xxmartinxx

xxmartinxx

Martin Svoboda

okres Nymburk

homepage

Twitter: MartinSvoboda91

170 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 33 66 98 130
    • 19.4.2018  21:18
    Až na dno (2017)
    **

    Film, o kterém nejde říct nic jiného, než že asi existuje. Unylá manýra podceňující diváky tak moc, že každá vnitřní myšlenka musí být verbalizována hrdiny i ve chvílích, kdy absolutně nemají s kým mluvit, tak prostě své pocity říkají sami sobě. 50 %

    • 18.4.2018  00:42

    Jednak tomu krutě nesvědčí digitální kamera, Maddinův obraz ztratil kus své hrany, jednak je to poněkud uondané a postrádající energii. Jsem rád, že se mi konečně nějaký Maddinův film trochu nelíbil, už to začalo být podezřelé. Kdybych neviděl jediný Maddinův film, asi bych byl spokojený samotnou jinakostí - ale má na kontě zásadně lepší věci. Tohle je moc... normální...

    • 16.4.2018  22:47

    "Dokument", ve kterém, hádám, jediná "pravda" je odhalení projekce vlastních komplexů do prostředí. Winnipeg je nejdekadentnější místo na zemi, stejně je nejdekadentnější místo na zemi rodné město většiny lidí. Bavil mě hlavně nevyzpytatelný střet osobního a veřejného.

    • 16.4.2018  17:58

    Jsem trochu zneklidněný z toho, jak sázím Maddinovi jednu pětku za druhou. Obvykle se snažím hodnocení u režisérů nějak vystupňovat. Jenže u Maddina každý film jako by byl nejen jediný film, jaký kdy natočil, ale i jediný film, jaký kdo kdy natočil vůbec. Brand Upon the Brain! překypuje vnitřní energií jako ta nejvíc vtahující noční můra, je to svět, který by nemohl být plnější a využitější. Hrozně mě baví se do toho ponořovat.

    • 15.4.2018  12:36

    Ať dělám, co dělám, nemůžu se na Maddina vynadívat. Když pracuje víc s technicolorovou estetikou, jde spíš o zájem, ale jakmile variuje silent éru, jsem do toho obrazu naprosto zamilovaný. Dracula je oproti jiným jeho filmům dost konzistentní a protože vypráví známý příběh, snadno se orientuje v ději. Práce s postavou Draculy a jeho exotickou anonymitou mi přišla hodně zajímavá.

    • 12.4.2018  00:07

    Amnézie, amputace, diskontinuita - věčné zmatení a odevzdání čiré intuici. S Maddinem je to buď a nebo. Těžko se mi jeho filmy staví do nějaké stupnice, jeho styl je ve své neudržitelnosti velmi konzistentní. Přesto mě překvapuje, že mě nepřestává bavit na ty stěží srozumitelné výjevy koukat.

    • 11.4.2018  11:08

    Relativně usledovatelný Maddin v dalším příběhu plném amputací, sexuální frustrace, manipulace a mytologie. Asi mi vyhovuje, když používá míň barev a míň pracuje s kýčem, ale i tak pro mě jde pořád o hodně vtahující podívanou.

    • 10.4.2018  02:04
    Careful (1992)
    ****

    Maddinovy filmy se často, po vzoru oper, vyplatí sledovat se sepsaným dějem po ruce. Děj totiž existuje, ale je extrémně těžko usledovatelný, protože jednak důslednou aplikací a variací předklasických principů vzniká hodně svérázný přístup k dávkování informací, a jednak se člověk radši kochá v obrazech, než aby se to aktivně pokoušel rozklíčovat. Což neberu jako výtku, naopak. Doufám, že se časem vycvičím natolik, abych je dokázal plně vnímat i dějově, ale vlastně se bez toho celkem obejdu.

    • 9.4.2018  02:04
    Archangel (1991)
    ****

    Zatímco z pozdějších Maddinových věcí mám silný pocit vnitřní energie, tady to na mě ještě působí hlavně jako pozlátko. Přesto je ale tenhle svět amputací, amnézií a stylistických hříček nesmírně vtahující a intenzivní.

    • 5.4.2018  21:16
    Tichá noc (2017)
    ****

    Trochu tezovité, zvlášť ke konci. Některé věci jsou lepší nevyslovené a některé zvraty je lepší držet při zemi. Jinak ale tahle mrazivá vánoční sešlost šlape. Výtky to ani nepřibližují průměru, jen to vytrhávají úplné výjimečnosti.

    • 5.4.2018  15:39
    Foxtrot (2017)
    ****

    Jsem z toho na vážkách. Vizuální manýry si mě získaly zcela, ty vypravěčské o kus méně. Ta úpěnlivá snaha dodat symbolicky bohatý film s velikánským dějovým obloukem mi nepasovala k intimitě námětu a tahle neukázněná exhibice stojí v cestě psychologii postav (obzvláště ženské postavy jsou vyloženě karikatury, co pouze omdlévají, hystericky pláčou, obviňují a vyčítají) a nakonec i uvěřitelné katarzi, kterou by to tak moc chtělo mít. Jak ukazuje moje výsledné hodnocení, tak na tenhle mix říkám (zatím) oukej, protože tenhle typ filmů mám rád. Ale upřímně mě překvapilo, když jsem po projekci zjistil, že režisérovi je pětapadesát - ten film se jeví spíš jako dílo zuřivého třicetiletého absolventa, který chce říct hned a všechno. 70 %

    • 3.4.2018  04:17

    Necítím potřebu v tom hledat víc než vtahující filmový zážitek. Práce s estetikou němých filmů tu je komplexní, nejde o vysilující maraton prázdných popkulturních referencí, jaké jsou teď v módě. Jde o aktivní užití historie bez vypočítavého pohazování easter eggů - nesmírně osvěžující.

    • 2.4.2018  12:00
    Happy End (2017)
    ***

    Jsem rád, že je Haneke už zase zlý, minule byl hodný a nebylo to ok, ale to je asi tak jediné výraznější pozitivum tohohle filmu. Je tu pár ostrých okamžiků, co s člověkem zůstanou (desetivteřinová nemocniční návštěva), ale všechno už jsou to jen logické důsledky Hanekeho trademarků.

    • 28.3.2018  20:33

    Neumím si moc poradit s těmihle Astairovými muzikály, kde dokonalý tanec střídá fádní děj a absolutní okouzlení střídá netrpělivost. Navíc mě často vadí neefektivnost statické kamery, které Astaire jako by nepřizpůsoboval choreografii, takže často dělá něco zajímavého z úhlu, že to není pořádně vidět (přičemž tady to nejde svádět na nepřerušené záběry - stříhá se tu relativně dost). Protože ale genialita výrazných momentů s člověkem vždycky vydrží na rozdíl od veškerých výtek, stejnak zaokrouhlím nahoru.

    • 27.3.2018  17:39
    Dabing Street (TV seriál) (2018)
    ***

    Hezký český sitcom. Zelenku mám docela rád a ledasčím mě pobavil i zde, ale funguje to o stupeň míň než jeho lepší filmy. Možná kdybych měl rád alespoň jednu postavu? (Čtyři díly.)

    • 26.3.2018  14:13

    Bavilo mě to jako atrakce, ale v tomhle směru nic nedorovnalo intro s úžasně odhmotněnou kamerou. Jinak překvapivě konzervativní film ve všech ohledech. Jednak vztahem k počítačovým hrám (jde o náhradní život, kde si mrzké existence léčí komplex své zbytečnosti) a poselstvím (počítačové hry nejsou opravdový svět, nezapomínejte na to), které podle mě odhalují, že Spielbergovi jen někdo, po vzoru jeho záporáka, našeptává popkulturní odkazy, ačkoliv modernímu gamerství vůbec nerozumí a představuje si ho v statické archaické podobě rozzlobeného rodiče (retro stylizace mi i proto přišla jako snadná volba a vyhnutí se propracovanému konceptu reagujícímu na vývoj herního průmyslu). Virtuální realitu tu pak vůbec neřeším, film se ani nepokouší představit logisticky a psychologicky věrohodný model, o kterém by mělo smysl uvažovat. A nakonec je konzervativní i samotnou strukturou, kdy vyprázdněné (přehuštěnost popkulturními odkazy opravdu nevnímám jako naplněnost) akční scény střídají toporné expoziční dialogy. Ten film mě bavil, to musím zopakovat, ale ani vteřinu jsem mu nevěřil, jeho okouzlení hrami mi přišlo smutně hrané a neupřímné. Spielberg většinu stopáže tráví kupením neironicky úchvatných digitálních akčních scén, přesto svá poslední slova věnuje obstarožnímu sloganu "buďte víc na čerstvém vzduchu". Buď to je cynický vylhané, nebo nedomyšlené. Nemluvě o nepříliš funkčním kontrastu s reálným světem. Notoričtí hráči počítačových her jsou dokonale krásní fit modelové a modelky, kdy sexy znaménko, které by na trhu modelingu znamenalo spíš plus, je prezentováno jako zdroj dalších komplexů. K čemu pak tvorba virtuálních avatarů? Vzniká další rovina vylhanosti filmu, který je o střetu reality a virtuality, ale reality se bojí a virtualitu nechápe, tak vlastně nemá moc co dělat. Nejde prostě natočit film, který neukazuje nic než úchvatnost digitálního světa, v němž jsou všichni šťastní, nejsou zobrazeny jakékoliv vedlejší účinky, které by neplatily i pro realitu (komercializace), realita je v důsledku stejně nehmotná, protože v ní chybí špína a ošklivost (zvláštní u filmu odehrávajícího se ve slumu), jen je nudnější, a pak najednou okázale artikulovat nějakou "střední cestu" a "důležitost opravdovosti", ke které film absolutně nevede. Jediným funkčním poselstvím tedy je vzkaz Spielberga lidem: "Konzumujte popkulturu plnými doušky, ale konzumujte ji způsobem, jaký jsem já zavedl. Neposouvejte se, nehledejte nic nového, to nejkrásnější a nejlepší vám dala moje generace. A pokud budete mít pocit, že jde o mrhání životem - dva dny v týdnu si můžete hrát na sluníčku, to vaší stagnaci dostatečně vyváží." Což by mi ale nakonec nevadilo - vlastně mi vše to, co píšu, vadilo překvapivě málo, protože se do toho dá intuitivně ponořit a plavat v tom - tedy za předpokladu nekladení odporu. Opakované zhlédnutí by tomu podle mě hodně uškodilo. 70 % PS: Popkulturní odkazy mě bavily, i když není nic otravnějšího na světě než koukat na takový film s lidmi, kteří chtějí dávat najevo, že rozumí tomu, na co se odkazuje.

    • 23.3.2018  01:51
    Ninočka (1939)
    ****

    Jsou představeny zajímavé postavy a konflikty, ale všechno musí jít stranou, aby mohl existovat nepřesvědčivý milostný vztah, jehož mužský představitel je tak strašně nesympatický a jeho vztah ke Gretě Garbo tak jednosměrný, že její podlehnutí tomu muži je urážlivé i na rok 39. Ale (!) jakmile už k tomu umělému vzplanutí dojde, jakmile se film najde, je naplnění té premisy skvělé - až vynikající. Vlastně to není nějak podivné - myšlenka "aristokrat a komunistka se zamilují a svou ideologií navzájem obohatí svůj život" dává smysl, jen dát ten mechanismus do kupy a rozchodit ho se nepovedlo bez zádrhelů.

