Gilmour93

Retard House a McGregor, který chodí, jak kdyby měl v anusu vraženou prázdnou flašku od Guinnessu, jako jeho chovanců král. Díky floridskému podnebí a nadhledu jakž takž snesitelné, ale jakmile je Dalton s Nobelovou cenou míru v náprsní kapse košile zahnán do kouta, tupoučká akce v kombinaci s tragikomickou CGI toho Limanova otravného hosta vyhodí hlavními dveřmi a on se už jen válí v prachu před mindrestem Provinilé potěšení. Původní béčkové dobrodružství s bouncerem Swayzem to ale znesvětit nemůže, neboť i to byl podnik IV. cenové skupiny..

Tajemství teplé bambitky mě pár věcmi docela úřadovalo. Pestrobarevným přesvíceným vizuálem, stylizovanými hereckými projevy, oscilací mezi crazy a stupid i koncem u ohýnku, do kterého z opékajících se žánrových klišé odkapávala mastná glukóza. Rozpačitý pokus o něco jako Meet the Fockers nebo Ptačí klec naruby, jemuž nebudu vyčítat zištnost, protože kupci na tohle zboží se vždycky najdou. Alespoň jeden vášnivý hudlan mezi Orozovičem a Klusem je kde, vy zpátečníci?

Podporučík kriminálky se proviní společenskou nepřístojností a z Ostravy, jejíž ponurý postapokalyptický vzhled doplňuje prodejna s nápisem Sovětská kniha, je převelen do Prahy. To je mi panečku trest! Snaha o krimi západního střihu naráží na kvalitu východní látky a schopnosti krejčího. To rytí divoké, neustále svačící svině Pavelky kolem nelítostného gaunera Víti Jandáka se hrozně vleče a přitom je jasné, že na kolegy v poli s žitem nedosáhne. A ty hrozné stereotypy, které už nyní nemají místo…namátkou třeba Vašutův baloňák..

Cyberpunková výprava s espritem živých nočních můr Kylea Reese naráží na strop trikových možností a scénáristického důvtipu, ale mezi tím metalovým fašismem, industriálním apartheidem a pasivním přijímáním autoritářství mu nutno přiznat, že není zas tak nízko. Zarážející, jak se dokola omílá, co Číslu 13 žije urychlí cestu do křemíkového nebe a oni to nechají dojít až k finále, aniž by se alespoň objevil Geňa se svým: „Když tě pochčím, zkoroduješ..?“

Náročný ex téměř-tchán a jeho ex skoro-zeť na noční výpravě k očekávanému vzájemnému obohacení. Humoru je tam pramálo, scénář nehýří nápady, postavy jsou veskrze nesympatické a J.K. Simmons často působí dojmem, že ho to nebaví. Chvílemi to i vypadalo, že za něj hraje někdo ve velmi kvalitní latexové masce J.K. Simmonse, která byla trochu nakrabacená na krku. Někde tady začalo Hirschovo období paběrkování, které možná brzy vyvrcholí komedií, v níž s Jackem Blackem budou hrát siamská dvojčata s hudebním nadáním..

Po návratu z pionýrského tábora obvykle zůstaly v hlavě jen dvě věci. Traumatické vzpomínky a vši.. Trojan zajistil sklepní kulturu, Hřebejk s Jarchovským dodali pásmo občas velmi charakteristických „skečů“ (dlouhá scéna výletu zakončená pointou u drátů dala vzpomenout na pelíškovské „Rozkaz zněl jasně“). Docela to sráží špatné postsynchrony a výskyt hluchých míst, ale těch bylo při organizovaných aktivitách SSM vždycky požehnaně. Mítinkům táborových vedoucích nad láhvemi vína a hrou Hu už akorát chyběl dohled vrchní sestry Ratchedové..

Křičte si na mne, řežte si mne, mučte si mne chlebovou polívkou, ale toto Bočanovu seriálu nemůže moc konkurovat. Adaptace klasického dobrodružného příběhu o ovlivňování prezidentských voleb čestnou chlapeckou neziskovou organizací a jejím podílu na zničení posvátné relikvie vontského Mordoru sice zaujme organickou hudbou a temným prostředím nasnímaným skrz Gáborovu optiku, ale ti amatérští plantážníci v hlavních rolích byli pro film nebezpeční jak pití na peckovité ovoce! Možná i proto se mě celou dobu držel jistý pocit anachronismu, chvílemi úplně jak píďalka jablečná..

Čekal jsem, že na paranormální farmě v Utahu tvůrci postupně utáhnou šrouby a oni si místo toho utahovali z diváka. Mizení osob v časoprostoru, fyzikální anomálie, indiánské mýty, mutace, telekineze a mimozemšťani se svými oblíbenými audiovizuálními efekty jako zajatci konceptuální nefunkčnosti a neschopnosti vnést do toho autentičnost alespoň chováním postav. U found footage zásadní problém. Kde stigmata, Bigfoot a Kodos s Kangem..?

Už úvodní scéna, která připomněla věšení Menšíka v Chalupářích, příliš nepřesvědčila a takhle se to s Krawchukovým mediátorem mezilidských vztahů v levném oranžovém obleku táhne celých devadesát minut. Náhle mizení a objevování zlovolné postavy samo o sobě atmosféru nepřináší a klidně si tam můžou hrát skořápky třeba s vlastním nádobíčkem (zajímavostí jinak bídného castingu je, že představitel Jestera je zde vlastně hrál sám se sebou). Vidět to z kraťasu taky vzešlý Artík, pod žertovným kloboučkem by mu vyskakovala myšlenka, co je to za klauni..

Dá To bulletproof Kostěj, nebo bude na konci jen Air Wick k osvěžení vzduchu u tlejícího těla? Nalinkované jak skutečnost, že Zatoichi Donnie Yen nemůže stoupnout do lejna, protože hovno vidí. Úsvit nad Paříží a opulentní řežby nepokorně sloužící prostředí umělejší než chrup Iana McShanea. Ztékání schodů na Rue Foyatier už spíš jen pro legraci podobně jako deštník kevlarového krejčího Fishburnea. Stereotyp je za normálních okolností uklidňující, ale už se mi to sebepohlcující pozérství mýtické pomsty začíná zajídat. Konci nevěřím, ani co by se za psí čumák vešlo. Milující manželé neumírají, stejně jako výnosné podnikatelské záměry..