schizmo

schizmo

okres Brno

homepage

39 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 8 15 21 28
    • 15.8.2018  14:11

    Sérii Mission Impossible mám celkem rád, ale takovejhle rachot jsem nečekal. Pokud jsem si u Avengers: Infinity War postěžoval, že je to jen samá akce, tak tady je to něco podobného, jen s tím, že to člověka neotravuje a vše je skvěle vyváženo. Skutečně, od začátku do konce se jede do plných a tam, kde se nic akčního neděje, tam stejně čučíte se zatajeným dechem. Autorům se tedy povedl mega přesvědčivý špionážní tobogán, ze kterého se vám jednak vystoupit nechce a druhak ani nemůžete. Krom standardně skvělého Cruise zde exceluje superman Henry Cavil - rubanice na záchodcích nebo nebo grandiózní finále, to jsou scény jak hovado. A pokud jsem vždy trpěl u klasických MI konceptů jako je lezení po skále nebo mrakodrapu, tak tady jsem se díval bez keců s rukama přes oči - preciznost a synchronizace například honičky v Paříži, to fakt bere dech. Rouhačsky musím říct, že za mě nejlepší díl série a zřejmě letos nejzábavnější a nejakčnější podívaná.

    • 4.8.2018  03:27
    Big Legend (2018)
    *

    Závěrečná bitka s Yettim dobrej vtip :D

    • 18.7.2018  21:00

    Když je člověk vypálenej jak kostel v Bergenu, je to docela zábava :D

    • 27.6.2018  10:41

    Jsem jednoduchý chlap: vidím kozy, mačkám lajk. Tak nějak by se dal charakterizovat můj vztah k této dinosauří sáze. Jako malej dinosaury strašně baštil, měl jsem doma nespočet knih a jednu motyku. Pak mě máma vytáhla na Jurský Park, což byl samozřejmě zásadní zážitek a od té doby mě tahle pentalogie nepřestala bavit. Znám spoustu lidí, kteří nemůžou zvláště těm novějším filmům přijít na jméno, ale za sebe říkám, že jestli vybrat nějakou repre popcornovku, tak beru jednoznačně dinosury. Není úplně potřeba spekulovat nad vývojem nebo naopak přešlapováním na místě, přijímám film takový jaký je a prostě se bavím. Jasně, dalo by se najít spousta much, ale prostě tady jaksi nemám zapotřebí to pitvat. Na čem se schodnem asi všichni, je určité cyklení nebo vykrádání sebe sama, ale to není nic, co by se nedělo u Vetřelců, Terminátorů a dalších vícedílných klasik. Osobně oceňuji prvotřídní efekty a určitou dynamiku, se kterou jsou prezentovány - má to švih a svěžest. Zdá se mi, že přibylo humoru, místy jsem se teda chechtal šíleně, a naopak, je tam i několik dojemných scén. Zánik říše možná není tak kompaktní jako jeho předchůdce, některé věci jsou zbytečně hrot, jiné zbytečně předvítalné. I tak mi to ale suma sumárum dává stále velmi zábavnou podívanou. Jsem spoko. Opakovaně.

    • 25.6.2018  13:10
    Ghostland (2018)
    **

    Vypadá to, že se nám Laugier začíná trochu cyklit a už i o jeho duševním zdraví lehce pochybuju. Ghostland je totiž již snad třetí film, ve kterém si libuje na věznění a ubližovní slabším. Pokud pominu koncentrovanou nudu v podobě The Tall Man, máme tu kultovní dílo Martyrs, které je glorifikováno napříč věkovými skupinami i třídním zařazením. S Martyrs mám dávný problém, protože podobné samoúčelné násilí bez určité "hororové" atmosféry, mi příjde krajně odpudivé. Respektive, viděl jsem už kde co, ale Martyrs jsou natočeni tak zvláštně surově, že mi to až dělá problém. Díky Ghostlandu se trochu vyjasňuje koncept autorova vnímání násilí na druhých. Stejně jako třeba Trier má evidentní problém se ženami, Laugier se ukájí v ubližování bezbraným, přičemž společným rysem je únost, věznění, mučení, netvoření, zohavení. Tam, kde není dostatečná kreativita, tam si pomůže teatrálním až cirkusáckým feelingem, neboť za něj se dá schovat leccos. Díky nadšeným recenzím jsem chtěl dát režisérovi další šanci, ale vypadá to na můj trvalejší problém s jeho vyjadřovacími prostředky.

    • 6.6.2018  12:21
    LaFre - Po nás potopa (hudební videoklip) (2017)
    ****

    Tohle je mé první setkání s raperem jménem LaFre a nemůžu úplně říct, že by to byl můj šálek čaje. Jeho styl výrazově spadá někam spíše k Revoltovi, tj. jde o jakýsi cilviní motivačně kritický rap, který by se mohl s trochou štěstí hrát v rádiích. Svou flow mi také připomíná mého rodáka Packeta, který teď působí v uskupení Poetika, takže ta paralela je docela transparentní. LaFre sice vsadil na jistotu, ale svůj pohled na agitační téma se mu docela povedl - bez jediného zaváhání obratně a přehledně servíruje ožehavá témata, která bez obtíží zpracuje kažký, takže tam kde je Suvereno moc konspirační, Presento moc extrémní a Revolta moc sportovní, tam byl LaFre mohl přebrat pomyslnou štafetu. Je otázkou nakolik je tenhle song pouze střípkem v mozaice nebo jestli má potenciál na to být rozvíjen. Dobrou volbou se ukázala být také mladičká Eliška Rusková, která duetem dotváří atmosféru, aniž by musela hrát vyloženě druhé housle.

    • 1.6.2018  08:45
    Thy Art Is Murder - They Will Know Another (hudební videoklip) (2016)
    ****

    TAIM nejsou typickou kapelou, která kritizuje socialně politická nebo ekologická témata, jejich doménou je spíše nesouhlas s organizovaným nábožensvím a vším zlým, co z toho plyne. Jenže jak se společnost řítí do záhuby, stále více interpretů má potřebu apelovat na stav svět kolem, takže i subkultury jako je třeba metal, začínájí inklinovat i k důležitějším tématům, než jsou obrácené kříže a vykuchaná torza. Song "They Will Know Another" přináší skutečně bolestivý sestřih všech zásadních prohřešků, kterých se doupouštíme vůči přírodě i mezi sebou navzájem. Za doprovodu intenzivního death metalového nášupu se pomale dostavuje husí kůže a skoro to zní jako pekelný epilog světa, jak jsme ho znali. Lyrics video mluví samo za sebe.

    • 24.5.2018  07:37

    Ten antropomofický přístup k chápání zvířat a přírody je sice k blití, ale zpracování je úchvatné a herecký výkon Mauglího dechberoucí!

    • 22.5.2018  11:59
    Deadpool 2 (2018)
    *****

    Neuměl jsem si vůbec představit, že by taková top bejkárna, jako je první Deadpool, šla ještě něčím překonat. A ono to fakt jde! Vše, co jsme viděli v jedničce, je zde snad ještě více umocněno, posunuto a vyhroceno, takže hranice nevkusného (nikoli však trapného) humoru jsou zase o kus posunuty. To stejný se dá říct o akci nebo gore scénách, který jsou občas fakt moc a rozhodně ne pro děcka. Jestli byla jednička taková přímočará a přehledná, tak dvojka je definitivně mnohem košatější jak dějově, tak na výpravu nebo na obsazení (X-force pohroma mě opravdu rozsekala :D). Co se týče humoru, tak některý věci prostě nevymyslíš a posílám dárkovej koš za to, že to vymysleli autoři. Není o čem, plnej céres!

    • 16.5.2018  07:45

    Je s podivem, kam až se dá recyklovat už takhle recyklovaná série o bubácích. Insidious vsadil na kartu jistoty, když hororově vyprahlému, ale zároveň také z velké části negramotnému publiku naservíroval pohádku na pokračování o lovcích duchů. Pak se není čemu divit, že v současné době jsou velebeny podobné rychlokvašné hrůzy (ještě společně s Conjuring nebo Annabelle), které zneužívají divákovy benevolence, přičemž na klasiky žánrů se neprávem zapomíná. Již čtvrtý díl tohoto večerníčku přináší v podstatě stále tu stejnou šablonu - aby taky ne, kdyby měli tvůrci potenciál přijít s něčím novým a neotřelým, asi by se nezahrabávali s touhle duchařskou frenčízou. Čili pokud jste viděli kterýkoli s předchozích dílů, zhruba víte, o co půjde. Model křivda => bubák => hledání bubáka => bloudění na onom světě => odstraňování křivdy / bubáka => zadní vrátka pro další díl, jsou zřejmě nějaké zaklínadlo, bez kterého se soudobý horor podobného ražení zřejmě neobejde. Co však musím pochválit je stále vysoce kvalitní produkce, což je téměř zázrak, neboť film byl údajně natočen za 10mega usd. K dobru rovněž připočítávám několik lekaček, u kterým jsem se lek jak zmrd.

    • 15.5.2018  07:56

    Chápu, že špionážní tématika je těžké řemeslo, protože postavit příběh tak, aby byl atraktivní pro diváka, jenž by mohl držet krok se všemi informacemi, které je potřeba neustále vyhodnocovat a přehodnocovat, neztratit se a neztratit přitom také dech - to není úplně snadná látka. Proto spousta takových filmů balancuje na pomezí nudy a rutiny. Rudá volavka z takového konceptu nevybočuje, jen si přimyslete celý věrtel neuvěřitelnosti, neboť příběh o tom, jak se z talentované baletky stane elitní ruská špiónka a to v podstatě přes noc, to už chce hodně odvahy. A to i přesto, že Jennifer Lawrence je poslední dobou velmi přesvědčivá herečka - viz. její koncert ve filmu Mother!. Je zajímavé, že film spadl do podobné dějové šablony jako jiný špionážní thriller Atomic Blonde, ve které se také nic moc něděje, člověk sotva drží pozornost, pak ke konci jedna přísná rubanice a šmitec. Kdyby byl film prošpikován podobnou akcí, chrochtal bych si blahem, ale takhle bohužel musím konstatovat cosi a o nevyužitém potenciálu dvou a půl hodin diváckého času.

    • 3.5.2018  09:49

    Tak se všichni uklidníme, zas taková pecka to není. A to pro spoustu důvodů, z nichž se řada dala očekávat a další naopak vůbec. A hned z kraje radši upozorňuju, že některé informace mohou být lehce !SPOILERující! Infinity War se dá považovat za pomyslný vrchol Marvelovského snažení, vždyť také ambice nacpat (skoro) všechny hrdiny do jednoho filmu, jsou značně napováženou. A to je možná jeden z hlavních úskalí - je tu postav jak na orloji a i když má film 2,5 hodiny, všechny nemohou mít dostatek prostoru, aby přirozeným způsobem vynikla jejich podstata (klidně by to uživilo filmy dva). A vlastně nikdo ten prostor nemá. Film je napěchován po okraj akcí, která je střídaná zase jinou akcí a v podstatě nic jiného, než akce tam není. Což se sice může zdát jako super přidaná hodnota, ale v podstatě je to jako mít auto, které jezdí jen rychle - vy si sice užijete super jízdu, ale když potřebujete zaparkovat, rozméznete se v rohu garáže. Podobně to funguje zde, není prostor na oddech, takže být v neustálem střehu, to člověka začíná (nevěřím, že to píšu) trochu unavovat. Po této stránce mnohem líp funguje Thor Ragnarok či Black Panther, neboť tam je vše vyvážené a funkční. Oproti poslednímu Thorovi, který je vyloženě komedie a celou dobu vás nabíjí energií, Infinity War je smutnej příběh, paninko. Temná dějová linka, závažné téma a vy jen těžko nesete, když vaši obllíbění hrdinové dostávají na prdel a (!!!) umírají. Humor je tu spíše velmi okrajově a většinou ani tak nezmenší tíhu okamžiku. Velkým překvapením je vykreslení charakteru Thanose, který sice jako ničitel galaxií je ukázkový záporák, ale když se ukáže, že důvod jeho ničení má etické důvody, začne ho to stavět do zcela jiného světla a už se to tak jednozačně netváří. Závěr filmu trochu zamíchá kartama, takže z kina nebudete odcházet zrovna veselí. Z Marvelovek hodnotím pocitově stálet lépe Logana, Thor 3 a Black Panther zřejmě taky.

    • 16.4.2018  10:00
    Nikdys nebyl (2017)
    ***

    Jáchym v titulní roli násilnického thrilleru si to mrská, jako by byl pro podobné role narozen. Přitom ho známe z řady milých a dojemných kousků. Jenže doba pokročila a jemu sedne i tahle depresivní role. Bývalý voják a agent FBI jako osamělý mstitel s kladivem a dál si to asi dokážete domyslet. Film překvapivě přináší skoro až filozofický či artový rozměr plný reminiscencí do minulosti, jež jsou většinou jen naťuknuty a tak zůstávají opředeny tajemstvím a znepokojivým pocitem. Tomu solidně kontrastuje celá řada brutálních gore scén, takže jedinou nevýhodou je určitá rozpolcenost a s tím související ztráta tahu na bránu nebo vyloženě odbytej závěr. Jo, a taky soundtrack je tu řádně sick!

    • 11.4.2018  11:08

    Lidi, kteří milují muzikály, ať už divadelní nebo filmové, si z tohodle filmu musej regulérně sednout na prdel. A nejen oni. Já podobnou estrádní zábavu teda rozhodně nevyhledávám, ale tady jsem s tichým respektem seděl a jen čuměl. Je to film postavený převážně na pekelně dobrých písních a dechberoucí choreografii, takže celej ten koncept je velmi živelnej a strhující. Příběhová linka je sice předvídatelná a strohá, ale vše ostatní to asi dostatečně vynahrazuje a především všudypřítomná radost z tance a zpěvu člověka děsně nabíjí. Za mě nejsilnější filmový muzikál od doby burtonova Sweanyho Todda!

    • 10.4.2018  10:57
    The Ritual (2017)
    ****

    Po dlouhé době zase konečně slušný horor! Znalci trvdili, že je to něco na způsob Blair Witch Project, takže jsem dál nic vědět nepotřeboval a valil stahovat. Od začátku se jede v hodně solidním tempu - brutální incident v obchodě, střih a už si to čtvěřice mužů rajzuje po švédské přírodě. Je jasné od prvních chvil, že se bude hodně pracovat s atmosférou, což ostatně koncepční znepokojivé záběry kamerou jen potvrzují a neméně znepokojivý soundtrack jakbysmet. Když se frajeři ztratí v lese a najdou opuštěnou chatu, od jejíž návštěvy následuje sled hodně temných událostí a děj se strhne v záchranu o vlastní životy. Určitě se nedá říct, že se pracuje se stejnou hrůzou a depkou jako v případě blairské čarodějnice, ale na to, že jde o regulérní film, je ten koncept hodně přísnej a uvěřitelnej. Tak či onak, napětí vrcholí a koncentrace zla číhajícího v lese eskaluje. Navíc, dokud není vidět, působí výsostně děsivě, člověk by ani nečekal, že ho pak pozná tváří v tvář, což je možná trochu na škodu, ale abstraktních bubáků už bylo dost, žejo. Mám pocit, že po tomhle filmu se mi nechce ani do Švédska ani do lesa...

    • 4.4.2018  11:56

    Česká kinematografie by měla každoročně dostávát Zlatou cenu zmaru za dlouhodobý a neutuchající přínus deprese do filmu. Už jsem to sice rozebíral na jiných místech, ale československá tvorba má opravdu dluhodobý podíl na zaznamenávání neradostných věcí na obrázkový pás. Uvědomoval jsem si to už jaké malé dítě a mohlo jít o film pro pamětníky, odpolední pohádku pro děti nebo komunistickou detektivku - ve všem se dal cítit odér tíhy běžné šedé reality, trápení a utrpení, jakoby se v českém filmu zrcadlila samotná neutěšená podstata bývalých režimů. Jenže skoro 30 let od pádu komunismu a nic moc se nezměnilo, popřevratové filmy jsou kapitolou samou pro sebe a i současná tvorba umí neustále zachovávat "českou hrůzu" jen co je pravda. Tahle věcička se s náma moc nepáře a hned do nás nasolí hysterického Rodena hypochondra, dál tu máme rasovou otázku, režimový brekot, nespokojenou manželku, nevycválaný děcka, alkoholismus, prostituci a to v takové kombinaci a naservírované tak přísně, že se vám zatočí hlava. Přehlídka několika vybraných osudů je to fakt pestrá a příběhový kolotoč nesmírně zajímavý. Nicméně nebyl by to český film, kdyby se neschylovalo k několika osobním tragédiím najednou... Je to přesně ten filmu, u kterého si musíte říct sami pro sebe "ty píčo, nechtěl bych...".

    • 26.3.2018  20:55
    Thelma (2017)
    ***

    Komorní až minimalistický dramatický thriller s prvky hororu. Přesně takhle si představuju soudobou skandinávskou tvorbu - chladnou a precizně výrazově strohou. Snímek přináší téměř až intimní pohled do života dospívající dívky, která se nejen že musí vyrovnat se společenskými či školními úskalími, ale především s vlastními paranormálními schopnostmi, jež s přibývající hrůzou odkrývá. Kruh se uzavírá, když zjistí, že rodina na to reagovala despotickou výchovou a obracením na dogmatickou víru. !Spoiler! Nemluvně pod ledem je přísně šokující scéna, stejně jako hořící fotr. PS: Z ústředního motivu soundtracku jsem úplně v prdeli!

    • 25.3.2018  15:39
    Raw (2016)
    *

    Vyprázdněnej bizár, kterej by sám sebe nejraději viděl jako intelektuální artovku. Tak to bohužel. Nesympatický casting vás hned ze začátku pleskne jako mokrej hadr po čuni a drží se po celou dobu filmu. Do toho přehnané chování studentů veteriny a typicky francouzská teatrálnost a přehrávání. Nesmíme zapomenout na nechuťárny z pitevny, sexuální výstřelky a další pokusy diváka šokovat, což ale spíše poukazuje na režisérské tápání. Rodinný kanibalismus je sice lákavé téma, ale asi bude lepší, když zůstane ve vesnickém prostředí texasu. Jak říkám, prvoplánovitej fuj.

    • 20.3.2018  09:41

    Příliš civilní a politické zároveň. Bez spádu a tahu na branku.

    • 17.3.2018  21:43

    Příběhově o ničem, ale na vestern jsou to jatka neuvěřitelný!

    • 14.3.2018  09:16
    Annihilation (2018)
    ****

    Film sám o sobě asi nepředstavuje kdoví jakou pecku, však očití svědci tvrdí, že knižní předloha je zcela jiné kafe. Troufám si však říct, že je zcela unikátním pro svoje dílčí atributy, z nichž nejzásadnější je divákova imaginace a práce s fantazií, kterou podněcuje. Nejednoznačnost postoje, se kterým ke snímku můžete přistupovat přináší celou paletu možností, jak se s celým příběhem vyrovnat a jak naložit s potenciálem mimomezemské entity, které je kreativní i destruktivní zároveň. A vlastně asi záleží pouze na lidské optice, přes kterou je tenhle projev chápán. Trošku mě mrzí sterilní netflixovská produkce, která vytváří atmosféru filmu, jehož potenciálu se snad již předem nevěřilo. Přitom koncept díla a jeho interpretační možnosti jsou takřka nekonečné. A to ani nemluvím o reminiscencích na ostatní a zásadní díla, které vás nutně musí napadnout. Ať jde o biomechanickou preciznost Vetřelců, zhoubnou a makabrózní proměnlivost Věci, filozofickou přesahovost Prométhea či Příchozích, spirituální či alegorcký rozměr Fontány či mindfuckovou hrůzu ne nepodobnou komornímu Pod kůží. Pro čtenáře se tu pak nachází jedna neuvěřitelně cenná paralela a to s lovecraftovým majstrštykem Barva z vesmíru, které tenhle imaginační vizuál rozhodně nedělá ostudu. Ale teď jak se s celou látkou vypořádat? Jak vůbec k takovému kreativnímu mimozemskému ekosystému přistupovat? Člověk bude vždy člověkem, přednastaveným omezeným elementem v přírodě, jehož dominance a egoistické sklony vše si podrobovat, vždy budou zatemňovat úsudek. Vždy bude s jedním prstem na spoušti připraven bránit se, i když to není nutné či útočit, i když nikdo mír nenarušuje. Ostatně celé filmová historie nás v tom utvrzuje, že veškerý mimozemský potenciál je potřeba zničit. Takže když jednoho příjde na Zemi entita, které má schopnosti tvořit, budem i tak nadále slepí, že ji budem chtít zničit? Ona veškerá kreativní činnost mimozemského elementu není vždy oku lahodící, ale cožpak máme kapacitu na to, abychom byli schopni posoudit estetickou či evoluční hodnotu něčeho, co neznáme? Všechny ty novotvary, zmutovaná zvířata, květy, keře, křišťálové stromy - to vše je nádherná i děsuplná podíváná. Jen nevíte, jak se k ní postavit. A závěrečná část filmu s fraktálově kaleidoskopickým vírem barev, z toho člověk vychází v úžas. Osobně bych byl rád nezúčastněným pozorovatelem takové epochální kreativní síly a kochal tím, co může přinést. Jen bych se bál, že ve své čistotě bude pracovat se vším, co na zemi najde, tedy i s lidským destruktivním elementem a bude zobrazovat vše, co nechcem vidět, jen ještě pokroucenějším, děsivějším a hrůzostrašnějším způsobem.

    • 13.3.2018  12:30

    Přestože mě Batman vs. Superman vůbec neurazilo, na kompilaci superlidí alá Avengers jsem do kina nešel snad i záměrně. Trailer byl celkem neutrální, ani ryba, ani rak, tak jsem to necham vyšumět a pustil si to až s prvním bluray ripem. Co vás jako první praští přes oči, i když máte problémy se zrakem, je cgi animace. Je všude, je jí moc a není dobrá. Taková hodně levná hrůza. Navíc spousta pohybů je zbrkle nepřirozených, takže to na umělotině jen přidává. Charaktery postav mají málo prostoru pro vykreslení, takže Wonder Woman, která je v samostatném filmu milá a laskavá, tady působí jako nutný dámský doplněk. Nerdovský Flash je spíš k smíchu a totálně oničem, u robokluka jsem ani neudržel jméno, jen vím, že jeho biomechanika nápadně vykrádá suit Iron Mana. Batman byl sympatickej chvíli na začátku, než se oholil a jedinej jakože zábavnej týpek je Aquaman, který těží macho charismatu Jasona Momoa. Štěpánwolf nápadně připomíná Ultrona, jen bez charakteru a zombie Superman je zádumčivý, super kousky ho neuživí.

    • 8.3.2018  19:18
    Tvář vody (2017)
    ***

    Čtyři Oskaři? Vážně??? A za co jako? Ještě že akademici si své chutě uměj zvůvodnit právě tou akademickou půdou, protože my plebs to vidíme trochu jinak. CSFD 66% je v případě čnásobného držitele zlatého paňáce podezřele málo, ale i tak mám pocit, že Del Toro předvedl lehký nadstandard v rámci své standardně rutinní cykličnosti. Osobně by mě zajímala spojistost či návaznost na stvoření z filmu či Creature from the Black Lagoon či rybího muže z Hellboye nebo důvod příběhového vytržení z konceptu a vysvětlení pointy filmu. Za největší plus považuji tradičně úžasný vizuál, výkon Sally Hawkins a neopodstatněný, ale hmatatelný erotický náboj.

    • 5.3.2018  20:46

    Když přicházela tahle hvězdně obsazená detektivka do kin, říkal jsem si, jakou kliku mám, protože tenhle příběh / rozuzlení neznám a tak si ho můžu bez spoilování užít. Pak jsem se ale zastavil a říkám si: jaktože ho neznám, dyť je to klasika? Žádnej velkej fana detektivek nejsem, to se přiznám bez mučení, ale důvod byl vlastně mnohem prozaičtější. Tenhle film je odnikud nikam plynoucí nuda. Herecký potenciál těžce nevyužitý, každý tám má vyloženě štěk, pozornost se upírá na kníratého elegána, který o sobě rozhlašuje, že je nejlepší detektiv na světě, ale srovnat tohle třeba s posledními adaptacemi Sherlocka, to bych se musel smát až do zítra. Film nemá spád, napětí, nemá důvod, proč pokračovat v koukání, když se jdete vychcát nebo přeházet uhlí do sklepa, protože i to má větší smysl. Kenneth Brannagh si to pěkně zrežíroval a obsadil sám sebe do hlavní role, takže kdybych na tohle šel do kina, pošlu mu fakturu na vrácení peněz za lístek.

    • 24.2.2018  02:23

    Ve své době jsem to miloval, ale dnes už to neobstojí...

    • 23.2.2018  11:55

    Jestli existuje nějaký film, který je ztělesněním podstaty osmdesátých let, tak je to právě Poslední skaut. V tom filmu je úplně všechno. A všechno dobře. I když byly 80. léta něčím neopakovatelným a pro mě svým způsobem zásadním a nenapodobitelným, a těch skvělých filmů tehdy vznikla tuna, žádnej z nich není tak svěle vyvážený mix všeho, na čem tehdejší doba stála. Výrazný a sympatický akční hrdina na vrcholu své kariéry, vyjímečná chemie mezi ním a jeho parťákem, doslova archetypální chování všech rolí (od policajtů, přes rodinu, až po padouchy) a přesto s určinou nadstavbou, autentická atmosféra, která ční nad celým filmem jako damoklův meč a díky ní sálá z tohoto díla něco velmi vyjímečného. Pokud je film ještě něčím vyjímečný, tak je to kadence hlášek, které sice tak nějak patří k Willisově podstatě hraní, ale tady toho je tolik, jako byste spojili tři různé filmy dokupy a tak se nemůžete přestat smát. Tohle je prostě ikonický majstrštyk, který už nikdy nebude a vlastně ani nemůže být překonaný.

    • 20.2.2018  19:41

    Jako správný komixový barbar jsem o nějakém Black Pantherovi neměl potuchy, dokud jsem ho nezahlíd v Captain America 3 a i tak jsem měl pocit, že je to trochu druhořadá postava, jež si o sólo filmu může nechat zdát. A pokud, bude to béčko jak noha. To jsem se zase jednou nechal napálit vlastním úsudkem a neznalostí popculture. Na holej pupek a s klidným svědomím můžu říct, že Black Panther je naprosto svébytnej, životaschopnej film s nebývalým přesahem nejen napříč marvelovským universem, ale jisté také se zajímavou společensko-etickou otázkou (či spíše otázkami). BP je zcela jiná marvelovka. Přírodní a přirozený, inspirativní koktejl s lokálně kulturní a etnickou barevností, který díky minimu velkoformátových super-hrdinů neomezených možností je jakýmsi současným návratem ke kontaktnímu akčnímu filmu. Aneb dej do rukou nezkaženého afrického kmene nástroj ke změně světa a doopravdy jej změní. Nebývlae pokorná hlavní postava (a skvělí vedlejší herci) je něco, co v marveloském macho podání super hrdinů pro geeky nemá obdoby a skvěle kontrastuje s charismatickým padouchem, který je vlastně jen produkt sociální a rasové nespravedlnosti. Nezvyklá a svěží problematika ve filmu takového druhu otvírá nový přístup k etickým aspektům ve společnosti, stejně jako vypořádání elitářskou vyzvou vůči světu. Vizuál který osciluje mezi domorodou autenticitou, krásou a moderním orgasmickým potenciálem futuristického designu vám nejednou veme dech. Humorem se kupodivu šetří, ale když, tak to stojí za to. Je to svěží a svým způsobem unikátní film.

    • 17.2.2018  12:26

    Tohle není vůbec veselej snímek, zvlášť když je natočen podle skutečného příběhu. Přesto vás celou dobu naplňuje zvláštním klidem a nadějí, že všechno dobře skončí. Co by to ale bylo za film o hasičích, ve kterém by všechno uhasili a nikomu se nic nestalo? Díky mimořádné chemii mezi herci (především Josh Brolin jako skvělý velitel a Miles Teller jako loser co našel smysl života) se velmi brzy ztotožníte s jejich příběhy i posláním a máte pocit, že stojíte u skutečného hrdinství. Aby také ne, když tohle byl jediný amatérský tým v celé americe, který se díky své práci zařadil mezi profesionální jednotky. Dál už nebudu spoilovat, ale připravte se na nejhorší...

    • 15.2.2018  12:34
    Home (2009)
    ***

    Největší předností tohoto dokumentu je bezesporu vizuální koncept. Pomalé a dlouhé, dechberoucí záběry na krásy přírody s doplňujícím komentářem autora vytvářejí základ pro apelující ekologickou agitaci. Ok, film je sice už 9 let starý, ale už tehdy se nemohlo jednat a také nejednalo o žádné nové informace, takže tu máme moc hezky zpracované, avšak velmi monotónní opáčko toho, co ve většině případů už dávno víme. Což je škoda, protože tenhle obecně velmi pozitivně přijímaný až glorifikovaný dokument mohl mít mnohem intenzivnější dopad na diváka. Takto se nemůžu zbavit dojmu, že je určen především té nejširší divácké obci, která se sice dojme krásou přírody, odkejve všechny hrůzy, kterých se na přírodě dopouštíme, ale po skončení filmu je klidně půjde páchat dál. Za mě velmi nevyužitý potenciál.

    • 13.2.2018  20:05

    Cloverfiel potřetí a zase jsem dostali něco jiného, než to, v co jsme všichni doufali. Těch paradoxů je ve filmu víc, ne jen ten teoreticko-fyzikální. Docela mě překvapuje, že taková druhořadá věc má nečekaně promakané efekty a celý koncept prostředí. Sice nedosahuje orgastického vizuálu např. Passengers, ale zase hravě strká do kapsy stylově příbuzný Life, což jsou body pro Netflixovskou produkci. Dalším paradoxem je, že tak mega atraktivní téma (tedy alespoň pro mne) nedostalo více prostoru a celý film se o něj jen tak barbarsky otírají. Tím tématem je zhroucení časoprostoru, prolnutí realit a otevření brány pro démony a nejrůznější entity. Kdo viděl první díl, je mu jasné, kam tím mířím. Bohužel pointa podobně odbytá na konci v posledních pěti vteřinách, asi jako v případě The Cloverfield Lane 10 a už teď se můžem domnívat, že ani v dalším pomyslném díle nedostanem to, po čem tolik toužíme...

<< předchozí 1 2 3 4 8 15 21 28
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace