawlspace (2016)
    ***

    Těžko říct, jestli je horší být v domě, ve kterém straší, nebo v domě, ve kterém straší zpruzená puberťačka. Nepříliš originální Within přichází s kombinací obojího.. Úvod se stahováním přikrývky, kutálením předmětů, posunutým nábytkem, upgradem bubu momentu se zavíráním dveří ledničky (teď je moderní, že za nimi nic nevybafne) a jednou falešnou stopou v podobě úlisného zámečníka s koly potu pod pažemi sebou přináší pouze otřepanost, načež děj předpisově přijede na křižovatku ve tvaru T. Nadpřirozeno vlevo, sociopatický zazdisráč vpravo. Zvolená odbočka sice přinesla bezútěšný konec, ale taky kopu nelogičností, oběti nabíhající si tupě na nůž (i obrazně) a poněkud směšné, vetřelce připomínající chrčení Střihorukého Davida. Devět z desíti lidí pod schody spíše doporučuje novozélandský Housebound..

    • 11.7.2017  12:14

    No Quinn, No Cry.. Polomrtvé krimi z karibského reggae ostrova, kde nějakou činnost vyvíjí jen zapalovače a žehlička na policejní uniformu. Ve filmografii pana Washingtona absolutně zanedbatelný počin, na to klidně vsadím lulku handicapované čarodějnice.. Apropo, na první pohled podivně vyzní scéna, kdy Denzel, celou dobu se chovající jako zkušený antilský obšoust, odmítne krátkodobé zrušení proxemické zóny s postavou Mimi Rogers. Původně tam líbání bylo, ale jelikož při zkušební projekci vyvolalo vlnu nevole mezi černými ženami a bílými muži, muselo se střihat. No Kiss, No Cry..

    • 10.7.2017  12:57

    Když nemáte mír v duši, bezpodmínečnou kapitulací pro vás válka těžko skončí.. Neobvyklý, divácky nepříliš přístupný příběh o mučivé síle pocitu viny. Smutný klaun, psí syn se na klasické téma židovského utrpení snaží dívat z docela netradičních úhlů, škoda jen, že se občas brání účinnější emoční trefě svou zmateností či nepříliš funkčním šibeničním humorem. Normálně na lep sedá moucha, tady jsem já sedl na lep Mouše. Výkon Jeffa Goldbluma je mimořádný..

    • 7.7.2017  10:31

    (Step)father competition. Plusem je bezesporu absence vulgarity a pro americké rodinné komedie poměrně vzácná skutečnost, že biologický otec nakonec není ve srovnání s otčímem za boha. Sice ten první je hrozně cool a ten druhý hrozný vůl, ale výsledek je s ohledem na žánrové zvyklosti docela překvapivý.. P.S.: Prosil jsem, doufal, spínal ruce k modlitbě a cenzory vzýval, aby mě Will „Guareza“ Ferrell protentokrát ušetřil pohledu na své svlečené tělo. Dlouho to vypadalo nadějně..

    • 7.7.2017  10:28

    Memphis Belle jsem viděl v 90.letech na VHSce tolikrát, že bych na místě bombometčíka trefil brémskou továrnu na letadla i přes clonu mraků a jako její zasloužilý divák si na ní cením dvou věcí: 1.) staré poctivé práce s užitím opravdových letadel a modelů, která sice při tricích může někdy vypadat směšně, ale zbylou autenticitou tenhle nedostatek plně vynahrazuje, 2.) možnosti vše porovnat s Nebeskými jezdci a být hrdý na to, že i my jsme v minulosti dokázali natočit film, který má (hlavně svým vyzněním) pořád navrch před hollywoodskými válečnými spektákly.. P.S.: Rád bych se zeptal spodního střelce Seana Křepelky Astina, jestli je nebezpečnější Messerschmitt Bf 109, nebo fellbeast osedlaný Nazgûlem..

    • 4.7.2017  13:35

    RocknRolla Artuš vs. U.N.C.L.E. Vortigern. Jeden by si myslel, že pojmout nejslavnější anglickou legendu jako naspeedovanou gangsterku z londýnského podsvětí nemůže fungovat a taky že jo. Výsledkem je sebestředný, jako by z herní konzole vypadnuvší cool bordel o králi z bordelu, co musí pochopit, že nejlepší je to obouruč, opěvovaný soundtrack je z velké části mimo, montáže scén co je a co bylo, bude nebo možná bude, zavání samoúčelnou manýrou. Nejsmutnější je, že Ritchie, kdysi originální fenomén okrádaný ze všech stran, se nakonec sám stal zlodějem (namátkou seznam vykradených: Jackson, Snyder, Kurzel, Dante´s Inferno, strejda gauner Law dokonce mluví do ouška jak pan Světlý). Strašně bych si přál, aby Guy zase nahodil řemen, ale tudy cesta nevede..

    • 3.7.2017  12:25
    Vlasy (1979)
    ****

    Autoři originálního divadelního muzikálu z roku 1967 se s touto adaptací rozhodně neztotožňují a mezi důvody uvádí i to, že hippies jsou zde vyobrazení jako nějaký druh úchylných podivínů bez jakéhokoliv napojení na mírové hnutí. Je fakt, že Bergerova flower power parta tady žebrá, škemrá, leze na cizí pozemky, bere drogy, krade auta a chová se poněkud nezodpovědně a kdyby se tak chovali všichni občané, svět se za pár měsíců zhroutí. Co na tom, že jsou Vlasy dle kritiků „plotless“ a hudební číslo u odvodové komise zavání klipem Village People. Když C-130 Hercules otevře svou černou tlamu a začne polykat zástup mladých mužů, vše se spojí v kruh ve tvaru čtverce. Uvnitř je všechna ta revolta, svoboda, boj proti systému, válce a „penguinům“, dětinští snílci, co ani nestihli být muži. A vy, když kamera najede na Arlingtonský hřbitov, jen pohnutě koukáte, jak se obraz umí dokonale snoubit nejen s hudbou, ale i myšlenkou. Muzikály nevyhledávám, ale když už na ně přijde, jsou Formanovy Vlasy tím mým šálkem kávy.

    • 3.7.2017  12:15

    Starý vůl se stigmatem domnělého pedofila nejdříve ochraňuje své ulhané pubertální tele před útoky nadržených býčků, aby se následně podílel na jejich připouštění.. Určitě si vzpomenu na tucty vtipnějších francouzských komedií, ale tady přidám jednu hvězdu za vtíravý Bernheimův hudební motiv a sentimentální závěr, kdy otec nevyhnutelně ztrácí část toho, co miluje. Plně jsem soucítil s Gérardovou postavou a došel k rozhodnutí, že až bude mít dcera čtrnáct, vezmu ji na dovolenou jedině tam, kde bude probíhat nějaký queer festival..

<< předchozí 1 2 3 4 26 51 76 101
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace