Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (984)

plakát

Kobiety mafii (2018) 

V tomhle filmu zazní slovo kurwa tolikrát, až se vám z toho zatočí hlava :D. Nicméně Poláci to zabili strašlivým způsobem. Ženy mafie totiž mají to, co českým mafiánským filmům chybí - nekolísající tempo a opravdová brutalita. Tedy pokud se nebudeme chtít srovnání sousedské kinematografie rovnou vyhnout. Největší slabostí snímku je určitá scénářová děravost a pocit, že vše ve filmu je doslova "easy". Pokud se od toho ale oprostíme, máme tu solidní a velmi atraktivní krimi thriller ze současného mafiánského prostředí. Film má dvě a půl hodiny a příběh je rozehrán tak, že je téměř těžké uvěřit, že může do samotného konce držet pohromadě. Nicméně opak je pravdou, množství fatálních zvratů kruh uzavírá a film to posouvá ještě o kus dál ve své promyšlenosti. A je to docela jízda, prakticky nedostane šanci k oddechu a příběh budete hltat jedním dechem. Za mě velké překvapení! ( 4 / 5 )

plakát

Vadí nevadí (2018) 

K zblití nezajímavý a nudný teenage horor se k zblití nezajímavým a nudným obsazením. Vzpomínám si na doby, kdy chemie mezi mladými herci v hororech fungovala, ale to bylo naposled snad v prvním Vřískotu. Nastupující model katalogových unifikovaných tváří pokaždé naplní svůj potenciál, kterým je paradoxně vlastní tvůrčí i obsahová impotence. A co je nejhorší, film vydělal téměř třicetinásobek svého rozpočtu. Dokoukáno silou vůle v módu sebemrskač.

plakát

Predátor: Evoluce (2018) 

The Predator je zaručeně nejočekávanější a nejnenáviděnější film roku. Zároveň má nekonečné množství důvodů, proč je brán takhle pod drobnohledem. Pojďme si to tedy zrekapitulovat: 1 & 2 jsou neochvějné kulty a dál to netřeba pitvat, Predátoři měli sice našlápnuto, ale nakonec to neukočírovali úplně jak se předpokládalo, to samé se dá říct o AVP a AVP2 to už je totální blbost. Myslím, že ta zestupná tendence je zcela evidentní, takže by mne zajímalo, jak kdo došel k očekávání toho, že novej Predoš má být nějakej návrat ke starým dobrým časům (a kterej film vůbec je???). Obří nevýhodou je, že jedničku viděl úplně každej a většina z nás k němu má srdeční vztah - je to ten prototyp osmdesátkovýho filmu ve svý nejlepší možný podobě. A každej kdo má v prdeli díru se samozřejmě stylizuje do obránce a znalce tohoto kultu, takže i kdyby každej další díl dopadl navýsost dobře, už navždy to bude mít neuvěřitelně těžký. To nicméně nijak neomlouvá případnej výsledek. Největší výhodou nového predátora je, že se vlastně nebere moc vážně. Neumím posoudit, jestli je to dobře nebo špatně, ale dávno víme, že nic tak stejně dobrýho jako je jednička, už nikdo nikdy nenatočí, takže se vkrádá řečnická otázka, jak k takovému novému filmu přistupovat z pozice tvůrce? Ten komediální nádech je vlastně asi jediná varianta a určitý zadní vrátka, jak ustát tlak a reakce fanoušků. Už jsem četl stovky názorů, takže jsem byl předem obeznámen s úskalími a slabými místy, ale za mě osobně to dopadlo ještě docela dobře. Alespoň já jsem se bavil. Velkým plusem je docela sympatické obsazení, které celou dobu hláškuje jakoby citovalo Posledního skauta, takže i kdyby to byla sebevětší píčovina, tak se budete docela bavit. Film má švih, spoustu akce a vše okolo predátorů je zvládnuto s přehledem. V momentě, kdy si domyslíte Predátory, dostaví se určitá pachuť z děravosti scénáře a nedotaženosti spousty věcí a jejich technického provedení. Za absolutní mínus považuju až přílišné odkrytí predátoří mytologie a snahy o jakousi nadstavu (asi to připomene Covenant) a rozšíření informací kolem, o které vlastně nikdo nestojí. Predátoři měli sílu v tom, že nebyli pořádně vidět a byli opleteni tajemstvím. Evoluce ve všech možných smyslech v čele s nemotorným a nijak zajímavým 3,3 metru velkým nováčkem tímto vyznívá vniveč a celkovému dojmu to spíš škodí. O wtf momenty samozřejmě není nouze, přičemž jim vévodí všemi zmiňovaný závěr filmu. Jak už jsem řekl, je to sice zábavný biják, ale s rezervami po všech možných stránkách...

plakát

Architects - These Colours Don't Run (2012) (hudební videoklip) 

Přestože dle mého názoru Architects vše podstatné ve své tvorbě už řekli, měli hluché období a nakonec se vrátili ještě silnější, nelze jim upřít dobře patrný společenský apel. V klipu nic nového neuvidíme, ale jakožto kompilát současných lidských nešvarů, je to docela silné kafe. Nuže, konci vstříc.

plakát

Veronika (2017) 

Paco Plaza je ostřílený hororový harcovník, však série REC svého času otřásla hororovou scénou a dovolím si tvrdit, že to byl právě Rec, co nastartovalo až nechutnej boom "found footage" subžánru. Člověk by čekal, že další hororovej zářez bude zároveň nářez, ale znalci už dávno vědí, že i Rec 3 trochu ztrácelo dech, takže ani Verča není žádnou výhrou. Popravdě, jedná se o solidní recyklát amerického exorcistického směru a pokud by tenhle film byl z US produkce, asi bych to hned vypnul. Takhle jsem se snažil dál Španělům šanci, neboť některé jejich filmy (speciálně pak detektivky) jsou věhlasné. Asi nejvíc styčných bodů vidím s Raimiho Drag me to hell, ale co do napětí, humoru nebo celkově zábavného feelingu se to nedá srovnat ani ve stavu posedlosti démonem :D. Pokud bychom byli ochotni postavit Stáhni mě do pekla jako určité měřítko, Veroniku bychom museli vypoklonkovat za hlasitého pokřiku "kšá, potvoro". Největším neduhem je rozvleklost filmu a spousta hluchých míst, napětí i v těch nejsilnějších momentech nulové, takže film se dá bez nadasázky odzívat. No nic, asi si na spravení půjdu pustit Rec 1 & 2...

plakát

Upgrade (2018) 

Upgrade není kdovíjak revoluční biják, nicméně uchopení hlavní myšlenky je hodně hustý. Na můj vkus ale trpí jistou zdlouhavostí a hluchými místy, zatímco ty parádní hroty, na kterých film mohl stát, jsou bohužel velmi upozaděny. S čím si tvůrci dali dostatečně záležet, je vizuální a designové vykreslení budoucnosti, takže všichni estéti a designový honiči budou plesat blahem. Do toho jakoby neonové záblesky osmdesátkového retra (které se odráží i v doprovodné hudbě), což dává vzpomenout na Refnův pokus The Neon Demon. Po stránce atmosféry tedy není moc co vytknout, co se týče akce, když už na ni dojde, tak ta vás posadí na prdel. Obdivuju Greena za to jak špičkově dokázal vypilovat robotické pohyby, které se projevují především v určité pohybové optimalizaci, na kterou dohlíží nano inteligence. Do toho celkem nápaditá kamera, která tohle skvěle vyzdvihuje. Ale jak už jsem řekl, akce je tam počertech málo a dlouze se na ni čeká, kdyby na ní byl film postaven, máme tu totální vraždu, která takhle zůstavá nenaplněna a to je velká škoda!

plakát

Noční hra (2018) 

Věc se má tak, že dnešním komediím věřím asi tolik, co dnešním hororům. Většina stojí za pendrek nebo ještě hůř, je trapná. A co se mi líbí, to většinou nechává okolí chladným. Čas od času se ale najde něco, co mě zmasakruje na totálku. Naposled to byl Majk a Dejv sháněj holku, což byla totální bejkárna, ale mě to sedlo tak, že jsem se chechtal ještě dva dny potom. Noční hru jsem nijak neregistroval, dokud mě na ni neopozornilo několik nadšených ohlasů. Nezbývá, než smeknout, neb tohle je komedie přesně dle mého gusta. Humoru je tu celá škála - od totálních vražd a kameňáků, přes standardní žďuchy až po vytříbený inteligentní humor, který vyžaduje koncentraci nebo znalosti řady souvislostí. Zde se komediální žánr docela solidně míchá s akcí a zápletka je nadstandardně rafinovaná. Výběr postav a paleta charakterů se skvěle doplňují, nicméně je zde řada hajlajtů, které vám utrhnou bránici. Mě to teda skvěle sedlo, napoprvé jsem se chodil oplachovat do koupelny, jestli se mi to nezdá :D.

plakát

Já, Tonya (2017) 

Občas třískám hlavou do zdi, proč jsem některé filmy tak dlouho odkládal. A Toňa je zrovna takovej případ, i když životopisný fláky bejvaj v drtivý většině zkrátka super. Film jsem vzal na milost až když ho chválili kumpáni z interní fajnšmekrovské skupiny, takže ještě ten večer jsem si to pustil. Takže? Pokud tohle má být podle skutečné události, tak to musela být pořádná rychta :D. Tohle je sice převážně komedie, ale černá jak bota a při většině vtipných momentů vás stejně bude trnout. Největší dominantou celého snímku je ten parádní redneck feeling, tohle kdyby se odehrávalo u nás, tak by to bylo točený v Lanžhotě nebo Uherským Brodě, taková hlína to je! Na druhou stranu film je docela napínavej a plnej krasobruslařskýho umění, takže i člověk tento teplej sport neuznávající musí chtě nechtě pokývat hlavou jakože respekt. Vostrý jak brusla!

plakát

Děsivé dědictví (2018) 

Možný SPOILER, takže radši alert! Tleskám vestoje a křičím bravo, že v době tendenčních rychlokvašek pro děcka a wanabí hororových konceptů současnosti, se podařilo natočit něco rouhačského a odpudivého. Vůbec se nedivím, že teenageři v kině neudržej pozornost a ke konci filmu už regulérně vyrušují, protože tohle přeci není ten cool horor pro holčičky, plný prvoplánových lekaček a líbivého klišé. Tohle je kurva slow-burning utrpení a to po všech stránkách! Na tomhle filmu je všechno dobře, respektive všechni špatně! Od začátku jsou karty rozdány velmi nekompromisně a zvláštní chemie mezi jednotlivými činiteli působí tak nepříjemně, že jsme skoro zapomněli, jak horor může dnes také vypadat. Vlastně horor, ono se to většinu filmu tváří jako dost temné a těžké drama. Precizní kamera, dlouhé záběry a práce s barvami je něco, co vás hned zkraje zaujme - vymyká se to totiž chápání práce s vizuálem, jak ho běžně známe. Naposled byla takhle zajímavá kamera u Dont Breathe a jetá atmosféra u Under The Skin. Herecké obsazení je velmi důmyslně vybráno tak, že každý z herců hraje svůj malý díl velkého koncertu, kterému dominuje nedoceněná Toni Collete, přičemž její repertoár výrazů a psycho stavů hraničí se dnem otevřených dvěří blázince pro těžké případy. O hudbě ani nemluvím, to je tryzna sama o sobě, tenhle soundtrack bude doma hrčet rozhodně dost často. Pokud si někdo pamatujete čarodějnický horor nehoror VVitch (a následně Paranormal Activity), tak tady by se dala najít solidní paralela rodinného rozkolu na základě nevysvětlitelného sledu zdánlivě náhodných událostí. Zdánlivě proto, že když vstoupí zlo do vašeho života, náhoda to není ani v nejmenším. Těžko se hledaj slova pro něco tak pomalu požírajícího nejen hlavní hrdiny, ale i vás samotné. Od začátku je ve vzduchu cítit něco zatraceně zlověstného, co už už bude každou chvíli vidět a ono to vlastně trvá 3/4 filmu - pomalé tempo v komnbinaci se všemi vévodicími atributy je zcela zničující a nic neříkající vývoj ve vás vyvolává nervní mrcasení v sedačce. No a pak to příjde! Veškeré drama, hnus, znepokojení, rouhání, hrůza, které se do té doby jen pozvolna vlekly, udeří tou nejničivější silou. Rázem se tempo změní a vy nebudete stíhat dávat si do souvislosti všechny ty indície, kterých je film plný a tak rafinovaně je servíruje do na oko hluchých míst, že pokud jste nedávali dostatečný pozor či námate dostat diváckého fištrónu, konec pro vás bude ještě větší fackou, než ten pomalý rozjezd. Závěr je pochopitelně rouhačskou oslavou veškerého zla vypointovaný až v groteskně zlomyslné finále. Tohle je opravdový hororový majstrštyk, ve který jsem snad už ani nedoufal.

plakát

Mission: Impossible - Fallout (2018) 

Sérii Mission Impossible mám celkem rád, ale takovejhle rachot jsem nečekal. Pokud jsem si u Avengers: Infinity War postěžoval, že je to jen samá akce, tak tady je to něco podobného, jen s tím, že to člověka neotravuje a vše je skvěle vyváženo. Skutečně, od začátku do konce se jede do plných a tam, kde se nic akčního neděje, tam stejně čučíte se zatajeným dechem. Autorům se tedy povedl mega přesvědčivý špionážní tobogán, ze kterého se vám jednak vystoupit nechce a druhak ani nemůžete. Krom standardně skvělého Cruise zde exceluje superman Henry Cavil - rubanice na záchodcích nebo nebo grandiózní finále, to jsou scény jak hovado. A pokud jsem vždy trpěl u klasických MI konceptů jako je lezení po skále nebo mrakodrapu, tak tady jsem se díval bez keců s rukama přes oči - preciznost a synchronizace například honičky v Paříži, to fakt bere dech. Rouhačsky musím říct, že za mě nejlepší díl série a zřejmě letos nejzábavnější a nejakčnější podívaná.