zoe.x

zoe.x

okres Plzeň
naivní cynik

43 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 12.4.2018  15:36

    Těžká metafyzika. https://youtu.be/runQo_hRRrs

    • 1.2.2017  13:16
    Rozpolcený (2016)
    *

    Někteří lidé jsou nepoučitelní (já) a nechají se nalákat na každé cukrátko (nepravděpodobné červené hodnocení u Shyamalana?). Tenhle zprvu slušný psychologický thriller, doplňovaný pravidelným hereckým cvičením McAvoye, pro mě prudce upadne ve chvíli, SPOILER: kdy si jedna bláznivá stařenka nacpe kapesníček do dveří, a definitivně už se nezvedne ze země, když jedna nezranitelná zrůdička začne pateticky proklamovat svá "hlubokomyslná" poselství. KONEC SPOILERU. Pokud už se rozhodnete nakydat špínu na nějakou psychickou poruchu a přispět tak k jejich stigmatizaci, nemělo by to aspoň stát za to? Nestačí si doma uplácat dort ve stylu pejska s kočičkou a nabubřele při tom očekávat michelinskou hvězdu.

    • 15.7.2016  16:09

    Naprosto nedokonalý film. Jenže stejně jako se ideály nikdy nepotkají s realitou, je tohle přehnané a lehce vyumělkované vytržení z normálu nutnou připomínkou toho, že je potřeba usilovat o to jednoduše "žít líp". Být, či nebýt sobcem, to je oč tu běží?

    • 5.4.2016  14:12

    Moc těmhle "sestrám v akci" fandím, protože pokud má někdo šanci změnit katolickou církev k lepšímu, je to žena. "The way forward is all about being risk takers, to break open our lives and to be connected. Being community, being together. What a radical thought."

    • 5.4.2016  13:27

    Tak nás ti Švédové zase v něčem předběhli. Ukázkové zobrazení budoucnosti západní civilizace, které se lze při troše snahy vyhnout. Ale nejde tu jen o ponuré znázornění faktů, nechybí tu humorný pohled druhé strany - např. bezstarostní hipíci v lese (Copak asi dělají v zimě?) a švédský doktor "MacGyver", jehož představivost nezná mezí. Jeden z těch dokumentů, který má potenciál změnit myšlení jednotlivce a tím i celou společnost.

    • 31.1.2014  17:47
    Some Girl(s) (2013)
    *

    Všichni děláme chyby aneb Jak sednout jednomu dramatikovi na lep. Přehlídka slušných, ba dokonce výborných (Emily Watson) herců v naprosto nevydařené a nudné adaptaci divadelní hry. Tu bych mimochodem chtěla vidět, protože nevěřím, že prkna a lepší obsazení hlavní postavy (David Schwimmer) dokážou v tomhle "díle" najít smysl. P.S. Popisek komedie k tomu jistě přidal nějaký náruživý požívač THC. Závidím mu.

    • 30.5.2013  13:38

    Fulmaya, děvčátko, co (se) hledá… patří bohužel k těm dokumentům, kde vyvolání pro ně tolik typických a žádoucích pocitů - obdivu a lítosti - úplně nefunguje. Obdivovat není koho, Dorota o to nestojí a svým svérázným vystupováním k tomu ani zdaleka nevybízí; k litování není příležitost, zmínky o dětech jsou moc povrchní a jejich spokojené úsměvy ve škole, nebo čichání lepidla na ulici nám srdce patřičně nezlomí. O to se pokouší až nečekaný závěr, který je ale také natolik nejasný a neurčitý, že stejně jako celý film vyznívá do prázdna.

    • 12.12.2012  02:59

    Co dělat, když máte pocit, že vám sice někdo dokonale rozumí, ale nakonec je to právě “rozumnost“, co vám nedovolí si tu krásnou iluzi uchovat? Já Joshe chápu, vím, co chce svými filmy sdělit, ale přesto neumím umlčet onen rozum, který poukazuje na všechna ta předvídatelná a hluchá místa... A moc mě to mrzí.

    • 23.7.2012  12:55

    Hudba. Svoboda. Radost. Závidím.

