Gilmour93

Vděčný motiv prohnilých fízlů, kteří na vlastní kůži zažívají známé pravidlo o předčasné defekaci doprovázené zhroucením konstrukce toalety. Kouf obtížně hledá rytmus mezi kriminálkou, soudním dramatem a černou komedií, takže si nakonec vypomůže příjemnou dávkou cynismu. A taky Belushim, který tady představuje něco mezi Hackmanem z Francouzské spojky a zamlčeným kusem, co ve Dvojčatech vyšel z rodidel mezi Juliusem a Vincentem..

Když se upíšete ďáblu a pak mu věrně sloužíte, můžete ještě prokázat, že jste slušný člověk? Ne, vždycky budete už jen pokrytec. Stejně jako náš amatérský zpěvák, co nedávno rezignoval v schizofrenní roli lokaje i šéfa na ministerstvu zdravotnictví.. Budoucí přítomnost Bruce Springsteena detekuje citlivý nos už po pár minutách, Van Sant to ve specifickém prostředí nechává přirozeně plynout a v jednu chvíli překvapí i zajímavým zvratem. Škoda jen, že se očekávaný závěr neobešel bez Damonova uvědomělého proslovu. V rámci té licoměrnosti to působilo, že když už je vyděláno, můžeme se vrátit ke kořenům..

Krev neposkvrněného jako nezbytná ingredience okultistického rituálu? Už chlípník Bond v Live and Let Die podal návod, jak potenciál takových osob „znehodnotit“.. Z řetězu utržený McG v sobě nedusí terminátorské fanboyství a v teenage módu zavaluje diváka tunami popkulturních odkazů, očividně digitálních triků a primitivních jokeů. Nebýt soundtracku (Tangerine Dream, Queen), bylo by to k nevydržení. Neteř primátora Roklinky anorektická jak přítomností na place, tak vzhledem..

Od aktivit Harmona Rabba v časech Zulu to odlišují jen dvě věci. Některé Westovy manýry, které si přinesl z Con Air a s tím de facto související herecký projev třívoltového Johna. Jeho namachrovaný armádní vyšetřovatel, který je křečovitě vtipný a nepřítomnost spermatu u těla oběti pozná i potmě (zřejmě vyvinutý čich, chuť doufám ne), je docela iritující a s ohlédnutím na role v kariéře i zoufale stereotypní. Podobně to má se svou výškou a obličejem i James Cromwell. To první mu dává role autorit, to druhé hajzlů..

Pokud jako formu protestu zvolíte terorismus, získáte si bezesporu pozornost. Stejnou pozornost, která vás pak zahubí, i kdyby vaše pohnutky byly sebeušlechtilejší.. Když se dokumentuje revoluční činnost za doprovodu výbuchů naturalistického násilí, má televizní Uli co nabídnout, ale jakmile se ocitne na platformě filmového dramatu, přichází bolestivé zjištění, že to není žádná Edel. Z mého pohledu se zdá, že se nesnaží soudit, vnucovat ideje či nějak vehementně moralizovat, nicméně při vykreslování motivů postav si nelze nevzpomenout na Churchillovo: „Kdo není ve dvaceti levičák, nemá srdce, kdo je levičák ve čtyřiceti, nemá rozum...“

Hoši brněnského Kaulyho na stopě živlů, co mají na triku vyloupení nelegální herny a přepadení poštovní Avie s penězi (to je mimochodem provedeno s takovou rafinovaností, že by nelítostnému Neilu McCauleymu spadla vousatá brada). Řekněme si na rovinu, že nebýt známého cajzla z pitavalu, co během vyšetřování případu stačí házet frky o láčkovcích, svačit gothaj a balit důchodkyni z kiosku, zmizel by falešný Jugoslávec s kufrem peněz jak pára nad Prýglem. Obskurnost postav opět na úrovni (za všechny Ladislav Lakomý jako policejní donašeč vyznávající myšlenky Gándhího)..

I když to není podáno explicitně, strany barikády jsou jasně dány. Na jedné afro-americký pár z vyšší střední vrstvy, kdy on je úspěšný tvůrce reklam a odpůrce zbraní a jeho dobrosrdečná choť dělá z domu domov a píše do dámských časopisů. Oba si za svůj přínos společnosti pořídí honosnou usedlost, kde chtějí být šťastní až do smrti. Jsou tu však bíle lži, co je chtějí rozdělit! Zosobňuje je patologický lhář s členstvím v NRA, posedlostí starými pořádky, majetkem a trofejemi a nutkáním narušovat životy druhých systematickou manipulací a útlakem. Chyběl jen nápis o dělání Ameriky znovu velkou na jeho červené kšiltovce! Jenže bez spravedlnosti není míru a tak na závěr proběhne v pár vteřinách soud i vykonání rozsudku a když se spustí titulky s rapovou hudbou, vy víte, že Deon Taylor zase White Supremacy nakopal prdýlku. Krapet inteligentnější námět, transgenderovou maskérku asijského původu a může pomýšlet na plnění cílů oscarové pětiletky! Na žánrový průměr to vytáhne výstavní psychouš Quaid, který trochu připomíná Mela Gibsona po mrtvici a v jedné „dveřní“ scéně si dokonce zahraje i na Jacka Nicholsona..

Výstižným šlágrem „Bad to the Bone“ ohraničené pojednání o ďábelsky autonomním Plymouthu Fury a bez ohledu na průměr chromovaného ústí výfuku i o nezdravé fixaci mužů na jejich čtyřkolové miláčky. Za Jamesem Brolinem krotícím černé Auto v '77 se to drží v těsném závěsu. Trošku stočit tachometr stopáže, dolít víceoktanové hororové palivo a přidat nápaditých scén jako třeba sebeklempířství za doprovodu varhan a mohlo by se začít i předjíždět.. Apropo, když k likvidaci Christine nestačí ani buldozer, co ji vzít na D1 a zlomit ji po psychické stránce..?

Zápletka classico. Nájemný vrah chce do penze, zaměstnavatel o tom nechce ani slyšet. Stačí jedno nedorozumění a pracovní náplní se stává vendeta.. Nápadité záběry, ostré automobilové honičky, příkras zbavené výjevy násilí (třeba když si zfetovaní makaróni s autogenem přijdou zablbnout na vrakoviště). Nekompromisností protkaný oldschool, kde se Arzentem systematicky tráví krysy, aby nakonec přišla tenzí naplněná scéna v kostele a ryze delonovské finále na jeho schodech..

Botoxem i ztrátou poznamenaná choť Famke Janssen nyní ví, že kde nepřijde důslednost táty Neesona, tam J.D.Morgan už jen vzlyká.. V rámci konceptu obskurních sériových vražd a jejich vyšetřování to nenadchne a trochu urazí. Třeba tím, jak je divák chvílemi o dost napřed před truchlícím americkým exdetektivem, který si přesto svými neomylnými instinkty maže Interpol na chleba a nebo koncem, který je stejnou měrou otevřený jako hloupý..