Gilmour93

„I see dead people, but then, by God, I do something about it.." To říká Odd Thomas, jen o něco méně ufňukané médium než byl kdysi ten malý pacient nechápavého Willise. Časté monology nezapřou novelový původ, design množících se bodachů a koneckonců i štěk jednorukého Imhotepa zase samotného autora. Ten si bohužel nedokázal napsat scénář, který by to udržel v nějaké konzistentní linii a zároveň nepřiškrcoval možný potenciál. Závěrečný náznak toho, že Grissomova parta nebude mít v brzké době do čeho píchnout, je tak jen zbožným přáním.. Na tři hvězdy to nakonec vytáhne Anton Yelchin, který jen potvrzuje, jakým byl talentovaným hercem. Škoda, že neměl vizi o nezabrzděném SUV, mohli bychom teď o něm mluvit v přítomném čase..

Lepší býti v gypsu než v hledáčku Gibsu! První hodnotný Marchalův celovečerák naznačil, kam se budou jeho cesty dále ubírat. Téma policejní hniloby a propojení s podsvětím, dirty spirit, uvěřitelné dialogy pronášené uvěřitelnými postavami. Obdivuji, jak autor umí vybrat herce a dát jim tu správnou roli (viz. například vamp Parillaud). K těm tvůrčím specifikům nutno přiřadit i hry s linearitou vyprávění, i když tady někdy působily trošku těžkopádně..

Ve stopách Beautiful Mind, tzn. se zaměřením na silnou ženu za géniem s handicapem a přesně v těch rutinních intencích, aby si při nedělním podvečeru hospodyňky zabulily u dělání kvarkové pomazánky a myslely si, že to není od cibule. Půjdu proti proudu, ale při vzpomínce na přirozenost levonohého Day-Lewise ty pózy trpitele snaživci Redmayneovi nežeru. Je mi svým projevem tak protivný, že jsem si přál, aby ho přišel rozchodit vietnamský veterán Walter Sobchak, či alespoň aby po simpsonovsku vytáhl trysky s vrtulkou a odletěl neznámo kam..

Nadějný R-boy zasažen brokovnicí naplněnou úlomky kostí dramaturga.. Marshallovi nápaditost rozhodně nechybí, ale bez jednoduchosti v dobrém slova smyslu (ať už po stránce mytologické či dějové) z toho vzešlo něco jako Sommersův Van Helsing na kokainu. Zvěstovatel apokalypsy Harbour celkem v pohodě. Je evidentní, že v maskérně trávil více času než Ronnie. Tam stačil jen červený nátěr a sekunďákem přilepit dva špunty od demižonu..

Utkání s obligátním průběhem, kdy soupeř udělá před koncem gesto fair play, aby pak v nastaveném čase dlouhá hadice forvarda FD New York dokonala obrat. Žánrová otřepanost z toho cáká na všechny strany a roztěkaná postava Nevěsty víc než lásku potřebovala kombinaci lexaurinu a svěrací kazajky, nicméně jsou tam dva detaily, co ta nakonec vytáhnou na tři upocené hvězdy. Vitální Jeffrey Dean Morgan a jedna z mála nápaditých scén, kdy protipožární bezpečnostní prvek vyžene nepotřebné a přiláká žádané. Co na tom, že je to úplně jiný okrsek, v lásce a válce je dovoleno vše..

Rázný Brousek náčelník je neuvěřitelně rozpolcen. Nad sebou v zasedačce portrét symbolu bolševického teroru, ale přitom posílen zkušenostmi z dabingu vede své podřízené po vzoru imperialistického slouhy Cowleyho. Jeho hoši ale bohužel nejsou žádní profesionálové. Starý Bajza se zmůže jen na nošení lahváčů zraněnému kolegovi do nemocnice a Bartoška je soustavně poučován svou zvídavou přítelkyní. Rozlousknutí případu, kdy je pachatel naznačen svou reakcí na návštěvu policistů a koneckonců i názvem, proběhne jen tak mimoděk a divák mezi tím dostane špinavou dávku obsesí a perverze (drogová závislost, homosexualita, řízek a láhvové pivo k večeři). Hudba je tu v komentářích fackována ze všech stran, ale já se jí musím zastat. Ty neurotické synťáky byly famózní a já jen čekal, kdy se zpoza rohu objeví Snake Plissken! Tahle série mě začíná zajímat..

Hráči, Předehra, Léčka, Zápletka, Spojení, Spadla klec a Podraz. Nějaká shoda na základě názvů kapitol filmu George Roye Hilla by se našla, koneckonců, mělo se to jmenovat Midnight Sting, ale s důvtipem a elegancí už to bylo horší. Nebýt vzájemného špičkování dvojice Woods - Gossett Jr., hodila má oční víčka do ringu ručník..

Achilles na viagře, co se hodlá vzkřísit, i kdyby při tom měl shořet.. Mísení témat života postaveného na lži a poslední lásky na jeho sklonku sice oslní obsazením, ale přes všechny ty konflikty a dramata nepřijde s výraznějším emocionálním dotekem. Pod townbike Kidman funící postava Tonyho si při své sečtělosti mohla vzpomenout na biblické rčení indiána Xebecheho: „Nezastavíš mraky, když postavíš loď“, ale povídejte tohle tam dolů profesoru Juniorovi..

Se střídavou přítomností průvodců putuje Redfordova fotogenická tvář napříč osudem i Skalistými horami a vy si máte na konci kruhu uvědomit, že to všechno kolem tam není od toho, abyste proti tomu bojovali. Bylo, je a bude to tam i bez vás. Musíte se jen přizpůsobit a splynout.. Pollackova dobrodružná balada šla do nějakého konfliktu až v poslední třetině, ale překvapivě to k ničemu nevedlo. Možná kdyby se filmový Jeremiah držel pověsti a pravidelně večeřel játra Vran..

„Když se díváte na japonské obrazy, vidíte něco velmi jednoduchého. Jen pár linek. A těmi linkami ve skutečnosti dosáhnete neuvěřitelné komplexnosti..“ Není lepšího přirovnání pro filmy sběratele umění, co své dílo za umění nepovažuje. Je tam jen téměř dokumentaristická opravdovost, syrovost, zlatá ruka při castingu a jednoduchost jako fungující protipól Kubrickova perfekcionismu. Kdo neviděl Mzdu strachu, Vymítače ďábla či Francouzskou spojku, dejte si pozor! Billy Friedkin je na lovu..