kleopatra

Nevěřila jsem vlastním očím a smála se v jednom kuse. A bez LSD :).

Jak já vám, kluci, rozumim.

Takhle nějak si představuju pozvání do třinácté komnaty, ale abych mohla vstoupit, neměly by dveře být na řetízek.

Kdyby to tu milionkrát nebylo, mně by se to líbilo aneb jak jeden kuliferda zbláznil druhýho do bratrstva kočíčí pracky s klubovnou v zemljance a rozkořípená pointa spočívá v hádání hů is hů. U mě vyhrál ten z nich, co neměl charisma zkyslýho pacholíku, a Tony Collette.

Tak v první řadě je tohle film pro kino a za to mám čárku a Nine puntík navíc. Opět šlo o krizi, režisérovo potažmo mužovo, a do týhle krize bylo prostříhaný takový jakoby televariété, ovšem ultraluxusní, jenže: každá složka měla svoje vlastní zoubky jako třeba kousky stavebnice, ale ty kousky nešly tak uplně dobrovolně spasovat dohromady, takže se jim muselo pomoct trochu násilím. Emoce stříkaly z každýho okýnka, ale asi jsem seděla moc daleko, zásah jsem cítila toliko při dvou výstupech - Marion Cotillard, ale to zas pak stálo za to. Varietní čísla byla většinou originální, hudba naopak velmi povědomá, Daniel mě překvapivě neomráčil, zato Sophia Loren ... - to je Ženská !!!

Dvoudílná inscenace podle povídky A.C.Doylea, po níž jsem se léta pídila (a nakonec ji vykutal kolega pávek - děkuji), protože mi tu zásadně chyběla. Dodnes si pamatuji: 1) okouzlujícího hipíka Kratinu, který vyšetřoval inkognito masakr jisté farmářské rodiny kdysi kdesi v Americe (ku-klux-klanem to zavání, bílé kutny uvidíme), 2) průpovídku, dle níž se poznávaly spřízeněné brakýřské duše - "noc je temná - temnější pro cizince na cestách - bratr bratru podá světlo - bratr je sám bratrovi světlem" - a za 3) neskutečně přitažlivou a podmanivou atmosféru, která by mě přirazila k televizi i dnes, ať už by to mělo dopadnout jakkoli :).

Jsou krajiny, kde se vaření považuje za umělecký obor a autoři jsou vyznamenáváni řády. Jestli jsou to řády zlaté vařečky nebo zlaté šunky, to nevím, ale kdykoli sleduji nějakého kuchyňského kreativce, který nehraje na kvanta, ale tvoří skvost a dělá to s vášní, zaplaším v sobě letitý postoj k této dobrovolně povinné činnosti - že je to vopruz, a oddám se vizi, že od zítřka si zakuchtím už jen políbena múzou. Vydrží mi to asi den. Julie se zavázala k roku a to nikdy nic nedotáhla, ale fluidum jejího idolu bylo tak silné, že se bobřík z frustrace změnil v životní radost. Kuchyňské Hodiny, tentokrát jen o dvou vzájemně prošpikovaných dějstvích, jsem dobře načasovala, blahořečím si, vždycky se to nepovede, možná i proto mi tahle lehoučká delikateska moc chutnala.

"Říká se, že není žádný osud, ale on je. Je to to, co stvoříte, a i když svět jde dál po věky věků, jste tu jen na zlomek zlomku vteřiny, většinu svého času trávíte tím, že jste mrtví nebo dosud nenarozeni, ale dokud žijete, ztrácíte roky marným čekáním, kdy zavolá, napíše, či na vás pohlédne někdo nebo něco a vše bude dobré. A nikdy to nepřijde. Nebo se vám to zdá, ale není to skutečné. Tak trávíte život mlhavou lítostí či mlhavou nadějí, že se přihodí něco dobrého, abyste měli pocit, že jste zapojeni, že jste celí, že jste milovaní. A pravda je, že cítím takový hněv, a pravda je, že je mi kurevsky smutno, a pravda je, že se už kurevsky dlouho cítím kurevsky zraněný a stejně dlouho se tvářím jako by nic, abych to vůbec snesl. Jenom nevím proč. Možná proto, že o mých strastech nikdo nechce slyšet, protože mají dost vlastních. Nuže, jděte všichni do prdele. Amen". Drobet složitě zkonstruovaný, odporně podmanivý pomník tvůrčí i lidské osamělosti. Jakou si jí uděláme, takovou ji máme. Živijó.

"Když Bůh všechno stvořil, proč je něco špatný, jako například je bolest a utrpení?" ... "Protiklady! Bez věcí, který jsou špatný, bychom neměli ponětí, co je dobrý, a tak by zmizel cíl. Ucítíte hovno a jdete tam?" .... Druhořadě to vypadá, prvotřídně funguje. Tenhle "paradox" miluju.

Thomas má vybráno. Svoje zásadní lidi povozí autem a my dostanem účtenku. Snažila jsem se, ale moc nepochopila, jak se stalo, k čemu dospěl. Máme si zas říkat: pod pláštíkem cynismu brouček? Ale proč, když syna odežene tim nejhnusnějším způsobem, s manipulativní milenkou se zdají být si rovni, se zjevně pošramocenou manželkou jede k rozvodu kvůlivá nevěrám a alkoholu, se sestrou (?) už to vůbec nerozmotaj, s průhlednym "kámošem" objasňujou nekalý praktiky na manželce, a matku se strejdou Alzheimerem nechá na liduprázdné pláži s páskou přes oči? Celou dobu má Thomas kukuč oběti a hraje ji tak dobře, že se jen pracně musí člověk alarmovat jakože proč by ho měl litovat? Lituju jen syna, ten byl dušička nezkažená. Jinak vlastně nevím, co se ode mne chtělo? Stejně ale doporučuju jakožto zvláštní, holt Švédsko/Dánsko. 3,5*.