xxmartinxx

xxmartinxx

Martin Svoboda

okres Nymburk


Twitter: MartinSvoboda91
Facebook: martin.svoboda.14606
Instagram: marsv91

185 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 34 67 99 132
    • 17.10.2018  13:40
    Hovory s TGM (2018)
    ***

    Jsem poměrně nerozhodný. Na jednu stranu to dopadlo mnohem lépe, než jsem v posledních chvílích čekal - tak dobře, že na to jdou uplatňovat nároky, které jsem ani netušil, že bude relevantní uplatňovat. Konstrukce filmu nepůsobí úplně toporně, i když je někdy jasné, že herci čtou slova, která nejsou jejich. Poněkud zvláštní je sledovat, jak Masaryk přeříkává Čapkovy pasáže z knihy, kterou on právě dokončil, a Čapek na ně reaguje jako na něco, co slyší prvně - celý film to posouvá do jakéhosi surreálného věčného dialogu vysunutého z prostoru a času, ostatně to doplňují pseudodobové filmařské postupy. Možná mě trochu mrzí, že teď budou diváci vnímat Masaryka, v realitě stydlivého člověka, který málokdy řekl po sobě dvě věty a vyznačoval se tím, že byl spíš posluchač než vypravěč, jako Hubova mírně arogantního alfasamce pronášejícího dlouhé monology a přerušujícího druhé i ve chvíli, kdy chtějí mluvit o vlastních traumatech. Stejně tak je trochu legrační vidět pokus Kosatíka relativizovat Masarykovu víru v boha, kde skoro explicitně řekne, že je jedno, jestli bůh existuje - i když to je samozřejmě dokonalý opak toho, co Masaryk, pohrdající subjektivisty a relativisty, zastával. Je vidět, že Kosatík hodně chtěl Masaryka zmodernizovat na úkor jeho skutečné filozofie a bere si z něj to, co se hodí ke Kosatíkovým paralelám k současnosti (po projekci říkal, že Masaryk je to samé jako Havel) - a pokud k tomu filmu přistupuju takhle, tedy jako k práci s Hovory ne tak, aby reflektovaly historii, ale aby tvořily s nimi jen částečně související Kosatíkův myšlenkový konstrukt, tak je to ok. Líbila se mi režie a její cit pro expresivitu - vzhledem k umělému scénáři se tu nedá hrát na realismus. Celý film je opravdu jakoby vytržený z jakékoliv přítomnosti, což je nakonec i jeho síla. I když bych asi radši jiný rámcový konflikt než Masarykův zákaz knihu vydat (který zjevně postrádá drama, protože víme, že kniha vyjde) a radši bych nějaký přímý myšlenkový střet - bohužel tady se scénář trochu bojí, že kdyby z deklamování přešel k argumentaci, už by tomu lidé asi nerozuměli. Což není úplně lichá obava, ale i tak mě to mrzí. To vše jsou zatím jen kusé myšlenky, co se mi honí hlavou a budu si v nich muset ještě udělat jasno.

    • 14.10.2018  07:23
    Čermák & Staněk Comedy (TV pořad) (2018)
    *

    Neviděl jsem zdaleka všechno./ Je zajímavé si všimnout rozdílem mezi americkým nebo britským stand-upem a tím českým. Jednak, ta nejočividnější věc, západní stand-up je primárně progresivní, kdežto český veskrze konzervativní - vzhledem k tomu, že u nás nenavazuje na vlastní tradici, ale na tradici televizních estrád nejdřív normalizační doby, a pak tv Nova, to asi dává smysl. Ještě zajímavější mi ale přijde, že většina amerických standupových komiků si dává pozor, aby sama sebe nezapomněla shodit - je jedno ze základních pravidel, že když se stand up dělá "z pozice autority", působí ten člověk brzo jako arogantní idiot - takže většina úspěšných komiků si dává pozor, aby nezapomněla připomínat, že jakkoliv se posmívají všemu nízkému okolo sebe, oni sami jsou té nízkosti součástí, často původcem. To si konzervativci jako Staněk a Čermák nemůžou dovolit - oni musí zastávat normalitu a správnost, musí umět vyjmenovat správné hodnoty a to, jak má svět správně fungovat. S nimi proto nesmí být nic špatně - jejich problémy nejsou "jejich", jsou na ně uvaleny z vnějšku okolím - proto působí jejich výstupy jako mechanické vyjmenovávání věcí, co se jim nelíbí, ačkoliv oni dva působí pasivně, jako by byli úplně odtržení od světa, o kterém mluví. Trochu to chápe Čermák, který se aspoň hlásí ke krizi středního věku, i když i to je v důsledku věc na něj uvalená, standardizovaná, která nevyplývá z jeho osobních nedostatků a je mimo jeho kontrolu. Sledovat Staňka, jak monotónním hlasem doplněným jednou grimasou vyjmenovává, co všechno se mu nelíbí,, je pro mě spíš smutné než cokoliv jiného. Jako že je mi líto, že se asi trápí a má to těžký. Pravděpodobně i to má být sebestylizace, trochu v to doufám, ale není moc zajímavá, nikam nevede a okouká se hrozně rychle. Ale chápu že pokud se u nás chce dělat masově populární humor, co vydělá dost peněz, musí vypadat právě takhle. Už jsem se dostal přes fázi pohrdání, to už je moc samozřejmé, dělá to každý - teda každý, koho znám. Zase ta věc bublin. Je docela legrační, že fakt neznám nikoho, komu by to přišlo vtipný. Nedává ale moc smysl vytýkat někomu, kdo chce být nejúspěšnější českou stand up dvojicí, že to je konzervativní humor cílený na nejširší masy - jiné to být ani nemůže. Smířil jsem se s tím, že Staněk a Čermák jsou prostě něco jako bájní voliči Miloše Zemana nebo diváci Ulice - svět se svými zákonitostmi, který dává dokonalý smysl, ostatně dává smysl víc lidem než moje představy... jen ty lidi nevidím a neznám. A i když s tím nemůžu strávit ani pár vteřin, abych neměl okamžité návaly trapnosti, tak mi to vlastně tolik nevadí.

    • 12.10.2018  21:20
    22 July (2018)
    ***

    Když si vzpomenu na pulzující zážitek z Letu 93 se vší jeho tiše nahromaděnou energií, tak to s tímhle standardním patosem vlastně nemůžu moc srovnávat. Netypicky dlouhý typický Netflix, který je zhruba právě takový, jaký ho člověk čeká - málokdy se nadchnu pro film, který působí jako prodloužená verze svého traileru.

    • 4.10.2018  10:44

    Celkem generické dvě a půl hodiny s Larsem von Trierem - ale není to nakonec to, na co jsme přišli? Von Trier bez ustání staví svůj ideální dům, aby ho ve chvíli, kdy začne mít pevnější obrysy, ihned zbořil a začal od začátku. Nesnesitelné doslovné dialogy v podivně přímočarém dialogu evokují maniakálního egomaniaka tvořící své dokonalé dílo na základě banálních pudů - Jack na jednu stranu lidsky reaguje v některých anekdotách způsobem, s jakým se bude každý identifikovat (utnutí otravné Umy), tím spíš je ale celkový obraz nelidský. Ze židle už Lars rozhodne nezvedne, protože nakonec dodává právě to, co se dalo čekat - ale během stopáže jsem se prakticky nenudil a občas se i zasmál.

