kleopatra

Rebel Wilson ještě s nadváhou a říkám si, kolik lidí to dokáže prodat jako bonus? Moc ne, ona je neskutečná a tahle komedie mi sedla do okamžiku. Stejně jak Natalie nemám ráda přeslazený romantický komedie s tunou profláknutých klišé, které si tenhle film podává na lopatě. A taky mě baví, jak Rebel tančí a vůbec se toho nebojí :).

Ano, jistě, kdo říká, že je to plné žánrových klišé, není daleko od pravdy, ale když jste v rozpoložení trochu si zabilancovat, trochu se zalitovat, zavyčítat, tak nasedněte. A nebo se na sebemrsk vykašlete a nechte se unášet a dojímat výletem pod povrch a dočkáte se blahého uvolnění. A k tomu ještě ten soundtrack ... Pearl Jam a spol.

"Mám užvaněný filmy ráda, ale neni to už moc?" řekla jsem tomu vedle a s každou další minutou podléhala úchvatnému rozkladu před očima. Abych pochopila konec, musela jsem Lydii poznat v začátku, dlouze a skoro otravně, jak je usazená na trůně, jistá si svou důležitostí, přezíravě blahosklonná, dokonalá a tím vším vlastně podmanivá. Tár je o tom, jak málo stačí k efektu sněhové koule a ta se většinou nevalí nahoru. Z posledního záběru běhá mráz po zádech a Cate má, myslím, letos Oscara v kapse.

V úvodu se rozezní píseň, nádherná a hlavně povědomá, chvíli jsem si lámala hlavu a pak ... Je to Sixto Rodriguez - Crucify Your Mind, a v tom duchu díl pokračuje. Bolesti a příběhy se dovrší. Přiznám se, že některé díly mi přišly obrazově tak vymazlené, až to odvádělo od příběhu, ale chyba se ukázala být na mé straně. Není to prostě klasický mustr akčního westernu, ale spíš táhlá očistná meditace a tento poslední díl mě dostal do kolen.

Čirou náhodou jsem si dala tenhle film. Už nějakou dobu jsem nekoukla na nic z Francie a chybělo mi to. Polibek od Beatrice se nikam neštval, plynul v klidu, obyčejně, ale přitom se dotknul. Kromě Catherine Deneuve se tam mihla ještě jedna ze starý gardy. Mylene Demongeot, kámoška Fantomase. A teď čtu, že dneska umřela. Odpočívej v pokoji, šik bloncko.

Nejsem cílovka a možná i proto mě nesrovnalosti nerušily, naopak musím vyzdvihnout výběr herců, až na Malcolma teda, i když zas dikci měl skvělou :). Bavilo mě to a nějak mám pocit, že to bavilo i Dannyho Boyla.

Jedno memento na druhý. "Malcolm je jen ztracenej kluk, kterej spálí les, aby trefil domů." .... "Co ty o tom víš, jsi jen ženská, co šije." A stejně největší punkerka byla Vivienne. A Sid.

Sexy pistole požírají svého Malcolma a Yoko hromadného ničení Nancy požírá Sida.

Kdo knihu četl, bude srovnávat, kdo ne, má šanci si film, kde se pořád něco děje, vychutnat. Kyu jsem si takhle nějak představovala, kniha je ale proti filmu jiná především v té tíživé samotě a smutku, s jakým musí vystrašené dítě zdolávat každý jeden den, rok za rokem, s matnou představou, že je pro ty na pevnině jen špinavé zvířátko.

Malcolm rozbíjí azbest, Glen je příliš velkej slušňák, nehodící se škrtněte, přichází Vicious. Sid Vicious.