xxmartinxx

Jednak v kontextu Twilight Zone velmi ošuntělý námět, jednak je ve své ošuntělosti líně aplikovaný. Rád bych, kdyby tohle někdy TZ vyzkoušela s protagonistou, který není úplný idiot - kdyby postava využívala své božské= schopnosti nějak zajímavým způsobem a inteligencí, hned by se otevřely nové motivy a nové výzvy. Koukat se po Xté na tohle je nuda.

Skoro meta epizoda, která pracuje s tím, na jaké zkratky a absurdity jsme s televize (a Twilight Zone) zvyklí a povyšuje to na součást vyprávění. Funguje to náramně.

Docela svěží díl, který v sobě nemá ani špetku nadpřirozena, ale přesto dýchá Twilight Zone atmosférou - a je to jeden z těch překvapivě komplexních příběhů, kde herci hrají překvapivě komplexně a ze všeho toho jde vyvozovat překvapivě hodně věcí. Vždycky, když taková epizoda vykoukne, si člověk vzpomene, proč je tahle antalogie tak skvělá.

Další z velmi typických dílů, který reprezentuje to nejtypičtější pro Twilight Zone - problém je snad jen s tím, že vzorec je celkem čitelný a divák je celkem napřed ohledně toho, co čekat. Přesto jsem si to užil, snad mi to padlo do nálady a nakonec se nemůžu zlobit na TZ proto, dělá TZ věci.

U seriálu Veliká, kde v deseti hodinách stráví černoši asi deset minut na obrazovce, se sekce komentářů na CSFD ocitá v šoku a neuvěření z toho, jak moc jí jsou černý cpaní do obličeje a jak z toho nemůžou lidi v noci spát a mají strach vyjít bez doprovodu na ulici. Slušný lidi se naprosto nemůžou soustředit na děj, musí bohužel snížit hodnocení, protože myšlenka, že by v komparzu stál černoch, je pro ně tak pohlcující a neodpustitelná. V seriálu, který je přiznaně historicky absurdní a nesmyslný, je až myšlenka obsazení černocha do vedlejší role, kde řekne dvě věty, ten skutečný prohřešek, který je třeba nějak potrestat. Bohužel se tím ukazuje, že Hamilton jako gesto neztratil nic na důležitosti - bylo by moc hezké, kdyby se dalo říct, že to bylo cool v době premiéry, ale ztratilo to původní hranu, ale není tomu tak, protože "nejsem rasista, ale" je pořád všudypřítomný étos. Nejsem muzikálový člověk - respektive mám rád filmové muzikály za práci se střihem a pohybem, málokdy kvůli hudbě a choreografii, takže mě logicky relativně statický záznam divadelní hry příliš nevstupuje do zájmu. Taky je pár věcí, které by mi na Mirandově uchopení mohly vadit. Zdá se, že nutně potřebuje házet na lidi co nejvíc věcí najednou - všech čísel se účastní tolik lidí, kolik se jich vejde na jeviště, a to včetně obsahově intimních momentů, v důsledku toho chybí nějaké stupňování a gradace - po chvíli to působí poněkud monotónně a i když věřím, že naživo to nebude takový problém (a naopak člověk ocení tu nepřetržitou smršť energie), na monitoru to prostě působí po chvíli neusledovatelně. Nepochybuju o tom, že kdyby šlo o filmovou adaptaci, bylo by to vše řešeno jinak. Plus obsazení sebe sama coby člověka s omezenými pěveckými schopnostmi do hlavní role. A určitě by se dalo mluvit i o naivitě a celkovému tíhnutí ke statutu quo - ale přece jenom jde o mainstream. A nic to nemění na tom, že chápu, proč je Hamilton nejdůležitější muzikál čtvrtstoletí a jako takový je to zajímavý fenomén, který byl prostřednictvím tohohle položen na talíři přede mě a já to oceňuju.

Určitě esenciální epizoda, která dobře reprezentuje tu část Twilight Zone, která se soustředí víc ni high koncept než "poučení". Má to takový hezký osudový étos. I když jde už o poměrně čitelnou variaci na témata, která už tu byla zpracována.

Je to spíš o nevyužitém potenciálu, co mě mrzí - téma vyrovnání se smrtí to jen naťuklo a pointa se synem prosícím o návrat vnuka nedává smysl jako ukončení konfliktu, který spočíval v něčem úplně jiném. No nic.

Starý lidi, am I right? Hodně motivů mi přišlo nedotažených a ústřední metafora celkem průhledná - na konci jsem čekal, že to vše nějak zapadne do sebe, ale nestalo se to. většina zajímavého mi přišla opuštěna a za hlavním motivem se prostě udělala celkem očekávatelná tečka.

Další typický motiv Twilight Zone - hrdina získá nějakou nadpřirozenou schopnost a pomůže si jí ke štěstí, ale protože nezná míru, o štěstí zase přijde. když se nad tím člověk zamyslí, je to celkem absurdní ponaučení, které ale samozřejmě přesahuje samotnou TZ - jde o jeden ze základních lidských příběhů. Stejně mě ale vždycky pobaví ten požadavek, že od člověka, který ze dne na den začne ovládat telekinezi, se chce rozumná reakce ve střídmé míře. Taková hezká protestantská logika.

Je zajímavé, kolikrát se stalo, že tuhle konkrétní fetiš, tedy posedlost starými dobrými časy (která je v jiných dílech trestána) zobrazí Twilight Zone s neschopností jí nepropadnout a epizoda končí tak, že si člověk živící v bludu nějakým způsobem prosadí svou a ohne realitu ve svůj prospěch. Je zvláštní, že za o hodně míň jsou hrdinové trestání klidně věčným očistcem, ale tohle jim Rod občas nedokáže odepřít.