    • 21.3.2018  09:02
    Čtverec (2017)
    ***

    Film, který chce být všechno, o všem a nad vším, ale v důsledku je hlavně upachtěný a nudný.

    • 19.3.2018  20:57
    Šinseiki Evangelion (TV seriál) (1995)
    ****

    Film mi před lety přišel hodně zkratkovitý, necítil jsem se při něm úplně ve své kůži. Tenhle dojem seriál samozřejmě napravuje, i když rozmlsaný současnými anime mi přijde filozofický potenciál zbytečně tlumený a postavám chybí ještě jeden krůček od archetypu k živosti. Jestli ale druhá polovina série tyhle prvky rozvede, což je dost dobře možné, tak rád navýším. (První dojem.)

    • 17.3.2018  00:08
    Tlumočník (2018)
    *

    Nejstatičtější roadmovie všech dob působící dojmem, že dramaturg omylem špatně klikl při hledání přílohy k mailu a tvůrci omylem zrealizovali první nástřel scénáře bez jakékoliv autokorekce nesmyslných zastávek a nefunkčních vztahů. PS: Při patnáctém leteckém tracking shotu auta doprovázeným tou samou melodií jsem vážně pochyboval o tom, že život jako koncept je nějak omluvitelný.

    • 15.3.2018  22:49

    Asi je dobře, že se tyhle věci zkouší, ale nejsem si jistý, jestli tenhle konkrétní koncept získal aplikováním VR víc, než kolik ztratil absencí precizního střihu, který je pro komedii zásadní. Vlastně nemám jasno v tom, jak se k tomu postavit, ale asi se zdá, že VR funguje pořád spíš jako atrakce (v hororu, akci atd) než u něčeho stojícím na dialogu.

    • 14.3.2018  22:11
    Tomb Raider (2018)
    ***

    Je to zajímavé coby dialog filmaře s počítačovou hrou. Aplikace videoherích principů (quick time events, bezedné propasti, nekonečná akce propojovaná cutscénami) je důkladná a zcela patrná. Uthaug se strašně moc snaží vyhnout dřívějším neduhům počítačových her a Alicia Vikander má nezpochybnitelné charisma (i když paradoxně nemá moc prostoru). Ale přes velkou sebeuvědomělost se nedaří dát dohromady funkční film, který by byl zajímavý sám o sobě, nejen prací s videoherními principy. Je hezké, že film zachází do extrému coby origin a s až fetišistickým okouzlením představuje každý pohyb, (ručkování, šplhání), kterým je Lara proslulá, ale opravdu má potěcha z toho nahradit nějakou vnitřní energii, kterou by ten film vyprodukoval? Vše, co má, je jen vztah ke hře - těžiště toho filmu leží mimo něj. A mně to nestačí. PS: Je vtipné, že filmová Lara je mnohem nezničitelnější než ta videoherní.

    • 13.3.2018  01:14
    Annihilation (2018)
    **

    Něco jako svého času Kellyho Apokalypsa - nadějný filmař, kterého všichni vynáší do nebes, cítí tak hroznou potřebu dokázat, že minulý film nebyl náhoda, že se ztratí ve změti nápadů. Jenže zatímco Kellyho ambice explodovaly v okázale zábavné supernově, Annihilation jen legračně prská. Bylo to o něčem? Problém není, že stejně jako Natalie na konci "nevím", ale že mě to předně ani moc nezajímá. Jsem velký příznivec režisérských fetiší, které vznikají jen na uspokojení svých tvůrců a tomuto uspokojení obětují vše. Nejdřív jsem měl pocit, že právě tím je i tenhle kousek. Ale někdy během sledování jsem se přepólovat spíš do opačného extrému - kdy jsem měl pocit, že Garland dělá všechno pro to, aby uspokojil divnými výjevy a pseudochytrými (vím, jak je předpona "pseudo" zprofanovaná, ale tady si bez ní neporadím) kudrdlinkami diváka a zabíjí cokoliv, co mohlo být dobrým filmem.

    • 12.3.2018  20:17

    Skvělý koncept, občas by to chtělo vybroušenější střih, al jinak asi tak dobré, jak jen může dokument o téhle všudypřítomné tematice být.

    • 8.3.2018  14:24

    Každá metoda má svoje naplnění, i ta Longinottina, která mi v jiných dvou jejích filmech připadá nedostatečná. Zde ale to, co neovládá režisérka, ovládá sama charismatická respondentka, jejíž všeobjímající přítomnost si vyžaduje respekt a film získává díky ní tvar.

    • 8.3.2018  13:45

    Longinotto, zdá se, má jeden monolitní, neměnný styl, který mi přijde už poněkud nedostačující. Jednolitá observace události nepropůjčující filmu strukturu, natož gradaci, sázející výhradně na odcizenost samotné situace pro západního dobře situovaného diváka. Na to, že jsou její filmy dlouhé přes devadesát minut, v nich příliš nedokáže představit prostředí ani systém, v němž se události dějí (což je zvlášť ke škodě tady). U fikčního filmu bych snad zvlášť žonglovat se záměry, ale u dokumentu mi to přijde málo. Přestože téma Soudných sester je silné a některé scény zdrcující, je to zásluhou událostí samých spíš než dokumentaristiky. 70 %

    • 6.3.2018  21:41
    The Lodgers (2017)
    ***

    Docela příjemně umanutý gotický horor, u kterého mi jen chyběly zajímavější postavy, jejichž překonávání překážek by mělo smysl přát úspěch. Osobní investice je bohužel moc malá. Jinak ale pěkná podívaná. 3 a 1/2

    • 6.3.2018  01:45

    Dlouho jsem se na to těšil, ale jsem zklamaný. Nepřesvědčivý voiceover v samoúčelných blbinách, které se hodně snaží být edgy, mě ale nebaví je sledovat. Nakonec vlastně docela průhledné a mechanické.

    • 5.3.2018  05:59
    Oscar 2018 (TV pořad) (2018)
    **

    Že nevyhraje nejlepší z nominovaných, jsem zvyklý, že vyhrál ten nejhorší z nich, je přesto trochu smutné, zvlášť když ročník byl docela silný. Tady je ale asi místo na hodnocení provedení předávacího večera, který byl snad ještě o kus nudnější, než bych čekal - Kimmel je zoufale otravný, vykrádá vtipy zašlých memů a ještě má tendenci opakovat vítězům "méně důležitých kategorií" jako střih, že nikoho nezajímají. Vděčné byly alespoň střihové montáže oscarové historie, i když kdejaký youtuber by zvládl lepší - vůbec potenciál oslavy výročí zůstal nevyužitý.

    • 5.3.2018  02:13
    Coco (2017)
    ****

    Skutečně nádherný design, který je tím působivější, že ačkoliv jde o CGI animaci, takže by byl možný jakýkoliv pohyb kamery, jakýkoliv úhel pohledu, se plně drží pravidel hraného filmu - čímž evokuje, že ty úchvatné věci jsou hmatatelnou součástí našeho prostoru. Jakkoliv většinou lituju toho, že se animáky moc vážou pravidly fyzické kamery, taky je ten princip využitý na maximum. Byla opravdová radost ten film sledovat. Dokonce i příběh je dobrý a konečné momenty patřily k tomu nejemociálnějšímu i Pixaru - škoda, že v několika momentech se až moc spoléhá na klišé (rodina nesmyslně urputně odmítající hrdinův sen, a co mělo být to přiznání záporáka před kamerami?). Rozhodně nejlepší pixarovka pod Disneym a jedna z nejlepších vůbec.

<< předchozí 1 2 3 4 33 66 98 130
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace