kleopatra

Film, u kterého jsem se tak bála, že nešlo dát ho na jeden zátah. V jednom kuse se cosi plížilo a to cosi magnetizovalo a děsilo mě nepoměrně víc, jak nejpůsobivější horor. Ta holčička byla naprosto senzační.

Tak extrémně tupej film se jen tak nevidí.

V úvodu se rozezní píseň, nádherná a hlavně povědomá, chvíli jsem si lámala hlavu a pak ... Je to Sixto Rodriguez - Crucify Your Mind, a v tom duchu díl pokračuje. Bolesti a příběhy se dovrší. Přiznám se, že některé díly mi přišly obrazově tak vymazlené, až to odvádělo od příběhu, ale chyba se ukázala být na mé straně. Není to prostě klasický mustr akčního westernu, ale spíš táhlá očistná meditace a tento poslední díl mě dostal do kolen.

Kolem českých filmů posledních dekád našlapuju hodně velkým obloukem a zřídkavá odvaha se mi obvykle vymstí. Tohle se mi líbilo moc. Při mládí pana režiséra obdivuju, jak vyhmátl podstatu věci, a neodpustím si kouzelnou formulku: cesta je cíl. Nakonec je jedno, jestli v zoufalství z toho, že nevíte kudy kam, vymalujete byt nebo zaplatíte balík za víkend u čarodějnice, stejně vymalováno bude. Mělo by být. Úvodní a závěrečný průzkum byl jak natočený skrytou kamerou. Ženy blábolí naposlouchané formulky o škodlivosti reklam, sociálních sítí a potřebě lásky. V kontrastu toho jsem zbožňovala střízlivost Sáry - "Do prdele, mami, ty tomu věříš?". Ale to je jen drobeček z hostiny, kde nechyběly úžasné herecké výkony, maximálně civilní a uvěřitelné. Za všechny zmíním Pavlu Tomicovou, jejíž psycholožka/mamka/odmítaná partnerka zacyklená ve zmatku a sebelítosti vzbuzovala potřebu jí odtáhnout kamkoli mimo kontaminovaná místa a jemně s ní zatřepat. Díky.

Každá správná polévka pro duši se vaří z koně. A z rejnmena. Jak šel čas, přestala jsem myslet a užívala si špicózní Marthu Issovou a toho koníčka vlastně taky. Ad paní Anna Cónová - dobrý neokoukaný tah.

Myslela jsem, že nadšené komentáře přehání. Nepřehání. Je to opulentní obrazová a zvuková hostina a kluk, co si na Elvise nehraje, nemohl být lepší. K tomu vymazlené hudební zásnuby oldies s moderním soundem a je to táááák nápaditě nastřihané. Úžasná pocta Elvisovi, světu filmu i divákovi. Pane bože! Takhle si představuju dokonalost.

Kdo knihu četl, bude srovnávat, kdo ne, má šanci si film, kde se pořád něco děje, vychutnat. Kyu jsem si takhle nějak představovala, kniha je ale proti filmu jiná především v té tíživé samotě a smutku, s jakým musí vystrašené dítě zdolávat každý jeden den, rok za rokem, s matnou představou, že je pro ty na pevnině jen špinavé zvířátko.

Uráží to íkvé houpacího koně, ale já jsem si v tu chvíli žádala vyvětrat mozkovnu a polahodit oku, čehož se mi přesně dostalo. Za Jessicu a Penelopu velkej palec nahoru, zrajou jako víno.

Muž jménem Otto změnil původního Oveho na laskavé omalovánky. Jestli máte podobného souseda, zkuste mu na dveře zabouchat s enčiládas, buď to po vás hodí nebo si uvědomí, že dluží nebožce manželce a z piety roztaje a sází dobré skutky. Věříte tomu? Pak směle do toho. Forrest Gump zestárl, ale pořád jede.

Před plakátem Kmotra se nemodlím, film se mi líbí, ale tak nějak střízlivě, přesto jsem se Nabídkou nechala pohltit. Jsem srdcař a nestydím se za to, a tak se mnou rezonovaly zvláště chvíle, kdy se Al a Francis rvali za své dítě, protože v něj tak moc věřili. Jistě to bylo všechno značně zjednodušené a pro divákovy iluze zidealizované, ale bavilo mě to. Ocenila jsem zmínky o dalších filmech, které se v tu dobu točily, a jak o nich producenti předem – často vtipně mylně - smýšleli, líbil se mi výběr dobových písní a asi nejvíc jsem obdivovala naprosto civilní přesto velmi působivé herectví Milese Tellera v hlavní roli.