xxmartinxx

Hektický film plný nesympatických postav - miluju! Je to komedie, na které je vtipné, jak v ní není naprosto nic k smíchu a všechno je jen absolutně trapné a upachtěné. Nejdřív jsem si myslel, že si měl Cummings najít aspoň charismatičtějšího herce do čela, ale pak mi došlo, že právě to by byla chyba. Ten film je o tom, jak se nic nedaří, jak nic není správně a nic nefunguje. Škoda, že identita vraha nebyla vyřešena nápaditěji, ale zase... kdyby v tom filmu bylo něco správně, nebylo by to špatně?

Je zajímavé porovnat to se Smyslem života, který stejné téma pojal mnohem méně okázale, ale zato s nějakou důstojností. Tahle povrchní manýra zvlášť v kontrastu se závažností námětu fakt balancuje na hraně směšnosti. Nacpat všude dlouhé záběry a hysterické ječení fakt nedělá film. Že Ellen Burstyn má v mnoha scénách silný "Claudette z The Room" vibe tomu moc nepomáhá. Jen bylo hezké na konci zjistit, že ten poor man's Shia LaBeouf byl ve skutečnosti Shia LaBeouf.

Jsem v trochu nevýhodné situaci - jsem moc starý, abych se ztotožnil s linkou žáků, a moc mladý, abych se ztotožnil s generací učitelů (generací původního Karate Kida - nutno ale dodat, že krom monstrézně nudného a zbytečného výletu do Japonska mi to tlačení nostalgie nevadilo) - přesto to obstojně funguje a kdybych k jedné z těch generací patřil, asi bych si ten seriál mohl zamilovat. Takhle si to "jenom" trochu provinile užívám. Na každý pád musím závidět dnešní generaci teenagerů, které je dnes katerováno na takhle vysoké úrovni. Ne že bych dal na Xenu dopustit, ale za nás to nebylo. Má to v sobě relativní komplexnost, ambivalenci, a přitom to je pořád nepochybně seriál pro děti a děti ho budou schopné aspoň z většiny vstřebat díky těm okázale načrtnutým konfliktům a střetům, kdy se všichni se všemi přátelí a nepřátelí tak, aby to v důsledku rodinných vztahů a křivd minulosti dělalo největší problémy... Největší výtka za mě asi je, že linka na střední je zaplněná klišé a karikaturami možná zbytečně moc, někdy je seriál dalece za hranou směšnosti (v důsledku volnočasových aktivit studentů se život na škole a vlastně v celém městě stal hypernásilným místem, kde vás kdykoliv může zkopat banda teen karatistů), ale zatím v míře, kterou žánr snese. Chtělo by to ale ukončit - v třetí sérii tomu VÝRAZNĚ dochází dech.

Velmi rakouský film, kde rozumní, normální lidi prožívají nějaký konflikt a reagují na něj tak, jak se dá očekávat. Nakonec ale právě to je na tom tak chytlavé. 3 a 1/2

Jistě velmi kompetentní film (teda až na příšerný grading obrazu, který vypadá odpudivě uměle a ještě v něm pro tu extrémní tmavost není mnohdy ani pořádně nic vidět - já chápu, že 50s byly temný, ale víme, že během nich normálně svítilo sluníčko, že jo? I když ty barevný flashbacky asi nejsou zrovna to, co myslím). Hollandová je schopná námezdní síla, která zadaptuje scénář tak, aby vypadal dobře, aby byl efektní a aby působil důležitěji, než je. Což je zvlášť důležité tady, kde se většinu filmu dějí snadno čitelné věci, které by v jiném filmu daly na pětiminutový úvod, ale zde jsou nataženy na desítky minut vleklého děje. Muselo to dát hodně práce, ale k čemu? PS: Dělat z tohohle člověka nějak pozitivní postavu je otázka sama pro sebe.