    • 30.9.2018  12:15
    Toman (2018)
    ***

    V důsledku neusledovatelné, protože to z desítek jmen (kdy každé je představeno designově podivně nepadnoucím titulkem v obraze) a linií není vytyčeno nic, co by měl divák sledovat - pomalu z každé interakce a dialogu vyvstává námět na samostatný film a než pochopím, že záměr filmu je zůstat právě u toho a nevytvořit klasické vyprávění, už je dost pozdě, jména důležitých postav jsem zapomněl, protože jsem nevěděl, že jde o důležité postavy, a poměrně nevím, co se zbytkem stopáže dělat. Odvážná tvůrčí volba (a jsem ochotný uvěřit, že jde o záměrnou volbu, jak tvrdí Trojan), která by potřebovala trochu lépe rozjet, aby bylo jasné, o co se pokouší. Problém toho filmu je fakt jeho první třetina, kde sled scén prakticky odmítá dávat záminky k vzniku významů a vůbec nenavádí diváka, jak by měl sledované číst (ke konci film začne být funkčnější, protože je mnohem klasičtější, začne pracovat s emocemi a empatií - prostě stane se normálním filmem, takže trochu antiteze dosavadní snahy). Jinak Macháček to sice nedává, jeho rozsah (resp. absence jakéhokoliv rozsahu) na tuhle roli prostě nestačí, ale je to lepší, než jak jsem se bál. Chápu, že Macháček má pro mnohé charisma a ve správných rolích plně respektuju herce, kteří spíš prezentují sami sebe, než že by hráli - ale jako lead v takhle komplexní pozici vypadá Macháček prostě ztraceně a jeho pokusy o herectví, možná první v jeho kariéře, prostě nefungují. Tady film možná zachraňuje, že ani okolo protagonisty neexistuje pevná vypravěčská linie, takže nevadí, že jde o stejně topornou postavu jako v případě desítek vedlejších postav. 55 %, 2 a 1/2, - a celková náklonnost k tomu filmu, byť by mohl být proveden trochu zručněji a přehledněji a koncentrovaněji.

    • 28.9.2018  10:11
    Eighth Grade (2018)
    ****

    Exhibice opravdovosti nabalená na standardní příběh. Asi bych ocenil větší cit pro nuance - kdyby třeba hrdinka nebyla ultimátní loser, ale pevnější součást svého okolí. Jenže to by se pak psalo hůř a bylo by těžší tu holku udělat konvenčně sympatickou, o což se ten film bohužel pokouší. Abych ho plně docenil, musel by se téhle snahy vzdát a plně se ponořit sám do sebe - jestliže je okázalá autenticita prakticky jediná deviza filmu, mělo jí být podřízeno vše. Dokud zůstává základní klišé kostra o sympatické awkward holce, co nezapadá do svého okolí, je to pro mě jen "napůl". Je to určitě fajn film natočený s citem a empatií - ale volí hodně zkratek a vyhýbá se největším výzvám. Že je v důsledku dělaný z mindsetu dospělého dokazuje, že ultimátní šťastný konec si představuje jako sžití s minulou generací, kdy je po umanutém odmítání přijat monolog otce, který má samozřejmě jen málo společného s realitou. Je to prostě taková příjemná hra na autenticitu, i když jde nakonec jen o autenticitu takovou, jak by si ji dospělý divák přál.

    • 25.9.2018  17:12
    Po čem muži touží (2018)
    odpad!

    Je mi fakt smutno, jak u nás vypadá rutina. Protože Po čem muži touží není film extrémní svým šovinismem a tupostí (vlastně je skoro bezpředmětné řešit šovinismus - postavy se jako svině chovají vždy vůči všem a vytýkat z toho zrovna tento typ špatnosti je skoro redundantní), protože jiné české komedie poslední doby zašly ještě dál. Špatný je tím, že je sám o sobě přesvědčený, že je "střední cestou" a ve skutečnosti je moudrý a pokrokový - představa, že si autoři myslí, že nastavují laťku, je k pláči.

    • 22.9.2018  11:04
    7 uczuć (2018)
    **

    Koncept riskantní - a nevyplatil se. Obsazení dospělých do rolí dvanáctiletých dětí sice má pár zajímavých okamžiků, vcelku se to ale omrzí a závěrečné polopatické sdělení pointy jen zdůrazňuje banalitu a prázdnotu všeho, co bylo před tím nekonečné dvě hodiny exponováno.

    • 21.9.2018  21:14
    Eter (2018)
    *

    Nemám Zanussiho vůbec nakoukaného a soudit ho podle jeho filmu natočeného v osmdesáti není ideální - jeho aktuální snad až ortodoxní konzervatismus a nevzrušivé uchopení materiálu směřující k nechtěně směšné pointě, kdy se lidé okolo mě smáli (a ne, smát se neměli), nejsou zrovna nejlepší seznámení. V tomhle filmu není nic vykupujícího - ale zase to není menzelovsky nesympaticky senilní, tak to v člověku nevzbuzuje ani odpor. Prostě jen pocit smutné zbytnosti.

    • 21.9.2018  09:23
    Tvář (2018)
    ****

    Nedá se k tomu přistupovat jako k realistickému dramatu - film postrádá nuance lidského chování, všechny postavy jsou po vzoru tragické bajky zcela ovládány svými rolemi a svým postavením v příběhu. A z tohohle úhlu pohledu je Tvář řízná, zábavná a vtahující.

    • 20.9.2018  01:23
    Nina (2018)
    **

    Vesmírně vysilující nuda, kde jsem nevěděl, jestli mě míň zajímá děj, nebo vyblitá šeď kamery. Film bez špetky vášně.

    • 20.9.2018  01:17
    Wilkolak (2018)
    **

    Množstvím klišé a hloupostí postav skoro až legrační film. Těžko považovat za záměr, že se ve filmu o obětech holokaustu člověk směje desáté lekačce, jejíž okatost je svou jasností až roztomilá.

    • 19.9.2018  12:54

    Zajímavý paradokument tematizující vztah autora a subjektu - možná je to trochu doslovné, ale podobné hříčky mají něco do sebe a je zábava sledovat, jak daleko až tvůrci zajdou.

    • 19.9.2018  12:48

    Naprosto nefunkční film, který se snaží napasovat fikční příběh na reálné události, aniž by bylo jasné, jak spolu tyhle dvě vrstvy mají korespondovat. První polovina, která se věnuje jen dvěma protagonistům, je ještě silná, ale v druhé přestává dávat smysl vše od pohybu postav prostorem po jejich motivace.

    • 19.9.2018  12:45
    Krew Boga (2018)
    ***

    Budu si to muset ještě nechat projít hlavou - snyderovský vizuál v nekompromisním střetu pohanství a křesťanství, který vede odnikud nikam a přináší jen násilí a neštěstí. Nejsem si jistý, jestli někam došel alespoň ten film, který jako by neměl jasno, jestli se sám sebou opájí, nebo je tím vším zhnusený. Pro některé diváky to bylo překvapivě příliš a z filmu se odcházelo - docela jsem se divil.

    • 19.9.2018  12:39
    Kler (2018)
    ****

    Chápu, jaký poprask může tenhle film, který začíná jako rozmařilá satira a končí jako sžíravé drama, vyvolat v Polsku - byť podle reakcí publika je festivalová bublina celkem na vlně katolického hejtu. Určitě by to mohlo být natočeno syrověji, určitě by to mohlo být soustředěnější, ale ne druhou stranu odvyprávět příběh s tolika postavami tak relativně funkčně taky není jen tak. A bylo hodně zábavné sledovat "kam až si troufnou zajít". A troufli si...

    • 19.9.2018  12:33
    Útěk (2018)
    ***

    Ten film mi byl celou dobu tak vzdálený! Neustále jsem cítil, že celý ten námět s amnézií má být symbol něčeho, ale nedokázal jsem cítit čeho.

    • 18.9.2018  08:53
    Kamerdyner (2018)
    **

    Poláci mají možná obecně lepší filmy než my, ale to neznamená, že svůj výroční festival nezačnou tou nejhorší, nejnudnější historickou omalovánkou, kde se ze seznamu odškrtávají historická traumata, aniž by některá z houfu postav měla nějakou "vlastnost". Je vidět, že ten proklatě dlouhý sestřih, kde se v důsledku neděje nic jiného, než že peníze tečou proudem (s vizuálem lepší televizní reklamy), má schováno dalších X hodin, aby se to dalo za půl roku odvysílat v televizi jako minisérie.

    • 12.9.2018  14:26

    Střih příšerný. Postav jak mravenců a člověka nezajímá ani jedna. Predátoří lore na jednu stranu ždímané, na druhou stranu totálně nevyužité (akce spočívá v tom, že Predátor je někde na očích a střílí na něj pět lidí ze samopalů, ale on je nezranitelný - to fakt není zrovna pochopení principu Predátora). Náznaky gore neefektivní. Nebylo to i při svých chybách protivné, ale pořád to je s výjimkou AvP2 asi nejslabší film s predátorem.

