kleopatra

Pod rouškou pětek, země a jazyka jsem si to opatřila a s chutí se k tomu usadila ... teď se hrabu z laviny sentimentu, dočítám se, že tohle melodrama vyfasovalo Oscara a ani hlava mi to nebere. Na variantu, kdy film nedostane ani suchý z nosu a uchvátí mě, jsem připravená vždycky, na tohle nikdy.

Žízeň, že by se o ní Suzanne mohla opřít, žízeň po vášni, která spaluje a nezná bratra, natož pak manžela. Kristin výkon stejně jako v http://www.csfd.cz/film/247505-il-y-a-longtemps-que-je-taime/ zastavuje dech.

Já jsem tvá depka, pozvi mě dál ... Brilantní Ashley Judd v depresivním pohledu na depresi, který do mě ale zasekl drápy teprve v momentě, kdy Helen řekla: "protože ona se mě neptá, jak mi je, ona to ví" a úplně nejvíc, když to byla naopak Helen, kdo věděl, jak je JÍ.

Zbožňuju osvědčené vztahové vzorce a ještě víc jejich bourání. Ugly Truth mě sama sebou povznesla nad snobárnu a priori zavrhnout romanticko-komediální kompilát a já se většinu času královsky bavila.

Filmu, kde děj stojí na informaci, kterou si na netu muže najít senilní důchodce, a u kterýho si kladu otázku, jestli je to tou kedlubnou nebo se skutečně nudim, nevysázim víc jen proto, že značka Polanski je mocný podprahový kladivo.

"Proč ta veveřička honí tu druhou? ... Protože jí miluje .... A proč pak utíká? .... Protože se bojí."

Počátek jsem plně docenila ve chvíli, kdy jsem se ho pokoušela odvyprávět. Vždycky jsem tvrdila, že všechno vyprávět lze: to usneš, něco se ti zdá, v příběhu toho snu znovu usneš, v tom usnutí a v jinym zdání se ti zase něco sní a ... Už jsem slyšela, že moje podání bývá poutavější než film, ale tady skládám bez boje a dmu se pýchou, že jsem tu precizní skládačku se všemi detaily stíhala a pobrala. Ano, né, nejsem Nolan, to nelze vyprávět, to se musí vidět!

Ženská na dně tak absolutním, že si vybere osud raněných Koní, co se taky střílejí. Zdá se býti plezírem, tohle sebepoškozování, ale Maria Bello předestře svou Nancy tak, že její chování, reakce na případnou náklonnost a nakonec i fatální volbu lze po všem, co jí mrzačilo, pochopit. Story i herecký výkon, že z toho běhá mráz po duši.

Blbost! A že je tak krutá, ještě jednou: Blbost!

Edwarde, kdes nechal muskulaturu z Kultu, co ten tvaroh? Brady, tu parochňu ti pořídili v garážovym výprodeji Kavčích hor? Bille, odpusť už konečně matce, co by za ni blondýnky ze Smrti panen daly?! Time, ještěže nejsem dramaturg přes Americký nezávislý léto, ten mix sympatický filosofie napresovanej do Tarantina by mě stál těžký dilema. 3.5*.