Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenze (2 448)

plakát

Obi-Wan Kenobi (2022) (seriál) 

Mando nebo Fetta byly westernové space opery, které svými misemi pobavily, a neurazily. Ale Obi-Wan měl být něčím více, příběhem o ztrátě víry (pardon síly), a jejím nalezení. Jenže rozpočet dal na jedno studio, ve kterém se pro každý díl změnily kulisy. A v nich nechají přes půl hodiny korzovat McGregora. Takže jeden díl tam mají nebezpečnou zábavní čtvrt, druhý haldy s pískem, třetí nechráněnou základnu... A chudák parta scénáristů zoufale vymýšlí děj a akci.

plakát

Kate (2021) 

Choreografie bitek se zadají být propracované, bohužel je na nich ale strašně vidět jejich umělost. Kate je vyhrává jen proto, že její protivníci použijí v dané situaci nesmyslný hmat či obranu. Jako kdybych koukal na vymakanou taneční chorošku, která ale vůbec napasuje na hudbu. MEW má docela charisma, ale ani se tu moc nezakrývá, že většinu oddřou kaskadéři. Jinak slušné béčko, ale se všemi klasickými zápory - předvídatelným dějem, otravným sidekickem, a nefungujícími emocemi.

plakát

Moonfall (2022) 

Emmerich jako následovník Ericha von Dänikena. Bohužel to není zábava, ale ubíjející nuda. John Bradley jako režisérovo konspirační alter ego je nesmírně otravný, ale je mu věnována největší pozornost. Pak jsou ty rozpadlé rodiny, no a někde v koutku se krčí akce a zábava.

plakát

Un poliziotto scomodo (1978) 

Drsného Harryho mám velmi rád, ale tyto italské napodobeniny spadající pod složku "Poliziotteschi" mě nudí. Chybí tomu nápad, zruční filmaři, charismatičtí herci...

plakát

Top Gun: Maverick (2022) 

StarWars s reálnými stíhačkami je super, ale zabírá cca tak půlku filmu. Zbytek je na mě už moc velká vata, u které přemýšlím, proč je božská Connelly v posteli s Cruisem oblečená a řeší "hluboká" traumata místo toho, aby se šlo na věc. Škoda, že Cruise nešel ve směru přepáleného úvodu (etuda v restauraci nemá chybu), a místo toho natočil prostě nostalgickou dvojku, která vrcholí tak harmonickým a patetickým závěrem (a Zimmer se zase vytáhl, tuhle hudbu ze sebe nedostanu), že jsem si připadal, jak v náboženském náborovém centru.

plakát

West Side Story (2021) 

Kdyby alespoň to "Gee oficer Krupke, Krup you" změnili na tehdy nemožné "f*ck you". Jenže Spielberg nechce nic modernizovat, ale místo toho se vrací se před film z roku 1961 k původní divadelní verzi z roku 1957.  Začíná sice demolicí, ale pak se bezpečně vrací do krásných obrazových kompozicí, které ale v sobě nenesou žádné emoce (Amerika zpívaná a tančena v sutinách? Zapomeňte, najednou je tu na plátně rozevlátá bohatá čtvrt pro hipstery). Chybí tu interpretace, dravost a bezohlednost mládí k originálu. Tohle je vzpomínání starého pána, který má sice filmařinu v paži, ale brutálně se míjí s dobou.

plakát

Smrt na Nilu (2022) 

Opulentní digitálně barvotiskový cirkus, ve kterém se sice principál Branagh předvádí, seč může na co nejvíce frontách, ale přitom zapomíná na lidské postavy, které mají celou jeho manéž oživovat. Jsou to jen figurky na šachovnici, bez krve, bez života, které Branagh režisér staví do různých míst v záběru jen proto, aby se na to hezky koukalo. A čím víc se tu mudruje o lásce, tím více je ten film studenější  a absurdnější.

plakát

Neporazitelní (2013) 

Sociální pohádka jedoucí sice ve vyjetých kolejích, ale proč to odsuzovat, když to funguje. A tady to funguje. Outsideři omlácení životem musí ještě pár ran schytat, aby nakonec dosáhli životního štěstí a happyendu. A protože si taky zpříjemňuji život u pytle s rukavicemi, čtyři hvězdy to jistí.

plakát

Podvodník z Tinderu (2022) 

Asi nejvíc fascinující na celém tom příběhu je to, že ani jedna strana neprošla sebereflexí a jede si dál to svoje. Vězení, či dluhy, jsou jen drobným stínem na snu o princi na bílém tryskáči. Škoda, že dokument nejde víc do hloubky. Oběti mizí k maminkám, asi chybí otcové...

plakát

Frankenweenie: Domácí mazlíček (2012) 

Vlastně to není moc dobrý film. První třetinu se tváří, že to bude příběh o jednom nerdovi a jeho psu, pak si najednou odskočí k maloměšťácké satiře, no a skončí u pop-kulturního odkazovaní na slavné filmy. Dívá se na to hezky a rozhodně jsem byl na konci naměkko, ale možná by to chtělo ubrat na citacích, monstrech, a mlýnech, a věnovat se víc Sparkymu.