everlong

Příjemný, romantický snímek se sympatickou Hepburn. Poznámka k českému dabingu: všimli jste si, že poslední dobou tyto "starší" filmy dabují stále stejní lidé?....už mi to trochu začíná lézt na nervy....

No nemůžu si pomoct, ale pro mě to jednoznačně plný počet: Pokud toto Edward D. Wood Jr. myslel skutečně smrtelně vážne (o čemž teda dost silně pochybuji), tak je to ještě větší blázen, než jsme doufali... ale skvěle jsem se bavila

Nevěřím svým uším...on Nový taky daboval?: ....Povedená kriminální komedie, avšak nic, co bych musela videt vícekrát

Nadprůměrná stylová gangsterka....Costner se mi zde líbil asi nejvíce ze všech jeho filmů, které jsem dosud viděla a Al Capone v podání neuvěřitelného De Nira nemá chybu! Bohužel slavná hudba ještě slavnějšího skladatele mi chvílemi dost silně lezla na nervy. Ale jinak skvělý snímek.

Alfréde, Alfréde! je typická italská komedie. Hoffman tradičně skvělý, příběh vcelku zajímavý, ale na to, že se jedná o komedii, tam zas toho vtipu tolik nebylo. Kromě několika dost dobrých momentů (jako zde již citovaná část : "Kde jsi? Co děláš??" - "Sedím na hajzlu a seru!!!" ) je to tak trošičku nuda. A ještě si musím rýpnout do českého dabingu...nic proti Vetchému, jako herce ho mám ráda, ale tady mi na Alfréda nějak moc neseděl a dabérka šílené manželky mě, s prominutím, s*ala po celou dobu filmu.

Hlavní hrdinka, ze které by měly emoce tryskat po litrech mě nechávala naprosto chladnou a stala se dámou jednoho výrazu. Italský mladík Beatty se taky moc nepředvedl a celou dobu působil dost prkeně. Potenciál krásného jarního Říma zůstal naprosto nevyužit, to ostatně platí o celém filmu. Bohužel.

velice příjemné překvapení, škoda, že se o tomto filmu tak málo ví....Hoffman jako vždy perfektní a k tomu ta dokonalá atmosféra 20. let...

no tak nevím, kdo je lepší Zorro - Fairbanks nebo Banderas?...pro mě jednoznačně Douglas Fairbanks - jeho věčně vysmátý Zorro je naprosto perfektní....

Rozbouřené nebe obsahuje všechno, co byste v leteckokatastrofickém filmu hledali. Americké snímky z padesátých let mám ráda, takže mi nevadí jejich určitá naivita a vůbec celý styl filmové práce. Bohužel jsem si téměř při všech dramatických scénách okamžitě musela vzpomenou na Připoutejte se, prosím, což rozhodně na dramatickém prožitku nepřidá, ovšem to je problém můj, ne filmu.

z poměrně zajímavé a dramatického tématu se dalo ziskat více, takto se Iron Curtain řadí do průměrných snímků, které neurazí, ale ani neoslní