    • 12.9.2018  07:57
    Mike a jeho ultras (studentský film) (2016)
    ****

    Rozhodně by to chtělo preciznější střih, možná lepší expozici, ale tak nějak chápu, že cvičení prvního ročníku se nevedou zrovna k čistotě a dokonalosti - takže předně oceňuju ten nenucený a přitom nekompromisní náhled. 3 a 1/2 - Zaokrouhlení nahoru je vědomé nadhodnocení, ale proč ne.

    • 11.9.2018  23:27
    Via Carpatia (2018)
    ****

    Efektní film, který si vystačí se 75 minutami, jedním tématem a celkem přímočarým symbolismem, ale to neznamená, že to nedělá zhruba právě tak, jak potřebuje, aby za mě zcela fungoval.

    • 11.9.2018  00:22
    Kolos (2016)
    ****

    Až na tonální podivnost některých scén, a přítomnost nejodpornějšího monstra historie filmu Anne Hathaway (ne, vážně, že se přes její přítomnost dokážu přenést berte jako důkaz mojí absolutní blahosklonnosti) to je fajn film, který sice ten gimmick vlastně vůbec nepotřeboval (i vzhledem k tomu, jak málo s ním pracuje), ale když už ho má, tak proč ne. Tak i tak to je fajn vztahovka. 3 a 1/2 PS: Je cosi podivně arogantního na tom dát do svého polokomediálního filmu monstrum zabíjející tisíce lidí v Korey, když je jasné, že by podobně nikdy nemohlo být využito americké město a umírající Američané - lidé by byly okamžitě rozhořčení takovou lehkovážností, vybízeli by k bojkotu, hnusilo by se jim, s jakou lehkostí hrdinové žijí dál svůj život... U Korejců to neva. Ne že bych za to "strhával body", ale stojí to k zamyšlení, zvlášť když nejde primárně o americký film.

    • 10.9.2018  04:06
    Tully (2018)
    ***

    Ten zvrat jsem znal, tak nevím, jestli bych ho odhadl - ale spíš by mě něco tak pitomého ani nenapadlo. I když je fakt, že scéna sexu by mi asi přišla hodně mimo. Platí, co píše tolik lidí - první akt je perfektní, odpozorované scény mateřské deprese působivé, ale jakmile se to pokusí o něčem být, tak to imploduje ke klišé tezím o rodinném životě, za které by se nemusela stydět Ulice. A o tom konečném zvratu fakt nejde napsat dost ošklivých věcí. 2 a 1/2

    • 9.9.2018  01:30

    Poslední dobou si toho všímám docela často, ale obsazování starších herců do mladších rolí může vážně rozbít logiku filmu. Když tu je třicetiletý Evans na schůzce z překupníkem kradeného zboží, a ten nemůže uvěřit jeho mladosti, působí to naprosto nepochopitelně, pokud si člověk nedohledá, že jde o příběh podle události, co se stala dvacetiletým klukům. Pořád se to snažím brát jen jako poznámku pod čarou, ale třeba tady už to je celkem zásadní pro vnímání filmu, který má být o tom, jak sotva dospělí kluci dělají něco, na co zdaleka nestačí, a podle toho se i chovají - ale protože jde najednou o třicátníky, nepůsobí "nedospěle", ale prostě "pitomě". Když ale vynaložím energii od toho odhlédnout, mám tu film, který je jinak příjemným procedurálním heistem s paradokumentálními hrátkami, které jsou dost na to, aby to vystoupilo z rutiny. Laytonova Podvodníka považuju za špičkový, možná i geniální film, tohle mělo být asi dalším krokem, ale pro mě to je mírné couvnutí ke standardnímu filmu oproti Podvodníkově vtahujícím, překvapujícím konceptu. Nakonec to naštěstí vygradovalo, až mě mrzelo, že se před tím film tolik soustředil na budování tradičních postav, když procedurální části založené na čistých interakcích jsou nakonec tím nejsilnějším, co v něm je - a obalování "příběhem" je veskrze zbytečné. 3 a 1/2

    • 8.9.2018  23:20

    Nesnesitelně unylé postavy bez charismatu řeší své nesnesitelně unylé problémy. Na jednu stranu film naznačuje, že si je toho vědom, to ale tu nudu v důsledku příliš nezahání. A ne, nebyla to produktivní nuda.

    • 7.9.2018  21:04

    Svěží, sympatická politička bojuje proti místnosti upnutých, zlých mužů v oblecích. Očista je na jednu stranu alegorií zneužití politické moci nabízením falešných řešení zástupných problémů, ale zcela neironicky mluví jazykem banální propagandy bez jakékoliv sebereflexe - a čím víc se jednotlivé díly snaží být politicky artikulovanější (jsem překvapený, o kolik doslovnější jde být oproti už tak doslovnému minule), tím je to patrnější. Očista je nevyhnutelná eskalace trendu postapokalyptických filmů pro teenagery a není divu, že je v Americe tak populární mezi dospívajícími dívkami (fascinujícím úkazem je Purge fan fiction, kde mladé holky píšou "svoje" dobrodružství z Očisty, které se tak moc podobají vlně okolo Stmívání), což by nebylo nic špatného, kdyby se to nevedlo k lobotomizaci scénáře, který je ruku v ruce s rostoucí ambicióznosti už vyloženě k smíchu. Očista je rozhodně zajímavý úkaz, i když veskrze špatná série, která od "nevyužitého potenciálu" jedničky skočila k legračnímu ždímání.

    • 7.9.2018  19:59
    Očista (2013)
    ***

    Opakované zhlédnutí tomu docela pomohlo, byť pořád je to především sbírka klišé omotaná okolo humpolácké alegorie, která neustále nahlas deklamuje své mechanismy, aby je pokud možno každý pochopil.

    • 7.9.2018  19:54

    Byl jsem naplno odhodlaný tuhle sérii ignorovat po nezajímavosti prvního dílu, ale zaprvé se stala zjevně popkulturním fenoménem, za druhé se o ní říká, že se začala s dalšími díly zlepšovat a lépe těží svůj koncept. Po zhlédnutí dvojky si tím ale nejsem jistý. pořád mi to přijde příliš neohrabaný a ve své symbolice nefunkčně přehnaný.

    • 4.9.2018  17:15
    Upgrade (2018)
    **

    Od filmu, co má hodnocení prakticky ode všech čtyři hvězdičky, čekám určitou nekonfliktní "nezpochybnitelnou" kvalitu, proto jsem byl celkem překvapený, jak špatně je tenhle film natočený jak mizernou má kameru (ve chvílích, kdy má vypadat "normálně", ty gimmicky byly celkem fajn - ale gimmicky jsou vždycky fajn), jak špatné je vedení herců (někdy se z záběru do záběru absolutně mění nejen mimika, ale i nálada a celkový tón, scénář podepřený nejstupidnějšími onelinery historie nepomáhá), jak nevýrazný je design futuristického světa. Technofobický příběh připomíná slabší díly Black Mirror a upřímně řečeno jsem prvních dvacet minut čekal, že to, jak strašně špatně a nemotorně ten film vypadá a je vyprávěn, se stane samo o sobě součástí děje, protože špatnost některých věcí hraničí s parodií (když se hrdina "o tři měsíce později" objeví s půlročním plnovousem, tak jsem se smál nahlas), ale zdá se, že je to tak dementní smrtelně vážně. Zvraty na konci průhledný od prvního okamžiku. Všechno blbě víceméně.

    • 1.9.2018  00:32

    Považuju za problém, že není moc velký rozdíl mezi tím o tomhle filmu slyše a pak ho vidět - jeho zhlédnutí nepřidává nic k vědomí, že tento koncept existuje a byl realizován, ale v rámci toho nevychází z očekávání, spíš je upřímně řečeno ani nedorovnává, protože "žánrové" berličky narušují dost často tu úpěnlivě budovanou autenticitu.

<< předchozí 1 2 3 4 34 67 99 132
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace