em.redrum

Což o to, námět byl fajn... Ale hned od začátku mě šíleně iritovala hlavní hrdinka Ida. Zadání asi znělo něco jako: holka s leukémií, která je navzdory tomu hrozně cool, hodná a mile praštěná tak, že jí musí každej hned milovat. No, u mě teda žádná jiskra vskutku nepřeskočila.. Naopak. Tenhle "rozšafný diblík" (brrr...) mi vadil v každé scéně.. Když už se ta holčina místy trochu uklidnila a zvážněla, vzápětí zase vytáhla toho Blanarovičovýho čertího skřeta a byl konec lásky mezi námi. No a úplný závěr byl jak od Cimrmanů: já totiž nejsem tvůj tatínek, já jsem tvůj syn, tatínku..tak ten to zabil úplně.. Ale škoda, jinak to bylo vážně fajn... Každý diblikofil si může přidat další hvězdici

Já vůbec netuším, co jsem si to provedl, že jsem se dobrovolně odhodlal vidět film, kde účinkují (záměrně se vyhýbám termínu hrají..) Prachař a Polívková... (Ta je mimochodem ve scéně u baru a ve stanu opravdu strašidelná..) Jo, už vlastně vím!!! Já taky dvě desetiletí pracoval v korporátu a teambuilding jsem absolvoval celkem třikrát... Celých nekonečných 105 minut mi oči krvácely a bylo mi stydno za všechny účastníky této křečodie.. A to jsem se varoval.. Marně... Všichni se jen pitvoří a přehrávájí a mluví sprostě.. Možná bych dal jednu hvězdu za karaoke Zlatokopku, ale ten zbytek je fakt zblitek.. Ano, jsem vyléčen a poučen a další českou komedii zkusím tak za deset let.. 56%? Inu jak říkal Werich: to je blbý, to se bude líbit...

V hlavní roli Jana Kratochvílová!!!

Ačkoliv mám obecně vzato filmy o vyšinutých dětech rád a baví mě kam až tvůrci dokáží posunout hranici vkusu a uvěřitelnosti, tak u tohoto snímku to jaksi neplatí a začínám mít vážně strach. Strach z Jonathana. Z Jonathana a jeho cvakajících zoubků, z jeho záchvatů a z vědomí, že žel není sám. Z jistoty toho, že z něj jednou určitě bude vrah, sériový anebo masový... Že přes všechnu lásku a péči, kterou se mu nyní dostává je jeho konec nevyhnutelný. Je to časovaná bomba. A není jediný... Jak moc je těžké a většinou i nemožné opravit rozbité děti? Ta moc, jak záleží na každém slově, gestu, jak my naším chováním děti utváříme, směrujeme je anebo ničíme, je děsivá. Pipláme si doma naše potomky, pečujeme o ně, sníme o jejich budoucnosti, ale nepřipouštíme si, že jsou zde doslova zástupy malých Jonathanů, kteří proklouznou systémem jako nic a najednou bydlí vedle vás. Mají právo volit, chodit ven a to vše jen do té doby, než se projeví ta druhá, děsivější tvář... Je mi z nás lidí smutno. Nadáváme si do zvířat, ale jsme horší než oni. Nikdo na téhle planetě nedokáže rozbít a na celý život poznamenat své potomky tak strašně, jako lidé. #šejmonjů lidi!!!

Je to takový ten milý, hezký, uhlazený, rodinný film. Pěkně natočený a zahraný. Jen ty postavy jsou tam buď hrozně hodný, nebo hrozně zlý. Od začátku je jasný, kam to směřuje a jak to skončí. Vzhledem k tomu, že je to takový celý plochý, tak všechny slzotvorný kanálky zůstaly zavřený. A tím jsem vyčerpal únorový rozpočet na písmeno ý.

Začátek navnadil, zbytek unudil... Ze seriálu mám pocit, že tvůrci chtěli natočit něco ve stylu dámetamvšechnytajemnookultnověci a Wan to cálne. Hudbu nahrál Sbor dobrovolných astmatiků a hlavní herec Mamouněco má v rejstříku pouze dva výrazy: divím se a divím se víc. Herecky bída. Škoda Archive, škoda tě...

Nekompromisní, atmosférický a velmi originální severský počin. Některé scény mě doslova přikovaly k zemi, některé dojaly. Už Thelma (2017) se mi moc líbila a určitě mrknu i na další počiny pana Eskila. Dětští představitelé hráli naprosto fantasticky a nebýt jejich věrohodnosti, zbyla by jen průměrná epizoda z Akt X...

Tak to mě rozbilo. Absolutně.

Díky tomuto snímku jsem s údivem zjistil, že o mravencích toho moc nevím. Tak třeba dokáží běhat rychle jako člověk. Umí se zformovat do "molekulárních struktur". Když na to přijde, shluknou se do obrovského chapadla. Pískají. Ovládají binární kód. Ke komunikaci využívají elektřinu a díky tomu mohou odpovídat ano/ne.... Ale vrchol tohoto dokumentu byl, když mravenci POZVALI (skutečně - udělali totiž formaci pozvání!!!!) hrdiny k sobě domů, kde ze sebe sestrojili regulérní počítač a pomocí dalších dechberoucích formací vyjádřili, že chtějí ten ostrov pro sebe a rovnou si vzali i rukojmí... Vyvinuli totiž "hmyzoidní zpracování dat" a chtějí s námi komunikovat. Tak to je naprostá bomba!!! A když velitel bouchne do stolu: " S žádnými mravenci vyjednávat nebudeme!!!" bylo mi to líto. Docela bych se na takové vyjednávání mrknul... Bohužel se nic z toho českým mravencům stát nemůže, protože nemají "v nervovém systému cizí substanci". No to se mi ale vážně ulevilo. Ať si mě klidně přidají na FB do přátel rád jim občas něco laiknu, ale představa, že v lese potkám 10 metrové chapadlo z "až 500 000 000 mravenců" je příšerná. Jako tenhle film.

Já chci být taky komsomol a budovat vlast. V potu tváře mávat světlým zítřkům a nosit rudý prapor. Chci být taky v SČM, SSM, ASUT. A především tančit lidové tance. Hlavně ten vrták. Vždyť je taková nádhera. Ty naše písně lidové. Chci jet taky do těch hor dívat se na to, jak dědoušek s babičkou tančijou té tance a všechny si je zapisovat. Poslouchat dcérečku od kózé jak zpívá Hojaja. Hrdě vzdorovat nájezdu západních imperialistů. Družit se se soukmenovci socialistických republik a všech ras pod vlajkou našeho velkého bratra a ochranitele Sovětského svazu. Já to chci. A to vše nejlépe se soudružkou Pelikánovou. Ufff. Tak tohle je čiré zlo ve své krystalické podobě. Hrubozrná jízda zpět. Co scéna - to poklad. Co věta - to perla. Fantastický zatmívačky - takový jsem ještě neviděl. Tenhle film musí být v Guinnessove knize rekordů za film s největším počtem úsměvů za minutu. Nejlepší komedie. A Na brigádě dostalo nový rozměr.