    • 18.12.2011  18:00
    Poupata (2011)
    ****

    Odnikud nikam? I tak by se dal zjednodušeně popsat děj, potažmo vývoj postav tohoto dramatu a pravděpodobně ani celkový dopad na diváka nebude nijak převratný - jenže to by tahle filmová fikce nesměla být tak nepřikrášlená a v důsledku stejně zdrcující jako všední realita kolem nás. Tohle místy trochu neotesané, někdy výsměšně cynické připomenutí stavu a hodnot současné společnosti život asi nikomu výrazně nezmění, ale citlivější a "šťastnější" člověk si z něj odnese alespoň chvilkový pocit spokojenosti a možná i víc vděku za vše, co dosud bral jako samozřejmost, všem ostatním zůstane, stejně jako hlavním hrdinům, jen jejich "status quo" - někdy horší, někdy lepší, ale hlavně opravdový.

    • 4.11.2011  14:25

    Tohle není jen portrét Billa Cunninghama, legendárního fotografa, neúnavného hledače módních trendů a zajímavých lidí z New Yorku, tohle je citlivý pohled na šťastného a vyrovnaného člověka, kterým si většina z nás přeje být. Vůbec nezáleží na tom, na kolik je pro vás oblečení podstatné, jestli jeho výběrem trávíte spoustu času, nebo se o něj téměř nezajímáte a módu jako takovou považujete za povrchní zbytečnost, jakýkoliv postoj o vás totiž tak jako tak něco vypoví. Tento dokument ale určitě stojí za zhlédnutí minimálně kvůli dvěma věcem - zachycení jedinečné atmosféry newyorských ulic a především pak poselství, které s sebou nese - je jen na vás, kde hledáte naplnění života, pokud se tomu ale budete věnovat se stejnou horlivostí a radostí jako Bill, najdete i jeho smysl.

    • 10.7.2011  03:55

    C'est la vie - a Sofia moc dobře ví, jak žalostný by byl, kdybychom nechali rozum vyhrát nad city.

    • 27.6.2011  12:55

    Občas je nutné sejít z cesty, aby člověk poznal, po čem nejvíc prahne. - "Je na dně duší lidských skryta hudba, jež zvoní tam a hovoří a zpívá, nechť léta zmlklá, ozve se přec časem..." - | 4,5*

    • 24.6.2011  13:55

    Celý život se učíme, jak zvládat překážky a těžkosti, co když nás ale nikdo nepřipravil na nesnesitelnou lehkost štěstí? Začneme utíkat. Odpíráme si to, po čem nejvíc toužíme. Bezcílně putujeme světem, abychom se vrátili tam, odkud jsme vyšli. Proč? Protože láska si nevybírá, neptá se, jestli o ni stojíme, prostě je.

    • 22.6.2011  00:05
    Zločin (TV seriál) (2011)
    ****

    Naštěstí nás už Ztraceni naučili, že otázky a záhady bývají někdy lepší než odpovědi a vysvětlení, pokud ale neradi hrajete hru "kolik zvratů divák snese aneb škrtni si dalšího podezřelého" a hledáte přímočarost, rychlejší tempo a veskrze kladné a sympatické postavy, nejspíš tenhle seriál není pro vás.

    • 24.3.2011  23:11
    Last Night (2010)
    ***

    Prázdnota, nedůvěra, odcizení - nejsou jen tématy tohoto filmu, ale i mé pocity z něj. Asi je nefér očekávat něco nového a chtít víc jen proto, že řeší věci tak notoricky známé, kterými si prošel, nebo někdy projde ve vztahu téměř každý, ale přesto - nejde přesně právě o tohle i hlavním hrdinům? Možná to nakonec dostanou, možná taky ne, jistě vím jen to, že já jsem se bohužel ničeho zvláštního nedočkala.

    • 31.1.2011  00:18

    Příručka pro mladistvé trpící existenciální krizí aneb jak to tu vše přežít a nezbláznit se z toho. Dospělý člověk ale tenhle nevážný pohled na depresi nejspíš tolik neocení, na to je zde moc naivity a povrchnosti. Přesto občas neuškodí připomenout si, že některé problémy nejsou tak velké, jak se zdají, a že je někdy potřeba na chvíli se zastavit. Možná pak i najdeme radost tam, kde bychom ji nečekali.

    • 19.1.2011  12:04

    Pokud jste inteligentní, ale přesto neustále tápete a uniká vám smysl života; pokud jste romantici, co hledají pravou lásku, ale přesto na svět nahlížíte povětšinou cynicky; pokud máte naléhavou potřebu sdělit své názory světu, ale přesto nenacházíte nic podstatného k vyjádření - můžete alespoň doufat, že to někdo cítí podobně, a možná o tom všem nakonec natočíte film - a pravděpodobně bude stejný jako tento. Pokud ale hledáte originalitu a neotřelý umělecký zážitek, tady je nenajdete, čeká vás jen upřímnost, citlivost, porozumění a nakonec dobrý pocit, že nejste a nemusíte být sami. | 3,5*

    • 4.1.2011  22:09
    Fado (2007)
    ****

    Důkladná a vizuálně propracovaná pocta hudbě, ze které mrazí, neboť v sobě ukrývá vše - lásku i žal, život i smrt, ale především obnažuje duši v té nejryzejší podobě.

    • 2.1.2011  16:24

    Důkaz, že bezpodmínečná láska funguje - avšak jen za určitých podmínek. Křehké a čisté zobrazení poněkud ošemetného tématu, důmyslně doplněné vtipem a bystrými postřehy o proměnách - doby, charakteru, názorů a především vztahu dvou jedinců, které zpočátku nespojuje téměř nic, jen jedno kouzelné místo, kde se snadno zapomíná na starosti. Lze hluboce milovat někoho, s kým můžu být jen dva dny v roce? Jak potom milovat někoho, s kým musím být každý den? Je romantika jen iluzí, která nemá šanci přežít všední rutinu? Dá se nevěra prominout, pokud nijak zásadně nezasahuje do běžného života? Nakonec možná na ničem z toho nezáleží, když člověk najde porozumění a může si alespoň občas říct, že je šťastný.

    • 27.12.2010  13:12

    Když vás obklopí beznaděj, nezbývá než se rvát. Ponurý a nemilosrdný pohled na zemi tolik obdivovanou, kde se pověstný americký sen mění jen v pouhé doufání, že zítra to nebude horší, a kde se i prosté přežívání zdá být víc než dost. Nezáleží totiž na tom, v čí prospěch se kola spravedlnosti zrovna točí, síla člověka spočívá v tom, jak svůj úděl přijme.

    • 7.12.2010  20:50

    Zpočátku velmi pozvolně plynoucí příběh, kde pečlivé soustředění na detaily jen nenápadně stupňuje napětí. Stejně totiž jako ticho občas bývá nejvíc ohlušující, může mít i emocionální odstup nakonec ten největší dopad. Chladně promyšlené plány tak narážejí na výbušnou horkokrevnost, svádění a letmé pohledy se mění v bouřlivou vášeň, naivita soupeří s realitou, přetvářka s upřímností, láska s nenávistí. Jsou to ale až odhalená těla, která odkrývají skutečnou duši. Není už jisté, kdo je tu oběť, krása a krutost pohltí vše. Opravdový vítěz je ale jen jeden - strach.

    • 3.12.2010  14:36
    Vtip (TV film) (2001)
    *****

    Existují dojemné filmy, které vás dokáží rozplakat, i když to třeba nečekáte, jsou ale i filmy, u kterých už předem víte, že dívat se na ně nebude snadné. Je v nich totiž mnohem víc - a tak jen pozorujete, opatrně přihlížíte, jak někdo vede boj o život, a při tom přemítáte o tom svém, přemýšlíte dokonce tak moc, že se vám nejdřív nedaří zachytit jedinou jasnou myšlenku, není čas na slzy, není čas na lítost, až dokud nepřijde -KONEC- a vy jen prázdně zíráte a čekáte. Na co vlastně? "Time can be so still and yet there is so little of it, it goes so slowly and yet it is so scarce."