giallo

Hasta el viento tiene miedo je velmi řemeslně dobře zvládnutý malý horrorový klenot, který dle mého názoru krásně navazuje na italskou školu Maria Bavy. Režisér Taboada velice chytře využívá gotického horroru, jen se starý hrad vyměnil za internátní školu. Tuto myšlenku pak k dokonaslosti spolu s využitím gialla žánru dovedl Narciso Ibáñez Serrador. Ale vraťme se zpět k Hasta el viento tiene miedo. Příběh rozebírat nijak nebudu, to už udělali jiní. Spíše bych zmínil atmosféru, která se rozhodně povedla. Ze začátku je taková naivní, jak to u starších horrorů bývá a vydatně podporovaná pěknými babami :-). Později přichází i mysteriozní a horrorová atmoška, ale musím říct, že byla slabší než Más negro que la noche. Celkově za 3,5*.A ač mexická horrorová škola není vůbec známá, díky režisérovi Taboadovi se do ní určitě ještě vrátím.

Opravdu jsem se snažil, a to mám podobné filmy v oblibě, ale Helga je vážně odpad nejhrubšího zrna. To tvůrci nemohli myslet vážně. Dejte si raději originál!

Tak takhle nějak to vypadá běžně ve státech....Kurevsky výstižné, buransky neodolatelné a jedno velké WTF! Here comes Honey Boo Boo.

Televizně se tvářící "horror" z dílny Lucia Fulciho, který je bohužel jeden z jeho neslabších vůbec. Hodnocení začnu nejprve tím negativním. Vím, že si maestro nepotrpěl na nějakém extra scénáři, ale rozhovorové perly v tomto filmu vážně stojí za to, v tom špatném slova smyslu. Na stejné úrovni byla otravná hudba, "laciná" kamera, telenovelovské snové scény a herecké výkony. A pozitivního? Snad jenom délka, protože jsem se nemusel uzývat k smrti. Fakt nuda mistře.

Jean Rollin byl opravdu prazvláštní režisér, jehož tvorbu pochopí asi málokdo (já se mezi onu hrstku nepočítám). Pro "masové" diváky bude The Grapes of death asi jeho nejstravitelnější kousek už jen proto, že má aspoň děj, který má hlavu a patu a nejde jen o snový slepenec jednotlivých scén. O příběhu se nijak obšírněji rozepisovat nebudu, to již udělali ostatní a rozebral bych raději jednotlivé složky filmu. Jak jsem již avizoval na režisérovi poměry má příběh hlavu a patu a dokonce má film i nějakou atmosféru. Ta je vytvářena především vhodně zvolenými exteriéry, které se opravdu povedly. Dále poměrně slušnými gore-efekty (vražda sedlákovi manželky velice působivá) a samozřejmě pěknými a slečenými dívkami (tentokrát v menší míře), jak už uvedli jiní i já postrádal více Brigitte Lahaie. Abych to nějak sesumíroval, i po tomto kousku pro mě Rollin zůstává na vedlejší koleji tvůrců eurohorrorů, ale pokud někoho tento snímek zaujal, tak bych doporučil asi nejlepší Rollinův snímek Fascination.

Od hrůzy na jevišti jsem očekával další kvalitní italské giallo. Tím, ale tento snímek vůbec není, jedná se o klasický slasher, ale s velkým S. To co "soví" zabiják předvádí, to se jen tak nikde nevidí. Vraždy jsou opravdu brutální, krví se nešetří. Bohužel na mě z filmu nedýchla atmosféra, k tomu mi jen vraždy a šílená hudba nestačí. Dle mého názoru Soavi ukázal, co v něm je až v Dellamorte Dellamore.

S klidnou rukou na srdci můžu napsat, že pokud jste neviděli Pátek třináctého, Vraha Rosemary nebo původní Halloween, tak raději volte jeden z těchto kultovních a léty prověřených kousků. Humongous je totiž jen velmi špatně vylouhovaný extrakt z těchto slasherů. Nejzdařilejší část filmu (úvod) tvůrci čitelně okopírovali z Vraha Rosemary a ve zbyteku filmu si vystačili už jen se svojí nulovou invencí a upachtěnou nudou. Bohužel, nic víc a nic míň...

Rozhodně široko daleko nejlepší reverenge explotation. Velice chytře vybraný originál TLHOTL, který je ale podán kompaktně, přímočaře a také velmi brutálně. Díky bohu konečně nejsou poldové komičtí, film nedoprovází připitomělá hudba a hlavní záporák je s velkým Z! Takhle se mají točit "remaky".

Typický erotický "horor" Jesuse Franka, který má shitový děj a je jen slepencem režisérových fantaziích. Fakt brak jako prase, který může snad zaujmout jen pěknými herečkami. PS: Na režii (snové scény) se také podílel Jean Rollin, který točil podobné bezdějové braky(např. Night of the hunted).

Slušný vstup Antonia Bida na pole giallo horrorů se špetkou grafického nasíli a vlažnější atmosférou. Hlavní trumfy nadějný režisér ukázal, ale dle mého názoru, až v následujícím kousku Solamente nero.