Všežrout

Evža Sokolovskejch s Jardou Dietlem nám servírují další ryzí lidské osudy orgánů lidové moci. Soudruh Bavor, u kterého jsou dveře vždy otevřené a jenž funkci předsedy NV ochotně obětuje i soukromý život, nám dává zářný přiklad uvědomělého soudruha, jehož pilná politické práce, boj i indiferenty a osobní angažovanost pozvednout celý Kunštát. A když už se někdy dostane do obtížné situace, je vždy nablízku, s dobrou radou a vlídným slovem, předseda MěV KSČ Brandejs (Moučka). Projekt mladého architekta Mikuláše (Němec) se i přes počáteční hradbu odporu prosadí a lidé začnou konečně bourat všechny ty "barabizny". Vždyť i to "živnostenské náměstí bez ceny" je pouhé "muzeum raného kapitalismu". A oblíbenou hospodu na Símalce si štamgasti dokonce rozbourají po silvestrovské tancovačce sami a s nadšením! Berana za to budovatelské martyrium čeká zadostiučinění v podobně slov chvály, uznání a soudružských ovací (plus dechové zábavy v novém kulturním domě). A v dokončené bytovce si nedopřeje jen první zde upečenou buchtu, ale nalezne i pravou lásku. Ach. P.S.: V celém seriálu je nadmíra pozdravu "dobrý večer", kterým se častují i postavy v rámci jedné rodiny (kdy jindy také potkat tvrdě pracující orgán, který se dřív jak za tmy domů nevrací, že?). Tradiční rozdělení rolí je samozřejmost, stejně jako to, že si u vás návštěva klidně zapálí v obývaku bez dovolení.

Vodohospodářská odysea řídící se heslem "Přehrada, to není zaměstnání!", zalidněná postavami s brutálními jmény (Palyza, Sikyta, Rudyšar, Nocárek), pomalejším tempem a osvětovými pasážemi. Pavlu Novotnému jeho role hrázného sedí perfektně, dodnes se ale snažim pochopit, kdo mohl obsadit opoceného Jandáka do role záletného manžela Jožina, s vysokým skóre osmi potratů. Vilda (Kraus) a jeho výpalná banda jsou docela k uvěření, méně už jednání jejich oběti. Náměstek Nocárek (Vochoč) nám připomene, jak vypadalo "údernické nasazení" vedoucích kádrů, zejména pokud šlo o soukromé záležitosti v pracovní době, a naučí nás mlékárenský pozdraj Adoj!

Skličující, ale mimořádná záležitost. Spoustu detailů k filmu samotnému i procesu jeho vzniku naleznete na blogu p. Bordwella: http://www.davidbordwell.net/blog/2019/11/12/the-lighthouse-a-period-film-with-period-style/

Abrhám jako československá verze Temple Grandinové, etolog teoretik vhozen do víru centrálně plánovaného zemědělství, svou nekompromisností čeřící nervy všech kolem a odolávající svodům nezadaných (i těch zadaných) žen. Poměrně otevřená kritika mnoha aspektů tehdejšího hospodaření (kritiku systému samotného však nečekejme), jádro konfliktů je často personifikováno v některé z postav (nepřejícnost, osobní animozita, nekolegialita apod.). Seriál by měl zabírat cirka jedno celé desetiletí (začíná na počátku sedmdesátých let), ale na výpravě a postavách to příliš poznat není, ženám se mění pouze účesy a děti vyrůstají, ale např. vedoucí teletníku Vícha nosí celou dobu jednu a tu samou zelenou bundu. Pozitivem je, že seriál nabízí i vhled na práci zvěrolékaře a dočkáme se naturalistických záběrů inseminace, porodu i pohledu na mrtvá telata. Herci odvádějí na tehdejší dobu standardní výkony (tedy nadprůměrné) a většina postav prochází vývojem. Zejména u postav s negativními vlastnostmi (např. Bohdalová, obsazená jasně proti svým klasickým rolím) jsem byl schopen okamžité asociace s podobnými typy ze svého života, v tomto sociálně-kritickém aspektu je seriál přesný. Zdejší černé hodnocení je bezesporu nespravedlivé. Ano, nejedná se o žádný nadprůměrný kus z perspektivy současného diváka, ale jistě nejde také o dílo, které je nutné zatracovat. Určitě by mu prospělo zkrácení, řada motivů je zbytečně rozváděna a natahována, redukce na deset dílů by byla optimální. Osobně nelituji ani minuty času, který jsem s ním strávil (nutno ale poznamenat, že jsem při jeho sledování prováděl řadu sekundárních činností, po vizuální stránce je totiž podobně šedivý jako normalizace samotná).

Sentimentální cholerickej koňofil Hovora nedokáže vychovat ze syna řádného nástupce a navíc sabotuje přísun valut do socialistického hospodářství. Jeho banda podřízených outsiderů (kapitán paroháč, kokta, alkáč, panic - latentní homosexuál a somnabulní důchodce) mu v jeho plemenném snažení zdárně sekundují.

Díky za připomenutí, jak to tady za normalizace vypadalo, kdo patřil ke společenské elitě (automechanik, řezník, primář), jaká funkce stačila do posudku na vysokou školu a jak nepokrytě bujel materialismus i v rozvinuté socialistické společnosti. A díky i za řadu podnětných mouder: "Hezký holky nemusí studovat, to je pro ty zajímavý." nebo "Holka, dyť ty nic nevíš o životě. No, copak ňákýho chlapa bude zajímat, žes byla předsedkyně?".

"To jste celý vy! Páni inteligenti! Jenže vy si to můžete dovolit, protože vy jste nahoře, i když jste dole! Ty se vrátíš mezi ty svý herečky a budeš se vychloubat, jak si chválil, jak si válel, koulel s cikánama sudy ve sklepě, budeš hrdina a co já?"

František Filip nám tentokrát servíruje "román pro obrazovku" o tom, jaké je to úžasné a pokrokové vyměnit Malou stranu či rodnou "barabiznu" za krásné nové sídliště. A tentokrát jde do tuhého, socialistickou propagandou se zde dávkuje masově a často je halena do biblického (!) hávu - bytovka jako archa pro všechny a sídliště jako celá flotila arch. "Pixly" jsou tu snímany jako katedrály a lehká kritika odbývána např. takto: "A víš, že ten barák je docela hezkej? Kdo říká, že tyhlety baráky jsou ošklivý, ten musí bejt úplně slepej" (stavbyvedoucí Panc). Jednotlivé díly jsou zasazené do období jednoho roku (od zimy do zimy) s důrazem na tehdy nejvýznamnější společenské události a normalizační každodennost (Silvestr, sledování TV, 1. máj, víkendové odjezdy na chalupy, domovní schůze apod.). Řada promluv je neopakovatelných: "Se na mě díváš jak na Pinocheta!", "Seká v emigraci hlavy kuřatům, dva tisicé denně, 18 mil od hospody.", "takovej pantofel, pod kterej bych se já vešel, se ještě nenašel", stejně jako řada dílčích dějových linek: cynický pár Strachotovic a jejich silvestrovský výstup, starý Panc, těšící se na buldozer, protože neni kočka, která se drží místa; skororozvod Jarky s Krejzou, kvůli elektromotorům (Krejza se pere za hospodářství s těmi "na hoře" a nedá mu to ani doma); petrbokovic pes, pohřbený do základů další piksly ("víte co, dejte nám ho tady do vejkopu, bude mít nad sebou pomník jako nemá žádnej člověk a ještě na něj budou chodit čůrat pejskové"); Slávek, co chce mít svatbu na 07. 11. (VŘSR), aby měl každý rok ohňostroj; řidič komunálních služeb a zároveň teatrolog Pilich a nespočet dalších. "Já se odsud nechci jakživ stěhovat!" (Jarka)

Další z normalizačních seriálů, který nám může posloužit jako dokument doby, pokud si nevzpomínáme, jak to ještě nedávno chodilo na našich státních hranicích a jak probíhala celní a devizová kontrola. Jednotlivé díly tvoří samostatné dramaturgické celky a pouze první a poslední na sebe navazují. V každém z nich zavítáme na jinou celnici (periodicky: Hřensko, Rozvadov, Cheb - Strážný, Bratislava a nakonec Harrachov / Náchod). I přes své "pohraničnické" téma je seriál poměrně apolitický a díky kvalitnímu hereckému ansáblu i divácky atraktivní, s mnoha odlehčenými a vtipnými částmi. Samozřejmě i těmi nezamýšlenými, plynoucími z absurdity své doby (například boj s pašeráky konfekce ve čtvrtém dílu).

Top momenty: 1. díl: Janžurová v podprsence, Nárožný ve slipech a Somr v červených trenýrkách. 2. díl: Veškrnová a její dítě cizokrajného původu. 3. díl: exaltovaná hippie Bydžovská a hláškující Pláteník: "pro pořádnou ženskou je plotna oltář."