xxmartinxx

xxmartinxx

Martin Svoboda

okres Nymburk

homepage

Twitter: MartinSvoboda91

145 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 32 62 93 123
    • 18.8.2017  18:42

    Problém s Wooovými hongkongskými filmy mám jen takový, že mě nikdy nezajímají v emocionální rovině a v rovině příběhu - které jsou ale zjevně důležitou součástí těch filmů, obzvlášť v tomhle konkrétním, kde je tak málo akce. Pro mě jde ale hlavně o čekání na akční scény s pouze malým prožitkem z jejich pojiva, jinak se na to napojit nedokážu. Je to samozřejmě víc můj problém než problém Wooa a i tak jde o dostatečný zážitek. 3 a 1/2

    • 18.8.2017  02:00
    Summer Stock (1950)
    ****

    Dvě a půl geniálních hudebních čísel, charismatické obsazení, jaké jen muzikál mít může... Nevím, co chtít jiného. Škoda, jak to s Garlandovou skončilo, s Kellym měla jasnou chemii a ještě jeden dva filmy by tu uneslo.

    • 17.8.2017  02:20

    Já jsem kluk z vesnice, takže těmhle problémům nerozumím a těch lidí se bojím (jsou i v Praze, jen v reálu jsou to lepší herci). Každopádně film, který chce být o všem od brněnské politiky po smysl života vůbec. V důsledku samozřejmě není o ničem z toho pořádně, ale tak je to sranda a je to fajn. 3 a 1/2

    • 16.8.2017  20:30

    Není co řešit. V tom filmu nic není. Skeče na téma nostalgie naházané na sebe, nefunkčně propojené linií, o kterou se nepodaří vyvolat zájem. Načančaně krásná zbytečnost, u níž je fascinující hlavně Svěrákova absolutní tvůrčí rezignace.

    • 16.8.2017  03:59
    Příběhy 20. století (TV seriál) (2016)
    ****

    Obzvlášť působivé mluvící hlavy, které dokazují, že tenhle formát zdaleka není vyčerpaný - kdyby něco, je v současnosti nedoceněný.

    • 15.8.2017  16:46
    Uvnitř (2007)
    ****

    Absurdně brutální a přitom pořád bolestivé na sledování. Zacházející o kus dál v obrazech, na jaké by si asi málokdo troufnul ani ne tak kvůli explicitnímu násilí, jako spíš na tom, co evokuje a co napadá. Určitě samoúčelně hnusný film, ale právě tím silný.

    • 14.8.2017  23:45
    El bar (2017)
    ****

    Zase jednou de la Iglesiova hysterická dekadence. A zase se na to kouká moc fajn.

    • 13.8.2017  01:40

    Příjemný nenápadný film. Nic víc a nic míň než chytrá zábava, kde nikdo není hodný a všechny to hrozně mrzí. Místy je to trochu mechanické a čitelné, aloe nakonec hlavně příjemně nihilisticky moralistické.

    • 12.8.2017  19:01
    Xanadu (1980)
    ***

    Manifest 80s tím víc poplatný své době, čím víc se snaží složit poctu 40s. Toporní herci, šíleně vlezlá hudba, brutálně banální příběh - je to svým způsobem kouzelné. Plus se sem nějak zatoulal Gene Kelly (roli prý na stará kolena vzal, protože se natáčelo kousek od jeho domu), jehož charisma je pro tenhle film doslova věc z jiné doby a jeho přítomnost ještě zdůrazňuje mimozemskost Xanadu. Aby byl ten film opravdu dobrý, muselo by být míšení starého a "nového" důslednější a nápaditější. Takhle je tu 80s neschopné funkčně pracovat s 40s a navrch Kelly jedoucí si to svoje (je samozřejmě nejschopnějším hercem před kamerou, ale z filmu proto vyloženě vypadává). I tak jde o poměrně příjemnou ukázku dvojí historičnosti. Ale třeba scéna, ve který se spojují dvě pódia, skýtá jedinečný potenciál, který nebyl dostatečně využit - pokud měl být film právě o míšení dvou epoch, je tak spíš pasivně historicky než aktivně. Všechny motivy jako by se tu neforemně střetly, místo aby s nich vznikl nějaký celek.

    • 12.8.2017  02:00

    Nádherná kamera a podivný šum, který spojuje Cohenovy písně. Nesmírně náladový film, plynoucí svým nesmlouvavě každodenním tempem. Plus typický revizionistický western ve svojí špinavé nostalgii.

    • 11.8.2017  21:20

    Jako tradičně u Bunuela skvěle vymyšlený film realizovaný o stupeň méně chytře, místy vyloženě nepřehledně a kontraproduktivně. Bunuel neměl cit pro gradaci ani strukturu vyprávění a jeho filmy hůř fungují jako dramatická díla, skvělé jsou ale jako texty mechanicky předávající informace. A ty informace jsou tak zajímavé, že to všechny nevýhody v podstatě vyvrací.

    • 10.8.2017  20:59

    Nebudu hrát pohoršení, není k tomu důvod - námět je to ve skutečnosti velmi dobrý a mohlo z něj být hodně vytěženo. Minimálně tolik co z LEGo příběhu a V hlavě, které to jakoby kombinuje. Bohužel to není ani tak zábavné jako LEGO ani tak jímavé jako Pixar. přesto je to další animovaná postmoderní dystopie (zajímavý trend) s několika zajímavými momenty, která si rozhodně nezaslouží být nejhůř přijatým filmem roku. Je to spíš nevýrazné než špatné. 50 %

    • 9.8.2017  23:33

    Trochu mě to svou precizností mlátilo do hlavy, ale i přesto to do značné míry obstálo. I když o tom příliš neuvažuju jako o muzikálu, což samozřejmě není žádné mínus ani plus. Fosseho opus magnum je každopádně jeden z těch filmů, které víc než cokoliv jiného vyžadují a chtějí divákův respekt, právě on je pointou filmu. A ten se u mě určitě dostavil.

    • 9.8.2017  01:01
    Kruhy (2017)
    *

    Ten film jsem dokoukal před pěti minutama a přísahám bohu že už si nejsem jistý, jestli jsem ho vůbec viděl. Tak moc nezapamatování hodné to je.

    • 8.8.2017  04:24
    Kabaret (1972)
    ****

    Liza Minnelli nakonec nemá menší šarm než její máma, z New York, New York jsem na ni neměl nejlepší vzpomínky, zde ale vtiskla své prostopášnici přesně ono nadlidské množství energie, které bylo potřeba. Kabaret obecně je muzikál naplněný silou, která nikdy zcela neexploduje, ale tím je lákavější.

    • 6.8.2017  01:27

    No dějově hrozně předimenzované, ale barevný je to hezky a aranžmá v reálném prostředí tvoří fajn kontrasty.

    • 4.8.2017  19:29

    Gene Kelly chtěl mainstream definitivně povýšit na umění, což mu tímhle devadesátimunutovým vystoupením bez jediného slova vyšlo "teoreticky", když i přes to, že mu koncept rozbilo MGM, vyhrál za tenhle experiment Zlatého medvěda, ale ne prakticky, když se mu na to diváci vykašlali a zasadili tak obrovským komerčním fiaskem další hřebíček do "rakve" žánru. Samozřejmě je tu obrovská profesionalita, komplexnost a snaha o posunutí hranic muzikálu, ale Vyzvání k tanci je nakonec především jedna nádherně ambiciózní slepá ulička překypující láskou k tanci, která nemohla být kvůli tlaku producentů dotažena k dokonalosti. S novějším (i když dříve uvedeném) It's Always Fair Weather Kelly "jen" o dekádu předběhl dobu, ale bojím se, že pro formát Vyzvání v mainstreamu nikdy nebylo místo a jeho záměr byl odsouzený k neúspěchu, zásahům studia a nepřijetí publikem od počátku a bylo by tomu tak v jakékoliv době. Přesto/proto jde nepochybně o zajímavý film už jen tím, že snad žádný jiný se tak moc neodevzdal čistému tanci. 3 a 1/2.

    • 4.8.2017  04:13

    S trochou kontextu mi Dolly vadí ještě o kus víc. Kelly po Zpívání v dešti experimentoval, ale povedlo se mu to jen teoreticky (uznáním kritiků a porot), ne prakticky (éra muzikálů skončila, lidi nechodili). Nyní, po víc než deseti letech od svého posledního režijního muzikálu, si stýská po atributech žánru, které vedly k jeho konci - okázalé, ale unyle melodramatické náměty, příliš archetypální postavy a neaktuálnost. Vůbec nechápu, co ho k tomu postoji vede, když by bylo logické (nebo alespoň kontinuální), aby měl přesně opačný. Dolly neupírám drajv některých čísel, Matthaua a několik skvělých hlášek. Rozhodně upírám afektovanou Streisandku a náhlý stesk po něčem, co se Kelly na nějaké úrovni pokoušel osobně vymýtit a co vedlo k utlumení žánru - přesvědčení, že má muzikál "nějak" vypadat a nemůže vypadat jinak. Myšlenkově strnulý film, který opěvuje strnulost. Samozřejmě velkoryse a kvalitně provedený, ale těžko se s ním smiřuje.

    • 4.8.2017  02:35

    Možná o kus dějově ambicióznější, než tehdy zvukový film naplno zvládal (nutnost doplňkového textu), i když mě to v roce 935 poměrně překvapuje, v důsledku čehož je Bounty velmi rozfragmentovaná a unikají jí jemné nuance a kontinuita, které by byly tak nutné pro plné vykreslení rostoucí ponorky. Mám pocit, že se děj vůbec nedaří přenést do dialogů a odehrává se výhradně v obraze a v expresivitě herců - zkušenosti Lloyda z desítek němých filmů je patrná ještě v roce 35, což mě docela překvapuje, protože měl podle všeho za sebou už pěkných pár zvukových filmů. Kdyby se ale zvuk vypnul, vlastně by tenhle film nebyl méně srozumitelný, řeč mu nic nepřidává, což bude někomu hodně vyhovovat a vyvolávat dojem opravdové filmovosti - i když ruku na srdce, trochu lepší užití zvukové vrstvy by asi neuškodilo. Bounty mi každopádně přijde zajímavá hlavně jako doklad doby. 3 a 1/2

    • 2.8.2017  02:44

    Vynikající kamera - ostrost a hloubka a... to je tak vše. Dějově mě to absolutně nezajímalo, hudba až moc notoricky známá a tance do ní pohříchu rutinní.

    • 1.8.2017  20:34

    Zbytečně moc mluvení a řešení věcí... A byly mi i docela nesympatické postavy, které, mi přišlo, překročily hranici prostopášnosti a byly prostě jen zlé a sobecké, přičemž to mělo být asi roztomilé.

    • 31.7.2017  20:20

    Už Zpívání v dešti v sobě mělo kus cynismu, ale nakonec ustoupilo k hravosti a naivitě. Další muzikál Kellyho a Donena "o počasí" zachází o kus dál a některé okamžiky jsou vyloženě zlé vůči postavám a subverzivní vůči žánru. Jde o trochu schizofrenní muzikál, ve kterém už se projevuje vypotřebovanost žánru a konec důvěry v jeho klasické atrakce, ale zároveň to ony atrakce, byť často v hávu ironického odstupu (opilost, potlačované negativní emoce), dávkuje s maximální kadencí. Neúspěch filmu a jeho označení za začátek konce éry muzikálů mě mrzí, ale je v podstatě o nevyhnutelný výsledek. Jde o muzikál, který jako by sám sobě nedůvěřoval. Je to tím rozhodně hodně zajímavá podívaná. Sice upřednostňuju dravé, nezastavující Zpívání v dešti s jeho zcela vymykajícím se tempem jako vrcholný klasický muzikál, ale tohle proto-post-dovádění rozhodně má něco do sebe. Má navíc i jednu výhodu - Charisse, která musela už ve Zpívání přebírat po Reynoldsové náročné taneční pasáže, zde získává hlavní prostor. A její "nejdražší nohy světa" se rozhodně vyznamenávají. Klasické muzikály jsou překvapivě zaměřené na muže tanečníky, ženy vedle nich většinou jen poskakují jako doplňky. Zde je Charisse plnohodnotnou součástí a v mnoha okamžicích středem pozornosti - což je zela na místě. I když, jak se dá očekávat, Kelly, především jeho geniální výstup na kolečkových bruslích, se hodně snaží ukrást si pozornost. Přesto je to nakonec tanec Cyd v boxerském ringu, co se mi okamžitě zarylo do paměti a po zhlédnutí jsem se k téhle scéně musel párkrát vrátit. 4 a 1/2 Film, který upadl v zapomnění, protože předběhl svou dobu. Jak to tak bývá. PS: I když se nedivím, že se Kellymu nechtělo do Cinemascopu, popral se s ním dobře a snaží se ten formát využít.

    • 30.7.2017  05:39

    Nic proti Ritě, ale přijde mi trochu zvláštní věnovat tolik muzikálového prostoru herečce, která musí být přezpívávána profesionálkou. I když v důsledku je to pro kvalitu filmu samozřejmě v podstatě jedno. Cover Girl má každopádně několik vynikajících a překvapivě nápaditých tanečních čísel a nakonec předvede Rita i docela překvapivě přesvědčivé herectví. Ale kdyby to bylo dějově přehlednější, asi by mi to nevadilo

    • 29.7.2017  02:34

    Rozhodně to není tak sofistikované a chytré, jak si to o sobě myslí. Ale je to celkem fajn a je zábava to sledovat. Představa podobně dystopické komunity kdesi v americké pustině je vlastně poměrně atraktivní a romantická.

    • 28.7.2017  22:39

    Pokud existuje problém, jaký by Fred Astaire nezvládl vyřešit tancem, tak bych ho teda rád viděl. Americký Marvan pro něj rozhodně není výzva. Asi by neuškodilo, kdyby byla Rita lepší tanečnice, Fred se kvůli ní musí hodně držet zpátky, ale šarm obou to vyvažuje.

    • 28.7.2017  00:11

    Roztomile nemravné a osvěžující ve svojí bezstarostnosti. Tempo by mohlo být větší, a dialogy břitčí, ale dobře.... 3 a 1/2

    • 27.7.2017  22:49
    Shane (1953)
    ***

    Ne že bych si občas neužil hollywoodský kýč, ostatně Shanea jsem si pouštěl právě proto, že jsem na něj měl náladu. Ale ne... tohle je moc!

    • 27.7.2017  04:30
    Pátá loď (2017)
    ***

    Dospělý svět dětskýma očima tak, jak si ho představují jiní dospělí, tedy filmaři. Velmi sociální a velmi dramatické, velmi vyumělkované, ale určitě i docela působivé - předně díky kvalitním dětským hercům.

    • 27.7.2017  02:05

    Něco jako novácké estrády z 90s. Jen místo Petra Novotného je tam Fred Astaire, místo Náhlovského Gene Kelly a i všichni další účastníci mají talent. Což není malý rozdíl. Dvě hodiny pozitivní energie. Jasně, je to trochu lenost prostě naházet na hromadu taneční scény a ani se je nepokoušet propojit dohromady... ale stejně je to osvěžující. 3 a 1/2 - možná se to po té chvále zdá málo (Obzvlášť když to hodnotím den po A Star Is Born, které jsem dal číselně stejně, ale dost ji vyhejtoval), ale kvalita segmentů je rozhodně proměnlivá, což ani není možné jinak, když na každém dělal někdo jiný. Ty vynikající fragmenty střídají ty normální a především ty čistě komediální nejsou moc zajímavé. Každopádně střet jediný střet Astaira a Kellyho během jejich aktivní kariéry je třeba vidět.

    • 26.7.2017  01:51

    Vizuálně se mi líbily scény zahalené ve tmě, ze kterých vystupují jen postavy, jinak ale opět Cukorova statika, těžkotonážní naddimenzovanost a přitom absence vize. Cukor nedokáže propadnout hudbě, jeho filmu chybí empatie vůči tomu, co zobrazuje - působí až netečně, jak rozhazuje prostředky a "zabírá je". Naštěstí když nepropadá hudbě, propadá alespoň Garlandové, která zrovna zpívá, takže "náhodou" občas vynikne i nějaký hudební okamžik zející z prázdnoty. Stejnou náhodou vyniká i Cinemascope, kdy Cukor ve svém širokoúhlém debutu (a jednom z prvních širokoúhlých filmů) zjevně ještě neví, jak v tom divném obdelníku komponovat. Ostatně ten film je k tomu zcela nevhodný, vzhledem k tomu, že je z 80 % o tom, že si dva lidi povídají v místnosti. Tak prostě většinou pracuje v akademickém "čtverci" a na krajích zeje další nicota - což v některých scénách vyvolává silný dojem osamocení hrdinů. (A i když to oceňuju, neskočím na to, že jde o záměr - netočíte jeden z prvních širokoúhlých filmů "ironicky", zvlášť když jde o nejdražší film studia všech dob slibující díky novému formátu velkolepou podívanou.) Cukorova Hollywoodská prázdnota mě každopádně skoro fascinuje a vtahuje - on je pro mě opravdu symbolem toho nejvyprázdněnějšího pozlátka, zrůdně chladné dokonalosti špičky oboru. Judy Garland to trochu vyvažuje, pohybuje se na podivné hranici mezi syrovou přesvědčivostí a dobovým "přehráváním", kdy ne že jedny scény hraje tak a druhé onak, ale oboje se dere na povrch navzájem a představuje to určitý oheň opravdovosti. Nicméně je VELKÝ problém, když veškeré písně v tříhodinovém muzikálu zpívá jedním a tím samým způsobem jedna a ta samá zpěvačka. Strašně mě mrzí říct, že i přes tu strhující velkolepost Garlandové začíná i ona velmi brzo ukrutně nudit, protože chybí jakákoliv variabilita. Jen silný konec, kde se oba protagonisti herecky vyznamenávají, to dotahuje nad průměr.

<< předchozí 1 2 3 4 32 62 93 123
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace