xxmartinxx

Něco jako novácké estrády z 90s. Jen místo Petra Novotného je tam Fred Astaire, místo Náhlovského Gene Kelly a i všichni další účastníci mají talent. Což není malý rozdíl. Dvě hodiny pozitivní energie. Jasně, je to trochu lenost prostě naházet na hromadu taneční scény a ani se je nepokoušet propojit dohromady... ale stejně je to osvěžující. 3 a 1/2 - možná se to po té chvále zdá málo (Obzvlášť když to hodnotím den po A Star Is Born, které jsem dal číselně stejně, ale dost ji vyhejtoval), ale kvalita segmentů je rozhodně proměnlivá, což ani není možné jinak, když na každém dělal někdo jiný. Ty vynikající fragmenty střídají ty normální a především ty čistě komediální nejsou moc zajímavé. Každopádně střet jediný střet Astaira a Kellyho během jejich aktivní kariéry je třeba vidět.

Vizuálně se mi líbily scény zahalené ve tmě, ze kterých vystupují jen postavy, jinak ale opět Cukorova statika, těžkotonážní naddimenzovanost a přitom absence vize. Cukor nedokáže propadnout hudbě, jeho filmu chybí empatie vůči tomu, co zobrazuje - působí až netečně, jak rozhazuje prostředky a "zabírá je". Naštěstí když nepropadá hudbě, propadá alespoň Garlandové, která zrovna zpívá, takže "náhodou" občas vynikne i nějaký hudební okamžik zející z prázdnoty. Stejnou náhodou vyniká i Cinemascope, kdy Cukor ve svém širokoúhlém debutu (a jednom z prvních širokoúhlých filmů) zjevně ještě neví, jak v tom divném obdelníku komponovat. Ostatně ten film je k tomu zcela nevhodný, vzhledem k tomu, že je z 80 % o tom, že si dva lidi povídají v místnosti. Tak prostě většinou pracuje v akademickém "čtverci" a na krajích zeje další nicota - což v některých scénách vyvolává silný dojem osamocení hrdinů. (A i když to oceňuju, neskočím na to, že jde o záměr - netočíte jeden z prvních širokoúhlých filmů "ironicky", zvlášť když jde o nejdražší film studia všech dob slibující díky novému formátu velkolepou podívanou.) Cukorova Hollywoodská prázdnota mě každopádně skoro fascinuje a vtahuje - on je pro mě opravdu symbolem toho nejvyprázdněnějšího pozlátka, zrůdně chladné dokonalosti špičky oboru. Judy Garland to trochu vyvažuje, pohybuje se na podivné hranici mezi syrovou přesvědčivostí a dobovým "přehráváním", kdy ne že jedny scény hraje tak a druhé onak, ale oboje se dere na povrch navzájem a představuje to určitý oheň opravdovosti. Nicméně je VELKÝ problém, když veškeré písně v tříhodinovém muzikálu zpívá jedním a tím samým způsobem jedna a ta samá zpěvačka. Strašně mě mrzí říct, že i přes tu strhující velkolepost Garlandové začíná i ona velmi brzo ukrutně nudit, protože chybí jakákoliv variabilita. Jen silný konec, kde se oba protagonisti herecky vyznamenávají, to dotahuje nad průměr.

Nekompromisní atmosféra úpadku a degradace člověka. Nejde ani tak o to, jestli Muller má/měl talent, který se v jeho současné existenci nemá jak projevit, ale že se nemá jak projevit jako plnohodnotný člověk, tak podivně přežívá ve vegetativním stavu devadesátkové slávy, jako by neexistovala budoucnost. Nicméně to všechno je jasné po každé jedné scéně, takže by neuškodil prostřih. Nebo naopak trochu komplexnější pohled než tato efektní zkratka - třeba když se tu mluví o jeho charismatu, tak tento film ho vůbec nijak neregistruje a ukazuje ho jako v každém okamžiku zlomeného člověka - ačkoliv to nemůže být vše. Trochu se bojím, že tvůrci nepořídili dost materiálu na komplexní dokument, tak i názvem utekli k titulu "Nepoznaný". Oceňuju existenci dokumentu, který se nebojí jít proti protagonistovi, ale tady to nakonec působí i trochu chtěně a zbytečně vyhroceně.

Film, který říká právě to, co je podle samotného námětu jasné, že bude říkat, a jinak nic moc víc. Sociální drama o člověku, za jehož veškeré problémy může jeho pasivita, nikoliv společnost, si holt koleduje o celkem mělkou, i když dobře natočenou depku. Což se bohužel i děje.

Přemýšlím o tom, jestli to zásadní osekání o většinu motivů oproti filmu s Eastwoodem vedlo k něčemu jinému než ke zmatení a banalitě. A zatím si myslím, že ne. Že jde jen o krásně nasnímanou tezi, přičemž tu však máme už zcela vypracovanou studii. Nejde říct jediný důvod, proč upřednostnit tento film před originálem (vzhledem k tomu, že Coppola přejímá název filmu a ne předlohy, se na film jasně odkazuje). Škoda.

Takže tentokrát Steinbeck... Franco rád adaptace a zřejmě hodně záleží na tom, jestli si zrovna vybere správný materiál. To se mu nyní podařilo a navíc se vyplatil i sázka na Nata Wolffa, takže se mu dílo nerozpadlo pod rukama. Bohužel je ale poněkud moc "normální" provedení a ačkoliv je námět na jisté úrovni působivý, zároveň je poněkud neaktuální.

U Son of God se Francovi vyplatilo vzít si výraznou literární předlohu, ale co ho to napadlo tady? Román pověstný svou složitostí a unikátní strukturou se ve Francových rukou mění v změť obrazů, ze které se v těch lepších chvílích vynoří nějaká hezká montáž doprovázená zřejmě citacemi z knihy, nebo osamocený vypjatý moment, jinak jde ale hlavně o tápání. Troufalost se Francovi nedá upřít, ale na tohle mu nestačilo ani těch jeho padesát titulů. Být to původní scénář (byť by to bylo hodně divné, komprese knihy je tu hodně znát a původní scénář by určitě vypadal hodně jinak), dal bych za vymyšlení vší té dekadence asi víc bodů, ale při vědomí, že vše kvalitní pochází z předlohy, budu střídmý. 50%

Špína a hnus bez naděje na cokoliv jiného. Hnusný film, který je stejně bezpředmětný jako přežívání jeho protagonisty ze dne na den.

Chybí tanec, chybí dokonce i pořádný zpěv, filmaři jen rozhazují opulentními kulisami a hromadou komparzu, aniž by ale film jedinkrát propadl vlastní hudbě - která je většinou jen recitování slov do melodie a postávání nebo popocházení v kulisách. Je to neinspirativně strnulé a statické.

Takové filmy se už dneska netočí - filmy s tak výrazným konceptem a svérázným námětem. Doba se jaksi uklidnila a ustálila, filmaři si míň "dovolují" a takovéhle hříčky chybí. Tím neříkám, že Otázka života a smrti je automaticky vynikající - na to mi to místy přišlo moc strojené a teatrálně provedené (i na rok 46). Ale rozhodně oceňuju tak výrazný film, který tak nezvykle pracuje se svým potenciálem válečného filmu, fantasy i morality. 3 a 1/2