Havel mě neurazil. Gratuluju. Jiný cíl předpokládám a doufám nebyl, protože jiného cíle tahle impotentní, sterilizovaná a ustrašená... věc... dosáhnout nemůže. Rozbor nějakých nezáměrných implicitních vyznění by byl dost nešťastný, na druhou stranu Havel je zcela zjevně filmem, který k hlubšímu zamyšlení nevybízí a nestojí o něj. Musím si vygooglovat nějaké reakce ze zahraničí - jsem zvědavý, jak budou reagovat na Havla jako postavu, zvlášť když je zobrazený předně jako zakřiknutý ťunťa. Není mi jasné, čím vyvážit jeho osobní morální selhání ve vztahu k Olze (která nejsou v žádném vztahu s politickou linkou a jsou beztak zobrazena jako normální a odpovídají pohledu na ženy všech ve filmu včetně filmařů samotných, tak mi ani není jasné, o jak pochybné chování má v kontextu příběhu jít) a už vůbec jak chápat, že se film na rozdíl od všech ostatních a aktivnějších postav věnuje zrovna tomuhle nezajímavému pánovi - lidem bez znalosti Havlova jména to musí být mnohem divnější. Že je nakonec odnikud prezidentem, musí být hodně WTF zvrat srovnatelný s Šestým smyslem. PS: Že byl do role předního českého intelektuála Patočky obsazen prototyp českého anti-intelektuálního snobství oproštěného od myšlenky a názoru Jiří Bartoška, by byl v jakémkoliv jiném filmu podvratný vtip, zde je to jen smutné.

Jsem dost zklamaný. V Duši jako by se děla scéna z scénou, chybí pořádná linka - značná část filmu je nekonečná expozice, ústřední konflikt je mělký, celé to působí jako snaha "nějak" zopakovat Inside Out a je to v každém svém okamžiku strašně čitelné. Emocionální zásah, jaký jsem cítil na konci Coco, se nedostavil. Celé je to navíc prostoupené pixarovským paradoxem - tak moc se to snaží být víc než animák pro děti, až přestává dávat smysl, proč to je animák pro děti a ne film pro dospělé s pořádně propracovaným konfliktem, co nekončí u srdcehřejných zkratek. V realitě samozřejmě víme, že aby se takový film zafinancoval, musí být pro děti, ale problém je, že k tomu nevede žádný důvod zevnitř toho filmu, naopak při pohledu na něj samotný jeho koncept vůbec nedává smysl.

Jednotlivosti jsou lepší než celek, což je opak toho, o co se filmaři většinou pokouší. Platilo to z velké části i o jedničce, ale té se jaksi podařilo z toho vybruslit líp - tady působí návaznost všeho od scén až po motivy hodně divoce a náhodně, jako by z toho už tak dlouhého filmu bylo hodně materiálu vystříháno. Sice si cením toho, že ten film vypadá jinak, než komiksové filmy většinou vypadají (pokud něco k životu nepotřebuju, tak miliontou variaci na Marvelovku), stejně jako si cením těch pokusů prozkoumat nějaké ne úplně tradiční motivy - snaží se to opravdu o něčem nepovrchním a smysluplném být. Je skvělé, jak ten film přijal pozitivitu a naivní hrdinskost scény ze země nikoho z jedničky a závěrečná katarze je dost uspokojivá. Ale i tak... bylo by potřeba víc myslet na to, aby to uspokojivěji drželo pohromadě.

Vymletá verze Hvězdného prachu. Fungují kusé vtipy, Ondřej Sokol je vtipný poprvé po letech, ale mentální narušenost všech postav a koncept lásky jak z psychohororu Larse von Triera to táhnou dolů. Jde v podstatě o film stalkingu se šťastným koncem, kde všichni jsou buď hloupí, zlí nebo obojí. Dokud budeme točit filmy pro děti s tím, že jsou záměrně tupé, nebudou to pořádné filmy. V zahraničí se už roky točí filmy pro děti s komplexními postavami a konflikty, my se v roce 2020 ještě nedostali přes princezniny vdavky jako hlavní motiv děje. A není jediný důvod, aby se na tom lpělo, protože české pohádky ničemu neslouží krom naplnění sebe sama jako pohádky.

Intenzivní, místy temně zábavné pro každého, kdo trochu zná to prostředí. Samozřejmě je trochu absurdní, zvlášť v době krize, v jaké jsme, sledovat film o tom, jak to filmaři mají ze všech lidí nejtěžší - ale nakonec pro každého jsou jeho problémy ty nejtíživější, tak proč ne pro Noého?