xxmartinxx

xxmartinxx

Martin Svoboda

okres Nymburk


Twitter: MartinSvoboda91
Facebook: martin.svoboda.14606
Instagram: marsv91

179 bodů

Moje oblíbené seriály

  • poster

    V odborné péči (TV seriál) (2008)

    Série 1 - 100% Série 2 - 90% Série 3 - 90% In Treatment je naprostý seriálový zákusek, který dokazuje, že i v televizi jde dělat hodnotné věci. Výborný Byrne a silné dialogy. Moje malá závislost.

  • poster

    Ztraceni (TV seriál) (2004)

    Zhruba od rok si dávám maraton Lost, jde pro mě opravdu o neskutečnou srdcovku, která je navíc velmi nedoceněná. Stalo se jakousi módou si ze Ztracených dělat legraci. Řeči o přeplácaném ději a neuspokojivém finále ale chápu pokaždé, když celý seriál vidím, míň a míň. Jediné vysvětlení je, že lidé se (a není to úplně nepochopitelné) soustředí na záhady a odpovědi na ně. - Oproti tradičnímu mýtu, že Ztraceni nechali většinu velkých otázek otevřených, jich je ve skutečnosti zodpovězena drtivá většina, ale tyto odpovědi vždy přišly jakoby mimoděk, jakoby o ně nešlo - a to proto, že o ně opravdu nejde. Klíč k docenění preciznosti tohohle seriálu jsou totiž charaktery a jejich vývoj. Každá postava má svou propracovanou dějovou linii, která se kontinuálně sune až k emocionálně strhujícímu finále. Zápletky a překážky, kterým čelí, jsou jen zastávky na cestě, nejsou jádrem. Možná to zní jako výmluva fanouška, ale stačí se podívat na strukturu epizod, kdy je vždy polovina stopáže vyčleněna flashbackům (a později flashforwardům) konkrétní postavy, ne rozvíjení mytologie (to až ke konci a jen výjimečně) ani tvoření dokonalého fikčního světa, ale postavám a jejich osobnímu příběhu. - Mám určité výhrady vůči souboji Jacob X Muž v černém, kdy musím víc a víc chápat "záporáka", který se odmítl podřídit "osudu", ale jinak je seriál především o velmi niterných konkrétních střetech osud/sebeurčení věda/víra a vykoupení/propadnutí. A aniž by se to proměnilo v okázalou midcultovou filozofickou onanii, což by se skoro určitě stalo dnes, to tyhle motivy velmi precizně rozvíjelo šest let. Navíc oceňuju odvahu tvůrců dát každé sérii odlišný nádech.

  • poster

    Scrubs: Doktůrci (TV seriál) (2001)

    První série - 100% Druhá série - 100% Třetí série - 100% Čtvrtá série - 90% Pátá série - 85% Šestá série - 100% Sedmá série - 90% Osmá série - 85% Devátá série - 40/// Scrubs jsou moje srdcovka, která mi vždycky zvedne náladu. Když nepočítám nepovedený pokus o spin-offní devátou řadu, drží si kvalitu a vtip. Takhle jsem se nenasmál snad nikde. Skvěle (i když do extrému) vyprofilované postavy jsem si zamiloval, s hrdiny se smál a občas i smutnil a osmička byla důstojné zakončení. Devítku ignorovat!

  • poster

    Rick a Morty (TV seriál) (2013)

    Mix vděčného humoru, žánrové odvážnosti a existenciální brutality. Neumím si představit, jak by to šlo udělat líp. Tam, kde se Futurama zastavila a vzpomněla si, že je komedie, je Rick a Morty dotažený do puntíku. Na konci některých epizod (1/6 a její vygradovaný konec bez úniku! 1/10, která po je po odhalení pointy v důsledku absolutně zvrácená! 2/4 jako útok na cokoliv, čemu věříte! 2/6 jako nejznepokojivější satiru jakéhokoliv systému!) mrazí v zádech i přes nálož povedených vtipů. Vesmír nebyl nikdy větší, člověk menší a přitom není nic, co by to v téhle komedii zlehčovalo - humor je cynický, hořký, nedopřává únik. A ten kousek sentimentu, který se občas objeví, je nakonec velmi uvěřitelný. Skvělé.

  • poster

    Ajťáci (TV seriál) (2006)

    Geekovina, kde jsou geeci živoucí stvoření, zdaleka ne jen neschopné karikatury. Klady a zápory jejich života v humorném podání fungují skvěle a čtyři konzistentně kvalitní řady mi dopřály velmi slušnou zásobu hlášek do života, ačkoliv já vlastně geek nejsem. Což beru jako plus.

  • poster

    Království (TV seriál) (1994)

    Nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby von Trier místo pětihodinového seriálu natočil tříhodinový film, bylo by to ještě o něco lepší. Jinak ale skvělá podívaná.

  • poster

    Dekalog (TV seriál) (1988)

    Velmi konzistentní seriál, který sice reflektuje desatero přikázání, ale krom prvního dílu není nasáklý křesťanskou tematikou, což je (právě vzhledem k prvnímu dílu) jedině dobře. Dekalog je záměrně schematický a modelový, ale přepjatý naštěstí jen místy. Mrzí mě, že se díly víc neproplétaly, byly tu jen náznaky, jež nabízely mnohem znatelnější hrátky s promícháním osudů. Víc v komentářích k jednotlivým dílům.

  • poster

    Kancl (TV seriál) (2001)

    První série - Některé situace už byly trošičku nadnesené, což trochu rozbíjelo pocit jinak realistické trapnosti. To je ale vůči první řadě jediná možná výtka. Už díky rozumné délce to zajímavý koncept utáhne. Druhá série - Už se to přesunulo k čistší komedii, ale ta přehnanost mi nakonec vůbec nevadí. Pořád je to cynické a zle povědomé. Pomáhá tomu britcomový formát. Dvě šestky jsou akorát. Za obě série 4 a 1/2. (Vánoční speciály už jsou vyloženě komedie s malým kontaktem s realitou, ale ten přechod je přirozený a stále je to velmi zábavné.)

  • poster

    Death Note - Zápisník smrti (TV seriál) (2006)

    Ta in-your-face filosofie a přepjatost anime je stejně strašně cool. Silný námět a hodně machrování všemi směry - nic víc asi nepotřebuju, aby mě to chytlo. Na Death Note je navíc fascinující ten procedurální fetiš, který ho prostupuje. Prvních 17 dílů je geniálních, pak jde úroveň rapidně dolů. Můj plný počet tedy patří tomuto segmentu.

  • poster

    Nirvanna the Band the Show (TV seriál) (2016)

    Po skvělých Dirties, kde byly všechny ty indie manýry mnohem opodstatněnější, se Johnson posunul k Operaci Avalanche, která byla v podstatě totéž, jen míň soudržná a logicky i míň zajímavá a originální. U Nirvana the Band the Show se bez okolků pustil do příjemného blbnutí na téma splynutí filmu a reality, kterému chybí přesah Dirties, ale zato přetéká pozitivním nábojem (ne že by to bylo prázdné, jen jsou jasné priority). Když už geekovinu plnou popkulturní meta nálože, tak takhle - je to záměrně přetažený svět, kde se dá jen blbnout a užívat si své divnosti tak moc, že vlastně nic jiného není důležité - proto se třeba nemusí vysvětlovat, proč dva cca. třicetiletí chlápci zřejmě nemají žádnou práci ani zájmy, ale zároveň jim nechybí prostředky, aby prostě existovali a mysleli na naivně krásné pitomosti. Je to určitá nadrealita bez starostí a bez povinností (obzvlášť v posledním dílu už to opravdu přesáhne do surreálna), která nepůsobí pokrytecky, ale prostě jen upřímně nedospěle. Druhá série se chvíli hledala, ale našla se.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace